ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1083.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1083/2023-677
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) B.-A. K. H. , nar. XY, bytem XY, Spolková republika Německo, a b) P. G. , nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 C 257/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. ledna 2023, č. j. 11 Co 231/2022-633, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. ledna 2023, č. j. 11 Co 231/2022-633, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2022, č. j. 70 C 257/2019-533, pokud byl jeho výrokem I. na žalobce bezúplatně převeden pozemek parc. č. XY v k. ú. XY a jeho výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a v nákladovém výroku II.; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2022, č. j. 70 C 257/2019-533, v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a v nákladovém výroku II. a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 1. 2023, č. j. 11 Co 231/2022-633, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 9. 2022, č. j. 70 C 257/2019-533, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond ČR) při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobci požadované pozemky jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Konečně dospěl k závěru, že v situaci, kdy pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není v územním plánu zařazen mezi plochy určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, nebrání jeho vydání ani žádost obce o jeho bezúplatný převod podle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Poukazoval přitom též na okolnost, že právo obce domáhat se bezúplatného převodu pozemku je promlčeno. Žalobě o bezúplatný převod dotčených pozemků do vlastnictví žalobců za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Brojila vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky, zda je náhradní pozemek převoditelný v situaci, kdy ve vztahu k němu uplatnila obec žádost o bezúplatný převod podle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, a usnesení téhož soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2017. Mínila, že již samotná žádost obce o převod pozemku do jejího vlastnictví dle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. zakládá jeho nepřevoditelnost na oprávněné osoby. Předestřela dále otázku významu promlčení nároku obce na bezúplatný převod pozemku ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3876/2012, a ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4413/2008. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.
5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky (vhodnosti pozemku, coby náhradního za pozemky, jež pro překážky ve smyslu §11 odst. 1 zákona o půdě nebylo lze vydat, požádala-li o jeho bezúplatný převod obec dle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
6. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
9. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
10. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno hodnotit vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
11. Podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů (odstavec 13).
12. Z odkazu uvedeného v poznámce 26) pod čarou k ustanovení §11a odst. 2
a §11 odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném od 1. 11. 2019 (do 31. 10. 2019 se obdobná právní úprava nacházela v ustanovení §11a odst. 12 zákona o půdě) jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010) konečně dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě, nelze bez dalšího uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle §7 zákona č. 503/2012 Sb. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, pak vyplývá, že v takovém případě je nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2282/2019; ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020).
13. Z ustanovení §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, přitom vyplývalo, že žádosti obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku bylo namístě vyhovět mimo jiné i tehdy, šlo-li o pozemek v zastavitelné ploše, určený k zastavění stavbou pro bydlení.
14. Podle článku II. bodu 2 novely zákona č. 503/2012 Sb. provedené zákonem č. 185/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se pak převody pozemků na základě žádosti obce podané dle ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. před 1. 8. 2016 dokončí podle dosavadních právních předpisů.
15. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů a právní úpravy důsledně nedržel. Vycházeje ze skutkového zjištění, že žalobci nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je územním plánem obce zčásti včleněn do zastavitelného území a určen k zastavění stavbou pro bydlení a že obec XY dne 22. 3. 2016 požádala – mimo jiné z důvodu uvedeného v ustanovení §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016 – o jeho bezúplatný převod do svého vlastnictví, totiž nezohlednil, že se zřetelem k přechodnými ustanoveními předvídanému užití právní úpravy účinné do 31. 7. 2016 bude moci být obcí vznesené žádosti (ze dne 22. 3. 2016) vyhověno též z důvodu plánované stavby pro bydlení (§7 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016).
16. Měla-li by se překážka převoditelnosti požadovaného pozemku týkat jen jeho části, lze též poukázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (a recentní judikatury Ústavního soudu), jež připouští vydání (překážkou nedotčené) části pozemkové parcely, vymezené geometrickým plánem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, nebo v dané věci vydaný rozsudek ze dne 7. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1520/2021, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21, a jemu předcházející stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 54/21).
17. Byla-li snad překročena promlčecí lhůta, v níž bylo namístě žádosti obce ze dne 22. 3. 2016 o bezúplatný převod pozemku vyhovět, dlužno zmínit rovněž ony judikaturní závěry, dle nichž uplynutím promlčecí lhůty uvedené právo obci nezaniká, přičemž námitka promlčení byla by k dispozici toliko žalované (dovolatelce), coby dlužnici v případném sporu s obcí o bezúplatný převod pozemku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4413/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4650/2009), jež se zde ovšem ke své povinnosti hlásí (svého práva namítat promlčení zjevně nehodlá využít).
18. Z uvedených důvodů jeví se závěry odvolacího soudu o převoditelnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (coby vhodného náhradního zemědělského pozemku) na žalobce přinejmenším předčasnými, a tudíž nesprávnými. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, přistoupil, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první o. s. ř. v příslušném rozsahu ke zrušení rozsudku odvolacího soudu; jelikož se důvody, pro něž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dovoláním dotčeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věty druhé, o. s. ř.).
19. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
20. V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
21. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu