ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.173.2021:40
sp. zn. 6 Azs 173/2021 – 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Y. Y., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, sídlem Věkoše 416,
Hradec Králové, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2021,
č. j. KRPH-10623-50/ČJ-2021-050022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2021, č. j. 29 A 4/2021 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná rozhodla podle §129 odst. 1 ve spojení
s odst. 4 a odst. 7 téhož ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o pobytu cizinců“), o prodloužení
zajištění žalobce za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“).
V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce byl rozhodnutím ze dne 10. 2. 2021
zajištěn na dobu 30 dnů za účelem předání do Rumunska, které přijalo odpovědnost a zaslalo
souhlas s přijetím žalobce zpět na své území. O prodloužení zajištění bylo rozhodnuto s lhůtou
do 13. 4. 2021.
[2] Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji
rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná v rozhodnutí
řádně vyložila, z jakých důvodů přistoupila k prodloužení žalobcova zajištění. Rovněž vysvětlila,
proč nebylo v případě žalobce namístě užití zvláštních opatření. K žalobcem namítaným
systémovým nedostatkům v Rumunsku krajský soud poukázal na postup správního orgánu, který
si v souladu se zákonem vyžádal od Dublinského střediska OAMP informaci o případných
systémových nedostatcích, které by bránily předání cizince do Rumunska. Žalovaná následně
obdržela zprávu, že Rumunsko pravidelně s Českou republikou komunikuje a plní závazky
plynoucí z nařízení Dublin III. Krajský soud tak dospěl k závěru, že případné (v žalobě
zmiňované) dílčí nedostatky v postupu Rumunska v migrační problematice bez dalšího nevedeou
k závěru o systémových nedostatcích, které by znemožnily předání cizince do dotčeného státu
z důvodu hrozby nelidského či ponižujícího zacházení. Dle krajského soudu zmiňované
nedostatky tuto intenzitu nenaplňují.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítl, že žalovaná měla komplexně zkoumat, zda stěžovateli v případě jeho předání
podle nařízení Dublin III nehrozí riziko nelidského či ponižujícího zacházení, které souvisí
se systémovými nedostatky azylového řízení v Rumunsku. K tomu doplnil, že krajský soud
se dostatečně nevěnoval problematice realizovatelnosti účelu stěžovatelova zajištění a sám
si ani neobstaral podklady ohledně současné azylové situace v Rumunsku. Situace žadatelů
o mezinárodní ochranu v Rumunsku je dle stěžovatele žalostná, u nemajetných žadatelů vede
k nelidskému a ponižujícímu zacházení. Stěžovatel považuje za problémové oblasti čerpání
sociální podpory, nedostatečnou participaci na integračních programech, nekvalifikovanost
tlumočníků a nedostatek nápomoci ze strany rumunských státních orgánů. Dle judikatury je
přitom domněnka, že státy dodržují základní práva žadatele, vyvratitelná. Stěžovatel považuje
napadený rozsudek krajského soudu za typizovaný, nezohledňující konkrétní okolnosti
posuzovaného případu. Skutečnost, že v Rumunsku požádají ročně o mezinárodní ochranu
desetitisíce uprchlíků, svědčí dle stěžovatele o přetížení tamního azylového systému a vzbuzuje
obavy o dostatečně rychlém posouzení žádostí.
[4] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu.
Domnívá se, že její závěr o prodloužení zajištění byl v rozhodnutí dostatečně doložen
a odůvodněn.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní
též po novelizaci soudního řádu správního, jež institut nepřijatelnosti kasační stížnosti rozšířila
z věcí mezinárodní ochrany na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021,
č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech,
k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná),
nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech
zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021,
č. j. 10 As 154/2021 - 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31).
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že se prakticky totožnou kasační argumentací
jako v nyní posuzované věci zabýval ve své rozhodovací činnosti opakovaně, přičemž neshledal
důvod se od ní odchýlit. Shodné námitky řešil jak ve věcech „prvotního“ zajištění (rozsudky
ze dne 15. 9. 2021, č. j. 4 Azs 102/2021 - 29, ze dne 16. 4. 2021, č. j. 5 Azs 372/2020 - 28, ze dne
21. 6. 2021, č. j. 3 Azs 375/2020 - 31, nebo ze dne 1. 7. 2021, č. j. 7 Azs 91/2021 - 23),
tak prodloužení zajištění (rozsudek ze dne 12. 4. 2021, č. j. 5 Azs 397/2020 - 26,
usnesení ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, nebo usnesení ze dne 5. 8. 2021,
č. j. 10 Azs 196/2021 - 30).
[8] Z uvedené judikatury vyplývá, že společný evropský azylový systém je budován
na předpokladu vzájemné důvěry mezi členskými státy. K vyvrácení domněnky o dodržování
základních práv žadatelů o mezinárodní ochranu v jiných členských státech by mohla vést pouze
závažná porušení ze strany příslušného státu. Žalovaná však není bez dalšího povinna zabývat
se otázkou existence systémových nedostatků, pokud tomu nenasvědčují okolnosti daného
případu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v této souvislosti v rozsudku ze dne
17. 4. 2018, č. j. 4 Azs 73/2017 - 29, č. 3773/2018 Sb. NSS, stanovil podmínky, při jejich splnění
se žalovaná není povinna v rozhodnutí o zajištění výslovně touto otázkou zabývat. Těmito
podmínkami jsou: (i) neuplatnění námitky systémových nedostatků v řízení před správním
orgánem, (ii) správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k systémovým
nedostatkům ve státě předání nedochází, a (iii) o neexistenci takových nedostatků nejsou
důvodné pochybnosti (obdobně např. již zmiňovaný rozsudek č. j. 5 Azs 397/2020 - 26,
nebo rozsudek ze dne 28. 5. 2020, č. j. 7 Azs 72/2020 - 23).
[9] Krajský soud (stejně jako žalovaná) v napadeném rozsudku postupoval v souladu
s uvedenou judikaturou. Stěžovatel v předchozím řízení neoznačil takové skutečnosti,
které by svědčily o systémových nedostatcích v azylovém řízení nebo podmínkách přijímání
žadatelů. Žalovaná proto správně vyhodnotila, že realizaci předání stěžovatele do země nic
nebrání. Ani z další judikatury Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by Rumunsko nebylo
schopno zajistit adekvátní podmínky žadatelům o azyl (viz rozsudek ze dne 21. 3. 2018,
č. j. 2 Azs 33/2018 - 20, již zmiňovaný rozsudek č. j. 7 Azs 72/2020 - 23, rozsudek ze dne
11. 9. 2018, č. j. 4 Azs 141/2018 - 21, usnesení ze dne 5. 12. 2019, č. j. 1 Azs 256/2019 - 30,
nebo usnesení ze dne 22. 1. 2020, č. j. 5 Azs 308/2019 - 37).
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou
judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a krajský soud
nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace,
na kterou obecně pamatuje §60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě
zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě
rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího
správního soudu č. j. 9 As 83/2021 - 28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné
náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
[12] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 29 A 4/2021 - 28,
ustanoven k ochraně jeho práv zástupce Mgr. Ladislav Bárta, advokát. Podle §35 odst. 10 část
věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného zástupce stát. V souladu s týmž ustanovením zákona zastupoval jmenovaný
advokát stěžovatele rovněž v řízení o kasační stížnosti. Podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní
služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné podání ve věci samé - kasační
stížnost) ve výši 3 100 Kč a podle §13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů
v paušální částce 300 Kč. Ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem
tedy Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů částku
ve výši 3 400 Kč. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu