ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.39.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 39/2023- 1537
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, č. p. XY, okres XY, a obviněné právnické osoby obchodní společnosti E., se sídlem XY č. p. XY, okres XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 9 To 23/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 4/2020, takto:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný M. Š. a obviněná právnická osoba obchodní společnost E., byli spolu s dalšími sedmi obviněnými konkretizovanými v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 22 T 4/2020, podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován u obou obviněných M. Š. a právnické osoby obchodní společnosti E., jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem životního prostředí České republiky byla podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutek, pro který byla na obviněné podána obžaloba, je procesním stranám dobře znám, proto jej Nejvyšší soud připomene jen velmi stručně. Spočívá v tom, že při zadávání veřejné zakázky „XY“ v hodnotě 5 123 123,31 Kč bez DPH, jejíž zadání s administrací projektu a následným výkonem technického dozoru investora na stavbě zajistila pro zadavatele XY na základě mandátní smlouvy obchodní společnost D. C., za kterou jednal P. J., obvinění M. Š. a L. Š., jednatelé obchodní společnosti E., a další tři obviněné fyzické osoby v pozici jednatelů tří obviněných právnických osob, dále samostatně stíhaný P. J. se předem nejméně v době od 9. 1. 2014 do 27. 1. 2014 dohodli na protiprávním přidělení této veřejné zakázky obviněné právnické osobě obchodní společnosti E., čemuž přizpůsobili nabídky ostatních uchazečů. Všichni obvinění postupovali s vědomím, že vyhotovená dokumentace nabídek i navazující dokumentace k veřejné zakázce byla vytvořena za všechny soutěžitele po jejich vzájemné dohodě o ceně s cílem, aby zakázku realizovala obviněná právnická osoba obchodní společnost E., což je v rozporu zejména s ustanovením §6 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládajícím povinnost transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a s vědomím, že samostatně stíhaný P. J. byl povinen předložit tyto podklady Ministerstvu životního prostředí jako poskytovateli dotace financované z prostředků Evropského společenství z programu „Operační program Životní prostředí“, podporovanému z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj, včetně nepravdivého písemného prohlášení o jeho nepodjatosti jako člena hodnotící komise. V důsledku shora uvedeného jednání obviněných byla z Evropského fondu pro regionální rozvoj ke škodě poskytovatele dotace vylákána částka ve výši 4 963 923,81 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci odvolání v neprospěch všech obviněných, které Vrchní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 9 To 23/2022 jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv podle jeho názoru v řízení mu předcházejícím rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání pouze v neprospěch obviněných M. Š. a právnické osoby obchodní společnosti E. Podle nejvyššího státního zástupce je možné akceptovat rozhodnutí soudů obou stupňů ve vztahu k ostatním obviněným, jelikož se nepodařilo shromáždit takové důkazy, které by ohledně nich mohly vést k odsuzujícímu rozsudku. V důsledku toho pak nemůže protiprávní jednání obviněného M. Š., které je přičitatelné obviněné právnické osobě E., naplňovat znak spáchání činu členem organizované skupiny ve smyslu §256 odst. 2 písm. a) a §260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
5. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že v řízení před soudem prvního stupně byla prokázána komunikace obviněného M. Š. a obviněné právnické osoby obchodní společnosti E., za kterou tento obviněný jednal, s administrátorem zakázky a současně členem výběrové komise P. J., která časově, místně i věcně souvisí se skutkem, pro který byla v posuzované trestní věci podána obžaloba. Z tohoto zjištění soud prvního stupně ani soud odvolací nevyvodily odpovídající skutkový závěr, který by po hmotněprávní stránce správně posoudily.
6. Nejvyšší státní zástupce připomněl klíčová skutková zjištění ve věci rozhodujících soudů, podle nichž P. J. vystupoval za obchodní společnost D. C. jako administrátor předmětného zadávacího řízení, člen komise pro otevírání obálek a člen hodnotící komise. Přitom ze své soukromé e-mailové adresy zaslal obviněnému M. Š., jednateli obviněné právnické osoby obchodní společnosti E. na jeho soukromou e-mailovou adresu zadávací dokumentaci k předmětné zakázce již dne 9. 1. 2014 ve 20.36 hod., ačkoliv zadávací řízení bylo vyhlášeno až následujícího dne. Poté během dne 22. 1. 2014 proběhly mezi oběma jmenovanými čtyři telefonické hovory, v nichž se obviněný M. Š. obracel na P. J. nejprve s dotazem, zda obdržel, co mu zaslal, a zda je krycí list možno vyplnit ručně. V dalším hovoru se dotazoval na způsob doložení kvalifikačních předpokladů, přičemž P. J. mu radil též se sepsáním čestného prohlášení, se žádostí o radu a vyplněním formuláře k přihlášce do soutěže. V dalším hovoru obviněný M. Š. žádal P. J. o zhodnocení zaslaného čestného prohlášení a v posledním hovoru spolu oba řešili požadavky na jednotlivé položky nabídkové ceny. Poté dne 26. 1. 2014 zasílal P. J. obviněnému M. Š. další pokyny k vytvoření čtyř rozpočtů s jednotlivými částkami, dosazením konkrétních číslic s koeficientem. Obviněná právnická osoba obchodní společnost E. v zadávacím řízení podala nabídku s cenou 6 198 979 Kč, která byla hodnotící komisí vybrána jako nejvýhodnější a dne 26. 2. 2014 došlo k uzavření smlouvy o dílo. Na základě těchto skutkových zjištění je podle nejvyššího státního zástupce možno uvést v případě obviněného M. Š. a obviněné právnické osoby obchodní společnosti E., že je zachována totožnost skutku vymezeného obžalobou, neboť je zachována alespoň částečně shoda jednání a shoda v následku. Uvedené skutkové závěry totiž prokazují, že mezi P. J. a obviněným M. Š. došlo v souvislosti se zadávacím řízením k uvedeným domluvám, soud prvního stupně tedy neměl podklad pro to, aby ohledně obviněného M. Š. a obviněné právnické osoby obchodní společnosti E. rozhodl o jejich zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli stíháni.
7. Nejvyšší státní zástupce dále upozornil na to, že „předností“ se u trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 tr. zákoníku rozumí jakékoliv časové zvýhodnění, může jít o situaci, v níž je některým dodavatelům, účastníkům či soutěžitelům sdělen záměr zadat veřejnou zakázku, vyhlásit veřejnou soutěž či provést veřejnou dražbu a termín jejího uskutečnění dříve, než dojde k veřejnému vyhlášení. Takové dřívější oznámení může umožnit zvýhodněným subjektům lepší přípravu. I soud prvního stupně připustil, že zasláním zadávací dokumentace M. Š. prostřednictvím e-mailu den před vyhlášením zadávacího řízení, došlo k určitému časovému zvýhodnění obviněné právnické osoby obchodní společnosti E. Podle nejvyššího státního zástupce je hodnocení soudu prvního stupně dvojznačné, pokud na jednu stranu konstatoval, že k časovému zvýhodnění došlo, na straně druhé však z této skutečnosti nedovodil upřednostnění vítězné společnosti, jelikož časový předstih představoval jeden jediný den. Jediným logickým odůvodněním mohlo být konstatování soudů obou stupňů, že toto krátkodobé upřednostnění jednoho ze soutěžitelů není natolik společensky škodlivé ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v §12 odst. 2 tr. zákoníku. S takovým závěrem by se ztotožnil i nejvyšší státní zástupce, pokud by uvedený e-mail byl jedinou skutečností svědčící o zvýhodnění vítězné společnosti. Tento závěr však v posuzované věci neplatí. Odvolací soud totiž sice souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že pouhé přednostní zaslání zadávací dokumentace o den dříve nemusí být samo o sobě nepřípustnou manipulací s veřejnou soutěží, nicméně připustil, že tento závěr platí, pokud nedochází k další součinnosti aktérů koordinované součinnosti v rámci zadávacího řízení navazující právě na časové zvýhodnění jednoho ze soutěžitelů. V tomto směru se podle nejvyššího státního zástupce již nelze spokojit s úvahou o zanedbatelné společenské škodlivosti.
8. Ostatně i soudy obou stupňů si podle nejvyššího státního zástupce správně povšimly následné nežádoucí spolupráce obviněného M. Š., který zastupoval obviněnou právnickou osobu E. s administrátorem veřejné zakázky P. J. a především problematických telefonických hovorů uskutečněných dne 22. 1. 2014. Poskytování rad administrátorem jednomu ze soutěžitelů sice bylo podle soudu prvního stupně více než sporné, neuznal je však za postižitelné prostředky trestního práva. Rovněž odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, konstatoval pouze nadstandardní pomoc administrátora, avšak některé pasáže jejich vzájemných hovorů označil za „velmi problematické“. Podle nejvyššího státního zástupce je kontakt administrátora veřejné soutěže s jakýmkoli soutěžitelem bez uvědomění ostatních soutěžitelů při zadání a průběhu veřejné soutěže zcela nežádoucí, v přímém rozporu s požadavkem transparentnosti soutěže. Nadstandardní poskytování informačního servisu jednomu ze soutěžitelů, provázené vlastními iniciativními nápady a poznatky administrátora, nelze podle nejvyššího státního zástupce hodnotit jinak než jako zjednání přednosti jednomu soutěžiteli na úkor jiných, jimž tato podpora poskytována není. Soud prvního stupně nesprávně bagatelizoval pomoc s vyplněním formuláře a dalších listin včetně čestného prohlášení a nesprávně tuto pomoc při vyplnění přihlášky do soutěže a jejich příloh posoudil jako jednání nemající ještě charakter „zjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek na úkor jiných soutěžitelů“ ve smyslu §256 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom bez této nezákonné ingerence P. J. ve prospěch obviněné právnické osoby obchodní společnosti E. by tato obchodní společnost možná ani nebyla schopna podat bezvadnou nabídku. Podle nejvyššího státního zástupce soudy obou stupňů v závěru o absenci společenské škodlivosti tohoto jednání chybovaly a nedostatečně přihlédly k dalším kontaktům mezi administrátorem a soutěžitelem.
9. Nejzávažnější pochybení ve věci rozhodujících soudů nejvyšší státní zástupce shledal ve vyhodnocení a následném právním posouzení obsahu e-mailové zprávy ze dne 26. 1. 2014, v níž P. J. udělil M. Š. pokyn k vytvoření čtyř rozpočtů. Sám soud prvního stupně tuto zprávu označil za klíčovou, při jejím hodnocení považoval za důležité, že ceny uvedené v e-mailu jsou vyšší než ceny nabízené soutěžiteli, ačkoliv tyto rozdíly nejsou příliš významné. Podle soudu prvního stupně také nebylo v silách obviněného M. Š. vyplnit všechny položkové ceny v rozpočtech všech soutěžitelů, a tak dospěl k závěru, že kvůli nereálnosti takového jednání nelze dovodit ovlivnění nabídek dalších tří obchodních společností ze strany tohoto obviněného a jejich vzájemnou domluvu o úpravě nabídkové ceny ve prospěch vítězné obchodní společnosti.
10. Podle nejvyššího státního zástupce existuje zjevný rozpor mezi závěrem soudu prvního stupně, podle něhož telefonické a elektronické kontakty mezi obviněným M. Š. a samostatně stíhaným P. J. představují pouze komunikaci administrativní povahy, v níž řešili vyplnění listin pro účast ve veřejné soutěži, avšak v žádném případě nelze dovodit domluvu soutěžících mezi sebou či s administrátorem soutěže, a obsahem odposlechů, neboť soudem prvního stupně nebyly zohledněny ani okolnosti související (jejich postavení ve veřejné soutěži nebo jejich další kontakty). Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti dovodil, že totiž nešlo o nic jiného než o domluvu mezi M. Š. a P. J., jak zadat do nabídky potřebné údaje tak, aby mohla obviněná obchodní společnost E. uspět. Tento fakt podle něj soud prvního stupně zcela ignoroval.
11. Za jednoznačně rozporný dále nejvyšší státní zástupce označil i skutkový závěr soudu prvního stupně, že v případě obviněného M. Š. bylo vyvráceno stanovení soutěžních cen jednotlivých soutěžitelů a že ani e-mail z 26. 1. 2014 nemohl ovlivnit finální ceny nabídek jednotlivých uchazečů, neboť v době jeho zaslání byly smlouvy o dílo včetně rozpočtů již vyhotoveny a podepsány. Tento skutkový závěr byl přitom určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §256 tr. zákoníku. Tyto závěry jsou chybné ve vztahu k obviněné obchodní společnosti E., jelikož nabídková cena této společnosti byla téměř totožná s cenou, kterou uvedl P. J. v e-mailu ze dne 26. 1. 2014 s dovětkem, aby obviněný M. Š. uvedl tuto cenu v nabídce. Způsob, jakým byly stanoveny nabídkové ceny ostatních uchazečů, podle nejvyššího státního zástupce na tomto faktu nic nemění zejména za situace, že jejich nabídky byly vyšší než ta, kterou P. J. určil pro vítěznou obviněnou právnickou osobu obchodní společnost E. Odvolací soud označil tento e-mail za minimálně velmi problematický a soudu prvního stupně vytkl, že se navzdory klíčové roli tohoto důkazu nezabýval tím, proč P. J. obviněnému M. Š. uvedený e-mail před uzavřením soutěže zasílal a co mu touto zprávou sděloval, přičemž se příliš soustředil na numerické rozdíly mezi pokynem obsaženým v e-mailu a jednotlivými nabídkami. Přes tuto výhradu považoval odvolací soud hodnotící úvahy soudu prvního stupně za odpovídající zákonným předpokladům uvedeným v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť je v kompetenci soudu prvního stupně označit hodnocený důkaz za nedostatečně průkazný. Odvolací soud tak fakticky aproboval stav, kdy se soud prvního stupně vyhnul vyhodnocení podstaty klíčového důkazu, resp. jej vyhodnotil zjevně rozporně s jeho skutečným obsahem, pokud uzavřel, že neobsahoval domluvu mezi soutěžitelem obviněnou právnickou osobou E., za kterou jednal obviněný M. Š. s administrátorem a členem hodnotící komise P. J.
12. Při komplexním posouzení jednání obviněného M. Š. nelze podle nejvyššího státního zástupce učinit závěr, že by vzájemná součinnost mezi tímto obviněným a P. J. spočívala pouze v uskutečňování administrativních úkonů týkajících se upřesnění technických parametrů předmětu zadání veřejné zakázky, že nijak neovlivnila její základní zadání, transparentnost a rovnost všech v úvahu přicházejících soutěžitelů. Naopak šlo o jednání vedené minimálně nepřímým úmyslem opatřit obviněné právnické osobě obchodní společnosti E., prospěch v podobě vítězství v zadávacím řízení, v němž základním a jediným hodnotícím kritériem nabídek byla cena. Přitom právě cenu sdělenou v rozporu s pravidly soutěže obviněná právnická osoba obchodní společnost E. nabídla a hodnotící komisí, jejímž členem byl i samostatně stíhaný P. J., byla vybrána jako nejvýhodnější, proto zakázku financovanou ze strukturálních fondů Evropské unie tato obviněná získala. Jednání obviněného M. Š. a obviněné obchodní společnosti E. tak naplnilo podle nejvyššího státního zástupce všechny znaky přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož k financování zakázky byly využity peníze z rozpočtů Evropské unie a byla podána nabídka s neoprávněně smluvenou cenou s administrátorem veřejné zakázky, který měl dohlížet na dodržení transparentnosti řízení a rovnost účastníků, je nutné takovou nabídku považovat za minimálně nesprávný doklad vztahující se k výdajům rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. Doložením takové nabídky v rámci podkladů předložených poskytovateli dotace bylo umožněno nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z takového rozpočtu. Jednání, na němž se podílel obviněný M. Š., tedy naplnilo také všechny zákonné znaky zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
13. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. částečně zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 9 To 23/2022, a to v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodováno o odvolání státního zástupce podaném proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného M. Š. a obviněné právnické osoby obchodní společnosti E., dále aby zrušil ohledně těchto dvou obviněných i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání i jiným než navrhovaným způsobem [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
14. Obvinění, jímž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce zasláno prostřednictvím jejich obhájců, nevyužili svého práva na repliku.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
16. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by mu bylo možné podřadit uplatněné výhrady, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
17. Nejvyšší státní zástupce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a uplatnil dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že v předcházejícím řízení byly dány důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
18. Dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) je možno úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., neboť jde o úpravu procesních pravidel. Nejvyšší soud se tak zásadně nemůže odchýlit od skutkového zjištění soudů prvního a druhého stupně, k němuž dospěly po provedeném dokazování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod je určen k nápravě významných pochybení v procesu dokazování, jejichž následkem došlo k porušení práva na spravedlivý proces a vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, jež ovlivnilo právní posouzení skutku. Naopak tento dovolací důvod nemohou naplnit námitky, jimiž dovolatel soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, které sám interpretuje odlišně od soudů ve věci rozhodujících a na základě své vlastní verze průběhu skutkového děje se domáhá právního posouzení. Zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a jejich obsahem, který jako jednu z alternativních vad tohoto důvodu dovolání uplatnil nejvyšší státní zástupce, však musí evidentně vyplývat z hodnotících úvah soudů prvního a druhého stupně při srovnání s konkrétním důkazem a informacemi, které z něho lze čerpat. Tento zjevný rozpor však nelze tvrdit v případech, v nichž soudy dospěly ke skutkovým zjištěním soudů po logicky přijatelném vyhodnocení výsledků dokazování a dovolatel se snaží prosadit jinou v úvahu přicházející variantu hodnocení důkazů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
b) K námitkám nejvyššího státního zástupce
20. Trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Předností ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí přednost časová, tedy jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Přitom se může jednat o časový předstih v tom smyslu, že některým dodavatelům, soutěžitelům nebo účastníkům je termín zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže či veřejné dražby oznámen dříve, než jsou veřejně vyhlášeny, což jim umožní se na ně lépe připravit (např. u zadávacího řízení se připravit k jednání v jednacím řízení nebo k podání nabídek, u veřejné soutěže mají lepší možnost zpracovat svůj návrh smlouvy či svůj projekt navrhovaný ve veřejné soutěži nebo u veřejné dražby si mohou již zajistit vyšší úvěry zpracováním podnikatelských záměrů apod.). Výhodnějšími podmínkami se rozumí jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či některé dodavatele, soutěžitele nebo účastníky před ostatními. Může to být například u zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek nebo realizačních či cenových nabídek jiných dodavatelů (srov. ŠÁMAL, Pavel. §256 [Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2622–2623).
21. O časovou přednost by ve smyslu shora stručně uvedeného výkladu mohlo jít pouze v případě jednání spočívajícího v zaslání e-mailu se zadávací dokumentací obviněnému M. Š. již dne 9. 1. 2014, tedy o den dříve než bylo zadávací řízení vyhlášeno. To však za předpokladu, pokud by s předstihem zaslaná zadávací dokumentace odpovídala zadávací dokumentaci, která byla v rámci zadání veřejné zakázky „XY“ skutečně následujícího dne vyhlášena. Ve vztahu k rozdílům v zadávací dokumentaci odeslané obviněnému M. Š. dne 9. 1. 2014 a k dokumentaci odeslané ostatním dodavatelům následujícího dne, lze zcela odkázat na bod 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto místě soud srozumitelně vysvětlil, proč o den dříve přijatá zadávací dokumentace znamenala pro obviněného M. Š. spíše komplikaci než reálné zvýhodnění v zadávacím řízení. Časový předstih by totiž měl být způsobilý dodavatele skutečně zvýhodnit, zaslání e-mailu ve večerních hodinách den před vyhlášením zadávacího řízení navíc s částečně nesprávným obsahem zadávací dokumentace nelze posoudit jako zjednání přednosti, která by poskytla výhodu pro jednoho dodavatele na úkor ostatních a umožnila mu lepší přípravu k vypracování nabídky. Ostatně ani podle nejvyššího státního zástupce není tato skutečnost sama o sobě způsobilá naplnit skutkovou podstatu trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku z důvodu nízké společenské škodlivosti ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce při tomto svém závěru ani nepřihlédl k výše naznačeným komplikacím, které obviněnému M. Š. administrátor zakázky P. J. způsobil a které ostatně sám posledně jmenovaný připustil.
22. Ovšem ani v celkovém souhrnu činnosti obviněného související s danou veřejnou zakázkou nelze spatřovat naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §256 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud považuje za přiléhavé úvahy soudů obou stupňů, podle nichž komunikace mezi obviněným M. Š. a P. J. nebyla vhodná, resp. byla naopak velmi nadstandardní, nicméně neposkytla dostatek podkladů pro vyvození trestní odpovědnosti obou obviněných v posuzované trestní věci. P. J. v rámci telefonických hovorů poučoval obviněného M. Š. o tom, jak vyplnit příslušné listiny, nebylo však prokázáno, že by mu sděloval jakékoliv informace, které by přinesly pro dodavatele – obchodní společnost E., výhodu oproti ostatním dodavatelům, neposkytoval rady ohledně nabídkové ceny, ani jej neinformoval o nabídkách konkurenčních dodavatelů.
23. Nejvyšší státní zástupce považoval z hlediska hodnocení důkazů soudy obou stupňů za problematický především obsah e-mailu zaslaného P. J. obviněnému M. Š. dne 26. 1. 2014. S jeho pochybnostmi se však v tomto ohledu nelze ztotožnit. Z obsahu sporné zprávy vyplývá, že obviněný M. Š. měl na pokyn P. J. vytvořit čtyři rozpočty. V průběhu dokazování však nebylo postaveno na jisto, že mělo jít o rozpočty ostatních dodavatelů, které měly být jimi v rámci zadávacího řízení předloženy. Takový závěr byl naopak ostatními provedenými důkazy vyvrácen, neboť ceny nabízené dalšími dodavateli neodpovídaly částkám uvedeným v předmětném e-mailu. Navíc lze zdůraznit, že v rozhodné době nebylo reálné, aby obviněný vytvořil do druhého dne čtyři rozpočty o několika desítkách stran obsahující několik stovek jednotlivých položek (srov. body 17. – 19. rozsudku soudu prvního stupně). Sám nejvyšší státní zástupce vychází ve svém dovolání ze závěrů soudu prvního stupně i soudu odvolacího, podle nichž zadávací řízení neproběhlo pouze „na oko“ a neexistovala domluva mezi dodavateli ohledně stanovení nabídkové ceny, byť obsah předmětného e-mailu ze dne 26. 1. 2014 by tomu mohl nasvědčovat. Pokud tedy soudy obou stupňů přijaly závěr, podle něhož s přihlédnutím k dalším okolnostem neznamená obsah sporného e-mailu o dohodě mezi dodavateli, nelze v tomto hodnocení shledat zjevný rozpor mezi obsahem provedeného důkazu a soudy přijatým skutkovým zjištěním, jak se domáhal nejvyšší státní zástupce. Námitky nejvyššího státního zástupce jsou v tomto ohledu pouhou polemikou se způsobem, jakým soudy prvního a druhého stupně postupovaly při hodnocení všech provedených důkazů. Nejvyšší státní zástupce fakticky v dovolání navrhoval další možné úvahy na podporu obžaloby, aniž by pro ně měl dostatečnou oporu v obsahu důkazů. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a principem presumpce neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.; Fenyk, J., Císařová, D. Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 110 a násl.) uvádí, že nejlepším způsobem pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Námitky nejvyššího státního zástupce uvedené v podaném dovolání svým obsahem směřují výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pouhé odlišné hodnocení těchto důkazů nejvyšším státním zástupcem ani v případě, že bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů nižších stupňů při hodnocení těchto provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
24. Hodnocení důkazů není úlohou Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, který do skutkových zjištění soudů nižších stupňů zasahuje pouze ve výjimečných případech, v nichž je dán zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, k čemuž však v uvedeném případě nedošlo. O zjevný rozpor ve smyslu jeho výkladu jde v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Zjevný rozpor je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy obou stupňů se však posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit své skutkové závěry, které nalezly odraz ve zprošťujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně. K závěru o tom, že nedošlo ani k jakémukoliv zvýhodnění obviněné právnické osoby obchodní společnosti E., dospěl soud prvního stupně i na základě toho, že v rozhovorech mezi obviněným M. Š. a P. J. nezazněly žádné informace o jiných dodavatelích, obžalobou nebyla předložena žádná indicie o tom, že by měl mít P. J. z uvedeného jednání jakýkoliv prospěch (srov. bod 19. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž i tato skutečnost nasvědčuje tomu, že nedošlo ke zjednání neoprávněné výhody obviněné obchodní společnosti E. Rovněž námitky nejvyššího státního zástupce, že došlo ze strany soudů obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jsou, jak je výše uvedeno, založeny pouze na zpochybnění skutkových zjištění soudů, s nimiž se nejvyšší státní zástupce neztotožnil. Na základě svého nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů nejvyšší státní zástupce tvrdil ve svém dovolání opačný závěr, než jaký byl soudy obou stupňů přijat, a to, že se stal skutek, pro který byli stíháni obviněný M. Š. a obviněná právnická osoba obchodní společnost E., a že jím došlo ke spáchání obou trestných činů podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) a §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
25. Prakticky stejné závěry lze konstatovat k námitkám nejvyššího státního zástupce ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pro který byli obvinění rovněž stíháni. Dopustí se jej ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady, uvede nepravdivé, nesprávné nebo neúplné údaje anebo zatají doklady nebo údaje, a tím umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, pokud takovým činem způsobí značnou škodu, která podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, činí nejméně 1 000 000 Kč.
26. Odvolací soud v bodech 17. a 18. napadeného usnesení vyložil důvody, pro které se ztotožnil s věcně správnou a přesvědčivou argumentací odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací výhrady jsou téměř shodné jako dovolací námitky nejvyššího státního zástupce, směřovaly tedy proti závěru soudů, podle nichž se v řízení nepodařilo prokázat, že by předmětná veřejná zakázka byla zmanipulována tím, že by zadávací řízení proběhlo tzv. „na oko“, že by vítězný dodavatel byl na výsledku s administrátorem předem domluven a sám zajistil a dojednal nabídky ostatních dodavatelů v podobě, která nemohla ohrozit jeho vítězství. Ani při vědomí všech výše uvedených skutečností, na které poukázal státní zástupce v odvolání a nyní nejvyšší státní zástupce v dovolání totiž nelze zásadně zpochybnit závěr, než který učinil soud prvního stupně a následně i soud odvolací, a to že vina obou obviněných trestnými činy podle §256 odst. 1 a §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebyla bez důvodných pochybností prokázána, a to především v otázce zmanipulování předmětné veřejné zakázky. Ani skutečnost, že všichni dodavatelé podali své nabídky do rukou starosty obce XY v poslední den lhůty v době od 10.59 hod. do 11.27 hod., neprokazuje jejich vzájemnou dohodu, a to ani ve vztahu ke skutečnosti, že všichni ostatní dodavatelé nabídli vyšší cenu, než stanovil zadavatel veřejné zakázky, neboť tato cena pro ně nebyla závazná. V této souvislosti nelze odhlédnout od toho, že veřejná zakázka byla připravována včetně cenových kritérií již v roce 2012 a od té doby ceny práce i materiálu nikoli nevýznamně vzrostly. Taktéž z obsahu sporné e-mailové zprávy ze dne 26. 1. 2014 proto nelze dovodit ovlivnění nabídek ostatních dodavatelů, vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných dokladů, resp. údajů, anebo zatajení dokladů nebo údajů, s cílem umožnit neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Rovněž nelze prokázat a dovodit, že by posuzovaným jednáním došlo k neoprávněnému použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. S ohledem na zjištění týkající se realizace předmětné veřejné zakázky obviněnou právnickou osobou obchodní společností E., pak nelze prokázat, že by došlo k neoprávněnému použití prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných, v jehož důsledku by došlo ke vzniku značné škody, přičemž v tomto směru ani nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval vznik jakékoli škody realizací předmětné veřejné zakázky vítěznou obchodní společností, jak již bylo naznačeno. Nelze tudíž ani dovodit nesprávné použití prostředků z takovýchto rozpočtů z hlediska porušení pravidel rovných příležitostí všech uchazečů o veřejnou zakázku.
27. V nyní projednávané věci soudy obou stupňů uzavřely, že nedošlo k jednání, které by bylo možné právně kvalifikovat jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku mimo jiné i z důvodu, že zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie, kterým byla obec XY, pověřila administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, společnost D., za níž jednal P. J. Zadavatel veřejné zakázky nevěděl o jeho jednání, které do jisté míry narušilo pravidla výběrového řízení v rámci této veřejné soutěže. Porušení těchto pravidel však soudy obou stupňů nepovažovaly, a to ani ve vztahu k e-mailové zprávě ze dne 26. 1. 2014, ani ve vztahu k telefonním hovorům dne 22. 1. 2014, ani ve vztahu k časové výhodě v podobě dřívějšího zaslání zadávací dokumentace, navíc obsahově nesprávné, za natolik závažné, aby to ospravedlnilo posouzení jednání obviněných již jako přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku, tím méně zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž přesvědčivě vysvětlily důvody, které je k tomuto závěru vedly. Námitky nejvyššího státního zástupce byly jen polemikou s těmito skutkovými a z nich vyplývajícími právními závěry, kterým nebylo možno z důvodů výše uvedených přiznat relevanci.
IV. Závěrečné shrnutí
28. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. O dovolání nejvyššího státního zástupce bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký