ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.542.2018:23
sp. zn. 7 Azs 542/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: O. K., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 4 Az 13/2017 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 17. 1. 2017, č. j. OAM-436/ZA-ZA04-ZA18-PD1-2014, neprodloužil žalobci doplňkovou
ochranu podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
zamítl shora označeným rozsudkem, jenž je přístupný (stejně jako všechna dále uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) na www.nssoud.cz, a kasační soud na něj pro stručnost
odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Městský soud se dle stěžovatele dostatečně
nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a pouze převzal argumentaci žalovaného.
Stěžovatel dále namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Soud nesprávně posoudil,
že se situace v zemi původu stěžovatele změnila natolik, že důvody pro udělení doplňkové
ochrany již pominuly. Městský soud závěry žalovaného nesprávně aproboval. Stěžovatel navrhl
zrušení rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém neshledal kasační námitky
důvodnými. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnout pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost
také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu,
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský
soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu
srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59,
č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013,
č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30, č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Městský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit. Nepřijatelnost lze přitom vztáhnout i na neprodloužení
doplňkové ochrany (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2018,
č. j. 2 Azs 200/2018 – 36, ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 Azs 188/2018 - 29 atp.).
[9] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, č. 638/2005 Sb. NSS, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45,
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší
soud je názoru, že jak rozhodnutí správního orgánu (žalovaného), tak i rozhodnutí městského
soudu požadavkům této judikatury plně dostála. Z rozhodnutí jednoznačně vyplývá, z jakých
důvodů nebyla stěžovateli doplňková ochrana prodloužena. Argumentace městského soudu
a žalovaného je srozumitelná a plně přezkoumatelná. Městskému soudu přitom nelze vytýkat,
že by při vypořádání žalobních bodů převzal závěry žalovaného. Z judikatury zdejšího soudu
nadto plyne, že tak učinit mohl (viz rozsudky ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130,
č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 3. 2. 2016, č. j. 3 As 86/2014 - 49). Smyslem soudního přezkumu
není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto v případech shody názoru
soudu a odůvodnění napadeného rozhodnutí může městský soud odkazovat právě na toto
odůvodnění (k tomu viz např. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007,
č. j. 4 As 11/2006 - 86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 - 47).
[10] Jestliže pak stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, odkazuje ho
Nejvyšší správní soud na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48,
ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne
21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne
27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17.
[11] V nyní posuzovaném případě nebyla stěžovateli prodloužena doplňková ochrana, která
mu byla přiznána rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014 z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině.
K doplňkové ochraně viz judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1849/2009
Sb. NSS. Žalovaný i městský soud postupovali v souladu s uvedenou judikaturou. Nejvyšší
správní soud dodává, že se již mnohokrát vyjádřil k bezpečnostní situaci na Ukrajině, z poslední
doby lze poukázat např. na usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 - 27,
ze dne 24. 9. 2018, č. j. 5 Azs 55/2017 - 27 atp. Z judikatury vyplývá, že situaci na Ukrajině nelze
„klasifikovat jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by
každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno
upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených
oblastech výrazně kolísá.“ K aktuální situaci na východě Ukrajiny se pak vyjádřil zdejší soud např.
v rozsudku ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 Azs 402/2017 - 49. Nejvyšší správní soud dodává,
že dostatečně prejudikovanou otázkou je i tzv. možnost vnitřní ochrany, resp. možnost
vnitřního přesídlení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2006,
č. j. 4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006, č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006,
č. j. 6 Azs 307/2005 - 87, č. 978/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č.1551/2008 Sb. NSS). Přehlédnout v této souvislosti nelze,
že stěžovatel sám v průběhu správního řízení uvedl, že v minulosti žil i v jiných částech Ukrajiny,
např. v Ch. Rovněž zmínil, že jeho rodiče v současnosti žijí ve městě S., přičemž obě tato města
jsou dostatečně vzdálená od potenciálně problémových oblastí. Život stěžovatele tedy zjevně
není vázán na jedno místo, konkrétně na S., kde stěžovatel žil před odjezdem do ČR, a není u něj
vyloučena možnost vnitřního přesídlení.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu