ECLI:CZ:US:2023:4.US.108.22.1
sp. zn. IV. ÚS 108/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 90, Mikulov, proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. prosince 2021 č. j. 21 Nt 3007/2021-14, za účasti Okresního soudu v Břeclavi jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, týkají se zajištění nemovitého majetku v trestním řízení. V původním znění ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. Dodatečně však Ústavnímu soudu zaslal přípis, ve kterém sdělil, že jelikož již předmětné zajištění netrvá, mění petit svého návrhu tak, že již nežádá napadené rozhodnutí zrušit, nýbrž požaduje toliko, aby Ústavní soud vyslovil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Jde-li o způsoby, jakými je oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.
4. Stěžovatel však nenavrhuje některý z uvedených druhů zásahu Ústavního soudu. Požaduje, aby Ústavní soud "akademickým" výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu orgánů činných v trestním řízení. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 235/05; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://www.nalus.usoud.cz). Z žádného ustanovení zákona o Ústavním soudu a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním "akademickým" výrokům (obdobně viz i např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 225/05, IV. ÚS 697/05, I. ÚS 749/07, I. ÚS 1/10, I. ÚS 3572/10, I. ÚS 307/12, I. ÚS 4413/12, I. ÚS 198/13, IV. ÚS 518/16, III. ÚS 1107/16 či IV. ÚS 1994/16).
5. Vzhledem k tomu soudce zpravodaj ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2023
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj