ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.204.2018:60
sp. zn. 7 Azs 204/2018 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) K. B., b) nezl. A. B.,
c) nezl. Y. B., všichni zastoupeni Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem Jankovcova
1037/49, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018,
č. j. 46 Az 20/2017 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Jana Tomaiera se u r č u je částkou 18.731 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 8. 2017, č. j. OAM-256/ZA-ZA11-ZA10-2017,
rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobcům podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobci podali proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Praze
(dále jen „krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem, jenž je přístupný (stejně
jako všechna dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) na www.nssoud.cz.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatelů jsou
rozhodnutí žalovaného a krajského soudu nepřezkoumatelná a nevychází z dostatečně zjištěného
skutečného stavu věci. Nutnost udělení mezinárodní ochrany (azylu) dovozují z důvodu situace
na Ukrajině, potíží se soukromými osobami v návaznosti na podnikání stěžovatelky a), používání
ruského (nikoliv ukrajinského) jazyka stěžovateli a dále z důvodu pronásledování manžele
stěžovatelky za zastávání politických názorů. Krajskému soudu dále vytkli, že se nezabýval všemi
námitkami uplatněnými v doplnění žaloby.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nebyly splněny podmínky pro udělení
mezinárodní ochrany. Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.
[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost
také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu,
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský
soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013,
č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30.
[8] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[9] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelů.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[10] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu požadavkům této judikatury dostála. Bylo by sice možné
si představit ještě podrobnější odůvodnění, avšak nosné úvahy z rozsudku dovodit lze a nejedná
se tedy o nepřezkoumatelnost v intenzitě předpokládané výše citovanou judikaturou. Nesouhlas
stěžovatele se závěry soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku (viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 8 As 11/2010 - 163 atd.).
[11] Není přitom vadou, pokud soud převezme závěry správního orgánu. Smyslem soudního
přezkumu není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (k tomu viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, ze dne 2. 7. 2007,
č. j. 4 As 11/2006 - 86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 - 47). Nejvyšší správní soud již
v minulosti judikoval, že „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval
právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo
vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům,
není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné
závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007,
č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS).
[12] Stěžovatelé dále poukazovali na nedostatečně zjištěný skutkový stav stran jejich žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Otázkou zjišťování skutečného stavu ve věcech mezinárodní
ochrany se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu, srov. např. rozhodnutí ze dne
20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne
17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne
21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne
27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17).
[13] Žalovaný se zabýval i tvrzeným pronásledováním z důvodu zastávání politických názorů,
a i zde postupoval v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67
ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66 atp.). Ve vztahu k humanitárnímu azylu pak viz např.
rozhodnutí ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65,
ze dne 17. 9. 2010, č. j. 2 Azs 14/2010 - 96, ze dne 29. 2. 2012, č. j. 2 Azs 38/2011 - 47, ze dne
22. 9. 2016, č. j. 6 Azs 167/2016 - 32). K doplňkové ochraně pak viz např. rozsudky ze dne
28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, či ze dne
21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 - 57.
[14] Žalovaný se na podkladě relevantních podkladů zabýval i situací v zemi původu
stěžovatelů, problémy se soukromými osobami, jakož i důsledky neudělení mezinárodní ochrany
stěžovatelům. Nejvyšší správní soud dodává, že pronásledování ze strany soukromých osob
nemůže být až na výjimky azylovým důvodem (k tomu viz např. usnesení ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 6 Azs 82/2017 - 22, ze dne 26. 10. 2007,
č. j. 2 Azs 66/2007 - 77, ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52). Závěry žalovaného pak
následně přezkoumal (v mezích uplatněných žalobních důvodů) i krajský soud. Vypořádal
i námitky poukazující na možnou perzekuci stěžovatelů z důvodu používání ruského (a nikoliv
ukrajinského) jazyka, jakož i námitku obecně poukazující na pronásledování manžela
stěžovatelky a) pro zastávání politických názorů. Nutno dodat, že stěžovatelka sama v řízení
uvedla, že její manžel se i nadále zdržuje na Ukrajině, přičemž ani nekonkretizovala, jaké
konkrétní potíže by mu měly pro uplatňování politických názorů vyvstat.
[15] Soudní řád správní přitom umožňuje správním soudům zabývat se (s výjimku zásadních
vad řízení – viz např. §109 odst. 4 s. ř. s.) pouze žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě
pro podání žaloby (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 9 As 32/2010 - 75, ze dne 12. 9. 2017,
č. j. 6 Ads 268/2016 - 126, či ze dne 21. 10. 2016, č. j. 8 As 27/2016 - 62).
[16] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[17] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovatelům byl v řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovený
zástupce stěžovatelů učinil ve věci dva úkony právní služby podle §11 odst. 1 písm. a) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). V souladu s ustanovením §7 a §9 advokátn ího tarifu činí běžně odměna
za každý z těchto úkonů 3.100 Kč. Protože se však jednalo o společné úkony při zastupování tří
osob, náleží advokátovi ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou
nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tedy odměna ve výši 2.480 Kč
za jeden úkon a jednu zastupovanou osobu, celkem 14.880 Kč). Dále Nejvyšší správní soud
přiznal zástupci stěžovatelů náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč. Zástupce stěžovatelů je plátcem
DPH, proto byla přičtena i zástupcem požadovaná náhrada DPH ve výši 21%, tedy o 3.251 Kč.
Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů tedy činí celkem 18.731 Kč a bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu