ECLI:CZ:NSS:2022:4.AZS.20.2022:32
sp. zn. 4 Azs 20/2022 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. K.,
zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 6. 2021, č. j. OAM-432/LE-VL17-VL16-R2-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, č. j. 62 Az 31/2021 - 33,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, č. j. 62 Az 31/2021 - 33,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2021, č. j. OAM-432/LE-VL17-VL16-R2-2019,
se z r ušuj e a věc se v rac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3.400 Kč. Tato částka
bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal dne 16. 9. 2019 opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany, o níž bylo shora označeným rozhodnutím žalovaného rozhodnuto tak,
že se mu neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žádost o mezinárodní ochranu stěžovatel odůvodnil tím, že si potřebuje vydělat
na splacení dluhu, který má na Ukrajině, kde mu věřitelé vyhrožují. Pokud dluh nesplatí, může být
zabit. Dále uvedl, že dostal třikrát předvolání do armády, aby šel válčit do Doněcké oblasti,
ale toto předvolání neuposlechl. Hrozí mu tak tři roky vězení, nebo to, že bude vyslán
do Doněcké oblasti. Má problém s policií a bezpečnostními složkami Ukrajiny.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného se stěžovatel bránil žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě
v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Jelikož s napadeným rozsudkem stěžovatel nesouhlasí,
podal proti němu kasační stížnost. Žalovaný ve vyjádření setrval na přesvědčení o správnosti
svého rozhodnutí a ztotožnil se se závěry napadeného rozsudku.
II. Posouzení kasační stížnosti
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom
vady, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tak přijatelná
podle §104a s. ř. s. Kasační stížnost je přijatelná mj. tehdy, pokud se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
anebo je napadené soudní rozhodnutí v rozporu s judikaturou (viz usnesení NSS ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, usnesení ze dne 16. 6. 2021,
č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11, 12). Avšak v rozsudku ze dne
11. 3. 2022, č. j. 6 Azs 306/2021 - 49, Nejvyšší správní soud uvedl, že shora citovaná
usnesení nejsou plně využitelná, zvažuje-li Nejvyšší správní soud, zda je třeba výjimečně prolomit
pravidla stanovená v §75 odst. 1 a §109 odst. 5 s. ř. s. a přihlédnout při posuzování kasační
stížnosti ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozsudku krajského soudu, aby bylo
zajištěno dodržení norem požívajících aplikační přednost ve smyslu čl. 10 Ústavy, jimiž ve věcech
mezinárodní ochrany budou zejména čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, resp. zásada non-refoulement. V těchto případech je třeba se s otázkou,
zda je prolomení namístě, věcně vypořádat buď v rámci hodnocení přijatelnosti
(viz např. usnesení NSS ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 Azs 14/2017 - 30), nebo shledat přijatelnost
kasační stížnosti a uvedené otázce se věnovat v rámci meritorního přezkumu
(rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Azs 214/2020 - 46). Také při aplikaci §104a s. ř. s.
je totiž třeba postupovat tak, aby byly dodrženy mezinárodní závazky České republiky plynoucí
z čl. 2 a 3 Úmluvy a zásady non-refoulement (viz rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2022,
č. j. 9 Azs 13/2022 - 32).
[7] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že je nezbytné přihlédnout
ke skutečnostem, k nimž došlo až po vydání rozsudku krajského soudu, a že ve světle
těchto skutečností je kasační stížnost přijatelná a důvodná.
[8] Na Ukrajinu dne 24. 2. 2022 zaútočila vojska Ruské federace a vypukla válka,
která zasahuje celé její území, nikoli pouze východ Ukrajiny, jako tomu bylo doposud.
Jde o válečný konflikt dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 obdobu. V době
rozhodování Nejvyššího správního soudu je změna bezpečnostní situace na Ukrajině všeobecně
známou skutečností, kterou netřeba dokazovat (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2022,
č. j. 10 Azs 537/2021 - 31, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, ze dne 7. 4. 2022,
č. j. 8 Azs 55/2022 – 25, či ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 71/2021 – 41, či ze dne 7. 6. 2022,
č. j. 4 Azs 434/2021 - 46).
[9] Žalovaný i krajský soud založili závěry ohledně neudělení některé z forem mezinárodní
ochrany na tom, že stěžovatel neprokázal žádný z důvodů pro její udělení a na území Ukrajiny
mu nehrozí nebezpečí, vzhledem k tomu, že konflikt s proruskými separatisty byl izolován
v Luhanské a Doněcké oblasti na východu země, přičemž ve zbytku země je „již dlouhodobě
bezpečnostní situace nezměněná, zcela stabilní, nedochází v něm k ozbrojeným střetům“, jak uvedl žalovaný
v napadeném rozhodnutí. Tyto teze však nejpozději dne 24. 2. 2022 přestaly platit. Nejvyšší
správní soud dospěl v souladu se svými dalšími nedávnými rozhodnutími k závěru, že napadený
rozsudek krajského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného nemohou s ohledem na výše uvedené
obstát. Ani v nyní posuzované věci není vzhledem k bezprecedentní situaci na Ukrajině namístě
stěžovatele odkázat na možnost podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany či na využití
institutu dočasné ochrany ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti
s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace,
u něhož navíc nelze předjímat, že se bude i na stěžovatele, který na území ČR přicestoval
dlouho před 24. 2. 2022, skutečně vztahovat (viz rozsudky NSS ze dne 25. 3. 2022,
č. j. 8 Azs 336/2021 - 33, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, ze dne 31. 3. 2022,
č. j. 9 Azs 13/2022 - 32, ze dne 8. 4. 2022, č. j. 5 Azs 86/2021 – 33, ze dne 14. 4. 2022,
č. j. 5 Azs 212/2020 - 44, ze dne 22. 4. 2022, č. j. 5 Azs 218/2020 - 28, č. j. 5 Azs 227/2020 - 52,
či ze dne 29. 4. 2022, č. j. 5 Azs 217/2021 - 50).
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Dle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu, jakož i napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 2 ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení proto žalovaný opětovně
posoudí žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ve světle nových skutečností,
a to i z hlediska naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany.
[11] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodoval, proto musí
rozhodnout o náhradě nákladů celého soudního řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.). Soud rozhodl
o nepřiznání náhrady nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti stěžovatele podle §60 odst. 7
ve spojení s §120 s. ř. s. Zvážil přitom, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti procesně
úspěšný toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou nemohli předvídat
žalovaný ani krajský soud. Stejným způsobem postupoval zdejší soud také v rozsudcích ze dne
10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 71/2021 - 41, ze dne 27. 4. 2022, č. j. 7 Azs 357/2021 - 23,
bod 15, ze dne 7. 4. 2022, č. j. 4 Azs 324/2021 - 46, bod 26, či ze dne 24. 3. 2022,
č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, bod 25.
[12] Zástupci stěžovatele, který byl stěžovateli ustanoven krajským soudem, se podle §35
odst. 10 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení
s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
celkem ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby tj. podání kasační stížnosti (včetně jejího
doplnění). Zástupci se dále za tyto úkony přiznává dle §13 odst. 4 advokátního tarifu paušální
náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Zástupce stěžovatele neprokázal, že by byl plátcem
DPH. Celkem tady náleží zástupci stěžovatele odměna 3.400 Kč. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu