ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.412.2018:28
sp. zn. 1 Azs 412/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Miluše Doškové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: N. Y.,
zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2017 č. j. OAM-330/ZA-ZA14-ZA17-PD1-2014, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2018, č. j.
2 Az 8/2017 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014, č. j. OAM-330/ZA-ZA14-ZA14-2014,
udělena doplňková ochrana podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, na dobu 24 měsíců.
Důvodem pro udělení doplňkové ochrany byla velmi nepřehledná bezpečnostní situace v místě
trvalého bydliště žalobkyně (obec S. v Chersonské oblasti na Ukrajině).
[2] Dne 26. 9. 2016 podala žalobkyně žádost o prodloužení doplňkové ochrany podle §53a
zákona o azylu. Tvrdila, že v zemi původu se stále válčí a byla by zde ohrožena na životě.
Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2017, č. j. OAM-330/ZA-ZA14-ZA17-PD1-2014, žalovaný rozhodl,
že se doplňková ochrana podle §53a odst. 4 zákona o azylu neprodlužuje.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u městského soudu,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že žalobkyni v zemi původu nehrozí
vážné nebezpečí dle §14a zákona o azylu. Bezpečnostní situace v jejím dřívějším bydlišti
je stabilizovaná. Odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018 č. j.
1 Azs 198/2018 - 28 a ze dne 18. 9. 2018 č. j. 8 Azs 132/2018 - 41, která souvisí s bezpečnostní
situací v Chersonské oblasti.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Dle stěžovatelky městský soud nedostatečně vypořádal její námitku, v níž poukazovala
na to, že skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, respektive z něj byly vyvozeny nesprávné závěry.
Postupem žalovaného přitom došlo k porušení zásady legitimního očekávání, neboť okolnosti
ve vlasti stěžovatelky ani na její straně se nezměnily natolik, aby jí nebyla doplňková ochrana
prodloužena. Žalovaný řádně neodůvodnil závěr o absenci hrozícího nebezpečí a jeho správní
uvážení v tomto ohledu vybočilo ze zákonných mezí definovaných judikaturou.
[6] Žalovaný vycházel z nepřesných informací o situaci na Ukrajině a nevzal v potaz její
aktuální vývoj. Zdrojem hrozícího nebezpečí nejsou pouze hlavní místa boje. Žalovaný navíc
v rozhodnutí nezdůvodnil, k jakým konkrétním pozitivním změnám v situaci stěžovatelky došlo.
Zjištění ve správním řízení potvrzují, že obavy stěžovatelky z hrozby nebezpečí vážné újmy jsou
důvodné. V této otázce bylo důkazní břemeno vychýleno v její neprospěch, což je v rozporu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006
- 2). Nelze souhlasit se žalovaným, že se situace na Ukrajině zlepšila. Dle aktuálních zpráv se stále
zhoršuje, boje se stupňují nejen na tzv. linii doteku, pokračuje rozsáhlé zbrojení na obou
stranách. Tím dochází ke změnám na celém území, přičemž vnitřní přesídlení není reálnou
možností. Vedlo by k dramatickému zhoršení životní úrovně stěžovatelky a jejích rodičů.
Po stěžovatelce nelze požadovat, aby přesídlila do západní části Ukrajiny, kde nikdy nebydlela
a nemá tam žádné zázemí. V případě návratu na Ukrajinu nebude mít možnost si vydělat
dostatečné prostředky na živobytí ani získat vhodné ubytování. Po návratu jí i její rodině reálně
hrozí bída.
[7] Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Stěžovatelka pochází z Chersonské
oblasti, která nesousedí s oblastmi, v nichž panuje problematická situace. Nadto z relevantních
podkladů plyne, že k eskalaci situace dochází jen lokálně, na krátké časové úseky a boje se nešíří
do dalších oblastí Ukrajiny. Stěžovatelce v případě jejího návratu do vlasti nebezpečí vážné újmy
nehrozí. Dle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu situace na Ukrajině nepředstavuje
totální konflikt a Chersonská oblast není ozbrojeným konfliktem dotčena. Tvrzení stěžovatelky
o bezpečnostní situaci jsou nekonkrétní, nepodložená a v rozporu s podklady shromážděnými
žalovaným. Stěžovatelka netvrdí ani žádné individuální skutečnosti, které by odůvodňovaly
prodloužení doplňkové ochrany. Námitka týkající se správního uvážení je zcela bezpředmětná,
neboť dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 Azs 314/2018 - 41,
se v případě udělení doplňkové ochrany správní uvážení neuplatní. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech mezinárodní ochrany jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je,
kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také
nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená,
že přesah vlastních zájmů stěžovatelky je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky
může jednat v případě, že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná
může být kasační stížnost také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
O takové pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[10] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatelka pouze uvedla, že se domnívá, že její kasační stížnost je přijatelná, neboť
svým významem přesahuje její vlastní zájmy. Vůbec však neuvedla, v čem přesah vlastních zájmů
spatřuje. Nejvyšší správní soud přitom v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení, neshledal. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž
poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci
nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[12] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí a napadeného rozsudku. Městský soud se dostatečně a přezkoumatelným způsobem
vyjádřil ke všem žalobním námitkám. S námitkami brojícími proti zjištěnému skutkovému stavu
se městský soud dostatečně vypořádal, a to zejména v bodu 16 napadeného rozsudku. K ostatním
námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost dále odkazuje Nevyšší správní soud
např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015,
č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, a ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Jak rozhodnutí žalovaného,
tak rozsudek městského soudu požadavkům této judikatury dostály. Nesouhlas stěžovatelky
se závěry soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne
29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163, atd.).
[13] Námitky, že žalovaný při posuzování žádosti stěžovatelky o prodloužení doplňkové
ochrany překročil meze správního uvážení, že v rozporu s judikaturou vychýlil důkazní břemeno
ve vztahu k prokazování důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy v její neprospěch
a že vnitřní přesídlení není možné, jsou dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Z pohledu přezkumu
kasačním soudem jde o nové důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským
soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohla (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155).
[14] Jestliže pak stěžovatelka namítala nedostatečné zjištění skutkového stavu, odkazuje
jí Nejvyšší správní soud na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, či ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ve vztahu ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek
ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81. Podle posledně uvedeného rozsudku musí být užité
podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů,
a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný a následně městský soud při posouzení skutkového
stavu vycházeli především z pohovoru se stěžovatelkou a dále z informací a zpráv nezávislých
organizací a jednotlivých institucí, např. Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Úřadu
Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Agentury OSN pro uprchlíky, Freedom house,
Human Rights Watch či Úřadu pro demokracii, lidská práva a práci. Uvedené podklady splňují
výše jmenované podmínky a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení
věci ve smyslu citované judikatury.
[15] V nyní posuzovaném případě nebyla stěžovatelce prodloužena doplňková ochrana, která
jí byla přiznána rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014 z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině.
K doplňkové ochraně viz judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozhodnutí ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68,
č. 1849/2009 Sb. NSS. Žalovaný i městský soud postupovali v souladu s uvedenou judikaturou
a nepochybili při hodnocení zjištěného skutkového stavu. Shromážděné podklady potvrzují,
že na Ukrajině došlo od roku 2015 ke zklidnění situace, přičemž reálné nebezpečí se týká tzv. linie
dotyku v Doněcké a Luhanské oblasti. Sousední oblasti nejsou bezpečnostními incidenty
zasaženy. Lze tak souhlasit se závěrem, že n a rozdíl od situace, kterou žalovaný posuzoval
při vydání rozhodnutí ze dne 7. 10. 2014, č. j. OAM-328/ZA-ZA14-ZA14-2014, není nyní již dán
důvod předpokládat hrozící nebezpečí vážné újmy (resp. nejistoty ohledně této újmy)
v Chersonské oblasti, ze které stěžovatelka pochází. K aktuální situaci v této oblasti
se ostatně Nejvyšší správní soud vyjádřil v usneseních citovaných městským soudem
(č. j. 8 Azs 132/2018 - 41 a č. j. 1 Azs 198/2018 - 28). Právě změna situace na Ukrajině byla
důvodem pro neprodloužení doplňkové ochrany stěžovatelky. Jelikož žalovaný řádně doložil
a zdůvodnil změnu situace, nemohlo dojít k porušení zásady legitimního očekávání.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o první větu
§60 odst. 3, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu