ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.28.2024.1
sp. zn. 20 Cdo 28/2024-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AK Hlaváček & Krampera, s. r. o., identifikační číslo osoby 29412480, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, zastoupené JUDr. Pavlou Boučkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti povinnému L. K., pro 8 111 250 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu
Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6514/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2023, č. j. 18 Co 117/2023-169 , takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2023, č. j. 18 Co 117/2023-169 , se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. 206 EXE 6514/2022-112, zamítl návrh povinného ze dne 8. 11. 2022 na zastavení exekuce, vedené JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice. Uvedl, že exekuce je vedena podle formálně i materiálně vykonatelného podkladového rozhodnutí. Povinný se domáhá zastavení exekuce argumentací, kterou uplatnil při své obraně v trestním řízení, jehož výsledkem bylo vydání exekučního titulu. Uplatněným zápočtem se povinný dovolává toho, o čemž exekuční titul pravomocně rozhodl, že mu nenáleží. Usiluje tudíž de facto o nepřípustný přezkum věcné správnosti podkladového soudního rozhodnutí. Ve věci nebyl splněn ani předpoklad, že k zániku vymáhané pohledávky došlo až po vydání exekučního titulu. Současně není důvodné ani tvrzení, že vedení exekuce znamená pro povinného zjevnou nespravedlnost a vede k rozporu s principy právního státu.
2. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejprve řešil námitku povinného, že soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vytýkanou vadu řízení odvolací soud nepovažoval za důvodnou. Konstatoval, že povinný svou neúčast na jednání omluvil ze zdravotních důvodů prostřednictvím manželky, která v den jednání soudu prvního stupně 10. 2. 2023 telefonicky kontaktovala soud, avšak nepožádala o odročení jednání. Povinný měl možnost vyjádřit se k rozhodným skutečnostem a vznést návrhy při jednání odvolacího soudu, což také učinil. Odvolací soud vyjádřil nesouhlas se závěrem okresního soudu, že se povinný svým návrhem domáhá nepřípustného přezkumu exekučního titulu. Za nesprávný rovněž označil názor, že skutečnost, v jejímž důsledku měla být exekuce zastavena, nastala ještě před vydáním exekučního titulu. Ze spisu totiž plyne, že exekuční titul nabyl vykonatelnosti dne 28. 7. 2022 a jednostranný zápočet byl oprávněné doručen dne 15. 9. 2022. Přesto odvolací soud neshledal důvod k zastavení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vymáhaná pohledávka v důsledku jednostranného započtení nezanikla, neboť pohledávka povinného je nejistá ve smyslu §1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a tudíž nezpůsobilá započtení. Oprávněná kvalifikovaně popírá její existenci a nejistá je i její výše. Exekuční soud není vázán skutkovými závěry učiněnými v trestním řízení, nelze však pominout, že ani trestní soudy nepovažovaly skutkovou verzi povinného za prokázanou. Pro relevantní zjištění by bylo nezbytné provést rozsáhlé dokazování, což rovněž nasvědčuje tomu, že se jedná o pohledávku nejistou.
3. Usnesení uvedené v záhlaví napadl povinný dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že rozhodl překvapivým rozhodnutím ve smyslu blíže označené judikatury Ústavního soudu, čímž porušil ústavně zaručené právo povinného na soudní ochranu. Dále vytýká, že odvolací soud napadené rozhodnutí založil na nesprávném řešení otázky procesního práva, když uzavřel, že jednáním okresního soudu dne 10. 2. 2023 v nepřítomnosti povinného nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv povinného. Je přehnaným formalismem očekávat od osoby hospitalizované na urgentním příjmu s vážným náhlým zdravotním problémem v den jednání soudu, že včas zašle osobní omluvu z jednání a požádá o jeho odročení. Účast na jednání odvolacího soudu k nápravě pochybení nevedla, protože odvolací soud návrhy povinného na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost. Důkazy, které povinný navrhoval, měly prokázat proces plnění dohody povinným a akceptaci plnění ze strany oprávněné. Konečně dovolatel namítá, že se odvolací soud nezabýval platností jednostranného zápočtu a nesprávně rozhodl, že započítávaná pohledávka je nejistá. Následně svá tvrzení dále rozvíjí. Ve vztahu k námitce překvapivosti rozhodnutí uvádí, že neměl efektivní možnost reagovat na nové posouzení věci odvolacím soudem, který svůj odchylný právní názor účastníkům předem nezpřístupnil a neumožnil jim navrhnout nové důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 139/98, III. ÚS 729/00, II. ÚS 1113/16, I. ÚS 777/07). Odvolací soud označil za chybné oba důvody, na nichž stálo rozhodnutí okresního soudu, avšak shledal jiný důvod pro potvrzení usnesení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, 28 Cdo 5711/2017 a 26 Cdo 4795/2017 dovolatel odmítá, že jeho pohledávka je nejistá. Výklad §1987 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů. Vychází-li obě pohledávky ze stejného právního vztahu, nelze přehlížet i širší souvislosti vzniku dluhu. O obsahu a platnosti dohody z e-mailové komunikace mezi povinným a oprávněnou se několik let vedlo dokazování v trestním řízení. K těmto skutečnostem se pak jasně vymezilo konečné rozhodnutí soudů v nalézacím řízení, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 14/2023 (body 48, 49 a zejména 50), který vnímal e-mailovou komunikaci jako souhlas oprávněné s přiznáním odměny povinnému. A pokud by odvolací soud poskytl prostor pro vyjádření ke svému novému právnímu názoru, žádné rozsáhlé dokazování nebylo nutné, protože povinný by navrhl právě důkazy provedené či uvedené v trestním spisu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
4. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti nedůvodné, a mělo by být dovolacím soudem odmítnuto, resp. zamítnuto. Povinný vůči ní žádnou pohledávku nemá. V dané věci nejde o žádné překvapivé rozhodnutí, protože nešlo o odlišné, originální posouzení odvolacím soudem. Dovolatel takto uplatnil jen případnou vadu řízení nezakládající přípustnost dovolání. Námitkou odnětí možnosti jednat před soudem prvního stupně uplatnil zmatečnostní vadu, která není způsobilým dovolacím důvodem. Pohledávka povinného je podle oprávněné nejistá (sporná) ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. Není pravdou, že je ze stejného právního vztahu, když oprávněná má pohledávku z titulu náhrady škody (z deliktní odpovědnosti povinného vůči oprávněné, která byla kvalifikovaně zjištěna v trestním řízení) a údajný nárok na odměnu povinného měl vzniknout z pracovněprávního vztahu zaměstnance vůči zaměstnavateli (přičemž jeho existenci i výši oprávněná od počátku popírá). Upozorňuje, že dokazování v trestním řízení se vedlo primárně ohledně trestného činu zpronevěry, nikoli ohledně obsahu a platnosti dohody, z níž povinný dovozuje svůj nárok na odměnu a taktéž i nárok na její vyplacení.
5. Nejvyšší soud, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
6. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro řešení právní otázky hmotného práva, spojené s úsudkem, že pohledávka dovolatele není způsobilá započtení, neboť je sporná, resp. nejistá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. Potud je totiž napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Dovolání je tedy i důvodné.
7. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
8. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
9. Podle §1987 o. z. platí, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
10. K výkladu §1987 odst. 2 o. z. se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž rozvedl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Dovodil, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla jen tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.
11. V projednávané věci se povinný domáhá zastavení exekuce s tvrzením, že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané (§268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.) v důsledku jednostranného započtení. Soud prvního stupně dovodil, že stejná argumentace byla řešena v nalézacím trestním řízení, a zamítl návrh s odůvodněním, že přezkum věcné správnosti titulu není možný. Navíc podle jeho názoru nebyl splněn ani předpoklad, že k zániku vymáhané pohledávky došlo až po vydání rozhodnutí. Soud prvního stupně se tak otázkou započtení, jejíž řešení je pro věc zcela zásadní, blíže nezabýval. Odvolací soud oba tyto závěry sice přesvědčivě vyvrátil, pro zamítnutí návrhu na zastavení exekuce však shledal jiný důvod. Uzavřel totiž, že pohledávka povinného je nejistá, tj. započtení nezpůsobilá, přičemž možnost takového posouzení předtím ani nenaznačil, natož aby seznámil účastníky s odlišným právním názorem a dal jim příležitost se k němu vyjádřit, skutkově a právně argumentovat a přednést důkazní návrhy. Odvolací soud přesto vyjádřil přesvědčení, jak složité a rozsáhlé dokazování by k prokázání pohledávky povinného muselo být vedeno.
12. Takový procesní postup je nejen v rozporu s ustanovením §6 věty první o. s. ř, nýbrž má především ústavně-právní rozměr; Ústavní soud a shodně s ním též Nejvyšší soud důsledně posuzují překvapivost rozhodnutí soudu jako odepření práva na právní slyšení ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tedy jako porušení práva na spravedlivý proces.
13. Nejvyšší soud již například v rozsudku ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, vysvětlil, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil ani nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005). Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, rozsudek ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 373/2009, rozsudek ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4735/2008, rozsudek ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 101/2012, rozsudek ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 422/2012). Podle konstantní judikatury Ústavního soudu lze za překvapivá považovat ta rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/00, nález ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, nález ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07, nebo nález ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 129/06).
14. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné a tím i nesprávné a že závěry, k nimž odvolací soud dochází (tedy že pohledávka povinného není způsobilá započtení) je předčasný. Jelikož nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
15. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
16. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu