ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.32.2022:10
sp. zn. 2 As 32/2022 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v O s t rav ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava,
proti usnesení žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. 25 A 185/2021 - 7, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 25 A 239/2021 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
domáhal zrušení usnesení téhož soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 25 A 185/2021 - 7, kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti soudnímu rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.
[2] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 13. 1. 2022, č. j. 25 A 239/2021 - 7 (dále jen
„napadené usnesení“), podanou žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl pro nedostatek
pravomoci, neboť se nejednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o podání
brojící proti rozhodnutí soudu.
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Tvrdí,
že nebyl povinen za řízení o žalobě platit žádné soudní poplatky, ve věci jednali vyloučení
a nepříslušní soudci, nebylo mu umožněno se vyjádřit k vyloučení členů příslušného senátu,
ve věci nebylo nařízeno veřejné jednání, krajský soud vydal napadené usnesení jako nepříslušný
úřad, došlo k záměně žalovaného a žalované věci; napadené usnesení považuje za subjektivní,
zmatečné, nepřezkoumatelné, vydané v rozporu s dobrými mravy a Ústavou.
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1
písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s., a to z níže uvedených důvodů.
[5] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady mnoha věcí, v nichž stěžovatel opakovaně podává žaloby směřující proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je kasačnímu soudu známo z jeho úřední činnosti, stěžovatel
obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedená u zdejšího soudu
pod sp. zn. 2 As 179/2020, 2 As 370/2018, 2 As 296/2018, 2 As 219/2018, 2 As 416/2017,
2 As 172/2017, 2 As 261/2016, 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014, 3 As 179/2014,
2 As 163/2014, 2 As 162/2014, či 7 As 134/2014 a stovky dalších). Stěžovatel v těchto věcech
podává správní žaloby proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním soudnictví.
Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď daná rozhodnutí
napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti stěžovatele v těchto věcech buďto odmítne, anebo řízení o nich zastaví pro nezaplacení
soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítne
s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“ ve smyslu
§36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel napadá dalšími
správními žalobami, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“, v němž se již dávno
ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud uvedl například
v usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 162/2014 – 42 (dostupném tak jako ostatní zde uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), „z procesního postupu stěžovatele,
a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních rozhodnutí,
o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší správní soud
také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 As 5/2015 – 36, když uvedl, že „z podání stěžovatele
nelze dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování
jednotlivých rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného
významu.“
[6] Také v nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností proti usnesení, jímž byla odmítnuta
jeho žaloba směřující vůči usnesení Krajského soudu v Ostravě; je tedy prima facie zřejmé, že toto
podání, ačkoli bylo stěžovatelem označeno za „správní žalobu“, nesměřuje proti aktu
přezkoumatelnému v rámci správního soudnictví. Stěžovatel přitom ve své kasační stížnosti
neuvedl žádné relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodnutí krajského
soudu o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ z důvodu nedostatku pravomoci správního soudu
pro rozhodnutí o podání, které nesměřovalo vůči výkonu veřejné správy. Kasační námitky
uplatněné stěžovatelem proto nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně
bezúspěšná.
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod;
okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však
nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele
naopak naplňuje znaky zneužití práva, které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne
10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS; rozumí se jím „situace,
kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování,
jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené.“ Dále lze odkázat na vymezení
konceptu zneužití práva obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném
usnesení citovanou judikaturu). Kasační soud konstatuje, že stěžovatel obecně zneužívá práva
na soudní ochranu, je veden snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně
existujících problémů; podstatná je přitom skutečnost, že takové zneužití práva lze spatřovat
i v nyní posuzované věci.
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších procesních úkonů (zaslání výzvy na zaplacení soudního poplatku či doložení
zastoupení stěžovatele dle §105 odst. 2 s. ř. s.). Ani případné doplnění kasačních důvodů
či jiných tvrzení by pak nemohlo zvrátit závěr soudu, že kasační stížnost musí být s ohledem
na nedostatek podmínek řízení odmítnuta. Jednalo by se tedy o bezúčelný a zcela neefektivní
postup (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 – 10,
přiměřeně též usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne
14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[9] Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu