ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1162.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1162/2023-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněných 1. V. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, a 2. P. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 11 To 186/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 7/2023, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2 T 7/2023, byli obvinění V. B. a P. K. uznáni vinnými přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Obviněný V. B. byl za uvedené jednání, jakož i za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 14 T 71/2022, okresním soudem podle §284 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud jmenovanému obviněnému uložil rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 14 T 71/2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Naproti tomu obviněný P. K. byl za uvedené jednání rozsudkem okresního soudu odsouzen podle §286 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. l a §82 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.
4. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2 T 7/2023, byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných V. B. a P. K., kteří tak v obou případech učinili proti výroku o vině i trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 11 To 186/2023, odvolání obou jmenovaných obviněných podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
5. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obvinění V. B. a P. K. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněnou L. K. tím, že:
v blíže nezjištěné době od 24. 5. 2022 do 31. 5. 2022 v ulici XY v XY, parc. č. XY, LV č. XY, v garáži č. XY, kterou pronajala obviněná L. K. pro obviněné V. B. a P. K., za účelem možného uskladnění předmětů z prekurzorů určeného k výrobě drogy obvinění V. B. a P. K. přechovávali předměty užívané k výrobě drogy pervitin jako skleněné baňky, tály, zkumavky, plastové dózy, misky, trychtýře, odměrky, stěrky, digitální váhu, injekční stříkačky a chemikálie jako kyselinu fosforečnou, hydroxid sodný, jód, toluen, roztoky obsahující efedrin, pseudoefedrin a benzylmetylketon, které jsou výchozími surovinami nebo meziprodukty vznikajícími při výrobě drogy pervitinu, jejíž složkou je psychotropní látka metamfetamin, který je uveden v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 11 To 186/2023, napadl obviněný V. B. (dále též jen „obviněný č. 1“ či „dovolatel č. 1“) prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a současně rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle obviněného č. 1 napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
7. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. B. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jelikož z výslechu svědků I. V., J. Ž. a V. D. nikterak nevyplynulo, že by věci, které měly sloužit k výrobě pervitinu, měl obstarat či do garáže č. XY v ulici XY v XY, parc. č. XY, LV č. XY (dále jen „garáž“) uložit právě on. Sv ě dek V. D. přitom podle obviněného č. 1 vypověděl, že v okamžiku, kdy do garáže p ř išel, vid ě l spoluobviněného P. K. natírat sloupek u vrat barvou a cítil zde zápach barvy, nikoli tedy chemikálie, jak z této výpovědi dovodila obžaloba. Podle obviněného č. 1 pak mohl být p ř ípadný zápach uvnitř garáže zp ů soben barvením a lakováním kv ě tin a též ř edidly užívanými za tímto ú č elem, což potvrdila spoluobviněná L. K. Přitom sám dovolatel č. 1 trestnou činnost popíral a dosud trvá na tom, že v uvedené garáži žádné v ě ci ur č ené k výrob ě drogy pervitin neusklad ň oval. Skutková zjištění nalézacího soudu tedy podle jmenovaného dovolatele nemají oporu v provedených důkazech a jsou v rozporu zejména s jeho vlastní výpovědí, jakož i výpovědí spoluobviněné L. K.
8. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak obviněný č. 1 namítl, že a č koliv ve svém odvolání navrhl provedení d ů kazu v podob ě “dodate č ného dokazování a vyšet ř ení jak a kdo v ě ci do garáže umístil” , tak se odvolací soud tímto návrhem na dopln ě ní dokazování v ů bec nezabýval, nereagoval na něj a zcela jej přešel. Podle obviněného č. 1 jde přitom o závažné porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to konkrétně v důsledku existence tzv. opomenutého důkazu ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 623/05.
9. Obviněný č. 1 dále ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu namítl, že v pr ů b ě hu trestního ř ízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, a to tím, že mu nebyl již v nalézacím řízení ustanoven obhájce, a č koliv o to požádal Okresní soud v Kladn ě . Obhájce mu byl ustanoven až když se nacházel ve výkonu trestu odn ě tí svobody. P ř itom neustanovení obhájce na jeho žádost nebylo soudem prvního stupn ě řádně od ů vodn ě no a zejména nebylo zkoumáno, zda u něj nejsou v důsledku jeho nezpůsobilosti náležitě se hájit dány d ů vody pro ustanovení obhájce postupem podle §36 odst. 2 tr. ř ádu.
10. Závěrem svého podání proto obviněný V. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 11 To 186/2023, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2 T 7/2023, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. K. (dále též jen „obviněný č. 2“ či „dovolatel č. 2“), který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle názoru obviněného č. 2 rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň podle obviněného č. 2 napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
12. Obviněný P. K. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jelikož soud prvního stupně učinil závěr o jeho vině na základě faktur dokládajících nákup chemikálií jeho osobou, které však byly vystaveny až poté, co byly v garáži nalezeny předměty a chemikálie, jejichž opatření a přechovávání je obviněnému č. 2 v nyní projednávané věci přisuzováno, a je tak fakticky nemožné, aby se jednalo o faktury na tyto předměty či chemikálie. Předmětné faktury vystavené na jméno obviněného č. 2 tedy podle jeho mínění nelze nikterak spojovat s dřívějšími fakturami vystavenými na jména spoluobviněných, nemohou sloužit k prokázání jeho viny a zakoupené látky nemusely být určeny k výrobě pervitinu. Z výpovědi svědka V. D. pak podle dovolatele č. 2 ve vztahu k jeho osobě vyplývá pouze to, že natíral sloupek před garáží, a nikoli to, že se natřením sloupku podílel na úpravě exteriéru a interiéru garáže tak, aby zde společně se spoluobviněným V. B. mohli přechovávat vybavení varny pervitinu. Ani daktyloskopická stopa obviněného č. 2 zajištěná na kanystru nacházejícím se v garáži pak podle jeho názoru nikterak nevyvrací, že by se tohoto kanystru nemohl dotknout v situaci, kdy byl kanystr umístěn vně garáže a na tuto skutečnost pouze zapomněl. Tyto nepřímé důkazy tedy podle dovolatele č. 2 v souhrnu netvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že je z nich možno dovodit toliko jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Podle obviněného č. 2 bylo prokázáno pouze to, že několikrát navštívil své přátele v garáži, kde jim pomohl natřít sloupek před garáží, během jedné z těchto návštěv se zde dotkl přenosného kanystru a po nalezení chemikálií a předmětů v garáži nakoupil jód a kyselinu fosforečnou. Těmito skutkovými zjištěními přitom podle mínění obviněného č. 2 není prokázáno, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu. Odvolací soud pak podle mínění obviněného č. 2 převrátil důkazní břemeno a porušil zásadu presumpce neviny, když pouze poukázal na to, že tvrzení obviněného č. 2 neprokazuje jeho nevinu a uzavřel, že tento dobře věděl, jaké věci byly skryté za zástěnou v garáži, a to na základě jedné daktyloskopické stopy.
13. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně, a následně sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
14. K podaným dovoláním obou obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 27. 10. 2023, sp. zn. 1 NZO 780/2023-29, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvádí, že obě dovolání jsou doslovným opakováním obhajoby obviněných uplatněné v předchozích stádiích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly, přičemž s jejich argumenty se státní zástupce zcela ztotožňuje.
15. Konkrétně pak podle státního zástupce oba obvinění v rámci vytýkaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznesli výhrady, jenž sice pod uvedený dovolací důvod s jistou dávkou tolerance podřadit lze, avšak jsou zjevně neopodstatněné. V této souvislosti státní zástupce akcentuje, že Okresní soud v Kladně realizoval komplexní a bezvadné dokazování a dostál tak svým povinnostem. Oba soudy nižších stupňů přitom správně akcentovaly, že protiprávní jednání obviněných je prokázáno řetězcem sice nepřímých, současně však dostatečně silných a přesvědčivých důkazů, a to především protokoly o vydání věci a o ohledání místa činu, pořízenou fotodokumentací, odbornými vyjádřeními a výpověďmi svědků I. V. a J. Ž. Z těch vyplynulo, že ke garáži, v níž byly nalezeny předměty určené k výrobě pervitinu, měli klíče a přístup pouze spoluobviněná L. K. a obviněný V. B. Skutečnost, že předměty a chemikáliemi disponovali a do garáže je uložili právě obvinění V. B. a P. K., je prokazována mimo jiné genetickými a daktyloskopickými stopami, zajištěnými fakturami o nákupu předmětů a chemikálií a výpovědí svědkyně I. V., které obviněný V. B. zabraňoval v tom, aby dovnitř garáže nahlédla či do ní dokonce vstoupila. K obhajobě obviněného P. K. státní zástupce dodává, že jeho daktyloskopická stopa byla zajištěna na předmětu použitém při výrobě pervitinu a nikoli na nábytku, který údajně (podle svých slov) pomáhal stěhovat, čímž bylo vyvráceno jeho tvrzení, že pouze pomáhal se stěhováním, v garáži v podstatě nebyl a ničeho se nedotýkal. Rovněž svědek V. D. okolnosti předmětného stěhování popsal zcela odlišně a potvrdil mimo jiné i podíl obviněného P. K. na stavebních úpravách garáže. Tyto skutečnosti, stejně jako kladný vztah obviněného P. K. k užívání návykových látek, podle státního zástupce dokreslují jeho skutečný zájem a vylučují, že by jeho výskyt v garáži byl pouhou běžnou návštěvou kamarádů.
16. Státní zástupce tedy shrnuje, že na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů bylo nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci.
17. Pokud oba obvinění uplatnili rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak jejich námitky ryze skutkového charakteru pod tento dovolací důvod podle státního zástupce podřadit nelze. Tentýž závěr podle státního zástupce v obecné rovině platí i v případě námitky, kterou obviněný V. B. odvolacímu soudu vytkl to, že se nikterak nevypořádal s jeho zcela obecným návrhem na doplnění dokazování. Ačkoli eventuální nedostatek rozsahu dokazování ve smyslu takzvaných opomenutých důkazů by bylo možno vytýkat s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak rozhodnutí žádného ze soudů nižších stupňů touto vadou zatíženo není, jelikož „návrh“ obviněného V. B. uvedený v jeho vlastnoručně psaném vyhotovení odvolání představoval pouze prostý a naprosto nekonkrétní požadavek na provedení blíže neurčených dodatečných důkazů a opětovný přezkum skutkových zjištění.
18. Podle státního zástupce je pak zjevně neopodstatněná i námitka obviněného V. B. uplatněná s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Státní zástupce k tomuto odkazuje na vypořádání identické námitky jmenovaného obviněného Krajským soudem v Praze v odstavci 8. odůvodnění jeho usnesení. V případě obviněného V. B. v době před jeho umístěním do výkonu trestu důvod nutné obhajoby nebyl dán, přičemž neexistovaly ani žádné pochybnosti, jež by - byť i jen náznakem - nasvědčovaly tomu, že vzhledem k tělesným či duševním schopnostem není způsobilý se náležitě hájit. Okresní soud v Kladně tudíž nikterak nepochybil, pokud jmenovanému obviněnému v té době na jeho žádost obhájce neustanovil.
19. V důsledku výše uvedeného pak podle státního zástupce nemohl být naplněn ani obviněným V. B. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
20. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření shrnul, že námitky uvedené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
21. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obou obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
23. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
25. V souvislosti s obviněným V. B. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že tento dovolací důvod je naplněn v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tak o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. řádu. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Účelem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je dosáhnout nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, uveřejněné pod č. 23/2007 Sb. rozh. tr.). V každé konkrétní věci je proto třeba zkoumat, jak relevantně bylo postupem orgánů činných v trestním řízení do práv obviněného na jeho obhajobu zasaženo, jaký mělo případné pochybení vliv na průběh a zejména výsledek řízení, a to ve světle požadavků na zachování potřebných standardů spravedlivého procesu (přiměřeně viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
26. Oba obvinění pak ve svém podání odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
27. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
28. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
29. V souvislosti s obviněnými uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že oběma uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
30. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu přitom Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
31. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na kterýžto souhlasně odkázali oba obvinění, zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
32. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, jenž (vedle jiných důvodů) uplatnil obviněný V. B., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu.
33. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
34. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. B. a P. K. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný V. B. ve svém dovolání vznesl mimo jiné námitky, jež jsou sice (zčásti) formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněného P. K. obsahovalo argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.
35. Jak již bylo konstatováno shora, obvinění převážnou většinou svých dovolacích námitek rozporují, že se dopustili přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když ve vztahu k této skutkové podstatě podle jejich názoru rozhodná skutková zjištění byla v rozporu s provedenými důkazy či nebyla dostatečně prokázána s ohledem na jimi předkládané alternativní hodnocení části důkazů a tvrzení, že v dané věci řetězec nepřímých důkazů nevylučuje jiné verze skutkového stavu. Nadto podle obviněného V. B. nalézací soud nedostatečně zkoumal podmínky pro ustanovení obhájce jeho osobě a odvolací soud bez povšimnutí přešel jeho žádost o doplnění dokazování.
36. K námitkám obviněných směřujícím proti zjištěnému skutkovému stavu je pak v návaznosti na výše uvedené třeba znovu připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma soudy nižších stupňů zjištěn bez důvodných pochybností.
37. Za případ extrémního nesouladu totiž nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněných, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Okresní soud v Kladně dostál tomuto zákonnému požadavku, když v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč obviněné uznal vinnými spáchaným přečinem. Ani jeden z obou obviněných přitom fakticky nenamítá, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze dovodit závěry stran spáchání jim přisuzovaného přečinu jejich osobami, nýbrž primárně namítají (opětovně) nedostatek důkazů pro své odsouzení, když napadají hodnocení provedených důkazů a domáhají se změny skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů v jejich prospěch. Za tímto účelem obvinění předkládají řadu námitek, jež jsou identické s námitkami, které uplatnili již před soudy nižších stupňů a které byly těmito soudy plně a řádně vypořádány. V těchto námitkách obvinění současně předkládají vlastní hodnocení podstatné části provedených důkazů. Obviněný V. B. především namítá, že skutkový stav je v rozporu s jeho vlastní výpovědí, v níž popřel spáchání trestného činu a rozporuje, že žádný ze svědků ho neoznačil jako osobu, jenž opatřila a držela vybavení varny pervitinu v garáži a pokud svědek V. D. vypověděl o zápachu chemikálií, kterou na daném místě ucítil, mohlo se jednat o barvu, kterou byl v daném okamžiku natírán sloupek garáže. Zápach uvnitř garáže pak obviněný č. 1 vysvětluje skutečností, že zde spoluobviněná L. K. užívala chemikálie k úpravě květin. Obviněný P. K. pak předestírá své vlastní úvahy stran způsobu, jakým se otisk jeho prstu mohl dostal na kanystr nalezený ve varně pervitinu umístěné v dané garáži, a dále zpochybňuje relevantnost výpovědi svědka V. D., jakož i faktur vystavených na jeho jméno při nákupu chemikálií využitelných při výrobě pervitinu. Pravá podstata veškerých těchto námitek obviněných přitom směřuje pouze a výlučně proti hodnocení provedených důkazů, jakož i z něj učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto nasvědčovaly extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutkovým stavem. Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněnými uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
38. V kontextu námitek obviněných, jimiž tito brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, Nejvyšší soud předně konstatuje, že Okresní soud v Kladně v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Odvolací soud následně v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované obviněnými. Rozhodně přitom není možno souhlasit s tvrzením dovolatelů, že provedené důkazy lze hodnotit v jejich prospěch, pročež jsou skutkové závěry soudu prvního stupně údajně nepodložené, jestliže tak i přesto soud prvního stupně nedůvodně neučinil rozhodnutí o jejich vině.
39. Je namístě zdůraznit zejména skutečnost, že se obviněný V. B. vyjádřil pouze k úzkému okruhu provedených důkazů, a to konkrétně ke svědeckým výpovědím, přičemž se zaměřil na zdůraznění skutečností, které z těchto výpovědí podle jeho mínění neplynou. Obviněný ovšem zcela opomíjí existenci většiny klíčových důkazů a nikterak nebrojí zejména proti tomu, že z jeho vlastní výpovědi, jakož i výpovědi spoluobviněné L. K. a svědkyně I. V. shodně vyplynulo, že si garáž, v níž byly nalezeny chemikálie a předměty určené k výrobě pervitinu, na nichž byly odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, nalezeny stopy pervitinu i látek vznikajících při jeho výrobě, pronajala spoluobviněná L. K. jakožto jeho partnerka. Ta na ní následně s obviněným č. 1 společně vyměnila zámek, aktivně ji spolu využívali a jako jediní k ní měli přístup. Svědkyně I. V. přitom vypověděla, že poté, co jí při obhlídce garáže obviněný č. 1 aktivně zabraňoval v nahlédnutí do jejího interiéru, zjistila nájemní smlouvou nepovolené úpravy na exteriéru garáže a výměnu zámku, pročež se rozhodla svépomocí garáž otevřít za účelem její kontroly, a to za přítomnosti svědka J. Ž. Po otevření garáže uvnitř ucítila silný zápach a nalezla zde varnu pervitinu, která byla následně zajištěna jí přivolanou policií. Závěr o tom, že předměty a chemikálie opatřil a uskladnil v předmětné garáži obviněný V. B. přitom nevyplývá pouze ze skutečnosti, že měl do této garáže jako jediný se svojí družkou přístup, ale je podpořeno četnými dalšími (byť nepřímými) důkazy. Šlo především o shodu DNA profilu na rukavici, plechovce od nápoje a respirační masce umístěných v prostorách varny pervitinu zjištěnou odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví genetika, a dále zajištěné faktury vystavené B. B. – DORAPIS, z nichž vyplynulo, že obviněný č. 1 v období od začátku ledna 2022 do konce května 2022, ale i poté, u této firmy opakovaně nakupoval laboratorní náčiní a chemikálie, kteréžto odpovídají předmětům a chemikáliím, jež byly následně nalezeny v dotčené garáži. Interiér a exteriér garáže pak byl obviněným č. 1 a spoluobviněnými L. K. a P. K. vybaven a upraven tak, aby byla snížena možnost prozrazení varny pervitinu, když zejména různá místa garáže byla natřena barvou za účelem zamaskování, přičemž ze stejného důvodu byly rovněž ucpány větrací otvory v garáži. V prostoru garáže byla dále umístěna zástěna pro blokaci výhledu do její zadní části a ze stejného důvodu byly zakryty skleněné luxfery, jež prostor garáže osvětlovaly.
40. Pokud jde o obviněným č. 1 rozporované hodnocení výpovědi svědka V. D. stran zápachu chemikálií v garáži, jehož původ podle mínění tohoto dovolatele nebyl dostatečně určen, pak je třeba připomenout, že s touto námitkou se již dříve přesvědčivě vypořádal odvolací soud v bodě 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž Nejvyšší soud shledal danou námitku za irelevantní, jelikož i za situace, kdy svědek V. D. tuto možnost v žádném případě nepopřel, nalézací soud své skutkové závěry v žádném ohledu nevystavěl na tom, že by jmenovaný svědek dokázal rozpoznat jako zdroj zápachu chemikálií varnu pervitinu. Za nerozhodné je na místě označit taktéž obviněným č. 1 předestřené hodnocení svědeckých výpovědí a poukaz na jeho vlastní výpověď, která byla ovšem soudy nižších stupňů správně shledána za nevěrohodnou. Navzdory skutečnosti, že žádný ze svědků neoznačil obviněného č. 1 za osobu, jež by chemikálie a předměty určené k výrobě drogy zakoupila a uložila v dotčené garáži, lze totiž konstatovat, že v dané věci bylo fakturami, svědectvími a odbornými vyjádřeními prokázáno, že obviněný č. 1 měl jako jediný společně se svojí družkou přístup k prostorám garáže, přičemž zde vykonával činnost, jíž se svým jednáním a úpravami garáže snažil utajit. Nadto byl jeho DNA profil zjištěn na předmětech nacházejících se mezi vybavením varny pervitinu zde umístěné, přičemž v období od začátku ledna 2022 do konce května 2022 (ale i poté) opakovaně nakupoval laboratorní náčiní a chemikálie odpovídající těm, které byly následně dne 31. 5. 2022 nalezeny v garáži.
41. Skutečnost, že předměty a chemikáliemi disponoval a do garáže jejich část uložil rovněž spoluobviněný P. K., je i v jeho případě prokazována mimo jiné zajištěnými fakturami o nákupu předmětů a chemikálií, jež odpovídají chemikáliím, které byly dne 31. 5. 2022 v dotčené garáži nalezeny. Ačkoli byly zajištěné faktury na jméno obviněného č. 2 vystaveny až po tomto datu, zcela jednoznačně vypovídají o zájmu tohoto obviněného pořídit nové prostředky pro výrobu pervitinu poté, co bylo vybavení varny společně s chemikáliemi zajištěno orgány činnými v trestním řízení. O tom, že obviněný P. K. také zajištěné předměty přímo používal, svědčí v rámci daktyloskopické expertízy zjištěný otisk jeho prstu na jednom z kanystrů nacházejících se mezi vybavením varny pervitinu. Podle výpovědi svědka V. D. se pak obviněný P. K. nepodílel na stěhování nábytku do garáže způsobem, jaký popsal obviněný č. 2. Jmenovaný svědek jej však označil za osobu podílející se na činnostech spočívajících v úpravě exteriéru garáže natíráním sloupku, přičemž ke všem těmto skutečnostem obviněný č. 2 předestřel izolované hodnocení jednotlivých důkazů a svoji obhajobu, podle které pouze pomáhal svým přátelům stěhovat nábytek a o ničem neví. S obviněným č. 2 lze souhlasit pouze v tom, že pokud by tyto důkazy stály osamoceně, bylo by skutečně možno dojít k alternativním skutkovým závěrům, avšak tyto ve svém souhrnu jeho obhajobu prokazatelně vyvracejí. Obviněným předestíraná verze, podle které ačkoli je osobou pocházející z drogové komunity, tak bez jakéhokoli vědomí navštěvoval opakovaně své přátele v garáži, v níž se nacházela varna pervitinu, pomáhal jim s úpravou jejího exteriéru, která zcela zjevně neměla za účel zlepšení jejího technického stavu či estetického vzhledu, na tomto místě se náhodně dotkl kanystru, který byl následně vnesen do prostoru varny a pokud poté, co bylo vybavení varny zajištěno policií, nakoupil nové chemikálie využitelné k výrobě pervitinu, pak tato skutečnost není jakkoli relevantní a nemá spojitost s výrobou pervitinu, je nevěrohodná do té míry, že je na místě označit ji s ohledem na provedené (byť nepřímé) důkazy za vyvrácenou. Pokud ke stejnému závěru dospěl rovněž odvolací soud a řádně jej odůvodnil, nelze odmítnutí obviněným P. K. v dovolání překládaného izolovaného hodnocení jednotlivých důkazů v žádném případě považovat za porušení presumpce neviny, kterak tento dovolatel namítá.
42. Veškeré výše označené důkazy tak podporují závěr o tom, že to byli právě obvinění V. B. a P. K., kdo opatřili a přechovávali chemikálie a předměty způsobilé k výrobě pervitinu umístěné v garáži č. XY v ulici XY v XY a vylučují rozumné pochybnosti o možnosti, že by je do uzamčené garáže, k níž měli přístup pouze obviněný č. 1 a spoluobviněná L. K., bez jejich vědomí umístila třetí neznámá osoba a obvinění s nimi neměli ničeho do činění. V dané trestní věci lze totiž bez jakýchkoli, natož důvodných, pochybností učinit závěr o vině obou dovolatelů na základě provedených důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry, přičemž okruh zjištěných nepřímých důkazů je uzavřen a bez důvodných pochybností vede k závěru o vině obviněných, čímž je současně vyloučen jakýkoli závěr jiný.
43. Nejvyšší soud přitom ve shodě se závěry odvolacího soudu s ohledem na rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně nepřisvědčil námitce obviněných, že v daném případě existoval extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, přičemž zároveň provedené důkazy nebyly dostatečné pro jejich odsouzení, pročež je bylo nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo stran žalovaného skutku zprostit podané obžaloby. Za daného stavu lze naopak konstatovat, že oba soudy nižších stupňů posuzovaly věrohodnost jednotlivých důkazů důkladně, když obzvláště pečlivě a obezřetně postupovaly při hodnocení veškerých důkazů v jejich vzájemné souvislosti s ohledem na absenci přímých důkazů, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V nyní posuzované věci tak nejde o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jenž by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
44. Pokud se jedná o výtky obviněného V. B. směřující proti úplnosti provedeného dokazování, pak tyto neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na nějž obviněný č. 1 ve spojení s nimi výslovně odkázal. Nejvyšší soud sice shledal, že takto formulované námitky lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně ani s ohledem na tuto skutečnost je neshledal důvodnými. Posuzovaná trestní věc totiž nemůže být stižena vadou tzv. opomenutých důkazů, když obviněný č. 1 neučinil v odvolacím řízení žádný dostatečně určitý návrh na doplnění dokazování o konkrétní podstatný důkaz, o němž by byl Krajský soud v Praze povinen rozhodnout. Je třeba upozornit, že je věcí soudu (v daném případě odvolacího), v jakém rozsahu dokazování provede. Není přitom vázán ani návrhy procesních stran ohledně provádění konkrétních důkazních prostředků, musí však o takovém návrhu, pokud mu nevyhoví, rozhodnout a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Obviněný č. 1 ovšem ve svém odvolání vznesl pouze zcela obecný požadavek na provedení “dodatečného dokazování a vyšetření jak a kdo věci do garáže umístil“, který lze považovat pouze za zcela obecnou odvolací námitku brojící proti správnosti skutkových závěrů, kteroužto obviněný č. 1 vyjádřil své přesvědčení, že skutkové závěry nemají dostatečnou oporu v důkazech dosud provedených nalézacím soudem. Odvolací soud přitom řádně skutková zjištění nalézacího soudu přezkoumal a s odkazem na odůvodnění rozsudku okresního soudu uzavřel, že všechny dosud provedené důkazy a jejich hodnocení vinu obviněného č. 1 prokazují, načež v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč považuje dosavadní rozsah dokazování za dostatečný. Lze tak mít jednoznačně za to, že odvolací soud neporušil žádnou ze svých povinností, když neopomenul žádný konkrétní návrh na doplnění dokazování. Za této situace pak bylo vyhovující zákonným požadavkům, pokud krajský soud odkázal na závěry nalézacího soudu a konstatoval, že se s těmito v plné míře ztotožnil, pročež nelze hovořit o opomenutí důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
45. Nejvyšší soud dále po prostudování obsahu podaného dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že rovněž námitka obviněného V. B. podřazená jím pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu tomuto důvodu sice obsahově odpovídá, nicméně ji s ohledem na níže uvedené skutečnosti vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou. Podle tvrzení dovolatele č. 1 Okresní soud v Kladně porušil jeho právo na obhajobu tím, že mu navzdory jeho žádosti neustanovil obhájce a neodůvodnil, proč u něj neshledal důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu.
46. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu jsou dány tehdy, považuje-li to soud nebo v přípravném řízení státní zástupce za nutné, a to zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit tak mohou vzniknout u obviněných, jež trpí některou duševní nemocí, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), jakož i u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst, psát apod. Důvodem pro nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu pak může být i právní nebo skutková složitost projednávané trestní věci, či např. skutečnost, že obviněný nemá obhájce, ač spoluobviněný, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy prvního obviněného, má dva specializované obhájce atd. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 446).
47. Ze shora uvedených východisek tedy vyplývá, že pro ustanovení obhájce za absence jiných důvodů nutné obhajoby by orgány dříve ve věci činné (tedy soud nebo v přípravném řízení státní zástupce) na straně obviněného V. B. musely shledat tělesné nebo duševní vady, které by zpochybňovaly jeho způsobilost náležitě se hájit, nebo by musely dospět k závěru, že se jedná o natolik právně nebo skutkově složitou věc, že jmenovaný obviněný pro účely své náležité obhajoby potřebuje obhájce.
48. Z obsahu spisového materiálu přitom plyne, že obviněný č. 1 byl v rámci své (procesně použitelné) výpovědi učiněné již v přípravném řízení policejním orgánem řádně poučen o možnosti zvolit si obhájce a svým podpisem stvrdil, že je schopen chápat všechny s ním prováděné procesní úkony a svá práva, přičemž v návaznosti na toto poučení rovněž svých práv využil, když odmítl vypovídat. Nalézací soud pak v návaznosti na žádost obviněného č. 1 učiněnou v hlavním líčení konaném dne 9. 3. 2023 tohoto opětovně poučil o možnosti volby obhájce a vysvětlil mu, proč u něho důvody nutné obhajoby neshledává. Obviněný přitom před nalézacím soudem nevznesl jakékoli tvrzení stran toho, že by se nemohl náležitě sám hájit a neučinil tak ani ve svém dovolání, v němž se omezil pouze na opětovné vyjádření své nespokojenosti s tím, že mu obhájce byl ustanoven až v odvolacím řízení poté, co byl omezen na osobní svobodě. Stran průběhu řízení před soudem prvního stupně přitom nelze nikterak shledat, že by se v tomto obviněný choval netradičním způsobem, který by odůvodňoval existenci jakéhokoli podezření o jeho tělesných nebo duševních vadách, jak to předpokládá §36 odst. 2 tr. řádu. Z jednání obviněného tedy nebylo nikterak zjevné, že by nebyl způsobilý náležitě se hájit, obviněný žádné takové tvrzení nevznesl a omezil se pouze na zopakování svého požadavku na ustanovení obhájce. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o skutkově či důkazně natolik složitou věc, která by vyžadovala nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu. Naopak se jednalo o poměrně skutkově jednoduchou věc, v jejímž rámci se obviněný aktivně hájil, když se v průběhu hlavního líčení vyjadřoval k provedeným důkazům, kladl otázky, přednesl závěrečnou řeč a sám podal vlastnoručně psané odvolání, v němž rozporoval závěry nalézacího soudu. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že námitky obviněného stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu s poukazem na existenci důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu jsou zjevně neopodstatněné. Pouze pro úplnost je ve shodě se závěry odvolacího soudu namístě zopakovat a zdůraznit, že pokud obviněný chtěl být v řízení zastoupen obhájcem, pak o možnosti jeho zvolení byl poučen již v přípravném řízení a opětovně pak v hlavním líčení nalézacím soudem, nicméně sám si obhájce v těchto fázích řízení nezvolil (a nebyl mu zvolen ani jinou k tomu podle §37 odst. 1 tr. řádu oprávněnou osobou).
49. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že oba obvinění ve svém dovolání brojí zejména proti skutkovým závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž obviněný P. K. de facto (byť implicitně) stejně jako obviněný V. B. uplatnil veškeré jím označené dovolací důvody ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnými souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným č. 1 výslovně a obviněným č. 2 nevýslovně uplatněný (v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
50. V souvislosti s argumentací uplatněnou oběma dovolateli je třeba dále zdůraznit, že tito téměř veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
51. Oba soudy nižších stupňů se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
52. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.
53. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného V. B. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo dovolání tohoto obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu