ECLI:CZ:US:2018:3.US.1944.18.1
sp. zn. III. ÚS 1944/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem, sídlem Palackého 15/715, Praha 1 - Nové Město, proti příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 4. dubna 2018 sp. zn. 0 Nt 115/2018 a zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Plzeň, za účasti Okresního soudu v Lounech a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Plzeň, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jeho základního práva na nedotknutelnost obydlí zaručeného v čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel ústavní stížností brojí též proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (nadepsaného policejního orgánu) a požaduje, aby Ústavní soud vyslovil rozpor domovní prohlídky s ústavním pořádkem a obnovil stav, který v dané věci panoval před jejím provedením, zejména uložil příslušnému orgánu činnému v trestním řízení navrátit věci, které mu byly při jejím provedení odebrány.
2. Okresní soud v Lounech (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), "ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. řádu, odkazem na §160 odst. 4 tr. řádu a za použití §82 odst. 1, odst. 2 tr. řádu a §112 tr. řádu", nařídil domovní prohlídku konkretizovaných nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a další osoby.
3. Příkaz okresní soud vydal na návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze navazující na zahájení úkonů trestního řízení rubrikovaným policejním orgánem za účelem prověření podezření ze spáchání pokračujícího zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a pokračujícího zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 2 alinea 1, alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, případně jiného trestného činu.
4. Nadepsaný policejní orgán domovní prohlídku vykonal dne 24. 4. 2018.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že okresní soud předmětný příkaz neodůvodnil způsobem respektujícím judikaturu Ústavního soudu. Konstatování okresního soudu, že hrozí nebezpečí zničení nebo ztráty důkazů, lze použít na podporu závěru o neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu zcela libovolně, a tedy jde jen o obecný postulát. Příkaz nijak neodpovídá na otázku, proč nebylo možné provedení domovní prohlídky odložit na pozdější stadium trestního řízení. Okolnost, že stěžovatel je bratrem jednoho z dalších podezřelých, jmenovitě J. P., rovněž není způsobilá tento příkaz řádně odůvodnit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
7. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost včasná a přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Vůči namítanému jinému zásahu orgánu veřejné moci však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je totiž předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelových práv.
9. Ústavní soud v recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, před jejím podáním musí - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou k dispozici.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že "je nepochybné, že provedení domovní prohlídky je tzv. jiným zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, proti kterému není žádný procesní prostředek ochrany práva".
11. Stěžovatel opomíjí, že byl povinen využít především ochranu dle §157a tr. řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu ("ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu"), dále dispozic §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu ("kromě oprávnění uvedených v §157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a §12 a 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu vyššího státního zastupitelství); blíže viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623). Bylo na stěžovateli právě tyto procesní prostředky vyčerpat, což však - jak Ústavní soud dovozuje z citované pasáže ústavní stížnosti - neučinil.
12. Dlužno konstatovat, že zásah nadepsaného policejního orgánu stěžovatel sice zahrnul do petitu ústavní stížnosti, avšak námitky jdoucí nad rámec výhrad proti samotnému příkazu okresního soudu neuplatnil.
13. Ústavní stížnost v části směřující proti stěžovatelem dovozovanému zásahu nadepsaného policejního orgánu je tudíž nepřípustná.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Zbývá se zabývat ústavní stížností v části, v níž stěžovatel napadá příkaz k domovní prohlídce.
15. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
16. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 a usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12).
17. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k právu, zakotvenému ve stěžovatelem namítaném ustanovení Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jeho ochraně stanovena v příslušných ustanoveních trestního řádu.
18. Ustanovení §82 a násl. tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy [viz konkrétně pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §82 a násl. tr. řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad běžného zákona (trestního řádu). Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
19. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z mezí stanovených trestním řádem v dané věci nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovoleného uvážení (inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" podle §82 odst. 1 a 2 a §83 tr. řádu) zde byly překročeny.
20. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech okresní soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení), k dispozici není.
21. Ohledně námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
22. K této námitce stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
23. O protiústavnost (podle čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku.
24. Ústavní soud má za to, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání výše konkretizovaných trestných činů. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění písemností a elektronických nosičů dat souvisejících s danou trestní věcí.
25. Byť je zřejmé, že tyto materiály význam pro trestní řízení mít nemusejí, oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky s postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadený příkaz obsahuje výčet věcí, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný, je z něj dostatečně zřejmé, které doklady a informace mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07.
26. K námitce stěžovatele, že prohlídka proběhla v jím užívaných prostorách, ačkoli nespadá mezi podezřelé subjekty, dlužno připomenout, že Ústavní soud kupř. v usnesení ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 2831/11, ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2343/13 a ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 2159/15 neshledal ústavněprávní deficit v případě prohlídky u stěžovatele, který "není podezřelý". Bez toho, že by se Ústavní soud mínil blíže vyjadřovat k předmětné trestní věci, je třeba konstatovat, že na str. 2 napadeného příkazu je mezi podezřelé zařazen sám stěžovatel a zmiňován je též na str. 5 a 6 tohoto rozhodnutí.
27. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární údaje poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto sdělení nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495, 219/2010 Sb.), odst. 40].
28. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), lze i v této souvislosti připomenout výše uvedené závěry o zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům.
29. Je-li domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný (viz nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Stěžovatel se mýlí, vytýká-li, že napadený příkaz neuvádí, že prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ani důvod, proč by ve skutečnosti o neodkladný a neopakovatelný úkon mělo jít. Ústavní soud má za to, že okresní soud související odůvodnění situoval do obecné roviny, nicméně i odtud lze jednoznačně seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu podle §160 odst. 4 tr. řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí ukrytí či zničení důkazního materiálu významného pro prověřovanou věc, který se v prostorách nachází; tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon označuje též protokol vyhotovený policejním orgánem.
30. Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti coby zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu