ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.89.2019:22
sp. zn. 7 Azs 89/2019 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. S., zastoupený
JUDr. Michalem Kalenským, advokátem se sídlem Sokolská 1802/32, Nové Město, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019,
č. j. 4 Az 25/2016 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Michala Kalenského se u r č u je částkou
4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 28. 4. 2016, č. j.: OAM-249/ZA-ZA11-ZA08-2016, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek městského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“ či „soudní řád správní“). Podle stěžovatele nebyl
dostatečně zjištěn skutečný stav věci, resp. obstarány dostatečné podklady stran situace v zemi
původu. Poukázal na pronásledování ze strany soukromých osob a problémy spojené s vnitřním
přesídlením. Namítl rovněž nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Stěžovatel proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas se závěry městského soudu.
Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský (městský) soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský (městský) soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Městský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru,
že jak rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí městského soudu požadavkům této judikatury
dostála. Nesouhlas stěžovatele se závěry soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného
rozsudku pro nepřezkoumatelnost (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163, atd.).
[10] I otázkou zjišťování skutkového stavu věci se opakovaně zabývala judikatura zdejšího
soudu, srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb. NSS,
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne
25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne
13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66. Žalovaný
i městský soud vycházeli z relevantních podkladů a dostatečně se zabývali situací v zemi původu
stěžovatele, resp. stěžovatelem tvrzenými důvody. Jejich postup odpovídá konstantní judikatuře
Nejvyššího správního soudu. Podle Nejvyššího správního soudu žalovaný vycházel z podkladů
splňujících požadavky uvedené v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, publ.
pod č. 1825/2009 Sb. NSS, kde zdejší soud uvedl, že „při používání informací o zemích původu je nutné
dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2)
důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Žalovaný
při rozhodování vycházel z Informace MZV ze dne 1. srpna 2014 č. j. 110105/2014-LPTP;
Informace MZV ČR ze dne 15. září 2015 č. j. 114527-LPTP; Informace Úřadu Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze dne 15. ledna 2015; Informace MZV ČR ze dne
9. října 2015 č. j. 115045-LPTP, Zprávy o stavu lidských práv na Ukrajině 16. srpna 2015
až 15. listopadu 2015 (HRMMU) ze dne 9. prosince 2015; Posouzení mezinárodní ochrany
v souvislosti s vývojem na Ukrajině (UNHCR) - aktualizace č. 2, ze dne 15. ledna 2015
a aktualizace č. 3, ze září 2015; Informace MZV ČR ze dne 21. května 2015 č. j. 98848/2015-
LPTP; Výroční zprávy Human Rights Watch 2016 ze dne 27. ledna 2016; Výroční zprávy
Amnesty International 2014/2015 ze dne 25. února 2015.
[11] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že pronásledování ze strany soukromých osob
již bylo předmětem posouzení zdejšího soudu v mnoha rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ve kterém vyslovil, že má-li žadatel o azyl v zemi původu
obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není to bez dalšího důvodem pro udělení
azylu ani podle §12 zákona o azylu, ani podle §14 citovaného zákona. Dále lze odkázat také
na rozsudek ze dne 30. 6. 2005, č. j. 4 Azs 440/2004 - 53, v němž Nejvyšší správní soud uvedl,
že „[p]otíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze
považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování se považuje ohrožení života nebo svobody,
jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována
či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ Shodně se vyjádřil Nejvyšší správní
soud v rozsudcích ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 6 Azs 41/2004 - 67, a ze dne 26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 187/2004 - 49. Tato judikatura se uplatní
i v případě pronásledování soukromými osobami z důvodu zastávání jiného náboženského
vyznání, na které poukazoval stěžovatel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 5. 2008, č. j. 4 Azs 23/2008 - 55).
[12] Rovněž tzv. možnost vnitřní ochrany, někdy označovaná též jako možnost vnitřního
útěku nebo možnost vnitřního přesídlení, je dostatečně prejudikovanou otázkou (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2006, č. j. 4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006, č. j. 6 Azs 307/2005 - 87, č. 978/2006 Sb. NSS,
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č. 1551/2008
Sb. NSS).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 18. 7. 2016, č. j. 4 Az 25/2016 - 25,
ustanoven zástupcem pro řízení JUDr. Michal Kalenský, advokát. Podle §35 odst. 9, věty
poslední, s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským (městským) soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle věty první téhož ustanovení
zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát.
[16] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby - podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního
tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Nejvyšší správní soud dodává, že zástupci stěžovatele nepřiznal požadovanou odměnu za úkony
ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť soudu nedoložil (a to i přes výslovné
upozornění soudu obsažené v přípisu ze dne 1. 4. 2019) konání porady s klientem. Ostatně
advokát byl stěžovateli ustanoven již v řízení před městským soudem. Podpůrně srov.
rozhodnutí zdejšího soudu ve věcech č. j. 7 Azs 125/2005 - 37, č. j. 2 Afs 165/2005 - 78,
č. j. 7 Azs 4/2010 - 50, č. j. 4 Ads 116/2010 - 113, č. j. 1 As 98/2012 - 21,
č. j. 8 Azs 124/2014 - 59, č. j. 7 Afs 128/2015, č. j. 9 Azs 229/2015 - 55, č. j. 8 Azs 18/2016 - 52,
č. j. 7 Azs 38/2017 - 73 atp., jakož i judikaturu Ústavního soudu, např. usnesení Ústavního soudu
ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 1879/10. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané
hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle
citovaného zákona, činí 714 Kč. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši
4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu