ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.451.2018:53
sp. zn. 1 Azs 451/2018 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Y. N.,
zastoupena Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2018, č. j. OAM-36/LE-LE05-K09-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, č. j.
30 Az 4/2018 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádny z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky Gabriely Kopuleté se u rču je částkou 3.400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany s ohledem na obavu
z pronásledování soukromými věřiteli v zemi původu. Žalovaný její žádost zamítl s tím,
že neshledal žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, byť doplňkové ochrany.
[2] Krajský soud žalobu zamítl. Žalobní body nemířily proti neudělení azylu dle §12 a 13
zákona o azylu, ale toliko proti neudělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany.
[3] K doplňkové ochraně krajský soud konstatoval, že žalobkyni po návratu do země původu
nehrozí žádná z forem vážné újmy dle §14a odst. 2 zákona o azylu. Situaci na Ukrajině nelze
označit za případ, kdy by státní orgány nebyly schopny a ochotny zajistit ochranu svým občanům.
Pouhá skutečnost, že žalobkyně či její opatrovníci státní orgány nekontaktovali, neboť
jim nedůvěřují, nemůže odůvodňovat závěr, že by jim taková ochrana nebyla poskytnuta,
resp. že by byla poskytnuta neúčinně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 – 43). Incident popisovaný žalobkyní byl ojedinělým excesem
a ze skutkových zjištění ani nevyplynulo, že by měl souviset s vymáháním nesplaceného úvěru
na byt. V podrobnostech odkázal na str. 9-12 odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Soud poukázal
i na rozpory ve výpovědích žalobkyně a její babičky stran hrazení školného a její ekonomické
situace v zemi původu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[4] Nejvyšší správní soud dne 17. 12. 2018 obdržel kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky).
Stěžovatelka v ní uvádí, že žalovaný ve svém rozhodnutí neinterpretoval pojem „případ hodný
zvláštního zřetele“, ač se jedná o nezbytnou podmínku pro užití správní úvahy. Žalovaný
se nezabýval rodinnou, sociální a jinou okolností tvrzenou stěžovatelkou v průběhu řízení.
Krajský soud ve věci zdůraznil nekonzistentnost výpovědi stěžovatelky a její babičky.
[5] Informace o zemi původu získané v průběhu správního řízení nejsou dostatečné,
transparentní, objektivní a aktuální. Ze shromážděného spisového materiálu neplyne,
že by orgány v zemi původu byly schopny a ochotny zajistit svým občanům ochranu. Během
několika málo let došlo za dosud nevyjasněných okolností ke dvěma úmrtím v rodině
stěžovatelky, aniž by okolnosti těchto úmrtí byly náležitě prošetřeny. Nelze připisovat k tíži
stěžovatelky, že neusilovala o zjevně neúčinnou a nedostupnou ochranu ze strany státních orgánů
s přihlédnutím k jejímu věku (bylo jí 11 let). Z předložených zpráv navíc vyplývá, že v zemi
původu stěžovatelky existují zinscenované nehody a smluvní vraždy. Policie v zemi původu
prochází reformou, je však stále přítomna korupce, zneužívání pravomocí a je neúčinná.
[6] Závěrem stěžovatelka poukazuje na vyhlášení válečného stavu v deseti oblastech země
původu dne 26. 11. 2018. Žalovaný měl k tomuto přihlédnout, neboť již v době rozhodování
o žádosti ze zprávy pozorovatele (Vysoký komisař OSN pro lidská práva) upozorňovaly
na mimořádně vysoký počet porušování příměří. Soud pochybil, nezohlednil-li aktuální situaci
na Ukrajině.
[7] Žalovaný navrhl zamítnout kasační stížnost.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a doložila,
že v řízení za ni v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná osoba s vysokoškolským právnickým
vzděláváním. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a s. ř. s. zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatelka se k otázce přijatelnosti nevyjádřila, přičemž soud v její věci neshledal
naplnění žádné z výše uvedených podmínek přijatelnosti kasační stížnosti.
[11] Ke stížní námitce týkající se posouzení otázky udělení azylu z humanitárních důvodů
lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne
19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, č. 375/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j.
5 Azs 47/2003 - 48, z níž vyplývá, že smyslem institutu humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu je, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, kdy sice není
možné udělit žadateli azyl podle §12 a §13 zákona o azylu, ale přesto by bylo v daném případě
„nehumánní“ azyl neposkytnout. Při tomto rozhodování má správní orgán velmi široký prostor
pro správní uvážení, přičemž je limitován pouze zákazem libovůle, který plyne pro orgány veřejné
moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. Nejvyšší správní soud
ve své ustálené judikatuře specifikoval skutečnosti, které jsou obvyklými důvody pro udělení
azylu z humanitárních důvodů, jako jsou zvlášť těžká nemoc či těžké zdravotní postižení,
nebo příchod z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou
lidskými, či přírodními faktory (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 – 55).
[12] Žalovaný se zabýval zejména zdravotním stavem stěžovatelky a uvedl, že ta neuvedla
žádné okolnosti, které by svědčily o výjimečné sociální či rodinné situaci, která by odůvodnila
udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka ani v kasační stížnosti na žádné takové okolnosti
nepoukazuje. Žalovaný vycházel z toho, že humanitární azyl se uděluje v situaci, kdy by bylo zcela
„nehumánní“ azyl neudělit. V průběhu řízení však okolnosti pro udělení humanitárního azylu
nenastaly. Krajský soud zohlednil výše uvedené a dospěl k závěru, že žádný ze stěžovatelkou
uváděných důvodů nemá relevanci pro udělení humanitárního azylu. V rámci posuzování
humanitárního azylu žalovaný nevybočil z mezí stanovených zákonem, jeho rozhodnutí
je v souladu i s dosavadní ustálenou judikaturou. K přezkumu správní úvahy žalovaného existuje
rozsáhlá a setrvalá judikatura Nejvyššího správního soudu, s jejíchž závěrů krajský soud v nyní
projednávané věci nevybočil (srov. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48
či rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55).
[13] Otázkou situace policejních orgánů na Ukrajině ve spojení s otázkou pronásledování
soukromými osobami se soud ve své judikatuře již zabýval (srov. usnesení ze dne 9. 1. 2019, č. j.
2 Azs 211/2018 - 37 a zde citovaná rozhodnutí). V souvislosti s možnostmi ochrany na území
Ukrajiny lze zmínit např. usnesení ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 Azs 9/2013 - 36, ze kterého vyplývá,
že Ukrajinu nelze považovat za zemi, ve které příslušné orgány vůbec nejsou schopny či ochotny
poskytnout účinnou ochranu před pronásledováním způsobeným nestátními subjekty. Z toho
vychází i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne 15. 2. 2017, č. j.
1 Azs 312/2016 - 31.
[14] K námitce stran pronásledování (či vyhrožování) Nejvyšší správní soud již vícekrát
zdůraznil (srov. např. rozsudek ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62), že obecné tvrzení
o pronásledování (vyhrožování), bez prokázání existence takového pronásledování, za situace,
v níž se stěžovatel(ka) neobrátil(a) na státní orgány v zemi původu, nelze podřadit pod zákonem
vymezené důvody udělení azylu. Stěžovatelka ani v nyní projednávané věci přesvědčivě
neobjasnila, proč se její rodina na státní orgány (policii) neobrátila. Obdobně jako ve výše
citovaném rozsudku pátého senátu toliko odkázala na obavy ze zhoršení celé situace.
[15] K poslední kasační námitce – poskytnutí doplňkové ochrany z důvodu ozbrojeného
konfliktu v zemi původu – již také existuje rozsáhlá ustálená judikatura. K doplňkové ochraně
např. rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j.
1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j.
2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j.
5 Azs 28/2008 - 68, č. 1849/2009 Sb. NSS. Žalovaný i krajský soud postupovali v souladu
s uvedenou judikaturou. Nejvyšší správní soud dodává, že se již mnohokrát vyjádřil také
k bezpečnostní situaci na Ukrajině, z poslední doby lze poukázat např. na usnesení ze dne
7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 - 27, ze dne 24. 9. 2018, č. j. 5 Azs 55/2017 - 27 či ze dne
21. 3. 2019, č. j. 7 Azs 542/2018 - 23 atp. Z judikatury vyplývá, že situaci na Ukrajině nelze
klasifikovat jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové
intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému
nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části
Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá. Přehlédnout v této
souvislosti nelze, že válečný stav, na který poukazuje stěžovatelka, již netrvá. Byl vyhlášen toliko
na 30 dnů od 26. 11. 2018 do 26. 12. 2018.
[16] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (právní otázky vznášené stěžovatelkou byly
soudem v minulosti řešeny), a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o první větu
§60 odst. 3, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2019, č. j.
1 Azs 451/2018 - 27, ustanovena zástupkyně Mgr. Gabriela Kopuletá, advokátka. Podle §35
odst. 10 s. ř. s. hradí v takovém případě hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát.
Ustanovené zástupkyni stěžovatelky přísluší odměna za 1 úkon právní služby (sepis kasační
stížnosti) ve výši 3.100 Kč [§11 odst. 1 písm. d), §9 odst. 4 písm. d), §7 bod 5 advokátního
tarifu]. Ustanovené zástupkyni dále náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce za jeden
úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy činí odměna
ustanovené zástupkyně 3.400 Kč a bude jí vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu