ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.1133.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 1133/2023-984
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 o dovolání obviněného V. M. , nyní ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 7 Tmo 6/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 3 Tm 2/2022, byl obviněný V. M. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s mladistvými obviněnými AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, tak, že
v Plzni poté, co se dne 20. 11. 2021 v ranních hodinách v baru XY na XY č. XY seznámili s poškozeným M. CH., nar. XY, pod záminkou další zábavy a možného sexu s mladistvou BBBBB, která se dotýkala jeho genitálií, ho zvali do jejich bydliště, kolem 05:00 hod. společně z baru odešli, cestou si poškozený vybral z bankomatu 4.600 Kč, následně obviněný V. M. objednal taxislužbu Bolt, s kterou odjeli ke křižovatce ulic XY x XY, šli přes XY k rodinnému domu v ul. XY, kde u vchodových dveří naznačoval mladistvý AAAAA, že se jedná o jeho bydliště, obviněný V. M. si však všiml bezpečnostní kamery na domě a řekl, že musí dům obejít, načež všichni šli podél oplocení zahrádek, na jeho konci si mladistvý AAAAA stoupl před poškozeného a se slovy „money, money“ ho udeřil rukou do obličeje, na to obviněný V. M. zapůjčil poškozenému svůj mobil, aby použil překladač Google, a když poškozený začal psát zprávu, udeřil ho do zátylku, poškozený ztratil vědomí a obvinění mu z peněženky v kapse mikiny odcizili nejméně 5.000 Kč a z místa odešli.
2. Za tento zločin byl obviněný V. M. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a o vině a trestních opatřeních mladistvých AAAAA a BBBBB.
3. Krajský soud v Plzni jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 7 Tmo 6/2022, rozhodl z podnětu odvolání obviněného V. M. a mladistvých AAAAA a BBBBB tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o náhradě škody, kterou uplatnil poškozený M. CH., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že všem obviněným uložil povinnost tomuto poškozenému společně a nerozdílně nahradit částku 5.000 Kč.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. V obsahu dovolání uvedl, že již v odvolání poukázal na to, že pokud je ve spisovém materiálu založen kamerový záznam z kamery u domu v ulici XY, ze kterého vyplývá, že poškozený předává obviněným finanční hotovost dobrovolně, odvolací soud dospěl nedůvodně k tomu, že to tak není, avšak bez toho, aby kamerový záznam sám jako důkaz ve veřejném zasedání provedl. Z jeho obsahu je však podle obviněného zjevné, že od času 1:10 poškozený vyndává ze své náprsní kapsy finanční hotovost a poškozená BBBBB na ni čeká s otevřenou kapsou, do které měly být peníze poškozeným vloženy, což dokládá fotografie (screenshotem), která je součástí textu dovolání. Uvedené tvrzení obviněný dokladuje i další fotografií zachycující stejnou situaci, na níž otevřenou kapsu mladistvé označil šipkou. Podle obviněného na fotografii zachycené chování poškozeného svědčí o tom, že v ruce třímá peníze a předává je mladistvé BBBBB zcela dobrovolně. Z těchto důvodů obviněný považoval za nelogické, aby v krátkém časovém sledu poté, za účelem získání těchto peněz, užili vůči poškozenému násilí. Z uvedeného důvodu nemůže obstát výpověď poškozeného, o kterou soudy své závěry o vině obviněného opřely, a nelze ji považovat za věrohodnou i proto, že poškozený si nemusel na uvedené skutečnosti pamatovat, neboť byl v době činu pod vlivem alkoholu a návykových látek. Přestože soudy dospěly k závěru, že kombinace těchto látek neměla vliv na paměť poškozeného, obviněný se s tímto závěrem neztotožnil. Poukázal na to, že závěr soudu, že poškozený vypovídal konstantně v navazujících výpovědích, není správný, neboť tato skutečnost není závislá na stupni vnímání poškozeného, který jen opakuje to, co již uvedl původně. Není proto důvod tuto výpověď upřednostňovat před výpověďmi obviněných a nelze poškozenému věřit ani ohledně výše odcizené částky. Jenom proto, že poškozený uváděnou finanční hotovost v době fyzického útoku neměl u sebe, když ji několik okamžiků před tím obviněným dobrovolně předal, nelze obviněným dávat za vinu, že mu ji odcizili.
6. Obviněný z těchto důvodů tvrdí, že právní závěry soudu prvního stupně nekorespondují se skutkovými zjištěními a odvolací soud řádně učiněná skutková zjištění nepřezkoumával. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně a přikázal mu věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) v přezkoumávaných rozhodnutích a řízení jim předcházejícím vytýkané nedostatky neshledal.
Zejména poukázal na to, že obviněným označené důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. již druhým rokem odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. a že obviněný jen opakuje svou dosavadní obhajobu, jíž však až v dovolání doplnil o to, že „z kamerového záznamu je patrné, že poškozený předává obviněné BBBBB hotovost“. Takový závěr se ovšem s připojenou fotografií neshoduje, protože na ní není patrné, že by si čtyři zachycené osoby něco předávaly, protože prostor mezi nimi je převážnou měrou zakryt zády muže se světlou kapucí.
8. Tvrzení obviněného státní zástupce považoval jednak za vyvrácené dosavadními výsledky provedeného dokazování, a jednak tím, že se odvolací soud v bodě 7. odůvodnění svého rozsudku vypořádal s uvedenými skutečnostmi, jimiž reagoval na námitky obviněného uvedenými v odvolání. Požadavek obviněného na nové přehrání kamerového záznamu odmítl proto, že již byl přehrán a posouzen soudem prvního stupně s tím, že je ohledně předání peněz neprůkazný, když obviněný u hlavního líčení vůči němu žádné výhrady neměl. Státní zástupce uzavřel, že jde jen o nepodloženou obhajobu dovolatele, která je osamocená, neboť nikdo z přítomných (a to ani obvinění mladiství) nepotvrdil, že by poškozený peníze pachatelům předal dobrovolně tak, jak dovozuje z předmětné fotografie obviněný.
9. Z hlediska dovolání státní zástupce považoval za podstatné, že dovolatelem vytýkané nesprávné hodnocení kamerového záznamu soudem či nevyhovění důkaznímu návrhu nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, musela by být vytýkána rozhodná skutková zjištění pro naplnění znaků trestného činu určující, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, avšak dovolatelovy námitky takovou zmínku o zjevném rozporu neobsahují. Uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídá pouze výhrada, že odvolací soud nevyhověl důkaznímu návrhu opakovat v odvolacím řízení důkaz předmětným kamerovým záznamem, která však není důvodná. Soud vysvětlil, čím byl veden k tomu, že v odvolacím řízení znovu tento důkaz již neopakoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Ze všech těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
10. Obviněný ani jeho obhájce na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, které jim bylo zasláno, do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako dovolací soud pro mládež (dále „Nejvyšší soud“) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. K důvodům dovolání
12. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je možné podat pouze na podkladě důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto je Nejvyšší soud povinen posoudit, zda uplatněné výhrady zákonnému vymezení označených dovolacích důvodů odpovídají. Na jejich podkladě může napadená rozhodnutí přezkoumat jen tehdy, pokud byly námitky uplatněny v souladu se zákonným vymezením označených důvodů, což má význam zásadně pro to, že Nejvyšší soud je při své přezkumné činnosti vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
13. Obviněný v dovolání ze dne 25. 10. 2022 odkázal na důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jimiž vytýkal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což koresponduje se zněním trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022. Podle ní obviněným označené důvody jsou nyní vyjádřeny pod písmeny h) a m) §265b odst. 1 tr. ř., které obviněný neuvedl. Nejvyšší soud však i přesto při posuzování dovolání s ohledem na zásadu, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době prováděného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), aplikoval normy trestního práva procesního účinné v době, kdy rozhoduje, tj. ve znění novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2022, a tedy zkoumal dovolání nejen s ohledem na obsah označených důvodů, ale i z nového důvodu nyní uvedeného pod písmenem g) §265b odst. 1 tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jak jej obviněný uplatnil [nyní však v zákoně uvedené pod písmenem m)], lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání, a též vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, podle které za důvod dovolání, jenž byl dán v řízení předcházejícím vydání přezkoumávaného rozhodnutí, označil §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jeho slovním vymezením odpovídá důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona účinného od 1. 1. 2022.
15. Podle něho lze dovolání podat, jestliže napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Tento důvod slouží k přezkoumání správnosti právního posouzení činu, tj. právní kvalifikace skutku, jak byla v původním řízení zjištěna a její souladnosti s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnosti jiného hmotněprávního posouzení. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle tohoto důvodu v zásadě není možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Uvedené zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy a články 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. V posuzované věci obviněný dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který (v aktuálním znění) lze dovolání opřít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Vždy však je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
VI. K námitkám obviněného
17. Nejprve je třeba předeslat, že tak, jak obviněný své námitky uplatnil, nekoresponduje jeho argumentace vůbec s důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v aktuálním znění, jenž kopíruje původní důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tzn., že by se jím obviněný skutečně (tj. materiálně) domáhal vad hmotněprávní povahy. Z dovolání plyne, že jej zaměřil toliko proti provedenému dokazování, a to zásadně proti tomu, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu, aby znovu provedl důkaz kamerovým záznamem, jímž obviněný chtěl doložit vlastní verzi vyhodnocení tohoto důkazu (že poškozený předal peníze obviněným dobrovolně), a tvrdil, že verze podle výpovědi poškozeného je nevěrohodná. Takto vyjádřené námitky se však dotýkají alternativy důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a proto Nejvyšší soud posuzoval v tomto kontextu, zda jsou důvodné.
18. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je patrné, že trestná činnost, která je obviněnému kladena za vinu, byla soudy obou stupňů zkoumána a byly prováděny dostupné důkazy. Soud prvního stupně v bodech 2. až 3. poukázal na obhajobu obviněných s tím, že konkrétní skutečnosti uváděné každým z nich vzájemně porovnával, a při závěru, že se jejich obhajoby neshodují, poukázal na to, že zásadně zůstává osamocena obhajoba obviněného V. M., která se liší od okolností popisovaných mladistvými. V bodech 3. až 8. poukázal na obsah jednotlivých důkazů, které v hlavním líčení provedl a jimiž výpověď obviněných, zejména dovolatele, považoval za vyvrácenou. Lze poukázat na obsahově podrobně popsanou výpověď poškozeného, kterou soud hodnotil jak se zřetelem na tvrzení obviněných, tak zejména dalších uvedených ve věci zajištěných důkazů (viz bod 5. rozsudku), a popsal, k jakým zjištěním dospěl z kamerového záznamu (bod 4. rozsudku), k němuž rozvedl, co je na něm vidět. Soud zaznamenal i reakci obviněné BBBBB na tento důkaz, když uvedla, že šlo jen o recesi (o tom, že by záznam zachycoval předání peněžní částky, jak později v odvolání a dovolání tvrdí dovolatel, se nikdo při přehrání záznamu nezmínil). Je tak patrné, že v době, kdy byl tento důkazní prostředek při hlavním líčení prováděn, obviněný V. M. na okamžik zachycený na fotografii vyobrazující část kamerového záznamu (kterou připojil k dovolání) nikterak nereagoval. Rozhodně uvedené chování přítomných osob nekomentoval tak, že by v jeho části mělo jít o předání peněz poškozeným BBBBB. Ani soud takový závěr neučinil, naopak pro své závěry posuzoval i další chování přítomných osob, které od domu odešly. Zabýval se i prokázáním navazujícího chování obviněných a jeho následky, a to zejména se zřetelem na výpověď svědkyně L. F. (bod 7. rozsudku), s níž komunikoval poškozený, když se probral po ráně obviněných a zjistil, že byl oloupen, a kterou žádal o pomoc (viz též bod 8. rozsudku).
19. K námitkám obviněného je rovněž třeba poukázat na to, že ani odvolací soud nezanedbal své povinnosti, protože se výhradami obviněným v odvolání uvedenými zabýval (jak ve vyjádření poznamenal i státní zástupce) a správnost způsobu provedeného dokazování soudem prvního stupně posuzoval se závěrem, že žádnými nedostatky netrpí (srov. bod 7. jeho rozsudku). Zejména reagoval i na požadavek obviněného, aby byl proveden znovu kamerový záznam, což považoval za nadbytečné s ohledem na správnost postupu soudu prvního stupně. Lze jen pro úplnost poznamenat, že soudy obou stupňů se vypořádaly jak s výhradami obviněného proti průběhu skutku, tak i s tím, z jakých důvodů není opodstatněné výpověď poškozeného zpochybňovat tím, že před činem požil alkoholické nápoje nebo jinou návykovou látku, a doložily, z jakých důvodů jeho výpověď nevykazuje nedostatky, které by pro jeho nevěrohodnost svědčily.
20. S ohledem na způsob provádění důkazů nelze ve věci shledat porušení zásady objektivního zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a volného hodnocení důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.), neboť na podkladě důkazů, které soud provedl, řádně objasnil skutkový stav. Podkladem pro závěr o vině obviněného nebyla pouze jím zpochybňovaná výpověď poškozeného, ale celý komplex důkazů, jimiž se soud s potřebnou pečlivostí a nezbytnou mírou odpovědnosti, co do jejich věrohodnosti, zabýval. Dokazování bylo zaměřeno na objasnění všech rozhodných skutečností tak, aby podle nich bylo možné dostatečně objektivně posoudit rozhodné skutkové okolnosti. Podle způsobu, jak soud postupoval a jak se v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku s jednotlivými jím popsanými důkazy vypořádal, není pochyb o tom, že na průběh činu usuzoval na základě takových důkazů, které skutkové okolnosti objasnily (srov. body 3. až 8. rozsudku soudu prvního stupně). Soud vysvětlil, jak podstatné důkazy hodnotil, a splnil povinnost u svědků ověřit pravdivost jejich skutkových tvrzení a jejich věrohodnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 481/04). Obviněný měl možnost se ke každému z provedených důkazů vyjádřit. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že soud popsal dostatečně srozumitelně a věcně, z jakých důvodů a kterým ze slyšených osob věřil, případně, proč takový závěr nemohl učinit o výpovědi obviněného, anebo i dalších osob, z nichž pro své závěry nevycházel. K námitkám obviněného je rovněž vhodné podotknout, že soud v potřebné míře reagoval i na jeho obhajobu, kterou nepominul, ale rozvedl, proč ji nepovažoval za věrohodnou.
21. Nejvyšší soud pro úplnost považuje za nutné k výhradám obviněného o vadném hodnocení obsahu videozáznamu z kamerového zařízení (viz č. l. 309) u domu svědkyně L. F. uvést, že soud jej provedl postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. tak, že přítomné strany měly možnost sledovat jeho obsah a příležitost se k němu vyjádřit (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 23. 5. 2022 na č. l. 761 verte). Významné je, že se obviněný k jeho obsahu nikterak nevyjádřil. Jedinou poznámku pronesla mladistvá s tím, že šlo o recesi. Je zjevné, že soud splnil povinnosti při provádění tohoto důkazu, jejž posléze hodnotil v obsahu odůvodnění svého rozsudku, a to na základě popisu toho, co z videozáznamu shledal (viz bod 4. rozsudku). Tím soud prvního stupně dostál své povinnosti, aby zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu vnímá svými smysly, a aby umožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, čímž učinil své vnímání přezkoumatelným pro vyšší soudní instance (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20). Skutečnost, že se soud prvního stupně v době, kdy tento postup realizoval, nesoustředil výhradně na část zaznamenaného děje, kterou obviněný dokladoval v odvolacím a dovolacím řízení, správnost jeho postupu nezpochybňuje, protože obviněný v době provádění tohoto důkazu později uváděné výhrady neavizoval, resp. je v průběhu dokazování neuplatnil. Pokud odvolací soud v odvolacím řízení námitky obviněného neakceptoval, spíše nevyhověl jeho požadavku na opětovné přehrání uvedeného videozáznamu, nelze ani tento postup považovat za vadný, případně za nedodržení povinností plynoucích z §254 odst. 1 tr. ř., protože se zabýval uvedenou námitkou obviněného v kontextu se všemi výsledky provedeného dokazování, podle něhož usuzoval jednak na jeho správnost a jednak na to, že není nutné znovu při veřejném zasedání tento důkaz opakovat. Je totiž v této souvislosti vhodné připomenout ústavní princip nezávislosti soudců při výkonu jejich funkcí a jejich vázanost pouze zákonem, který spočívá mimo jiné v tom, že soudcům není možné přikazovat, jaké důkazy mají v zájmu zjištění skutečného stavu věci provést a jakým způsobem je mají hodnotit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95). Odvolací soud důvodně podle výsledku všech ve věci provedených a zajištěných důkazů seznal, že nově uplatněná obhajoba obviněného s ničím, co bylo objasněno, nekoresponduje a že je i bez ohledu na to, že byla uplatněna teprve až v odvolacím řízení, zcela osamocena, tzn. i bez vztahu k obhajobě dalších spoluobviněných (srov. bod 7. rozsudku odvolacího soudu). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nejde o důkaz, který by nebyl nedůvodně proveden, a tedy nebyl v tomto ohledu naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění).
22. Nejvyšší soud podotýká, že uvedený postup soudů obou stupňů, který byl dovoláním zpochybňován, nesvědčí ani o tom, že by šlo o tzv. opomenutý důkaz, jenž spočívá v tom, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o návrzích na provedení důkazů ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). Pojem tzv. opomenutých důkazů je třeba vykládat ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Pouze tehdy, jestliže tak obecný soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté, především článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního soudu z 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.).
23. Ze všeho, co bylo uvedeno, plyne, že odvolací soud se všem rozhodným skutečnostem věnoval a uvedená pravidla vztahující se k nutnosti provádět dokazování tak, aby nedošlo k pochybení tzv. opomenutých důkazů, respektoval, když důvody, proč návrhu obviněného nevyhověl, pečlivě vysvětlil (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09).
VII. Závěr
24. K námitkám obviněného je proto možné uzavřít, že jeho vina byla objasněna a závěry soudů k tomu rozvedené byly srozumitelně a jasně vyloženy, a proto o ní nevznikají obviněným uváděné pochybnosti. Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že přezkoumávaná věc nevykazuje známky procesních vad či nelogických rozporů ve skutkových zjištěních, z nichž vyvozené právní závěry o tom, že obviněný naplnil znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, mají ve výsledcích provedeného dokazování potřebný podklad. Skutková zjištění popsaná v napadených rozsudcích byla v potřebné míře a bez důvodných pochybností objasněna, aniž současně došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu.
25. Tento závěr mohl Nejvyšší soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné okolnosti, a proto po zjištění, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu