ECLI:CZ:US:2018:3.US.487.18.1
sp. zn. III. ÚS 487/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. W., 2) Š. V. W. a 3) A. L., zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti příkazu Okresního soudu v Příbrami k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 24. listopadu 2017 č. j. 1 Nt 1708/2017-5 a jinému zásahu orgánu veřejné moci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Oddělení hospodářské kriminality, za účasti Okresního soudu v Příbrami a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí a zásahu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (v jejím petitu nepřesně označeného "č. j. 1 Nt 1707/2017-5"), neboť podle jejich názoru jím byla porušena jejich základní práva garantovaná ustanoveními čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé ústavní stížností brojí též proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (nadepsaného policejního orgánu), nicméně této oponentuře nepřizpůsobili její petit.
2. Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem podle §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil (pozn. s pravopisným pochybením tvaru slovesa "nařídit" použitého v enunciátu) prohlídku jiných prostor a pozemků konkretizovaných ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Příkaz okresní soud odůvodnil podezřením, že se v předmětných prostorách může nacházet účetnictví označených společností spojovaných se stěžovateli.
II.
Argumentace stěžovatelů
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že okresní soud předmětný příkaz odůvodnil hrozbou skartace daňových dokladů, ačkoli podle §35 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, lhůta pro jejich uchovávání skončí uplynutím dne 31. 12. 2022. Podle nich neobstojí ani odkaz na §160 odst. 4 tr. řádu, neboť v této věci již bylo zahájeno trestní stíhání, a to usnesením Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 6. 1. 2017 č. j. KRPS-78430-23/TČ-2015-011181, v důsledku čehož nemůže jít o neodkladný úkon.
4. Stěžovatelé uvádějí, že části účetnictví již vydali policejnímu orgánu v uplynulých letech a k vydání dalších částí byli připraveni. Tvrzení policejního orgánu, že není známo, kde se účetnictví nachází, se nezakládá na pravdě. Výslech insolvenčního správce, který stěžovatelé navrhli již dříve, se uskutečnil až po provedení prohlídek.
5. Okresní soud nedocenil ani to, že stěžovatelé od počátku s orgány činnými v trestním řízení spolupracovali a věci zajištěné v průběhu prohlídek jim dobrovolně - avšak marně -nabízeli k převzetí.
6. Stěžovatelé byli na změnu právní kvalifikace ze spáchání zločinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, na novou kvalifikaci zločin poškození věřitele dle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, upozorněni až po provedení prohlídek, s čímž nekoresponduje obsah příkazu.
7. K samotnému průběhu prohlídek stěžovatelé namítají, že nebyli vyslechnuti podle §84 tr. řádu, pouze se bez řádného předchozího poučení vyjádřili. Policejní orgán nevzal v potaz, že ty části účetnictví, které měli stěžovatelé k dispozici, mu předali, zatímco ostatní části se nacházely u insolvenčního správce. Policejní orgán nedostál ani požadavkům vycházejícím z §78 odst. 5 tr. řádu, jelikož účetnictví vložil do papírových pytlů zcela bez ohledu na původní roztřídění, nepopsal jej a neurčil jeho množství vyčíslením počtu stran, takže nelze ověřit, jaké dokumenty převzal.
8. Policejní orgán nerespektoval §83 odst. 1 tr. řádu, protože stěžovateli 1) doručil příkaz až přibližně tři hodiny po začátku prohlídek, ačkoli se na místo dostavil cca hodinu po jejich zahájení.
9. Policejní orgán v rozporu s příkazem provedl prohlídku v prostorách malé vodní elektrárny, a dokonce v místnostech užívaných stěžovatelkou 3). Této stěžovatelce byl předán příkaz k provedení prohlídky, ona se seznámila s jeho odůvodněním, čímž policejní orgán porušil §8a odst. 1 tr. řádu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé neměli k dispozici zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
12. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
13. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05).
14. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil.
15. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovateli namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v příslušných ustanoveních trestního řádu.
16. Ustanovení §82 a násl. tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy (viz konkrétně pojem "důvodnost podezření", že v jiných prostorách nebo na pozemcích je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu) nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §82 a násl. tr. řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
17. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovoleného uvážení [inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1 a 2 a §83a tr. řádu] zde byly překročeny.
18. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení), k dispozici není.
19. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
20. Ohledně této námitky stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
21. O protiústavnost (podle čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovatelům negativně) do jeho výsledku.
22. Ústavní soud má za to, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání zločinu poškození věřitele dle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění účetních dokladů konkretizovaných společností.
23. Aniž by Ústavní soud vstupoval do polemiky s názory obsaženými v ústavní stížnosti a napadeném příkazu v rovině, která ze skutkových a výkladových verzí je "správnější", nepovažuje za vybočení z ústavně vymezeného rámce ani východisko orgánů činných v trestním řízení, že označené společnosti, v nichž stěžovatelé 1) a 2) působí jako jednatelé, nereagovaly adekvátně na výzvu policejního orgánu týkající se vydání účetnictví a že stěžovatelé 1) a 2) označili účetnictví další specifikované společnosti za již skartované.
24. Byť je zřejmé, že tyto materiály význam pro trestní řízení mít nemusejí, oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky stran postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli ze strany orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadený příkaz obsahuje výčet věcí, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný, je z něj dostatečně zřejmé, které doklady a informace mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07.
25. K námitce stěžovatelky 3), že prohlídka proběhla v jí užívaných prostorách, ačkoli nespadá mezi podezřelé subjekty, dlužno připomenout, že Ústavní soud kupř. v usnesení ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 2831/11, ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2343/13 a ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 2159/15 neshledal ústavněprávní deficit v případě prohlídky u stěžovatele, který "není podezřelý".
26. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární údaje poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto sdělení nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495, 219/2010 Sb.), odst. 40].
27. Uvedené přiměřeně platí též vůči otázce změny právní kvalifikace.
28. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), lze i v této souvislosti připomenout výše uvedené závěry ohledně zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům.
29. Rovněž k námitce týkající se údajného neprovedení "předchozího výslechu" (policejní orgán uvedl v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, že tento výslech provedl a zaznamenal i jeho obsah) nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že nedosahuje ústavněprávní dimenze (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2460/13). Smyslem předchozího výslechu před provedením domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků a osobní prohlídky jako vážného, byť za zákonem stanovených podmínek legálního, zásahu do ústavně zaručeného základního práva, je - v případě dobrovolného vydání věci v průběhu tohoto výslechu - tento zásah odvrátit (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1142).
30. Ústavněprávní dimenze nedosahuje doručení předmětného příkazu stěžovateli 1) až tři hodiny po zahájení prohlídky ani předání příkazu stěžovatelce 3).
31. Orgány činné v trestním řízení neporušily zásadu zdrženlivosti, jestliže před vydáním předmětného příkazu nevyužily instituty trestního řízení, jež více šetří základní práva podezřelých osob, jmenovitě upravené v §78 a §79 tr. řádu. U věcí, které měly být při prohlídce zjištěny, hrozilo - v případě dalšího vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány - jejich odstranění, resp. ztráta příslušných důkazů (srov. kupř. usnesení ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12).
32. Zásah do práv stěžovatelů nelze dovodit ani z okolnosti, že prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon (§160 odst. 4 tr. řádu) označuje specifikovaný protokol policejního orgánu, ačkoli již dříve bylo zahájeno trestní stíhání.
33. Ústavní soud v recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, by před jejím podáním měl - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou k dispozici, v daném případě tedy postupovat podle §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu (blíže viz odůvodnění usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14), případně žádat o vrácení vydaných či odňatých věcí (§78 a §79 tr. řádu ve spojení s §80 téhož zákona). Z předložených podkladů vyplývá, že stěžovatelé 1) a 2) procesní prostředky podle §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu uplatnili.
34. Nebyla-li ústavněprávní konformita napadeného soudního příkazu relevantně zpochybněna, je totéž namístě vztáhnout i k postupu policejního orgánu, pakliže jednal v souladu s ním, pročež není třeba se zabývat otázkou, zda je v případě prohlídky již ukončené dán znak "aktuálního, trvajícího zásahu orgánu veřejné moci" (v podrobnostech srov. usnesení ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1651/11).
35. Ústavní soud je tudíž názoru, že stěžovateli oponovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti). Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud má za to, že důvody uvedené v příkazu okresního soudu mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky. Z uvedeného nutno dovodit, že v projednávaném případě nebyl dán ani jakýkoliv důvod pro vyhovění požadavku stěžovatelů na obnovení stavu před "porušením" jejich základních práv, resp. vydání zabavených věcí. Ústavní soud neshledal, že by vydáním příkazu a provedením prohlídky před zahájením trestního stíhání orgány činné v trestním řízení vybočily z mezí stanovených ústavním pořádkem, zejména čl. 12 Listiny, resp. čl. 10 odst. 2 Listiny.
36. Ústavní soud nezjistil ani ústavněprávně relevantní exces z ustanovení §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, čímž není vyloučeno uplatnění těchto námitek v rámci případné oponentury rozhodnutí ve věci samé.
37. Je tak namístě shrnout, že stěžovatelům se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jejich ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu