ECLI:CZ:US:2009:3.US.1397.09.1
sp. zn. III. ÚS 1397/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem Praha 4, Jeremenkova 88, proti průtahům v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 56/2006 u Obvodního soudu pro Prahu 6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností odůvodněnou námitkou průtahů v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 56/2006 se stěžovatel domáhal rozhodnutí, jímž by Ústavní soud deklaroval tím, že obvodní soud zasáhl do jeho základního práva zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a aby mu uložil, aby v těchto průtazích nepokračoval a ve věci "neprodleně jednal".
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 28 C 56/2006 se podává, že o žalobě stěžovatele (doručené soudu dne 15. 8. 2005) bylo dne 7. 2. 2006 rozhodnuto platebním rozkazem, proti kterému žalovaná podala včas odpor. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 23. 11. 2006, a bylo odročeno k účastníky ohlášenému nalézání mimosoudního řešení sporu. Neúspěch ohlásil stěžovatel soudu přípisem ze dne 14. 3. 2007; další jednání byla poté nařízena na 26. 5. 2008, 9. 6. 2008 (kdy byly předneseny závěrečné návrhy) a 30. 6. 2008, přičemž z posledně označeného se zástupci účastníků předem omluvili. Ze spisu není patrné, zda se toto jednání uskutečnilo; na protokol o jednání dne 9. 6. 2008 (č.l. 158-161 spisu) bezprostředně navazuje (č. l. 162) protokol o dalším jednání dne 26. 11. 2008 (bez účastníků), na kterém byl vyhlášen rozsudek ve věci (č. j. 28 C 56/2006-163); jeho písemné vyhotovení bylo vypraveno ze soudu 25. 6. 2009, a oběma procesním stranám (zástupcům účastníků) bylo doručeno dne 30. 6. 2009.
Stěžovatel si opakovaně stěžoval předsedovi obvodního soudu na průtahy v řízení (16. 1. 2008 a 6. 11. 2008), z téhož důvodu podal již dříve (dne 25. 3. 2009) ústavní stížnost (sp. zn. II. ÚS 723/09) a dne 7. 4. 2009 i návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Jelikož tato aktivita nevedla k úspěchu, má stěžovatel za to, že "se stal obětí libovůle samosoudkyně" a její "demonstrativně přezíravý přístup" považuje za akt odplaty za to, že se "opovážil" podat na ni stížnost předsedovi soudu.
Namítá-li stěžovatel průtahy v řízení, pak brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [§87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky], k jehož pojmovému vymezení se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně (viz kupříkladu nález ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78/4 SbNU 243). Je jím pochopen tak, že "zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení". Neodůvodněné průtahy v probíhajícím občanskoprávním řízení tomuto vymezení pak odpovídají.
Ústavní stížností, jíž se stěžovatel domáhá nálezu ve smyslu §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (aby Ústavní soud "zakázal příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval"), lze však logicky napadnout pouze aktuální, resp. trvající zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel tímto zásahem musí být - již nebo ještě - postižen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62/8 SbNU 119; dále též usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 26/03, IV. ÚS 145/03, II. ÚS 443/03, III. ÚS 373/04, II. ÚS 532/04, III. ÚS 451/05, III. ÚS 450/06, III. ÚS 991/07, III. ÚS 1687/07, III. ÚS 432/08). Jinak řečeno, v době rozhodování o ústavní stížnosti musí stav neodůvodněných průtahů trvat.
Z výše řečeného shrnutí průběhu řízení před obvodním soudem se podává, že tato podmínka úspěchu ústavní stížnosti již v dané věci splněna není; řízení před obvodním soudem bylo skončeno, rozsudek ve věci vydán a účastníkům doručen. Prostor pro zásah Ústavního soudu je tím uzavřen; průtahy v soudním řízení není možno v rámci ústavněprávního přezkumu efektivně vytýkat, jestliže odezněly a nejsou již nadále aktuální.
V širší (obecné) rovině lze poznamenat, že námitka "již odezněných" průtahů v řízení tím neztrácí relevanci vůbec; je však uplatnitelná v jiných souvislostech, pro posouzení případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a podrobnosti těchto možností ozřejmil Ústavní soud kupříkladu v nálezu ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 391/07. Odůvodnil zde též - konkrétně ve vztahu k tomuto právními předpisu - závěr, že ani "deklarace" zásahu do základního práva Ústavním soudem (jíž se stěžovatelka též dožadovala) již není myslitelná, a na tento nález postačí jen odkázat.
Ústavní stížnost tudíž nezbývá posoudit než jako návrh zjevně neopodstatněný, který Ústavní soud proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Požadavku stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, vyhověno nebylo, jelikož "výsledek řízení" ve smyslu ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu mu nesvědčí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2009
Jiří Mucha
předseda senátu