ECLI:CZ:US:2014:3.US.3797.14.1
sp. zn. III. ÚS 3797/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci návrhu Ing. Ing. arch. Marka Solmošiho, proti usnesením Nejvyššího správního soudu "č. j. 7 As 139/2014-337, č. j. 4 As 173/2014-75, č. j. 4 As 175/2014-75, č. j. 4 As 176/2014-75, č. j. 6 As 235/2014-107 a č. j. 2 As 182/2014-120" a proti "vydání písemnosti II. ÚS 3031/14 i proti postupu Ústavního soudu", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 12. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž navrhovatel oponoval postupu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 3031/14 a též žádal, aby Ústavní soud pro porušení "jeho lidských práv" zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Podání navrhovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatel u Ústavního soudu vedl a vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a vyzýván k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu ve věci sp. zn. II. ÚS 133/13, sp. zn. III. ÚS 3265/13, sp. zn. IV. ÚS 2092/13, sp. zn. III. ÚS 3401/13), aniž tak učinil.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1273/10, a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11 a mnohá další, dostupná na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly navrhovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
I v této věci se Ústavní soud v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatele (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) tudíž uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh navrhovatele bez jednání odmítl.
Shodný názor a postup zaujal Ústavní soud i v navrhovatelem kritizované věci sp. zn. II. ÚS 3031/14; směřuje-li nyní návrh též oproti tomuto usnesení Ústavního soudu, jde zjevně o návrh, jenž přípustný (v této části) není (srov. sp. zn. I. ÚS 2346/09, sp. zn. II. ÚS 625/11), což zakládá důvod pro jeho odmítnutí rovněž [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2014
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj