ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.468.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 468/2023-669
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce statutárního města Ostrava , se sídlem magistrátu v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8 (identifikační číslo osoby 008 45 451), zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, proti žalované PORR a. s. , se sídlem v Praze 10, Dubečská 3238/36 (identifikační číslo osoby 430 05 560), o zaplacení 41 416 055 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 162/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2022, č. j. 15 Co 243/2021-522, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 74 052 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Pyšného, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2021, č. j. 12 C 162/2013-357, výrokem I. uložil žalované a společnosti AB Verwall s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, povinnost zaplatit žalobci 41 856 055 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 4. 3. 2015 do zaplacení s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované; výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 41 856 055 Kč od 12. 7. 2013 do 3. 3. 2015; výrokem III. zamítl žalobu požadující, aby žalovaná a společnost AB Verwall s. r. o. v likvidaci byly povinny zaplatit žalobci 5 280 775 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 4. 3. 2015 do zaplacení s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění druhé žalované; výrokem IV. zamítl žalobu požadující, aby žalovaná žalobci zaplatila úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 280 775 Kč od 12. 7. 2013 do 3. 3. 2015; výrokem V. zamítl žalobu požadující, aby společnost AB Verwall s. r. o. v likvidaci zaplatila žalobci úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 47 136 830 Kč od 28. 11. 2014 do 3. 3. 2015; výroky VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 15 Co 243/2021-522, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil co do částky 41 416 055 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 4. 3. 2015 do zaplacení a co do částky 440 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 4. 3. 2015 do zaplacení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41 416 055 Kč za dobu od 11. 12. 2013 do 3. 3. 2015 a ve zbylém rozsahu změnil tak, že zamítl žalobu požadující, aby žalovaná žalobci zaplatila úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41 416 055 Kč za dobu od 12. 7. 2013 do 10. 12. 2013 a ohledně úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 440 000 Kč za dobu od 12. 7. 2013 do 3. 3. 2015 jej zrušil a vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení; rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil rovněž v nákladových výrocích.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 14. 7. 2011 uzavřel žalobce jako objednatel se společností ALPINE Bau CZ s. r. o., IČO 451 92 286, jako zhotovitelem smlouvu o dílo, v níž se zhotovitel zavázal provést stavbu „Komunitního centra Ostrava“ a objednatel se zavázal zaplatit zhotoviteli dohodnutou cenu díla. Doba plnění byla původně sjednána v délce 36 týdnů od převzetí staveniště (zhotovitel staveniště převzal 1. 8. 2011); nedílnou součástí smlouvy byl i časový harmonogram. Ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto, že zhotovitel splní povinnost provést dílo řádným dokončením díla a jeho předáním objednateli bez vad a nedodělků s tím, že o předání a převzetí díla bude sepsán zápis. Přejímací řízení mělo být objednatelem zahájeno do 10 pracovních dnů po obdržení písemné výzvy zhotovitele a ukončeno do 5 pracovních dnů ode dne jeho zahájení, pokud nebude dohodnuto jinak. V čl. XV. bodě 2 předmětné smlouvy si účastníci sjednali, že zhotovitel zaplatí smluvní pokutu 500 000 Kč za každý i započatý den prodlení s předáním díla bez vad a nedodělků, dále na povinnosti zhotovitele zaplatit smluvní pokutu 10 000 Kč za každý i započatý den prodlení a zjištěný případ nedodržení termínu k odstranění drobných vad a nedodělků zjištěných při předání a převzetí díla a také na povinnosti zhotovitele zaplatit smluvní pokutu ve výši od 1 000 Kč do 10 000 Kč za každý zjištěný případ porušení povinnosti vyplývající z předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“). Realizace díla probíhala podle dohodnutého harmonogramu, v lednu 2012 byly práce přerušeny pro velké mrazy a od února 2012 bylo v díle pokračováno. Dne 26. 6. 2012 uzavřeli účastníci ke smlouvě dodatek č. 2, v němž se dohodli na prodloužení termínu realizace do 44 týdnů od převzetí staveniště a aktualizovali časový harmonogram výstavby, podle nějž měly být práce ukončeny do konce 29. týdne roku 2012 končícího dnem 22. 7. 2012. Dne 19. 10. 2012 vyzval zhotovitel objednatele k zahájení přejímacího řízení, přejímací řízení započalo dne 31. 10. 2012 a objednatel převzal dílo ke dni 14. 12. 2012.
Na podkladě těchto zjištění se odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nejprve zabýval pasivní věcnou legitimací žalovaných, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná je jedinou nástupkyní původní žalované ALPINE Bau CZ s. r. o. (identifikační číslo 451 92 286), která změnila název na AB Silvretta s. r. o.; její nástupkyní pak byla AB Verwall s. r. o. (identifikační číslo 242 10 323), která s účinností od 1. 7. 2014 uzavřela smlouvu o prodeji svého závodu s DESILMARO a. s. (identifikační číslo 026 04 795), vystupující později pod názvem ALPINE Bau CZ, a. s. Namísto této společnosti pak do řízení vstoupila PORR a. s., tedy současná žalovaná, neboť k 1. 7. 2019 zanikla ALPINE Bau CZ, a. s. fúzí (sloučením) právě s PORR a. s. (identifikační číslo 430 05 560). Společnost AB Verwall s. r. o. v likvidaci vstoupila do řízení na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2014 z důvodu uzavření smlouvy o prodeji podniku dne 5. 6. 2014 a ručí za nároky žalobce vůči žalované. Pokud jde o samotné nároky ze smlouvy o dílo dospěl odvolací soud k závěru, že zhotovitel (AB Verwall s. r. o. v likvidaci) byl v prodlení s předáním díla od 23. 7. 2012 do 9. 11. 2012, přičemž za tuto dobu náleží žalobci sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč denně. Dovodil, že nepříznivé klimatické či technologické podmínky neměly vliv na termín dokončení a předání díla, a že žalobce se nedostal do prodlení v tom směru, že by měl povinnost přistoupit na změnu způsobu provádění díla v podobě použití polyuretanového nátěru podlahy. Smluvní pokutu dohodnutou v čl. XV. bodě 2 smlouvy o dílo bylo proto namístě vypočítat pouze za období od 23. 7. 2012 do 9. 11. 2012. Relevantní neshledal námitku, že ujednání o smluvní pokutě za prodlení s předáním díla koliduje s dobrými mravy (a je tudíž absolutně neplatné). Zhotovitel je podnikatel, který se do výběrového řízení přihlásil dobrovolně na základě veřejné soutěže, a obsah smlouvy, tedy i výše případné smluvní pokuty, mu byla předem známa, od počátku také věděl, že objednatel klade důraz na včasnost dokončení díla. Důvody pro moderaci smluvní pokuty odvolací soud neshledal, její výši shledal přiměřenou, odpovídající významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Zdůraznil, že šlo o rozhodnutí zhotovitele nevyužít svého práva přerušit provádění díla podle §552 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), z důvodu překážek zjištěných při provádění díla. Žalobce nezavinil prodlení zhotovitele tím, že by byl v prodlení s placením ceny díla, neboť dokončení díla nebylo zaplacením jeho ceny podmíněno. Nedůvodnou odvolací soud shledal i námitku promlčení vznesenou žalovanými; akcentoval, že žaloba byla podána 20. 12. 2013, proto promlčecí doba v délce 4 let podle §397 obch. zák. neuplynula, a to u žádného z nároků uplatněných žalobou.
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalovaná a AB Verwall s. r. o. v likvidaci dovoláním.
AB Verwall s. r. o. v likvidaci vzala své dovolání podáním došlým soudu 13. 6. 2023 zpět a dovolací soud řízení o tomto dovolání usnesením ze dne 15. 11. 2023, č. j. 33 Cdo 468/2023-468, zastavil.
Dovolání žalované směřuje proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny; tyto formulovala následovně:1/ zda se o smluvně dohodnutou lhůtu k převzetí díla ze strany objednatele zkracuje dohodnutá lhůta pro provedení díla, resp. zda se od celkové doby pro provedení díla odečítá lhůta dohodnutá pro posuzování jakosti díla (jeho souladu se smlouvou o dílo) ze strany objednatele; 2/ zda je nutná zvláštní dohoda účastníků smlouvy o dílo ohledně prodloužení lhůty pro dokončení díla, pokud se účastníci v rámci smlouvy dohodli na prodloužení doby plnění vyvolané nevhodnými technologickými a klimatickými podmínkami; 3/ zda okolnost, že smlouva, jejíž součástí je i ujednání o smluvní pokutě, byla uzavřena na základě zadávacího řízení jako smlouva na veřejnou zakázku, sama o sobě vylučuje případný rozpor takto sjednané smluvní pokuty (její výše) s dobrými mravy. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že do celkové doby pro provedení díla je nutno zahrnout rovněž dobu trvání přejímacího řízení. Prosazuje, že do délky prodlení zhotovitele s dokončením díla dobu přejímacího řízení nelze zahrnout proto, že bylo pouze na objednateli, jak rychle posoudí kvalitu provedeného díla a kdy provedené dílo převezme. Z čl. V odst. 6 smlouvy o dílo a z čl. V odst. 3 dodatku č. 2 přitom vyplývá, že o dobu trvání nevhodných technologických nebo klimatických podmínek znemožňujících řádné provádění díla bude prodloužen termín pro jeho provedení, a není tak správný závěr odvolacího soudu, podle kterého by prodloužení termínu dokončení díla bylo možné toliko na základě přerušení prací na díle na žádost zhotovitele. Další pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že se v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě nevypořádal s její námitkou, že výkon práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty koliduje se zásadami poctivého obchodního styku a odporuje dobrým mravům, a v tom, jakým způsobem přistoupil k provádění a hodnocení důkazů; napadené rozhodnutí proto považuje za nepřezkoumatelné. Tyto své námitky podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1282/2008, sp. zn. 23 Cdo 1781/2011, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014, sp. zn. 33 Odo 1285/2004, a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 94/98, sp. zn. IV. ÚS 582/01, nebo sp. zn. II. ÚS 94/98).
Žalobce se vyjádřil k dovolání a připomněl, že Nejvyšší soud shodné dovolací námitky řešil již v řízení vedeném pod sp. zn. 20 Cdo 3420/2022 a vyjádřil se k nim v usnesení ze dne 14. 12. 2022. Navrhl, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní otázky, které dovolatelka v posuzovaném případě předkládá k dovolacímu přezkumu jako dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, formulovala již ve svém dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 3420/2022 a Nejvyšší soud se k nim vyjádřil ve svém usnesení ze dne 14. 12. 2022, č. j. 20 Cdo 3420/2022-293. Připomněl, že z ustanovení §554 obch. zák. vyplývá, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Vyslovil a odůvodnil právní závěr, že „dílo na základě smlouvy o dílo podle §536 a násl. obch. zák. musí být objednateli předáno, a tudíž splnění závazku provést smluvené dílo jako předpoklad pro zaplacení ceny díla (doplatku ceny díla podle konečné faktury) je podmíněno nejen dokončením díla, nýbrž též jeho předáním a převzetím, jak to vyplývá z ustanovení §554 odst. 1 obch. zák., přičemž sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným (k tomu srov. např. i rozsudek ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018, nebo usnesení ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 32 Odo 251/2005, a ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 737/2005).V projednávané věci se strany v čl. XII odst. 4 Smlouvy o dílo dohodly, že přejímací řízení bude zahájeno do 10 pracovních dnů po obdržení písemné výzvy zhotovitele a ukončeno do 5 pracovních dnů ode dne jeho zahájení s tím, že o předání díla bude sepsán zápis, jehož povinnou obsahovou náležitostí bude i prohlášení objednatele, že dílo přejímá, včetně data a místa sepsání zápisu. Jednoznačně tak byla smluvena lhůta k převzetí díla a sepsání zápisu o převzetí s předepsaným výslovným prohlášením objednatele o převzetí. Jiným postupem a na základě jiných okolností nebylo možno podle smlouvy o dílo považovat dílo za předané a převzaté. Závěr odvolacího soudu, že do prodlení zhotovitelky (žalované 1) s předáním díla se započítává i smluvená délka přejímacího řízení, tak není v rozporu s hmotným právem, ani ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu rovněž vyplývá, že účastníci si ve Smlouvě o dílo smluvili, že požádá-li objednatel zhotovitele, aby přerušil práce na díle, posunují se o tuto dobu dotčené termíny. Termínově měly být zohledněny i nevhodné technologické a klimatické podmínky. V dodatcích ke Smlouvě o dílo ze dne 22. 5. 2012 a ze dne 26. 6. 2012 pak byla dohodnuta změna (prodloužení) doby plnění s tím, že tím není dotčeno další prodloužení doby plnění vyvolané nevhodnými technologickými a klimatickými podmínkami. Prosazuje-li dovolatelka, že o dobu trvání nevhodných technologických nebo klimatických podmínek znemožňujících řádné provádění díla se bez dalšího (automaticky) prodloužil termín pro provedení díla, přehlíží, že takové (pro dovolatelku příznivější) závěry nejdou ze smlouvy o dílo dovodit gramatickým ani logickým výkladem, a že při možnosti automatického prodlužování termínu pro provedení díla by pro účastníky postrádalo smysl uzavírat výše uvedené dodatky ohledně změny doby plnění“. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat.
V citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud vyjádřil rovněž k námitce rozporu sjednané smluvní pokuty s dobrými mravy. Protože celková výše smluvní pokuty byla důsledkem prodlení zhotovitele, resp. žalované, lze při jejím poměřování korektivem dobrých mravů použít závěry dovozené Nejvyšším soudem např. v rozsudcích ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007, či ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty, neboť opačný závěr by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.
Výtku, že žalobce vykonal své právo na zaplacení smluvní pokuty účelově a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, dovolatelka založila na úvaze, že realizace díla mohla být prodloužena ještě o několik měsíců, pokud by „ oprávněně přerušila stavební práce “ a „ vyčkala v souvislosti s řešením nesprávně projektovaného založení stavby na uzavření dodatku “. Taková situace však nenastala. Namítá-li dovolatelka tímto způsobem, že při provádění díla zjistila skryté překážky, měla možnost využít svého práva podle §552 odst. 1 obch. zák. a do dosažení dohody o změně provádění díla přerušit; pokud by dohody nebylo v přiměřené lhůtě dosaženo, mohla od smlouvy odstoupit. Nevyužila-li svých práv a dostala se do prodlení s dokončením díla, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty, jíž bylo včasné dokončení díla utvrzeno; výkon tohoto práva nelze mít za účelový a rozporný se zásadami poctivého obchodního styku jen proto, že žalovaná sama svých možností nevyužila.
Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit výtky dovolatelky, že odvolací soud pochybil při provádění a hodnocení důkazů, ani její výhrady ke kvalitě odůvodnění napadeného rozhodnutí (tedy námitka, že je nepřezkoumatelné). Dovolatelka jimi nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je právní posouzení věci založeno, nýbrž viní odvolací soud, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. V této souvislosti se sluší připomenout, že zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Z toho, že účastník řízení na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů pod č. 181/2005 a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu