ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.182.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 182/2023-1952
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného R. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 5 To 24/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, byl obviněný R. Z. pod bodem I. 2) písm. a) až d) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu.
2. Krajským soudem v Ostravě byli týmž rozsudkem vyjma obviněného R. Z. odsouzeni taktéž spoluobvinění T. K., J. M. a J. L.
3. Spoluobviněný T. K. byl pod bodem I. 1) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
4. Spoluobviněný J. M. byl pod bodem I. 3) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž za tento zvlášť závažný zločin a sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 T 8/2021-32, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2021, byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Současně krajský soud v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 T 8/2021-32, který nabyl právní moci 24. 2. 2021, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Spoluobviněný J. L. byl pod bodem I. 4) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trávní tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Současně krajský soud podle §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku tomuto obviněnému uložil přiměřenou povinnost, resp. omezení spočívající ve zdržení se požívání jiných návykových látek a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil rovněž trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
6. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci pouze ve vztahu k osobě spoluobviněného J. L. Naopak obvinění R. Z., T. K. a J. M. podali proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 24/2022-1745, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných R. Z. a T. K. částečně zrušil stran těchto obviněných v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že:
obviněného R. Z. uznal v bodě I. 2) vinným přípravou k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věcí, jejichž výčet podrobně specifikoval v rámci výrokové části citovaného rozsudku.
Vyjma toho vrchní soud uznal obviněného T. K. vinným v bodě I. 1) zvlášť závažným zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným [I. 1) písm. a) až d), f)], dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [I. 1) písm. e)]. Za to jej podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí, jejichž výčet podrobně specifikoval v rámci výrokové části citovaného rozsudku.
O odvolání spoluobviněného J. M. Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Naopak v ostatních výrocích ponechal vrchní soud napadený rozsudek soudu prvního stupně beze změn.
7. Podle skutkových zjištění krajského soudu, modifikovaných vrchním soudem, se obvinění R. Z., T. K., J. M. a J. L. předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
v období od nezjištěného měsíce roku 2018 do 3. 11. 2020 na různých místech Moravskoslezského a Zlínského kraje, zejména v XY, XY a v obci XY, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, s vědomím, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se postupně společně a na různých místech podíleli na neoprávněném nakládání s touto látkou zneužívanou k navození psychotropních účinků ve smyslu opakované nelegální výroby této návykové látky tzv. českou cestou, z tablet obsahujících pseudoefedrin, zejména Cirrus a Respidina, za použití odpovídajícího množství příslušných chemikálií, komponentů laboratorního zařízení a dalších předmětů i na jejím následném přechovávání pro sebe i jiného, prodeji a jiné distribuci, srozuměni s tím, že na této činnosti participují také další osoby, se na tomto procesu podíleli zejména níže popsaným způsobem v níže uvedeném období, přičemž
obviněný R. Z. pod bodem I. 2)
a) v období od 30. 3. 2020 do 28. 10. 2020 na různých místech v blíže nezjištěném počtu případů vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu společně s obviněným T. K., z toho minimálně ve dnech 1. 4. 2020, 4. 4. 2020 v bytě na ul. XY v XY, který měl pronajatý obviněný T. K., nejméně dne 28. 10. 2020 v místě svého bydliště v XY, v bytě č. 42 na ul. XY,
b) dále dne 29. 4. 2020 v jednom případě v obci XY, na ul. XY v chatě, kterou jim za tímto účelem zpřístupnil a přenechal obviněný J. M., vyrobil společně s obviněnými T. K. a J. M. minimálně 150 gramů metamfetaminu,
c) dále v období od měsíce května 2020 nejméně do konce měsíce srpna 2020 v obci XY, v místní části XY, v rodinném domě bez čísla popisného i evidenčního, stojícím na křížení ulic XY a XY, který jim pro tento účel vědomě poskytl a zpřístupnil obviněný J. L., se společně s obviněnými J. L. a T. K. podílel v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a popsaným způsobem postupně osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 769,69 gramu metamfetaminu,
d) současně jednal v úmyslu vyrobit v uvedeném období další množství 7.108 gramů metamfetaminu, neboť po blíže nezjištěnou dobu do okamžiku jejich vydání policii dne 8. 9. 2020 v 10:35 hod. v bytě na ul. XY, který v té době obýval, vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci, mj. 5.123 ks tablet léčivého přípravku Respidina s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu ve snadno extrahovatelné formě způsobilého k výrobě množství 362,24 gramů metamfetaminu a současně i červený fosfor v množství 828,67 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 2.519 gramu metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu zajištění věcí policií, přičemž se o ni ani nepokusil,
a dále dne 28. 10. 2020 v době před svým zadržením v bytě č. 42 na adresním místě ul. XY v XY, a dále a v jím užívaném osobním motorovém vozidle tov. zn. BMW 118 D černé barvy, RZ XY, vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci mj. i červený fosfor v celkovém množství 1.509,56 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 4.589 gramů metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu svého zadržení a zajištění věcí policií, přičemž se o ni ani nepokusil,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě
ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 5 T 19/2017, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2018, uznán vinným mimo jiné spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 15. 3. 2020 a k trestu propadnutí věci realizovanému 23. 1. 2018.
Současně byl obviněný R. Z. pod bodem II. uznán vinným tím, že:
ačkoliv mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který dosud nevykonal, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 168/2010 ze dne 26. 11. 2010, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2011, jímž byl uznán vinným ze spáchání dvou přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 4. 2012 a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to na dobu tří let, který vykonával od 3. 3. 2016 do 15. 3. 2016 a následně od 15. 3. 2020,
přesto opět přinejmenším dne 28. 10. 2020 v době kolem 15:45 hod. v XY s vědomím, že na základě uvedeného rozsudku pozbyl řidičského oprávnění, řídil po pozemních komunikacích, konkrétně po ul. XY ve směru k ul. XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 118 D černé barvy, RZ XY, přičemž naproti restaurace XY byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou a následně zadržen.
II.
Dovolání obviněného R. Z. a vyjádření k němu
8. Obviněný R. Z. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 24/2022-1745 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-1563) poměrně rozsáhlým dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. b), g), h), m) tr. řádu, neboť je předně přesvědčen, že o jeho vině a trestu rozhodl vyloučený senát soudu prvního stupně. Odvolací soud této jeho námitce nepřisvědčil, aniž by se v této souvislosti vypořádal s rozhodnými skutkovými zjištěními stran jednotlivých skutků. V důsledku toho došlo v projednávaném případě ke zjevnému rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, neboli k nežádoucímu stavu tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé.
9. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolatel svoji výše uvedenou námitku konkretizoval tvrzením, že o jeho vině a trestu rozhodl senát krajského soudu, který označil za vyloučený ve smyslu §30 tr. řádu, neboť nemohl ve věci nestranně rozhodnout pro svůj negativní poměr k jeho osobě. Odvolací soud tuto námitku odmítl, neboť po jím učiněném přezkumu spisového materiálu (zejména protokolů o hlavních líčeních) neshledal pro takový závěr jakýkoli podklad. Podle mínění dovolatele se však vrchní soud opomenul vypořádat s konkrétními námitkami stran souvisejících skutků, respektive s rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou podle jeho náhledu ve zřejmém rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 2. písm. a) dovolatel konstatoval, že byl uznán vinným tím, že dne 1. 4. 2020 a 4. 4. 2020 v bytě na adrese XY v XY společně s obviněným K. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu. Nicméně krajský soud v odůvodnění rozsudku neuvedl žádné důkazy, které by s jistotou tyto skutkové závěry prokazovaly. Z jeho odůvodnění vyplývá, že tento skutkový závěr učinil soud prvního stupně pouze na základě kamerových záznamů vchodu do domu na ul. XY, respektive ze zjištění, že obviněný vstoupil ve dnech 1. 4. 2020 a 4. 4. 2020 do předmětné budovy. Nicméně k podepření předmětného skutkového závěru reálně chybí další skutková zjištění, na nichž by bylo možné učinit „jistotní“ závěr. Rovněž stran výroby omamné látky realizované dne 28. 10. 2020 v bytě na ul. XY v XY nebyl krajským soudem proveden žádný důkaz svědčící o předmětném skutkovém závěru. Inkriminovaného dne nebyl během prohlídky bytu (který dovolatel obýval společně se svojí družkou), ani v jím užívaném motorovém vozidle nalezen žádný metamfetamin, pročež nebylo prokázáno, že by v těchto prostorách skutečně v minulosti docházelo k výrobě metamfetaminu.
11. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 2. písm. b) dovolatel namítl, že ani v rámci tohoto skutku nebylo prokázáno, že by dne 29. 4. 2020 společně se spoluobviněnými T. K. a J. M. vyrobil 150 gramů metamfetaminu. U tohoto skutku byla bez důvodných pochybností prokázána pouze výroba 25 až 30 gramů metamfetaminu, ke které se u soudu doznal. Krajský soud skutkový závěr stran produkce 150 gramů pervitinu odvodil toliko z výpovědi obviněného M. z přípravného řízení, kterou však tento spoluobviněný ve své následné výpovědi během hlavního líčení popřel s odůvodněním, že k ní byl přinucen policií. V této souvislosti dovolatel podotkl, že ani z dalších provedených důkazů, které soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí (v bodě 15.) nevyplynula výroba přisouzeného množství metamfetaminu.
12. Stran skutku popsaného v rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. 2. písm. c) dovolatel namítl, že z provedených důkazů nevyplynulo přesné časové určení, kdy mělo v rodinném domě nejméně v patnácti případech docházet ke společné výrobě (se spoluobviněnými T. K. a J. L.) 619,69 gramů metamfetaminu. Vágnost časového vymezení podle náhledu dovolatele demonstruje důkazní nouzi, která znemožňuje přesný popis projednávaného jednání. V této souvislosti dovolatel připustil, že v rodinném domě v XY vyrobil pervitin v 6 až v 7 případech, vždy cca 30 gramů, zatímco obviněný L. uvedl, že obviněnému K. umožnil výrobu metamfetaminu v cca 15 případech, přičemž obviněný K. má za to, že se mělo jednat o 10 až 12 případů. Za tohoto stavu bylo doznáním obviněného Z. prokázáno toliko 6 až 7 případů, vždy po cca 30 gramech, celkem tedy 180 až 210 gramů. Důkazní nouzi se soud snažil nahradit úvahami založenými na množství prázdných blistrů od léčiva Cirrus nalezenými při domovní prohlídce dne 10. 11. 2020. Nicméně ani tak nebylo postaveno na jisto, že dovolatel z těchto blistrů vyrobil předmětnou omamnou látku, stejně jako nebylo vyloučeno, že v předmětném rodinném domě v XY nebyla tato látka vyrobena jinými osobami.
13. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel namítl, že vrchní soud ve výroku o vině dovodil spáchání trestného činu pokusu (pozn. Nejvyššího soudu: správně měl uvést „přípravy“) zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §20 odst. 1 k §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž naplnění zákonných znaků předmětné kvalifikované skutkové podstaty dal do souvislosti se skutkem popsaným pod bodem 1. 2) písm. d) skutkové věty, v rámci které uzavřel, že tímto jednáním obviněný jednal v úmyslu vyrobit 7.108 gramů metamfetaminu. Nicméně k tomuto závěru odvolací soud dospěl na základě zjištění, že v bytě na ul. XY obviněný Z. přechovával 828,67 gramů červeného fosforu, ze kterého je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin možno vyprodukovat 2.519 gramu metamfetaminu, a dále že v bytě na adrese XY obviněný přechovával 1.509,56 gramů červeného fosforu, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě 4.589 gramů metamfetaminu. K tomu vrchní soud dodal, že obvinění vědomě přechovávali červený fosfor toliko pro účely výroby metamfetaminu, kterou však již nerealizovali z důvodů zadržení a následného zajištění věcí policií. I tato konstrukce je však podle mínění dovolatele nesprávná, neboť červený fosfor je toliko pomocná chemická látka, jejímž prostřednictvím se zajišťuje uskutečnění chemického procesu, kdy je z prekurzoru pseudoefedrinu následně extrahován metamfetamin. Podle dovolatele tedy nelze konstatovat, že z množství 826,67 gramu červeného fosforu lze vyrobit 2.519 gramu metamfetaminu, stejně jako to, že lze z množství 1509,65 gramu červeného fosforu vyrobit 4.589 gramu metamfetaminu, pokud obvinění neměli k dispozici tablety s obsahem prekurzoru a všechny další nutné ingredience. Z tohoto důvodu je z pohledu hmotného práva nesprávné dovozovat následek předpokládaný v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
14. Podle dovolatele se v této části rozsudku projevila nesprávnost formulování skutkových a právních závěrů, když odvolací soud na jednu stranu zmiňuje, že v bytě na ul. XY bylo nalezeno 5.123 tablet léčiva Respidina s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu způsobilého k výrobě 362,24 gramů metamfetaminu, nicméně i přes vědomost tohoto zcela neprávně staví své úvahy o přípravě výroby 2.519 a 4.589 gramů metamfetaminu na množství nalezeného červeného fosforu – což jednoznačně prokazuje pochybení při právním posouzení vytýkaného jednání v bodě I. 2) písm. d) rozsudku podle ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 písm. c) ostatně nebyly podle mínění dovolatele naplněny ani ve stádiu přípravy. Pakliže by soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, pak by musely při právní kvalifikaci vycházet z množství zajištěného léčivého přípravku, ze kterého lze vyrobit 362,24 gramů metamfetaminu. Ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem I. 2) písm. d) by tak v souladu se zásadou in dubio pro reo mohlo být tvrzeno maximálně 362.24 gramů metamfetaminu. V celkovém souhrnu všech dílčích jednání tvořících jeden skutek [viz I. 2) písm. a) až d)] tedy podle dovolatele nelze nikterak dospět k závěru o přípravě výroby metamfetaminu ve velkém rozsahu.
15. Dovolatel má rovněž za to, že v projednávané věci nebyl zákonným způsobem zjištěn daný skutkový stav, a to mimo jiné z důvodu, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to výslechy svědků D. B., J. H. a Z. K. Tito svědci přitom měli potvrdit tvrzení obviněného, že věci nalezené v bytě na adrese XY [viz jednání popsané pod bodem I. 2) písm. d)] mu nepatřily. Nicméně soud tyto důkazní návrhy zamítl a v odůvodnění svého rozsudku toliko uvedl, že předmětné důkazy jsou pro prokázání skutkového stavu již nadbytečné.
16. Pokud jde o výrok II. rozsudku odvolacího soudu, vyjádřil dovolatel přesvědčení, že ani tato část výroku o vině nemůže obstát, byť připustil, že samotná skutková zjištění v něm obsažená jsou v podstatě správná. Nicméně má za to, že předmětný skutek je formulačně nesrozumitelný a rovněž doplnění dokazování vrchního soudu (v rozsahu uvedeném v bodě 47. odůvodnění rozsudku) považuje za neúplné. Z toho vyplývá nesprávné upřesnění popisu předmětného skutku a vadné hmotněprávní posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které neodpovídá ani nově ustálenému skutkovému ději.
17. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě jeho dovolání ve smyslu §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 5 To 24/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně s tím obviněný navrhl, aby bylo Nejvyšším soudem soudu prvního stupně uloženo, aby věc ve smyslu §265 l odst. 3 tr. řádu Krajský soud v Ostravě v potřebném rozsahu projednal v jiném složení senátu.
18. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 1 NZO 3/2023-14, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že ačkoli jsou dovolací námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. řádu, vyhodnotil podané dovolání jako zjevně neopodstatněné.
19. Ve vztahu k výhradám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu státní zástupce s poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu zdůraznil, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být samy o sobě okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci, případně ve věcech jiných, anebo tkvící v jeho právním názoru. Prostý výkon soudnictví (vztahující se i na průběh důkazního řízení a jejich hodnocení) podjatost soudce zakládat nemůže.
20. Pokud se jedná o dovolatelovy námitky podřazené pod dovolací důvod popsaný v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy námitky rozporující zjištěný skutkový stav, ani těm státní zástupce nepřisvědčil, neboť krajský soud po provedeném dokazování dospěl ke zcela opodstatněnému závěru, že dovolatel spolu s dalšími spoluobviněnými působil jako vůdčí postava při nelegální výrobě metamfetaminu. Jde-li o jednotlivá místa, na kterých metamfetamin vyráběl, státní zástupce odkázal na odůvodnění nalézacího soudu (rozvedené zejména na stranách 15 až 22 odůvodnění jeho rozsudku).
21. Stran jednání popsaného pod body I. 2) písm. a) a I. 2) písm. b) rozsudku odvolacího soudu soudy obou nižších stupňů vycházely z mnohem rozsáhlejšího množství důkazního materiálu, než dovolatel předestřel. Skutkové závěry vztahující se k výrobě metamfetaminu na adresách ul. XY v XY a ul. XY v XY jsou podporovány rovněž odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Na adrese XY výrobu metamfetaminu potvrzuje rovněž provedená domovní prohlídka, při níž dovolatel vydal věci a chemikálie užívané při výrobě metamfetaminu, přičemž výroba metamfetaminu byla na této adrese zjištěna i v seškrabu z digestoře a omítky nad varnou deskou. Skutkový závěr o tom, že dovolatel spolu s T. K. vyráběli metamfetamin v XY, podle státního zástupce neplyne pouze z výpovědi J. M., nýbrž i z SMS komunikace tohoto spoluobviněného s T. K. a M. Ch. Rovněž množství vyrobeného metamfetaminu odhadované spoluobviněným J. M. s přihlédnutím k prázdným blistrům od použitého léčiva, jež po odjezdu spoluobviněných uklízel, je podle názoru státního zástupce zcela udržitelné.
22. Námitky stran jednání popsaného pod body I. 2) písm. c) a I. 2) písm. d) rozsudku odvolacího soudu, kterými dovolatel vytkl jednak vágnost skutkové věty, načež označil úvahy o množství vyrobeného metamfetaminu (nebo v budoucnu zamýšlené výroby metamfetaminu) za spekulativní, státní zástupce taktéž odmítl. Soudy nižších instancí totiž své závěry založily na tom, kolik bylo vyrobeno metamfetaminu ve vztahu k množství prázdných blistrů od léčiva Cirrus, kterých bylo při domovní prohlídce provedené dne 10. 11. 2020 nalezeno celkem 626 ks o obsahu 14 tablet, přičemž jedna tableta obsahuje 120 mg pseudoefedrinu. Přitom na rozdíl od zpracovaného úředního záznamu soudy vycházely pouze z množství vydaných prázdných blistrů. Státní zástupce se neztotožnil ani s dovolatelem uplatněnou námitkou opomenutých důkazů, když v této souvislosti odkázal na příslušné části odůvodnění rozhodnutí krajského i vrchního soudu (viz body 23. a násl. rozsudku nalézacího soudu, případně bod 37. rozsudku odvolacího soudu), v nichž zejména nalézací soud uspokojivě objasnil, které úvahy jej vedly k odmítnutí důkazních návrhů z důvodů jejich nadbytečnosti.
23. Podobně státní zástupce s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu odmítl námitky obviněného zpochybňující právní kvalifikaci jednání popsaného pod bodem I. 2) rozsudku odvolacího soudu jako přípravy trestného činu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho mínění bylo v případě dovolatele jednoznačně prokázáno, že disponoval (minimálně některými) částmi zařízení určenými k výrobě metamfetaminu, stejně jako to, že jej na různých místech opakovaně vyráběl. Měl-li k dispozici chemické vybavení a množství červeného fosforu (blíže specifikovaného ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu), jenž je nezbytné při výrobě metamfetaminu tzv. českou cestou, a s jehož pomocí lze vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu, je podle jeho mínění aplikovaná právní kvalifikace zcela odpovídající skutkovým zjištěním.
24. Státní zástupce taktéž odmítl dovolatelovo tvrzní, že jeho jednání nelze posoudit jako přípravu k trestnému činu, pokud nedisponoval odpovídajícím množstvím prekurzoru. K přípravě předmětného zločinu totiž podle státního zástupce zcela postačuje i pouhé „fragmentární“ vytváření podmínek pro jeho spáchání, což v konturách projednávané věci znamená, že k závěru o přípravě výroby omamné látky není nutné, aby pachatel souběžně disponoval odpovídajícím množstvím prekurzoru. Podstatný je z provedených důkazů vyplynuvší záměr obviněného uskutečnit výrobu metamfetaminu ve velkém rozsahu, pročež je namístě námitky dovolatele stran nesprávného hmotněprávního posouzení jednoznačně odmítnout.
25. Namítá-li dovolatel stran jednání popsaného pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu nesrozumitelnost popisu tohoto skutku, jakož i nedostatečnost doplněného dokazování, pak státní zástupce i tyto jeho výhrady odmítl, neboť popis tohoto skutku je zcela konkrétní a odpovídající provedeným důkazům. Předmětem doplněného dokazování bylo toliko zjištění, který z uložených trestů zákazů činnosti byl jednáním obviněného porušen. S odkazem odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (v bodě 47.) státní zástupce označil předmětný závěr za zcela dostačující.
26. Po zvážení všech výše uvedených skutečností státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Z. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně však vyjádřil svůj souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
27. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
29. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, což znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
31. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu lze namítat, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze akceptovat, pokud tato okolnost byla tomu, kdo dovolání podává, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Proto je naplnění uvedeného dovolacího důvodu podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek – jednak ve věci rozhodl vyloučený orgán, a jednak tato okolnost v původním řízení nebyla dovolateli známa, anebo mu tato okolnost byla známa a byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatel tedy není oprávněn relevantně namítat podjatost soudce (nebo senátu), který ve věci rozhodoval, až v dovolacím řízení, pokud věděl o této skutečnosti již dříve.
32. Důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího (státního zástupce, policejního orgánu či osoby v něm služebně činné) z vykonávání úkonů trestního řízení představují pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům) anebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Taxativní výčet případů, ve kterých je soudce nebo přísedící vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, je přitom obsažen v ustanovení §30 odst. 2 až 5 tr. řádu. K dané problematice současně existuje již poměrně rozsáhlá ustálená judikatura obecných soudů i soudu Ústavního. K procesní otázce, kdy lze usuzovat na to, že obviněný mohl vědět o důvodech vyloučení soudce, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002. K závěrům, kdy nejsou dány důvody pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 133/2002, nebo ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 861/2002. K otázce, kdy mohou být dány důvody pro vyloučení soudce (resp. soudu) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 132/2005, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl.ÚS 6/05.
33. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
34. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
35. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
36. Dovolatel ve svém písemném podání odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
37. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je rovněž možné vznášet námitky ve vtahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).
38. V neposlední řadě obviněný ve svém dovolání odkázal též na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Z obecného hlediska tento dovolací důvod obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Je dán jednak, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, anebo pokud byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu. Pod první variantu tedy spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu, bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu. Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Odvolateli tedy nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
39. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
40. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. Z. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatelem vznesené námitky jsou sice formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody, nicméně je dovolací soud s přihlédnutím k níže uvedeným skutečnostem vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
41. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují zejména výpovědi spoluobviněných T. K., J. M. a J. L., jakož i výpovědi mnoha na projednávaných skutcích zainteresovaných svědků. Významné skutečnosti byly zajištěny také dlouhou řadou provedených listinných důkazů, mezi kterými se jeví jako podstatné zejména protokoly o sledování osob a věcí, protokoly o záznamech odposlechů a telekomunikačního provozu, kamerové záznamy umístěných na datových nosičích, protokoly o provedení domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků (zejména motorových vozidel používaných obviněnými), protokoly o zadržení obviněných a řady znaleckých posudků a odborných vyjádření (zejména odborná vyjádření z oboru elektronika, kybernetika a ekonomika, z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odvětví genetika, odvětví elektrotechnika a odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat), včetně dalších méně podstatných důkazů.
42. Všechny tyto důkazy Krajský soud v Ostravě vyhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Nicméně s výroky o vině a trestu soudu prvního stupně se Vrchní soud v Praze neztotožnil a na základě odvolání obviněných R. Z. a T. K. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl o jejich vině i uložených trestech ve výše uvedeném smyslu. I přes tyto skutečnosti obviněný R. Z. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě) mimořádný opravný prostředek, v rámci kterého se opětovně zřekl odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť je i nadále přesvědčen o tom, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo ve vztahu k jeho osobě k zásadním pochybením, neboť rozhodná skutková zjištění jsou podle jeho mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož podle jeho mínění došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků.
43. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, která by vedla k porušení ústavně garantovaného práva dovolatele na spravedlivý proces.
V.1.
Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu
44. S odkazem na tento dovolací důvod obviněný R. Z. namítl, že o jeho vině a trestu rozhodl senát krajského soudu, který zaujal vůči jeho osobě negativní poměr, pročež tento senát označil za vyloučený ve smyslu §30 tr. řádu. K tomu dodal, že odvolací soud této námitce nepřisvědčil, zjevně se však opomenul vypořádat s konkrétními námitkami obviněného, které souvisejí s rozhodnými skutkovými zjištěními, které jsou podle jeho náhledu ve zřejmém rozporu s obsahem provedených důkazů.
45. Důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího (státního zástupce, policejního orgánu či osoby v něm služebně činné) z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům) a k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Ustanovení §30 odst. 2 až 5 tr. řádu pak obsahuje taxativní výčet případů, ve kterých je soudce nebo přísedící vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Jedná se zejména o situace, kdy byl soudce v projednávané věci dříve činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen též soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
46. Z výše uvedeného (nikoli kompletního) výčtu vyplývá, že pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických a zřejmých okolností, které svědčí o jeho neobjektivním přístupu. Za podjatost soudce pro poměr k věci proto nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat toliko v případě, že existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není v projednávané věci schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. K této procesní otázce je již k dispozici poměrně rozsáhlá a ustálená judikatura obecných soudů, která objektivně vymezuje případy, ve kterých pro poměr k projednávané věci či k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, resp. k jinému orgánu činnému v trestním řízení, jsou dány zjevné pochybnosti o nestrannosti a objektivitě konkrétního soudce (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 14/2000, č. 45/2002 a č. 30/2007 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 34/2001, apod.).
47. Pokud tedy dovolatel vznáší námitku podjatosti soudce, je pro její procesní úspěch nutné, aby jmenovitě označil osobu soudce či přísedícího, o které se domnívá, že by měla být vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení a aby odkázal na jeden (či více) důvodů taxativně vymezených v §30 tr. řádu. Jedině v této podobě je jeho námitka relevantní a dostatečně určitá pro přezkum ze strany Nejvyššího soudu.
48. Obviněný R. Z. však ve své námitce toliko velmi obecně konstatoval, že o jeho vině a trestu rozhodl senát Krajského soudu v Ostravě, který ve věci nemohl nestranně rozhodnout pro antipatický poměr k jeho osobě, avšak tuto svoji domněnku dovodil toliko ze způsobu, jakým senát hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům dospěl (obviněný se přitom netají tím, že se s těmito závěry nalézacího soudu neztotožnil, když je odmítá jako pouhé domněnky a spekulace). Důvod k vyloučení soudce však nemůže (za žádných okolností) spočívat v řádném projednání předmětné věci, tedy ze skutkových zjištění, které vyplynuly z řádně provedených důkazů a následných hmotněprávních závěrů soudce (či senátu), kterému byl předmětný případ přidělen na základě rozvrhu práce. Jinými slovy – všechny složky obvyklého a zákonem předepsaného postupu soudce představují prostý výkon soudnictví, jenž nemá a ani nemůže mít potenciál otázku podjatosti soudce založit, odůvodnit, ani ji jakkoli zpochybnit (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003 sp. zn. II. ÚS 674/01, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 100/06, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. I. ÚS 803/06).
49. Jelikož individuální nespokojenost dovolatele s výsledky hodnocených důkazů, které svědčí o jeho vině, respektive které vyzněly v jeho neprospěch, nikterak nesvědčí o podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Pery Hajdíkové, ani přísedících Jany Holeszové a Mgr. Vratislava Zapletala (a to přesto, že byly korigovány odvolacím soudem), byla námitka obviněného formálně podřazená pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšším soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
V.2.
Námitky podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu
50. Námitkami, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, především vznesl výhrady, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků dotčeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, čímž fakticky rozporoval zjištěný skutkový stav, kterak byl zjištěn Vrchním soudem v Olomouci ve spojení provedenými důkazy Krajského soudu v Ostravě. Své námitky obviněný vznesl ke všem projednaným skutkům, resp. částem skutku, který je mu kladen za vinu.
V.2.1.
Jednání popsané vrchním soudem pod bodem I. 2) písm. a)
51. V rámci trestního jednání popsaného pod bodem I. 2) písm. a) obviněný konstatoval, že byl uznán vinným tím, že dne 1. 4. 2020 a 4. 4. 2020 v bytě na adrese XY v XY společně se spoluobviněným T. K. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu. Nicméně z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že takový skutkový závěr učinil soud prvního stupně pouze na základě kamerových záznamů domu na ul. XY. Stran výroby metamfetaminu realizované dne 28. 10. 2020 osobami dovolatele a spoluobviněného T. K. v bytě na ul. XY v XY, dovolatel namítl, že inkriminovaného dne nebyl během prohlídky bytu či jimi užívaného motorového vozidla nalezen žádný metamfetamin, pročež nebylo prokázáno, že by k jakékoliv výrobě metamfetaminu na tomto místě skutečně došlo.
52. Nejvyšší soud přezkumem příslušných částí připojeného spisového materiálu ověřil, že se výše uvedené námitky obviněného nezakládají na pravdě. Skutkový závěr o výrobě metamfetaminu na ulici XY v XY soudy obou stupňů založily nejenom na zajištěných kamerových záznamech (viz č. l. 146-148), jak se pokouší dovolatel tvrdit, ale vyplynul rovněž z policií provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu z období mezi 3. 4. a 4. 4. 2020 (viz bod 16. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
53. Následně učiněný skutkový závěr stran výroby pervitinu na ulici XY byl rovněž dovozen nejen z provedené domovní prohlídky ze dne 29. 10. 2020, které se obviněný Z. osobně zúčastnil a během které dobrovolně vydal chemické látky, které jsou standardně užívány k výrobě omamné látky, rozpouštědlo (konkrétně toluen a kyselinu chlorovodíkovou), dále dva plastové kelímky znečištěné bílou krystalickou látkou (v nichž byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a pseudoefedrinu – viz protokol o prohlídce na č. l. 206-214), ale i odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jímž byly vyhodnoceny „seškraby“ omítky a digestoře umístěné nad kuchyňskou varnou deskou s pozitivním výsledkem (č. l. 742-746) a opětovně i z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mezi obviněným Z. a spoluobviněným K. realizovaných v inkriminovaném období, tedy mezi 30. 3. 2020 a 28. 10. 2020 (viz bod 16. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Z těchto důvodů je skutečnost, že v daný den nebyl policejními orgány nalezen koncový produkt, tedy vyprodukovaný metamfetamin, již zcela irelevantní.
V.2.2.
Jednání vrchním soudem popsané pod bodem I. 2) písm. b)
54. Podobně se dovolatel pokusil zpochybnit skutek popsaný pod bodem I. 2) písm. b), neboť má za to, že skutkový závěr stran výroby 150 gramů metamfetaminu, které měl dne 29. 4. 2020 vyrobit v chatě v obci XY společně se spoluobviněnými T. K. a J. M., nebyl důkazně prokázán, a to s ohledem na skutečnost, že krajský soud předmětný skutkový závěr odvodil toliko z výpovědi spoluobviněného M. z přípravného řízení (kterou však ve své výpovědi u hlavního líčení popřel, neboť k ní byl přinucen policií), přičemž ani z dalších důkazů uvedených v odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů nevyplynula výroba jemu přisouzeného množství metamfetaminu.
55. Nejvyšší soud však z předloženého spisového materiálu ověřil, že oba soudy nižších stupňů původní výpověď spoluobviněného J. M. z přípravného řízení, která se stala předmětem řady kritických námitek ze strany všech obviněných, podrobily důkladnému přezkumu, aby posléze konstatovaly, že předmětná výpověď ze dne 4. 11. 2020 byla učiněna v souladu se zákonnými podmínkami. Ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněný J. M. byl zadržen dne 3. 11. 2020 a téhož dne mu byla v 16:00 hod. odebrána moč, ve které byla zjištěna přítomnost amfetaminů a canabinoidů (viz č. l. 263-267 a 306-308), pročež byl jeho výslech proveden v časovém odstupu více než 24 hodin od jeho zadržení, tedy dne 4. 11. 2020 ve 14:30 hod. Po poučení o jeho právu nevypovídat a dvacetiminutové poradě s jeho obhájkyní, se tento obviněný rozhodl k případu vyjádřit za souběžné účasti obhájců spoluobviněných R. Z. a T. K. Z tohoto důvodu oba soudy námitky obviněného Z. stran okolností výslechu spoluobviněného M. v přípravném řízení odmítly jako nepodložené a účelové. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů (viz bod 9. rozsudku krajského soudu a body 27. až 29. a 46. rozsudku vrchního soudu), pročež dovolatelovu námitku stran údajně zmanipulované výpovědi spoluobviněného M. kategoricky odmítl.
56. Skutkový závěr stran událostí, které se odehrály dne 29. 4. 2020 na chatě v XY, kterou obviněným Z. a K. zpřístupnil spoluobviněný J. M., a kde prvně jmenovaní vyráběli metamfetamin, však neplyne pouze z výpovědi J. M. (kterak se dovolatel opakovaně snaží tvrdit), ale rovněž z výpovědi spoluobviněného T. K. a částečného doznání R. Z., jakož i ze svědecké výpovědi M. Ch. a především ze záznamů telefonických hovorů a zachycených SMS zpráv uskutečněných (předmětného a následujícího dne) mezi spoluobviněnými M., K. a rovněž svědkem Ch. (viz bod 15. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
57. Pokud jde o dovolatelem zpochybňované množství omamné látky, je nutné dodat, že celkové množství 150 gramů vyrobeného metamfetaminu je zcela odpovídajícím odhadem, ke kterému dospěl (výrobního procesu znalý) spoluobviněný M. s ohledem na prázdné blistry od léčiva s obsahem prekurzoru, jež po odjezdu obou spoluobviněných v chatě odklízel a spočítal si je, aby zjistil skutečné množství omamné látky, které bylo toho dne chemicky vyextrahováno. Jelikož kontrolní výpočet deklarovanému množství metamfetaminu zcela odpovídá, krajský soud z něj oprávněně vycházel, což náležitě skutkově prověřil rovněž odvolací soud.
V.2.3.
Jednání vrchním soudem popsané pod bodem I. 2) písm. c)
58. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 2) písm. c) rozsudku vrchního soudu dovolatel tomuto soudu vytkl zejména vágnost skutkové věty a její rozpor s §120 odst. 3 tr. řádu, přičemž úvahy o množství vyrobeného metamfetaminu nebo v budoucnu zamýšlené výroby metamfetaminu označil za spekulativní. Stran popisu předmětného skutku vyplývá, že od měsíce května 2020 (nejméně) do konce srpna 2020 v obci XY části XY, v rodinném domě bez čísla popisného a evidenčního se dovolatel společně se spoluobviněnými T. K. a J. L. podílel v nejméně patnácti případech na výrobě minimálního množství 619,69 gramů metafemtaminu, přičemž popsaným způsobem postupně přispěl k výrobě minimálního množství 769,69 gramů této omamné látky. Dovolatel v této souvislosti akcentoval zejména časové vymezení projednávaného skutku tříměsíčním časovým rozpětím, na základě čehož detekoval důkazní nouzi znemožňující řádný popis skutku ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu. Souběžně s ohledem na skutková zjištění zpochybnil i celkové množství vyrobené omamné látky, načež označil dokazování za nezákonné pro selektivní hodnocení provedených důkazů.
59. Obecně platí, že popis skutku (spočívající ve způsobu jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nicméně tvrdit, že popis výše uvedeného skutku odvolacím soudem z hlediska použité právní kvalifikace neobsahuje všechny relevantní okolnosti, nebo že je natolik nedostatečný, že neodpovídá zákonným podmínkám vymezeným v §120 odst. 3 tr. řádu, Nejvyšší soud rozhodně odmítá.
60. V této souvislosti je nutné vzít v potaz skutečnost, že nejen obviněný R. Z., ale i další spoluobvinění v rámci projednávané trestné činnosti využili svého práva vést svou obhajobu tak, jak uznají (po dohodě se svým obhájcem) za vhodné. Pokud se tedy vyjádřili k některým detailům trestné činnosti méně konkrétně (eventuálně o některých tvrdí, že si je již nepamatují přesně), zůstávají některé okolnosti skutku popsány méně přesně, např. právě v otázce bližšího či konkrétnějšího časového vymezení. To však ještě neznamená, že by popis skutku měl být ze strany obviněného hodnocen a priori jako nedostatečný. Předmětný skutek, resp. jeho část uvedená pod bodem I. 2) písm. c), je rozhodně popsán tak, aby odpovídal všem zákonným znakům předmětné skutkové podstaty a aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud odmítl návrh obviněného, aby jej jakkoli revidoval, respektive aby z tohoto důvodu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
61. Pro úplnost je vhodné zdůraznit, že krajský soud při hodnocení důkazů vycházel zejména z částečných doznání obviněných Z., K. a L., které byly následně verifikovány jednak odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, z nichž je zřejmý častý kontakt mezi všemi obviněnými stran dohod o jednotlivých plánovaných a následně realizovaných „varech“ (viz rozbor krajského soudu obsažený v bodě 20. odůvodnění jeho rozsudku), a jednak výsledky domovní prohlídky provedené v objektu v XY dne 10. 11. 2020, během které obviněný J. L. vydal věci, které o výrobě pervitinu v tomto objektu jednoznačně svědčí. Vyjma zbytků komponentů k laboratornímu zařízení (jako je skleněný tál, gumové hadice, plastové kanystry, digitální váhy, plastová drtička tablet, skleněná redukce) byly tímto obviněným vydány i prázdné obaly od chemikálií (obaly od toluenu, jodu, kyseliny chlorovodíkové) a prázdné obaly od léčiva zn. Cirrus (č. l. 335-359). Všechny věci byly podrobeny znaleckému zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví chemie, v rámci kterého na nich byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a pseudoefedrinu (č. l. 724-732).
62. Při domovní prohlídce byly nalezeny i prázdné papírové krabičky od léčiva zn. Cirrus, přičemž na čtyřech z nich byly zviditelněny daktyloskopické stopy, které vykázaly shodu s kontrolními daktyloskopickými otisky obviněného L. (viz odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie na č. l. 755-756). Celkové množství vyrobeného pervitinu krajský soud odvodil od celkového množství 626 kusů blistrů (o obsahu 14 tablet v jednom blistru) s obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, tedy z celkového množství 8.764 tablet, ze kterého je možné na základě úředního záznamu a přiložené tabulky při započtení ztrát vyrobit nejméně 619,69 gramů metamfetaminu (viz č. l. 360).
63. Na tomto skutkovém základě je tedy zjevné, že celkové množství vyrobené omamné látky bylo jednoznačně prokázáno, přičemž z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, rovněž vyplynulo, že při výpočtu minimálního množství vyrobené drogy znalec vycházel z celkového množství tablet ve výši 16.590 kusů, kdy k tomuto počtu dospěl tak, že sečetl při domovní prohlídce zajištěné vyloupané blistry od tohoto léčiva i prázdné krabičky od léčiva zn. Cirrus (č. l. 724-732). Nicméně krajský soud při stanovení předmětného množství vycházel ve smyslu zásady in dubio pro reo toliko z vydaných prázdných blistrů od léčiva zn. Cirrus.
V.2.4.
Jednání popsané vrchním soudem pod body I. 2) písm. d)
64. V rámci jednání popsaného pod bodem I. 2) písm. d) byl obviněný Z. uznán vinným tím, že měl v úmyslu vyrobit další množství 7.108 gramů metamfetaminu, a to s ohledem na skutečnost, že:
- po blíže nezjištěnou dobu v bytě na ul. XY v XY, přechovával předměty, chemikálie a mimo jiné i 5.123 kusů tablet léčiva Respidina s obsahem pseudoefedrinu a 828,67 gramů červeného fosforu, který je (za použití odpovídajícího množství prekurzoru a dalších surovin) způsobilý k výrobě 2.519 gramu metamfetaminu, a
dne 28. 10. 2020 v bytě na ul. XY v XY, a dále ve svém osobním motorovém vozidle tov. zn. BMW pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a mimo jiné i 1.509,56 gramů červeného fosforu, který je (za použití odpovídajícího množství prekurzoru a dalších surovin) způsobilý k výrobě 4.589 gramů metamfetaminu, kterou již nerealizoval.
Za těchto skutkových okolností dovolatel namítl, že v jeho dispozici nebylo nalezeno dostatečné množství pseudoefedrinu a dalších ingrediencí nutných k výrobě uvedeného množství metamfetaminu, pročež nemohlo dojít k následku předpokládanému skutkovou podstatou trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
65. V prvé řadě je nutné konstatovat, že i v rámci těchto námitek se dovolatel domáhá odlišného hodnocení provedených důkazů, nicméně tyto důkazy hodnotí nikoli objektivně, nýbrž výhradně ve svůj prospěch. Obviněný zpochybňuje svůj úmysl vyrobit 7.108 gramů metamfetaminu pouze proto, že v bytě na ul. XY přechovával 828,67 gramů červeného fosforu a v bytě na ul. XY celkem 1.509,56 gramů červeného fosforu, přičemž tvrdí, že z tohoto množství nelze chemicky vyextrahovat 2.519 gramů metamfetaminu (v prvém případě) a 4.589 gramů metamfetaminu (v druhém případě), pokud výrobce nemá k dispozici příslušné množství tablet s obsahem prekurzoru a další nutné chemické látky. Následně k tomu dodal, že krajský soud na několika místech odůvodnění svého rozsudku mylně uvedl, že červený fosfor je prekurzorem.
66. Vrchní soud v Olomouci však otázku červeného fosforu, coby pomocné chemické látky, která je nutná k žádoucí chemické reakci bezprostředně sloužící k výrobě metamfetaminu podrobně vyjasnil v odůvodnění svého rozsudku (konkrétně v bodě 52.). V projednávané věci bylo prokázáno, že obviněný si tuto chemickou látku opatřil jednoznačně za účelem vlastní opakované výroby metamfetaminu. Ostatně s ohledem na jeho dlouhodobé zaměření ani jiné uplatnění pro uvedenou látku neměl. Navíc je logické, že pokud by neměl v úmyslu tuto látku použít k výrobě pervitinu, pak by ji ani neměl důvod u sebe doma skladovat, navíc utajeným způsobem (nález byl realizován v pračce). Pro stručnost Nejvyšší soud plně odkazuje na přesvědčivé vyjádření odvolacího soudu stran této otázky (viz body 45. a 52. až 54. odůvodnění rozsudku vrchního soudu).
67. Podstatné však je, že obviněný Z. během domovní prohlídky konané dne 8. 9. 2020 na ul. XY vydal věci sloužící k výrobě pervitinu (zahrnující dvoje digitální váhy, dva plastové kelímky, skleněnou nádobu, kádinku a dvě plastové misky, přičemž odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie na č. l. 734 byl na těchto předmětech zjištěn metamfetamin). Vyjma toho byly v tomto bytě zajištěny rozličné chemické látky (dvě nádoby s jódem, každá o hmotnosti 1 kg, 0,5 kg hydroxidu soudného, 5.123 tablet léku Respidina obsahující pseudoefedrin a také 828,67 gramů červeného fosforu), stejně jako látky příměsové (jako je kofein, paracetamol a MSM neboli methylsulfonylmethan), které byly určeny k ředění vyrobeného metamfetaminu. Z ostatních věcí se jeví jako podstatné rovněž igelitové sáčky (tzv. dealeráky) obsahující metamfetamin, heroin a dózy obsahující 11,45 gramů a 5,629 gramů metamfetaminu báze. Protokol o provedené domovní prohlídce obviněný vlastnoručně podepsal (viz č. l. 51-54). Rovněž z protokolu o prohlídce dovolatelem užívaného osobního motorového vozidla tov. zn. BMW 118 D, konané dne 29. 10. 2020, které se obviněný Z. rovněž osobně zúčastnil, vyplynulo, že i v těchto prostorách bylo uloženo nejen 1.509,56 gramů červeného fosforu, ale i části laboratorního zařízení, rozličné chemické látky, včetně bílého prášku obsahujícího pseudoefedrin, MSM, barely s tekutinou obsahující pseudoefedrin a další věci. Taktéž tento protokol obviněný R. Z. osobně podepsal (viz č. l. 226 an.).
68. Všechny zajištěné věci (tedy nejenom červený fosfor) bez pochyb sloužily k nelegální výrobě pervitinu obviněným R. Z., což dovolatel ani nikterak nepopíral. Pokud tedy krajský soud, a následně i soud odvolací, z těchto skutkových zjištění odvodil jeho úmysl produkovat pervitin i v budoucnu, tak lze tento závěr označit za zcela souladný s provedenými důkazy.
69. Podle dovolatele nebyl ve vztahu k předmětnému skutku zákonným způsobem zjištěn skutkový stav mimo jiné i proto, že krajským soudem byly odmítnuty jím navrhované důkazy, konkrétně výslechy svědků D. B., J. H. a Z. K. Tito svědci měli podle dovolatele potvrdit jeho tvrzení, že věci nalezené v bytě na adrese XY mu nepatřily. Podobně jako předchozí námitky není ani tato nikterak nová, neboť ji obviněný vznesl již v rámci předchozích fází trestního řízení.
70. Obecně platí, že tzv. opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, nebo kterými se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) vždy zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale rovněž jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, tak je soud povinen ve svém odůvodnění vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17). Současně však platí, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se totiž soud projednávající daný případ provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je zásada rychlosti řízení. Soud má proto povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit. Této své povinnosti přitom Krajský soud v Ostravě, kterak bylo Nejvyšším soudem ověřeno, v nyní posuzované věci řádně dostál (viz bod 23. odůvodnění jeho rozsudku), načež se s jeho argumentací plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (viz zejména bod 37. odůvodnění jeho rozsudku).
71. Obviněný svého práva navrhovat důkazy tedy procesně využil, nicméně oba soudy nižších stupňů jejich provedení oprávněně zamítly pro jejich nadbytečnost. Konkrétně šlo o zamítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem svědků, kteří měli potvrdit, že v době, kdy v bytě na ul. XY v XY byla provedena domovní prohlídka, obviněný v uvedeném bytě v podstatě nebydlel, čímž mělo být potvrzeno, že jím vydané (výše specifikované) věci, nejsou jeho. Z provedených skutkových zjištění je však zřejmé, že vlastníkem bytu byl P. O., který nemovitost pronajal přítelkyni R. Z. – D. B., která byla společně s obviněným přítomna v bytě dne 8. 9. 2020, kdy zde byl dovolatel zadržen policií a kdy byla za jeho fyzické účasti provedena předmětná domovní prohlídka. Z tohoto důvodu dovolací soud ve shodě se soudy nižších instancí vyhodnotil rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za plně vyhovující a obviněným navrhované důkazy za fakticky nadbytečné.
V.3.
Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
72. Dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod a v návaznosti na námitky stran zpochybňovaného množství zajištěného léčiva s obsahem pseudoefedrinu vznesl námitku nesprávného hmotněprávního posouzení projednávaného skutku coby přípravy ke spáchání zvlášť závažného zločinu podle §20 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to zejména stran znaku neoprávněné výroby a přechovávání metamfetaminu pro jiného ve velkém rozsahu.
73. Ve vztahu k rozsahu spáchaného trestného činu krajský soud správě vycházel ze Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení Velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., na jejichž základě definoval kvalifikační znak „rozsahu“ příslušné návykové látky a jeho jednotlivé kvalifikační stupně, tj. množství větší než malé a od něj odvozený rozsah značný a velký. Podle výkladu přijatého shora uvedenými rozhodnutími se u metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramu směsi pervitinu (přičemž nejmenší množství účinné látky je určeno množstvím 0,5 gramu). Větší rozsah je pak stanoven desetinásobkem množství většího než malého, což odpovídá množství 15 gramů pervitinu, zatímco značný rozsah je stanoven desetinásobkem většího rozsahu, což odpovídá 150 gramů pervitinu a velkému rozsahu odpovídá desetinásobek značného rozsahu, který je stanoven množstvím 1.500 gramů pervitinu.
74. Stran použité právní kvalifikace Nejvyšší soud obecně konstatuje, že ustanovení §20 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje přípravu trestného činu jako jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, a to zejména jeho organizováním, opatřováním nebo přizpůsobováním prostředků či nástrojů k jeho spáchání, pokud to u tohoto zločinu trestní zákoník výslovně stanoví – za podmínky, že již nedošlo k pokusu ani dokonání takového zločinu. Zároveň platí, že příprava k trestnému činu představuje jedno z nejvzdálenějších vývojových stadií předmětného zločinu. Trestnost přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je pak závazně stanovena v §283 odst. 5 tr. zákoníku.
75. S ohledem na masivní množství červeného fosforu a dalších vstupních chemických látek (jódu, hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné, organického rozpouštědla, včetně 5.123 kusů tablet léku Respidina a látek sloužících k ředění této omamné látky), jakož i části laboratorního zařízení, kterými obviněný disponoval (za současného prokázání skutečnosti, že pervitin skutečně na různých místech opakovaně vyráběl), je nepochybně prokázáno, že si dovolatel i do budoucna fakticky vytvářel podmínky pro nelegální výrobu pervitinu tzv. českou cestou, a to zjevně ve velkém rozsahu. Vzhledem k tomu je zcela oprávněný závěr, že předmětné jednání bylo Vrchním soudem v Olomouci právně kvalifikováno jako příprava podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
76. Dovolatel ve svém písemném podání nikterak nenamítá, že by dotčený skutek vykazoval znaky jiného trestného činu, anebo nebyl vůbec žádným trestným činem, nýbrž brojí proti aplikované právní kvalifikaci prostou negací skutkových zjištění, na jejímž základě naznačuje, že v budoucnu výrobu v takovém rozsahu neplánoval. Nicméně platí, že samotná příprava ještě nevykazuje povahu jednání, které je charakterizováno pácháním samotné skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tímto jednáním pachatel „toliko“ úmyslně vytváří podmínky pro jeho spáchání, čímž vyvolává vzdálené nebezpečí, že následek, který je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu, v budoucnu nastane (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/1952 Sb. rozh. tr.). Jestliže dovolatel namítá, že v inkriminovanou dobu nedisponoval odpovídajícím množstvím prekurzoru, je nutné i toto tvrzení odmítnout, neboť z výše uvedených skutkových zjištění je jeho úmysl budoucí produkce metamfetaminu ve velkém rozsahu bez důvodných pochybností dovoditelný. Nejvyšší soud proto námitky obviněného stran údajně nesprávného hmotněprávní posouzení odmítl jako zjevně neopodstatněné.
V.4.
Jednání popsané vrchním soudem pod bodem II.
77. Pokud jde o výrok o vině popsaný pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, dovolatel vznesl výhradu, že ani tento výrok nemůže obstát, přestože samotná skutková zjištění v něm obsažená jsou (jak sám uvádí) v podstatě správná. Namítá však, že předmětný skutek je formulačně nesrozumitelný a odvolacím soudem doplněné dokazování (kterak je popsal v bodě 47. odůvodnění svého rozsudku) je neúplné, z čehož plyne mimo jiné i nesprávné hmotněprávní posouzení předmětného jednání obviněného coby přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
78. Mařením výkonu úředního rozhodnutí a vykázání bude podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uznán vinným ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
79. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že dovolatel spáchání vytýkaného jednání doznal a jeho doznání je zcela v souladu s výpověďmi svědků P. K. a L. M. – policistů Policie ČR OHS v Ostravě, kteří se vyjádřili k okolnostem zadržení obviněných R. Z. a T. K. dne 28. 10. 2020, což zcela koresponduje i s protokolem o provedeném zadržení (č. l. 159-161, 162-164). Ze skutkových zjištění tedy vyplynulo, že obviněný R. Z. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 118 D černé barvy, reg. zn. XY, ač měl tuto činnost zakázánu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 11 T 168/2010. Vzhledem k tomu Vrchní soud v Olomouci pod bodem II. rozsudku dovolatele uznal vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že ačkoliv mu byl výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jenž dosud nevykonal, přinejmenším dne 28. 10. 2020 v době kolem 15:45 hod. v XY řídil motorové vozidlo s vědomím, že na základě uvedeného rozsudku pozbyl řidičské oprávnění.
80. Obviněný R. Z. ve svém dovolání označil popis skutku pod bodem II. odvolacího soudu za formulačně nejasný, nicméně nikterak nekonkretizoval, v čem jím vytýkanou nesrozumitelnost fakticky spatřuje. Stejně tak uvedl, že doplněné dokazování ze strany odvolacího soudu je neúplné, aniž by uvedl konkrétní důvod, o nějž tuto svoji domněnku opírá. Podobně dovolatel považuje upřesnění popisu předmětného skutku za nesprávné, nicméně neuvedl, v čem konkrétně se tak má dít. Ve své dosavadní judikatuře Nejvyšší soud již mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Za této situace se tak dovolací soud nemohl ke zcela neurčitým námitkám obviněného R. Z. jakkoli věcně vyjádřit.
81. Pokud se jedná o doplněné dokazování ze strany Vrchního soudu v Olomouci, jeho předmětem bylo toliko zjištění, který z vícero uložených trestů zákazů činnosti byl jednáním obviněného porušen. Odvolací soud zcela správně konstatoval, že pokud jsou obviněnému postupně uloženy dva či více trestů zákazu činnosti se stejným předmětem zakázané činnosti, pak takové tresty jsou vykonávány postupně a nikoli souběžně. Na základě těchto skutečností dospěl vrchní soud k závěru, že obviněný Z. mařil výkon pouze jednoho trestu zákazu činnosti, a nikoli souběžně výkon dvou rozhodnutí, kterak tvrdil krajský soud. Odvolací soud proto doplnil dokazování, ze kterého vyplynulo, že dne 28. 10. 2020 obviněný R. Z. vykonával trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 11 T 168/2010, a který nabyl právní moci 27. 5. 2011. Předmětný trest v trvání tří let obviněný počal vykonávat bezprostředně po ukončení výkonu trestu zákazu činnosti z odsouzení ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 26/2008, tedy dne 3. 3. 2016 (přičemž do doby výkonu tohoto trestu nebylo možno započítat období od 15. 3. 2016 do 15. 3.2 020, kdy vykonával trest odnětí svobody v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 19/2017). Ve výkonu trestu zákazu činnosti z odsouzení ve věci Okresního soudu Ostrava pod sp. zn. 11 T 168/2010 tedy obviněný pokračoval od 15. 3. 2020, přičemž projednávané trestné činnosti popsané pod bodem II. napadeného rozsudku se dopustil 28. 10. 2020. Na základě výše uvedených zjištění odvolací soud dospěl ke zcela správnému závěru, že tímto jednáním dovolatel mařil výkon trestu zákazu činnosti vzešlého toliko z jeho odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 168/2010. Dovolatel namítl, že doplněné dokazování Vrchního soudu v Olomouci považuje za neúplné, avšak neuvedl, v jakém smyslu, resp. z jakých důvodů má výše uvedená skutková zjištění za nekompletní.
82. Nejvyšší soud ověřil, že vrchním soudem provedené doplnění dokazování je zcela postačující k tomu, aby popis předmětného skutku byl z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku naprosto odpovídající. Jelikož dovolací soud nezjistil mezi skutkovými závěry soudů nižších instancí a hmotněprávními závěry nijaký nesoulad, tím méně nesoulad extrémní (resp. zjevný), tak i tuto dovolatelovu námitku odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
V.5.
Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu
83. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, nicméně vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, ale naopak napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných R. Z. a T. K. stran těchto odvolatelů zrušil v celém rozsahu a následně ve věci sám nově rozhodl, je odkaz dovolatele na předmětný dovolací důvod zcela irelevantní. Osobě obviněného nejen že nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumal, načež mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody snížený oproti rozhodnutí soudu prvního stupně o tři roky.
V.6.
Shrnutí
84. Celkově lze tedy shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě) či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal pochybení ve smyslu obviněným R. Z. uplatněných (ani žádných jiných) dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. řádu.
VI.
Závěr
85. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. Vrchní soud v Olomouci přitom svým rozsudkem napravil dílčí pochybení Krajského soudu v Ostravě, když jeho rozhodnutí z podnětu odvolání obviněných R. Z. a T. K. zrušil a nově rozhodl o jejich vině i trestech, a to i na podkladě doplněného dokazování. Odvolací soud se přitom v nyní posuzované věci nezpronevěřil přísnému pravidlu prokázání viny obviněného R. Z. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbal o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
86. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obou obviněných na spravedlivý proces. Současně byly projednávané skutky správně právně kvalifikovány, neboť v obou případech byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkových podstat přípravy k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I. 2. napadeného rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem II. napadeného rozsudku).
87. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 24/2022-1745, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 34 T 6/2021-31563, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného R. Z. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. řádu k porušení zákona, včetně práva obviněného na spravedlivý proces. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu