ECLI:CZ:US:2023:4.US.1528.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1528/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora, sídlem Útušice 161, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou, sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. března 2022 sp. zn. 58 Co 153/2021-180, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, a Ivety Chlopčíkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 5. 2021 č. j. 12 Nc 7253/2008-156 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce vedené stěžovatelem jako soudním exekutorem na základě usnesení okresního soudu ze dne 16. 10. 2018 č. j. 12 Nc 7253/2008-8 (výrok I.), vedlejší účastnici obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech a. s. (oprávněné) byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 21 279,06 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce vedlejší účastnice (povinné) Ivety Chlopčíkové (výrok II.), a rovněž jí byla uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady exekuce ve výši 7 865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).
3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. 58 Co 153/2021-180 bylo o odvolání stěžovatele rozhodnuto tak, že se usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. potvrzuje a že stěžovatel je povinen nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce povinné.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel nesouhlasí s tím, jaká výše nákladů exekuce mu byla přiznána. Ustanovení §11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), v relevantním znění, nerozlišují, z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce.
5. V posuzované věci pověření stěžovatele coby soudního exekutora zaniklo pravomocným usnesením soudu o zastavení exekuce, nicméně před zánikem pověření stěžovatel vymohl částku ve výši 93 112 Kč. Krajský soud však ve svém usnesení opomenul §11 odst. 3 exekutorského tarifu použít. Své rozhodnutí postavil na argumentu, že vzhledem k zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu nelze částku, kterou soudní exekutor v průběhu exekuce vymohl, považovat za vymožené plnění. Takový závěr však nemá podle stěžovatele oporu v právní úpravě. Není zde žádný podklad pro vyloučení užití §11 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podstatné by mělo být pouze to, že zaniklo pověření soudního exekutora rozhodnutím soudu o zastavení exekuce a že před zánikem tohoto pověření soudní exekutor již část pohledávky vymohl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká přiznání nižší než požadované výše nákladů exekuce, kdy přiznána byla částka 7 865 Kč, oproti požadované částce 15 367 Kč, tedy rozporován je rozdíl ve výši 7 502 Kč.
8. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, popř. 50 000 Kč jde podle
§202 odst. 2, resp. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o věci tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".
9. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.
10. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel jako soudní exekutor je osobou, u které sociální situace, pro kterou by předmětná částka pro ni již představovala vysokou zátěž, stěží může nastat. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu