ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3811.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3811/2022-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. S. , zastoupený Mgr. Petrem Filippim, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalované: Nemocnice Na Františku , IČO 00879444, se sídlem Na Františku 847/8, Praha 1, zastoupená Mgr. Janem Tomanem, advokátem se sídlem Pařížská 1076/7, Praha 1, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 139/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 39 Co 196, 197/2022-256, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 39 Co 196, 197/2022-256, potvrdil rozsudek ze dne 16. 12. 2021, č. j. 42 C 139/2019-196, ve spojení s usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. 42 C 139/2019-203, kterými Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o odměně znalce. Rozhodl tak v řízení o zaplacení celkem 500 000 Kč jako náhrady újmy způsobené porušením různých povinností stanovených zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Konkrétně požadoval žalobce náhradu 1) za porušení povinnosti žalovaného zajistit náležitou odbornou úroveň zdravotních služeb (MUDr. Šebek, ošetřující lékař, měl žalobce lstí donutit k podpisu informovaného souhlasu, neinformoval jej o průběhu lékařského zákroku a nakonec jej měl odmítnout ošetřit) ve výši 160 000 Kč, 2) za porušení povinnosti informovat žalobce o možné účasti studentů na poskytování zdravotních služeb ve výši 15 000 Kč, 3) za porušení povinnosti poskytnout žalobci v dostatečném rozsahu informace o zdravotním stavu a plánované léčbě, včetně možnosti klást doplňující otázky, 150 000 Kč, 4) za porušení povinnosti projednat s žalobcem individuální léčebný postup 15 000 Kč, 5) za porušení povinnosti seznámit žalobce s jeho právy a povinnostmi 15 000 Kč, 6) za odmítnutí poskytnutí lékařské péče MUDr. Šebkem 100 000 Kč, 7) za porušení povinnosti vést řádně lékařskou dokumentaci 15 000 Kč, 8) za porušení povinnosti řádně vyřídit žalobcovu stížnost 15 000 Kč a 9) za porušení povinnosti řádně vykázat lékařské zákroky Všeobecné zdravotní pojišťovně 15 000 Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl hospitalizován u žalované v období od 13. 6. 2016 do 20. 6. 2016 pro známky cholecystitidy (zánětu žlučníku) a pozorován na chirurgickém oddělení. Dne 29. 6. 2016 navštívil ošetřujícího lékaře a objednal se k operaci cholecystitidy. Při této návštěvě podepsal informovaný souhlas s operací. Dne 25. 7. 2016 v době přijetí k hospitalizaci vyšetřila žalobce MUDr. Böhmová (dále jen „přijímající lékařka“), která u něj diagnostikovala též malou pupeční kýlu o délce asi 1 cm, která se nacházela v místě operačního řezu nutného pro operaci žlučníku, vysvětlila mu průběh celé operace žlučníku a s tím i pupeční kýly, poučila jej o možných komplikacích, výhodách i nevýhodách zvoleného léčebného postupu včetně alternativních možností a podepsala prohlášení o informovaném souhlasu. Ačkoli upozornila žalobce na současné odstranění pupeční kýly v rámci operace žlučníku, v písemném informovaném souhlasu tuto skutečnost neuvedla. Žalobce informovaný souhlas podepsal, stejně jako prohlášení, že byl lékařem srozumitelně informován o léčebném postupu a měl možnost klást doplňující dotazy. Součástí souhlasu bylo poučení o přítomnosti studentů medicíny a možnosti jejich účast odmítnout. Téhož dne žalobce podepsal souhlas s hospitalizací, který rovněž obsahoval poučení, že se na poskytování zdravotních služeb podílí osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického nebo jiného odborného pracovníka. Dne 29. 7. 2016 provedl ošetřující lékař za asistence přijímající lékařky laparoskopickou operaci žlučníku žalobce, která trvala od 12:00 do 13:00, a v době od 13:00 do 13:10 hodin byla zakončena plastikou drobné pupeční kýly, v místě níž se nacházela vstupní brána do dutiny břišní pro provedení operace. Následně byl žalobce probuzen z narkózy po uplynutí minimálně 15 minut od skončení operace. Žalobce byl propuštěn z hospitalizace 29. 7. 2016, kontrola jeho stavu proběhla ve dnech 4. 8. 2018, 24. 8. 2016 a 29. 10. 2016 s tím, že jeho stav byl vždy bez obtíží. Dne 10. 2. 2017 navštívil žalobce ordinaci přijímající lékařky pro rezistenci v pupku a po provedení ultrazvuku mu byla zjištěna recidiva pupeční kýly a doporučena její nová operace. Dne 9. 5. 2017 navštívil žalobce ordinaci ošetřujícího lékaře pro konzultaci svého zdravotního stavu, zejména pupeční kýly, při návštěvě projevil nespokojenost s ošetřujícím lékařem a vzájemně se dohodli, že žalobce kontaktuje pro další péči jiného chirurga žalované, což učinil dne 1. 11. 2017. Žalobce podal stížnost pro nesrovnalosti a rozpor zdravotní dokumentace, na kterou žalovaná odpověděla dopisem s vysvětlením, že podle informací Veřejné zdravotní pojišťovny České republiky k rozporu mezi výpisy a fakticky poskytnutou péčí žalobci došlo zřejmě změnou čísla pojištěnce a aktuální výpis již zahrnuje veškerou péči. Žalobce podal opakovaně stížnost – prosbu o zprostředkování smíření s ošetřujícím lékařem, k čemuž proběhlo několik osobních schůzek s ošetřujícím lékařem i zástupci vedení žalované. Na poslední osobní schůzce byly žalovanému zodpovězeny veškeré jeho dotazy a nabídnuto usmíření v jím požadované formě (podání ruky s ošetřujícím lékařem), což ale odmítl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neporušila žádnou povinnost vyplývající ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Postup zvolený operatéry, zejména způsob ošetření pupeční kýly v souvislosti s operací žlučníku byl podle závěru soudem ustanoveného znalce v souladu s požadavkem náležité odborné péče (jiný v úvahu přicházející způsob řešení kýly nebyl vhodný z důvodu rizika vzniku infekce vyvolané zánětem žlučníku), recidiva pupeční kýly neměla příčinu v provedené operaci, ale s největší pravděpodobností v rozestupu břišních svalů a obezitě žalobce. Žalobce před operací obdržel srozumitelně veškeré informace o plánovaném zákroku, rizicích i léčebném plánu a měl možnost klást doplňující dotazy. Ošetřující lékař se při zajišťování podpisu žalobce na listině o informovaném souhlasu nedopustil žádné lsti. Poučení o operaci kýly sice nebylo uvedeno v písemném informovaném souhlasu, ale žalobci jej ústně poskytla přijímající lékařka. Součástí informovaného souhlasu i souhlasu s hospitalizací byl i souhlas žalobce s účastí studentů medicíny na poskytování zdravotních služeb, tudíž ani v tomto ohledu žalovaná neporušila svou povinnost. Odvolací soud neshledal ani porušení povinnosti žalované informovat žalobce před či po operaci o jeho zdravotním stavu a o všem, co s léčebným procesem souviselo, jakož i poučit jej o jeho právech a povinnostech. Žalovaná neodmítla žalobci poskytnout lékařskou péči. Poté, co se žalobce s ošetřujícím lékařem dohodl na ukončení spolupráce, mu žalovaná umožnila změnit ošetřujícího lékaře a obrátit se na jiného chirurga, který byl u ní zaměstnán, což žalobce učinil. V lékařské dokumentaci odvolací soud neshledal žádné nedostatky, nesrovnalost v délce operace vyplývající z protokolu operace a protokolu anestézie byla vysvětlena tím, že po operaci zůstává pacient ještě po určitou dobu v anestezii a časové údaje protokolů se tak mohou lišit. Důvodem odlišnosti fakticky poskytnuté péče a péče vykázané Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky byla změna čísla pojištěnce – žalobce, v následném výpisu byla již péče totožná a žalovaná v této souvislosti žádnou svou povinnost neporušila. Konečně odvolací soud neshledal žádná pochybení žalované ani při vyřizování stížností a žádostí žalobce o usmíření, neboť v reakci na ně proběhlo několik schůzek žalobce se zástupci vedení žalované i s ošetřujícím lékařem a byl to žalobce, který nakonec usmíření odmítl.
Rozsudek odvolacího soudu vyjma části výroku o znalečném napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešeny, které jsou v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny odlišně, které odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou dovolacího a Ústavního soudu a konečně otázek, které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Odvolací soud pochybil, posoudil-li poskytování zdravotní péče žalovanou jako postup lege artis. Žalobce nebyl ošetřujícím lékařem poučen o operaci žlučníku, o léčebném postupu a případných rizicích. Opačný závěr nelze dovodit pouze z toho, že žalobce podepsal písemný informovaný souhlas, a to navíc pod nátlakem ošetřujícího lékaře. Žalobce nepodepsal žádný souhlas s operací pupeční kýly a ani mu nebyly poskytnuty potřebné informace přijímající lékařkou. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že žalobce dal souhlas s operacemi. Ve výpovědích ošetřujícího lékaře a přijímající lékařky byly podle žalobce rozpory, které měl odvolací soud rozptýlit provedením výslechu žalobcem navrženého svědka. Žalobce neposkytl souhlas na základě dostatečného předchozího poučení, a žalovaná tak nyní těží z nedostatku ve vedení zdravotnické dokumentace. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, z něhož dovozuje, že podle dovolacího soudu „neúplné poučení může být příčinou újmy na zdraví“. Ani samotná operace pupeční kýly nebyla postupem lege artis, a proto bude muset žalobce podstoupit další lékařské zákroky. Informovaný souhlas ani souhlas s hospitalizací neobsahovaly souhlas s účastí studentů při operaci, ale pouze u jiných úkonů lékařské péče. Ošetřující lékař neposkytl žalobci lékařskou péči a odmítl se jeho stavem zabývat, ačkoli žalobce trpěl trvalými a obrovskými bolestmi. Žalovaná pochybila, nezajistila-li mu včasnou a účinnou úlevu od bolesti. Dále porušila svou povinnost nesprávným vedením zdravotnické dokumentace, zejména nesrovnalostmi v časových údajích o ukončení operace v protokolu o operaci a o anestezii, nesprávně uvedeným datem operace v protokolu o anestezii a uvedením nesprávného zákroku v protokolu o operaci. Odvolací soud se s těmito nedostatky řádně nevypořádal, ačkoli mohl a měl provést výslech anesteziologa. Žalovaná pochybila také tím, že provedenou operaci řádně nevykázala Veřejné zdravotní pojišťovně České republiky, resp. vykázala chybně a opravu provedla až po uplynutí tří let. Dále žalovaná nedostatečně vyřídila jeho stížnost, neboť schůzka k žádnému usmíření nevedla a závěrečný dopis žalované mu byl doručen po téměř roce od podání stížnosti. Konečně odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku MUDr. Pantoflíčka, který však vykazoval celou řadu nedostatků, na které žalobce upozornil, avšak odvolací soud se s jeho výhradami v rozsudku nevypořádal. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, dále jen „Soubor“, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, či ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020). Odvolací soud v dané věci současně přezkoumával zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za zásah do osobnosti žalobce devíti různými porušeními právních povinností žalovanou. Žalobcem požadovaná náhrada přesahuje částku 50 000 Kč jen u tří z těchto nároků, a to u nároku na náhradu za porušení povinnosti žalované zajistit náležitou odbornou úroveň zdravotních služeb (160 000 Kč), za porušení povinnosti poskytnout žalobci v dostatečném rozsahu informace o zdravotním stavu a plánované léčbě včetně možnosti klást doplňující otázky (150 000 Kč) a za odmítnutí poskytnutí lékařské péče MUDr. Šebkem (100 000 Kč). Náhrady za porušení povinnosti informovat žalobce o možné účasti studentů na poskytování zdravotních služeb, projednat s žalobcem individuální léčebný postup, seznámit žalobce s jeho právy a povinnostmi, vést řádně lékařskou dokumentaci, řádně vyřídit žalobcovu stížnost a řádně vykázat lékařské zákroky Všeobecné zdravotní pojišťovně byly požadovány v částce 15 000 Kč za každý z nároků, tedy u každého z těchto nároků se jedná o peněžité plnění nepřevyšující zákonný limit 50 000 Kč, ve vztahu k němuž je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o zbývajících třech nárocích je třeba předně uvést, že může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „ Sb. rozh. obč.“, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Žalobce v dovolání cituje §237 o. s. ř. (všechny tam uvedené důvody přípustnosti), aniž by některé z hledisek vztáhl na vymezené otázky a uvedl, proč je považuje za splněné. Není tedy zřejmé, zda žalobce nějakou právní otázku pokládá za odvolacím soudem vyřešenou v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou nebo řešenou rozdílně, či se domáhá změny rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel ostatně nepoložil dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno označit za otázku právní.
Tři nároky, z nichž každý přesahuje částku 50 000 Kč, a to na náhradu za újmu, která měla žalobci vzniknout tím, že žalovaná mu neposkytla dostatečné informace, odmítla jej ošetřit a péče jejích lékařů nebyla lege artis, shledal odvolací soud nedůvodnými na základě skutkových závěrů, že lékaři žalované žalobci předali veškeré potřebné informace a poučení o jeho zdravotním stavu i léčebném postupu, žalovaná mu zajistila léčebnou péči, a při tom nebylo prokázáno žádné pochybení jejích zaměstnanců. Otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů, a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazování. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování (srov. Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 96). Znalecký posudek je skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu lege artis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 15605). Uvedené platí i při posuzování předpokladů povinnosti k náhradě škody podle nového občanského zákoníku a ustálená judikatura k této otázce je i nadále použitelná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2449/2020, nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 117/2021). Odvolací soud tedy právní závěr, že poskytovatel zdravotní péče (žalovaná) při operaci postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, založil především na skutkovém závěru, že žalovaná se nedopustila žádného pochybení a neporušila žádnou právní povinnost. Tento závěr učinil na základě rozsáhlého dokazování, především odborného závěru znalce, přičemž se soud vypořádal i s odlišnými závěry druhého znaleckého posudku. Shora uvedený právní závěr soudu je tedy dostatečně odborně podložen i řádně zdůvodněn.
Námitky proti závěru, že žalobci se dostalo poučení a informací a že jej žalovaná neodmítla ošetřit, jsou další polemikou se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nesprávnost právního posouzení tak dovolatel dovozuje nikoli z nesprávné aplikace práva, ale z toho, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu, ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., ani námitky proti skutkovým závěrům soudu.
Lze dodat, že odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, je nepřípadný, neboť ve zmíněné věci dovolací soud posuzoval nárok na náhradu za poškození zdraví při zákroku provedeném lege artis a uzavřel, že pacient má právo na náhradu újmy na zdraví, k níž došlo v důsledku známé komplikace bezchybně provedeného lékařského zákroku, o jehož rizicích a alternativách nebyl poučen, avšak jen tehdy, bylo-li prokázáno, že při náležitém poučení by riziko nepodstoupil. V nyní posuzovaném případě nejen nebylo prokázáno pochybení personálu žalované, ale ani poškození zdraví žalobce, jehož příčina by spočívala v operačním zákroku provedeném žalovanou. Žalobce již před operací žlučníku měl pupeční kýlu, ta byla odstraněna při operaci a znovu se vytvořila jako následek zdravotních a fyzických dispozic žalobce. Především však bylo prokázáno, že žalobce veškeré informace od lékařů žalované obdržel.
Námitka nedostatečného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Taková situace v daném případě nenastala.
V rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve kterém sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu