ECLI:CZ:US:2023:1.US.1248.23.1
sp. zn. I. ÚS 1248/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., advokáta, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. března 2023 sp. zn. 20 Nt 7004/2023 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení, odboru hospodářské kriminality, ze dne 17. února 2023 č. j. KRPA-286803-122/TČ-2022-001392, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení, odboru hospodářské kriminality, sídlem U Mateřské školy 355/2, Praha 9 - Prosek, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 23, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Současně se stěžovatel petitem ústavní stížnosti domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny".
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení, odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 17. února 2023 č. j. KRPA-286803-122/TČ-2022-001392 (v napadeném usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 byla patrně nedopatřením uvedena nesprávná data vydání tohoto usnesení, a to v záhlaví bylo uvedeno, že dané usnesení bylo vydáno dne 23. února 2023 a v odůvodnění dne 22. února 2023) byla stěžovateli podle §66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena pořádková pokuta v částce 15 000 Kč, a to z důvodu, že se, ač řádně předvolán, nedostavil bez řádné omluvy k výslechu nařízenému policejním orgánem na den 15. 2. 2023.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu za užití §146a odst. 2 trestního řádu, neboť ji neshledal důvodnou. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stížnost byla podána řádně a včas, avšak stěžovatel ji nijak neodůvodnil, i když při jejím podání avizoval, že tak učiní ve lhůtě čtrnácti dnů, což však neučinil. Obvodní soud po věcném přezkoumání věci neshledal v postupu policejního orgánu žádné pochybení. Zdůraznil, že omluvu stěžovatele ze dne 14. 2. 2023 nebylo možno považovat za dostačující, a to jak s ohledem na jeho úplné právnické vzdělání, tak vzhledem ke skutečnosti, že šlo již o druhou mu uloženou pořádkovou pokutu za nedostavení se k výslechu, ač byl řádně předvolán. Toto opakované jednání stěžovatele posoudil jako obstrukční a uzavřel, že stížnost není důvodná.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti namítá porušení svých výše uvedených základních práv a svobod, domáhá se zrušení napadených rozhodnutí a vydání výroku, v němž by Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou podle čl. 23 Listiny znemožněny. Odůvodnění ústavní stížnosti v převážné části nijak nesouvisí s obsahem napadených rozhodnutí. Stěžovatel na řadě příkladů uvádí, že je perzekuován justicí a správními orgány. S odkazem na §39 zákona o Ústavním soudu žádá Ústavní soud o projednání věci mimo pořadí a současně navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud dospěl po posouzení věci k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637, č. 290/2015 Sb.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz) nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti současně toho, aby Ústavní soud určil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny", není k projednání takového návrhu Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje §82 zákona o Ústavním soudu (přiměřeně srov. např. usnesení ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2394/12 či usnesení ve věcech jiných stěžovatelových ústavních stížností, např. ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1123/21 nebo ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2724/22).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud dal ve svých rozhodnutích již mnohokrát najevo, že není další přezkumnou instancí v soustavě soudů (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy toliko ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry soudu nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je slučitelný s ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
8. Ústavní soud předesílá, že předmětem napadených rozhodnutí bylo uložení pořádkové pokuty stěžovateli za nedostavení se bez řádné omluvy k výslechu nařízenému policejním orgánem, nikoliv jiné, s věcí bezprostředně nesouvisející otázky, které stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že se na něj stěžovatel obrací opakovaně s desítkami ústavních stížností, z nichž mnohé jsou obsahově obdobné.
9. Ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci k samotnému obsahu napadených rozhodnutí, která by byla způsobilá založit důvodnost (relevantní části) ústavní stížnosti. Nadto jde o spor o zjevně bagatelní částku, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti nedoložil, že ten i přes svou bagatelní povahu vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 nebo ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 2393/19). Není proto namístě, aby Ústavní soud dále podrobněji posuzoval obsah napadených rozhodnutí. Tento výklad nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenské shody o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv [srov. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Obdobně z usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 vyplývá, že v případě bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelů brojících proti rozhodnutím vydaným v bagatelních věcech. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, v nichž jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, ve kterých skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17 aj.). V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by nasvědčovaly porušení základních práv stěžovatele a odůvodňovaly tak kasační zásah Ústavního soudu.
10. Obvodní soud navíc napadené rozhodnutí dostatečným, přesvědčivým a ústavně konformním způsobem odůvodnil a řádně vysvětlil, proč neshledal v postupu policejního orgánu žádné pochybení. Ústavní soud nespatřuje v jeho rozhodnutí žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
11. Na základě výše uvedených skutečností byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
12. O návrzích na přednostní projednání věci a na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu