ECLI:CZ:US:2009:1.US.3096.08.1
sp. zn. I. ÚS 3096/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Liškou, advokátem se sídlem v Klatovech, Domažlická 800, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 5. 2008, čj. 6 C 134/2008-16, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2008, čj. 14 Co 466/2008-30, za účasti Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným usnesením obecných soudů, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel namítá, že těmito rozhodnutími mu bylo znemožněno, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle svého přesvědčení stěžovatel splňuje předpoklady stanovené v §138 o. s. ř.; v tomto směru polemizuje se zjištěními, k nimž dospěly obecné soudy, a navrhuje zrušení jejich usnesení.
Z procesního spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Okresní soud v Klatovech (dále jen "soud I. stupně") usnesením ze dne 21. 5. 2008, čj. 6 C 134/2008-16, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Plzni (dál jen "odvolací soud") usnesením ze dne 19. 9. 2008, čj. 14 Co 466/2008-30, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, dle nějž stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §138 odst. 1 o. s. ř. Prvoinstanční soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel je sice starobním důchodcem s důchodem ve výši 5029 Kč, avšak s ohledem na prodej nemovitostí, za něž v letech 2005 a 2006 utržil celkovou částku 284 698 Kč, není nemajetný.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další).
Jak již bylo uvedeno, ústavními kautelami aplikace ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. se Ústavní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 v této souvislosti uvedl, že "rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl." Daný názor potvrdil i ve své pozdější judikatuře. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 289/03 připomenul, že "se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků" a zdůraznil, že "zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Současně však v řadě rozhodnutí připouští, že nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti." Obdobné posléze konstatoval v nálezu sp. zn. IV. ÚS 454/04.
Uvedené právní závěry plně dopadají i na posuzovanou věc. Plyne z nich rovněž závěr ve vztahu ke stěžovatelem namítanému dotčení v základním právu na spravedlivý proces. Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti. Dané okolnosti v rozhodované věci ale zjištěny nebyly.
Soudy obou stupňů ve svých usneseních přesvědčivě zůvodnily, proč mají zato, že předpoklady stanovené v §138 odst. 1 o. s. ř. nejsou naplněny. Pouhý nesouhlas stěžovatele s těmito závěry ještě neznamená, že byla porušena stěžovatelova ústavně garantovaná práva. Nutno rovněž připomenout, že osvobození od soudních poplatků se týkalo řízení, v němž se stěžovatel domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 95 000 Kč; výše soudního poplatku tak činila 4% z této částky, tj. 3800 Kč (položka č. 1 sazebníku soudních poplatků), tedy částku relativně velmi nízkou.
Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], lze uzavřít, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují ústavních práv stěžovatele. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy sp. zn. III. ÚS 511/02, III. ÚS 138/2000, III. ÚS 351/04, III. ÚS 501/04, III. ÚS 606/04, III. ÚS 151/06, IV. ÚS 369/06 a další).
Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. června 2009
František Duchoň v.r.
předseda senátu