ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.34.2022:10
sp. zn. 2 As 34/2022 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, proti usnesení
žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. 25 A 187/2021 - 6, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 25 A 241/2021 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
zrušení usnesení téhož soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 25 A 187/2021 - 6, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti soudnímu rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.
[2] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 13. 1. 2022, č. j. 25 A 241/2021 - 7 (dále jen
„napadené usnesení“), podanou žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl pro nedostatek
pravomoci, neboť se nejednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o žalobu
proti rozhodnutí soudu.
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Tvrdí,
že nebyly splněny podmínky řízení před krajským soudem, ve věci jednali vyloučení a nepříslušní
soudci, stěžovateli nebylo umožněno se vyjádřit k vyloučení členů příslušného senátu, ve věci
nebylo nařízeno veřejné jednání, krajský soud vydal napadené usnesení jako nepříslušný úřad
a došlo k záměně žalovaného a žalované věci.
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s., a to z níže uvedených důvodů.
[5] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedená
u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 As 179/2020, 2 As 370/2018, 2 As 296/2018, 2 As 219/2018,
2 As 416/2017, 2 As 172/2017, 2 As 261/2016, 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014,
3 As 179/2014, 2 As 163/2014, 2 As 162/2014, či 7 As 134/2014 a stovky dalších). Stěžovatel
v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména)
ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď
daná usnesení napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní
soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení o nich zastaví
pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel napadá
dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“, v němž
se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud uvedl
například v usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 162/2014 - 42 (dostupném tak jako ostatní
zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), „z procesního postupu
stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních
rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší
správní soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 As 5/2015 - 36: „z podání stěžovatele
nelze dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování
jednotlivých rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného
významu.“
[6] V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností proti napadenému usnesení, jímž bylo
odmítnuto jeho podání směřující vůči usnesení Krajského soudu v Ostravě; je přitom prima facie
zřejmé, že toto podání, ačkoli bylo stěžovatelem označeno za „správní žalobu“, nesměřuje proti
aktu přezkoumatelnému v rámci správního soudnictví. Stěžovatel přitom ve své kasační stížnosti
neuvedl žádné relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského
soudu o odmítnutí jeho podání z důvodu nedostatku pravomoci krajského soudu pro rozhodnutí
o podání, které nesměřovalo vůči výkonu veřejné správy. Kasační námitky uplatněné
stěžovatelem proto nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná.
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní
právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku
nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené.“ Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva
obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, je veden snahou vést spor pro spor, nikoliv
zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná je pak skutečnost, že takové zneužití lze
dovodit i v nyní posuzované věci.
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších procesních úkonů, tj. nerozhodoval o žádosti o nařízení jednání. Ani další
doplnění kasačních důvodů či jiných tvrzení by totiž nemohlo zvrátit závěr soudu, že kasační
stížnost musí být z výše uvedených důvodů odmítnuta. Jednalo by se tak o bezúčelný a zcela
neefektivní postup (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 3 As 109/2014 - 10; přiměřeně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012,
sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu