ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.104.2020:97
sp. zn. Nao 104/2020 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: N. K., proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
44 A 79/2019,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková ne ní vyloučena z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 A 79/2019.
Odůvodnění:
[1] U Krajského soudu v Praze je pod sp. zn. 44 A 79/2019 vedeno řízení o žalobě
žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2019, č. j. 120165/2019/KUSK, kterým bylo
zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne
25. 10. 2018, sp. zn. 20217/2018/ODSA/JABA, ve věci přestupku provozovatele vozidla
podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2001 Sb.
[2] Žalobkyně v řízení o žalobě namítla podjatost soudkyně JUDr. Věry Šimůnkové, které
byla věc přidělena k vyřízení. Konkrétně žalobkyně uvedla, že: „JUDr. Šimůnková je podjatá, neboť
mě nutí zkracovat žalobu a nemohu tak namítat vše, co jsem chtěla“ (viz bod 11 podání ze dne
19. 4. 2020).
[3] Uvedená soudkyně předložila uvedené podání a vyjádření k námitce podjatosti zdejšímu
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Z vyjádření soudkyně k námitce podjatosti vyplývá,
že námitku podjatosti neshledává důvodnou; k věci ani k účastníkům nemá žádný poměr.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“): Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá,
že garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (viz např.
nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, či usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. Nao 203/2017 - 77).
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, Nejvyšší správní soud uvedl,
že podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento
princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti
a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako
jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. představuje v ýjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Z další judikatury pak
vyplývá, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy,
je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo nebude schopen,
nezávisle a nestranně rozhodovat (viz usnesení ze dne 27. 11. 2015, č. j. Nao 278/2015 - 34).
Uvedené závěry přebírá i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu. Viz např. usnesení
ze dne 14. 11. 2017, č. j. Nao 338/2017 - 19, podle něhož „rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů
uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.“ Obdobně
viz i další judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne 15. 8. 2018,
č. j. Nao 172/2018 - 22, ze dne 8. 1. 2018, č. j. Nao 226/2018 - 19 atp.
[7] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na vznesenou námitku podjatosti
a neshledal ji důvodnou. Z §8 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci ve věcech správního soudnictví může být jednak skutečnost,
že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení, a jednak takový
vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto
vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti (§8 odst. 1 věta první a druhá
s. ř. s.). Podle výslovného znění zákona přitom důvodem k vyloučení soudce nemohou být
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech [§8 odst. 1 písm. a) poslední věta s. ř. s.]. Žalobkyně však podjatost spatřuje
právě v postupu uvedené soudkyně v daném řízení. V uvedeném však podjatost podle
jednoznačné dikce zákona spatřovat nelze. Nejvyšší správní soud proto nemohl shledat námitku
podjatosti důvodnou. Podpůrně viz i usnesení ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019 - 56,
ve kterém se mj. uvádí, že: „Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících
či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. (…) Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze,
ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti“ (podpůrně srov.
i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. Nao 166/2019 - 28, ze dne
28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019 - 39, ze dne 30. 1. 2020, č. j. Nao 235/2019 - 41, ze dne
21. 5. 2020, č. j. Nao 54/2020 - 53 atp.).
[8] Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že soudkyně JUDr. Věra Šimůnková není
pro uváděné důvody vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 44 A 79/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu