ECLI:CZ:US:2019:3.US.1348.19.1
sp. zn. III. ÚS 1348/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti VAREMAT PRO, s. r. o., sídlem Slavíkova 6143/18e, Ostrava, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019 č. j. 28 Co 9/2019-90 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 8 C 38/2017-84, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a JUDr. Břetislava Komana, sídlem Bubenská 328/25, Praha 7 - Holešovice, insolvenčního správce dlužnice VEMITRANS LG, s. r. o., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 22. 11. 2018 č. j. 8 C 38/2017-84 výrokem I. zastavil řízení o odvolání stěžovatelky (žalované) ve věci návrhu vedlejšího účastníka řízení (žalobce) na vydání náhradního souhlasu stěžovatelky s vydáním předmětu úschovy. Výrokem II. vrátil stěžovatelce zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Řízení bylo zastaveno na základě §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť k úhradě soudního poplatku došlo až po uplynutí lhůty stanovené obvodním soudem.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2019 č. j. 28 Co 9/2019-90 rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. U včasnosti zaplacení soudního poplatku poukázal na judikaturu Ústavního soudu [nález ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (N 193/47 SbNU 539) či usnesení ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1582/08 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 28. 3. 2018 č. j. 8 Afs 37/2018-51), z níž se podává, že rozhodný je ten den, v němž se soudní poplatek dostal do dispozice soudu, tedy ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu. V daném případě poslední den patnáctidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku stanovené ve výzvě obvodního soudu připadl na pátek 16. 11. 2019. Ačkoliv tento den stěžovatelka zadala u své banky platbu, na účet soudu byl soudní poplatek připsán až v pondělí 19. 11. 2018. Městský soud podotkl, že s možností, že bankovní převod nebude uskutečněn ve stejný den, musí účastník řízení, při vědomí povinnosti zaplatit poplatek ve lhůtě, počítat.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí s rozhodnutím soudů, které považuje za příliš formalistická. Poukazuje na to, že při zadání platby v poslední den lhůty vystupovala v dobré víře, že částka bude připsána na bankovní účet soudu včas. Vyslovuje přesvědčení, že k pozdnímu připsání platby na účet soudu došlo v důsledku pochybení České národní banky, která platbu nezaznamenala. Rovněž nesdílí názor městského soudu, že právně významný je den zaplacení a že účastník řízení s tímto musí počítat a musí si být vědom své povinnosti zaplatit soudní poplatek včas. Dále podotýká, že v době rozhodování o zastavení řízení již byl soudní poplatek několik dní připsán na účtu soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěrem obecných soudů o opožděném zaplacení soudního poplatku z odvolání a s následným zastavením odvolacího řízení, když stěžovatelka svoji argumentaci opírá zejména o nesprávné posouzení povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku, přičemž v postupu soudů spatřuje porušení práva na soudní ochranu.
8. Ústavní soud připomíná, že základní právo na projednání věci soudem zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, není absolutní a již svojí povahou připouští jistá omezení (čl. 36 odst. 4 Listiny). Uplatňovaná zákonná omezení nicméně nemohou zužovat možnosti jednotlivce takovým způsobem či v takové míře, že by došlo k zásahu do samotné podstaty tohoto práva (čl. 4 odst. 4 Listiny). Tato omezení jsou ústavně souladná pouze tehdy, sledují-li legitimní účel a existuje-li vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99, odst. 46 a násl.). Za takové ústavně souladné omezení přístupu k soudu lze považovat i zákonem stanovenou povinnost účastníka zaplatit včas soudní poplatek.
9. Co se týče včasnosti zaplacení soudního poplatku, je judikatura Ústavního soudu konzistentní (srov. kromě městským soudem citovaných rozhodnutí např. dále usnesení ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 689/06, ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 1730/08, ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. II. ÚS 26/09, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1156/09, ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 685/12, ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 1831/12, ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 3931/12 nebo ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. III.ÚS 2865/15). Ústavní soud v těchto rozhodnutích aproboval právní názor soudů, podle kterého je za datum úhrady soudního poplatku považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, a že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu. Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl v tomto řízení výše vyslovený právní názor jakkoliv přehodnocovat.
10. Vzhledem k tomu, že poplatek uhrazený stěžovatelkou byl na účet obvodního soudu připsán až po uplynutí stanovené lhůty, byl postup obecných soudů zcela v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích i s výše citovanou ustálenou judikaturou. Na jejích závěrech neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu