ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.729.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 729/2019-413
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2019 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY ve XY, okres XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 To 86/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 10/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2018, č. j. 34 T 10/2017-232, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání jednak dvou zvlášť závažných zločinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dále přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, zločinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. a), b, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci v podobě věcí taxativně uvedených ve výrokové části rozsudku krajského soudu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu krajský soud dále rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě způsobené majetkové škody poškozené společnosti ČEZ Distribuce a. s., se sídlem Děčín, Děčín IV - Podmokly, částku ve výši 88.545,37 Kč.
2. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 5 To 86/2018-354, tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
I.
ač si byl vědom skutečnosti, že následně popsaným způsobem nakládá s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb., a že mu nebyla vydána zákonná licence k této činnosti, přičemž svým jednáním se snažil získat a získal pro sebe celkový výdělek značně převyšující částku 500.000 Kč, a to
I. 1.
společně přinejmenším s již pravomocně odsouzeným A. F. v přesně nezjištěném období, nejméně však v období od 24. 11. 2015 do 12. 5. 2016, na území České republiky, zejména v Olomouckém kraji, tito se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch a srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno pěstovat konopí s vyšším obsahem účinné látky THC, jeho sušením získávat rostlinnou drogu marihuanu, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, po předchozí dělbě úloh spočívající v konkludentní dohodě, že obviněný M. V. bude již pravomocně odsouzenému A. F. dodávat drogu marihuanu, kterou získal buď vlastní produkcí nebo si ji opatřil z jiných zdrojů, přičemž věděl a očekával, že A. F. zajistí vývoz a prodej jím dodané marihuany v zahraničí, zejména v Rakousku a Maďarsku, což již pravomocně odsouzený A. F. uskutečnil, když v Maďarsku při nejméně 2 cestách prodal marihuanu přesně neustanovenému odběrateli zvanému J. v množství nejméně 8 kg a v Rakousku při nejméně 27-ti cestách odběratelům, z nichž byli ztotožněni pouze H. A. K., nar. XY, D. R., nar. XY, Q. I., nar. XY, zvaný Ch., Ch. W., nar. XY, zvaný C., v množství nejméně 76 kg, a to za cenu 3 až 5 euro za gram, a to osobně, a následně v období nejméně od měsíce ledna 2016 do 9. 4. 2016 také prostřednictvím najatého kurýra J. T., nar. XY, a vyplatí mu následně část utržených finančních prostředků odpovídajících předem dohodnuté ceně za gram dodané marihuany, kdy takto již pravomocně odsouzenému A. F. opatřil a předal drogu marihuanu minimálně v 19-ti případech v celkovém minimálním množství nejméně 10.800 gramů marihuany, kterou zčásti vyprodukoval pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 4.268 gramů marihuany obsahující celkem 544,41 gramů THC, v místě svého bydliště na Zámku XY a také v XY, ve stavbách stojících na pozemcích číslo XY a XY, kde byla zajištěna policií,
I. 2.
v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce listopadu roku 2012 do 21. 11. 2014, na území Moravskoslezského kraje, zejména v XY nebo v XY, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch a srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení povoleno pěstovat konopí s vyšším obsahem účinné látky THC, jeho sušením získávat rostlinnou drogu marihuanu, využitelnou pro toxikomanii ani s ní obchodovat, vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, po předchozí dohodě se členy skupiny pachatelů působící na území Polské republiky, organizované za účelem dovozu drogy marihuany z České republiky do Polska, zejména s polskými občany jménem T. S. a J. P., těmto opatřoval drogu marihuanu, získanou buď z vlastní produkce nebo opatřenou z jiných zdrojů s vědomím, že bude jmenovanými převezena za účelem dalšího prodeje do Polské republiky, osobně přivážel a prodával tuto drogu jmenovaným na předem smluvených místech v XY nebo XY, v pravidelných intervalech jednou za 14 dnů nebo nejméně jednou měsíčně v minimálním množství 1 až 4 kilogramy v jednotlivém případě a skutečně takto prodal minimální množství 50 kilogramů marihuany v požadované kvalitě za minimální cenu 60 Kč za 1 gram, z toho při poslední transakci v množství 2.450,72 gramů marihuany s obsahem od 5,1 % do 9,3 % účinné látky THC, která byla zajištěna polskou policií společně s polskými odběrateli dne 22. 11. 2014 ve vozidle tov. zn. Ford Focus polské imatrikulace XY,
II.
po přesně nezjištěnou dobu do 12. 5. 2016, v místě svého tehdejšího bydliště v komplexu budov zvaném Z., na adrese XY, neoprávněně přechovával pro vlastní potřebu ve dvou tzv. „psaníčcích“ celkem 5,306 gramů drogy metamfetamin, zvané pervitin o obsahu 72% účinné látky, což představuje 3,820 gramů metamfetaminu báze, přičemž droga zvaná pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, která je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a byl si vědom skutečnosti, že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb., a že mu nebyla vydána zákonná licence k této činnosti,
III.
v přesně nezjištěném období, nejméně však v době od roku 2014 do 12. 5. 2016, opakovaně přinejmenším na území Slovenska, ve městě XY ve firmě K. zakoupil znehodnocené, střelby neschopné samopaly vzor 61 Škorpion, útočné pušky značky Imbell, pistole, přinejmenším značky Beretta, a další zbraně různých značek v přesně nezjištěném počtu, nejméně však 20 až 25 kusů, se záměrem uvést tyto zbraně znovu do střelbyschopného stavu, s cílem obohatit se jejich následným prodejem, aniž byl držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence vydaných podle zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, zakoupené znehodnocené zbraně úmyslně uvedl v místě svého tehdejšího bydliště v komplexu zvaném Z., na adrese XY, do střelbyschopného stavu úpravou či výměnou původně zaslepených hlavní za hlavně způsobilé pro střelbu a následně tyto zbraně,
jednak přechovával v místě svého bydliště v komplexu budov zvaném Z., na adrese XY a v zahradních stavbách, které jsou umístěny na pozemcích parcelních čísel XY a XY, a to minimálně ke dni 12. 5. 2016
· v zahradních stavbách v XY, které jsou umístěny na pozemcích parcelních čísel XY a XY zbraně, střelivo a hlavní části zbraní, které svými technickými parametry odpovídají zbraním kategorie A (zbraně zakázané) ve smyslu §3 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, a to konkrétně: upravenou útočnou pušku Imbell M964, ráže 308 Win, upravený samopal 7,65 mm, vzor 61, ráže 7,65 mm Browning, upravenou samonabíjecí pistoli Beretta, model 35, ráže 7,65 mm Browning, jeden ks hlavně, ráže 45 auto o délce 145 mm, 1 ks závorníku typově příslušného k útočné pušce 7,62 mm, samopal, vzor 58, 1 ks tlumiče hluku výstřelu o délce 346 mm, 1 ks tlumiče hluku výstřelu o délce 204 mm, 3 ks vložných hlavní ráže 7,65 mm Browning o délce 81,5 mm, dále hlavní části zbraně svými parametry odpovídající zbraním kategorie B (zbraně podléhající povolení) dle §3 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, a to 1 ks závěru typově příslušného k opakovacím kulovnicím tuzemské výroby typu ZKK 600,
a jednak v úmyslu získat majetkový prospěch prodával, kdy přinejmenším takto prodal:
· v období od jara do podzimu roku 2014 nejméně ve třech případech polskému občanovi jménem T. S. nejméně 2 ks automatických samopalů včetně 20 ks nábojů a 1 ks pistole ČZ, které nebyly blíže ztotožněny,
· dne 25. 4. 2016 v době kolem 11:34 hod. v XY, okr. Karviná, u H., prodal každou zbraň za částku 900 euro polskému občanovi jménem W. B. prostřednictvím K. N., nar. XY, který zbraně převezl do Polska vozidlem tov. zn. Volkswagen Golf bílé barvy, německé imatrikulace XY, pistoli P-83, ráže 9 mm, sériového čísla XY společně se zásobníkem, na kterém je označení GH01252, dále celkem 6 ks samopalů vzor 61 Škorpion, ráže 7,65 mm sériových čísel XY, XY, XY, XY, XY a XY společně se zásobníky, dále automatickou pušku CZ vzor 58, ráže 7,62, ze které bylo odstraněno sériové označení, a dále nejméně 145 nábojů ráže 7,65x17mm vzor Browning, 20 pistolových nábojů ráže 9x18 mm vzor Makarov, 3 ks tlumičů hluku a mířidla typu Red Point, který uvedené zbraně a střelivo vyvezl ve vozidle tov. zn. VW Golf RZ SW-E22 německé imatrikulace přes hraniční přechod Chotěbuz do Polské republiky, kde byl bezprostředně po projetí hranice zadržen polskou policií v uvedeném vozidle,
IV.
v přesně nezjištěné době, nejméně však od měsíce listopadu 2015 do 12. 5. 2016, v XY, okres Olomouc, v jedné z hospodářských budov nacházejících se v komplexu zvaném Z., na adrese XY, kde minimálně v tomto období provozoval plně vybavenou nelegální pěstírnu konopí setého za účelem výroby drogy marihuany, ve které pěstoval blíže nezjištěné celkové množství rostlin konopí přinejmenším k účelu uvedenému v bodě I., vědomě v úmyslu obohatit se a snížit náklady na výrobu drogy marihuany, neoprávněně odebíral elektrickou energii pomocí neměřeného kabelu CYKY 4x16 mm 2 s odpovídajícím průtokem proudu 29A, který byl napojen z neevidované pojistkové skříně na vnější stěně objektu, jež dále napájel neměřenou elektřinou další pojistkovou skříň uvnitř uvedené hospodářské budovy, ze které byla neměřená elektřina vyvedena slaněným kabelem Cu 4x16mm 2 a touto neměřenou elektřinou napájel veškeré elektrospotřebiče užívané pro vnitřní pěstování rostlin konopí, zejména vzduchotechniku a osvětlení, čímž společnosti ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem v XY způsobil škodu ve výši 74.150 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2019, č. j. 5 To 86/2018-354 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2018, č. j. 34 T 10/2017-232) podal obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém toto rozhodnutí napadl ve výroku o vině i o trestu. Své námitky podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Naléhavost svého dovolání obviněný zdůraznil tvrzením, že mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě a provedenými důkazy existuje podstatný rozpor. Vrchní soud v Olomouci poté pochybil tím, že v rozsudku soudu prvního stupně nezjistil předmětné vady a odvolání obviněného zamítl.
5. V části III. svého dovolání obviněný vznesl námitky proti provedeným skutkovým závěrům, v části IV. pak námitky proti použité právní kvalifikaci ve vztahu k jednání, jímž byl uznán vinným.
6. Ke skutku popsanému pod bodem I. 1. (týkajícímu se obchodování s konopím s osobou odsouzeného A. F.) dovolatel uvedl, že tomuto odběrateli prodal pouze technické konopí, což údajně potvrdil i sám obviněný F., když vypověděl, že právě pro nízký obsah THC mu bylo konopí vráceno. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že jeho obhajoba je nevěrohodná, ačkoliv žádný z provedených důkazů tuto obhajobu nevyvrátil. Pokud jde o přechovávání 4.269 g konopí s obsahem 544,41g THC, které bylo u něho zajištěno, jednalo se konopí vypěstované pro léčebné účely. V této souvislosti obviněný uvedl, že dlouhodobě trpí Crohnovou chorobou a konopí užívá ke zmírňování následků tohoto onemocnění.
7. Ke skutku popsanému pod bodem I. 2. (týkajícímu se obchodování s návykovými látkami s polskými odběrateli) obviněný podotkl, že soud prvního stupně svůj skutkový závěr opřel o jediný důkaz, a to nepravdivou výpověď T. S., s nímž neobchodoval (stejně jako popírá, že by vůbec obchodoval s jakoukoli osobou z Polska). Tuto výpověď navíc hodnotí jako nevěrohodnou, neboť příčetnost jmenovaného svědka je v důsledku dlouhodobého užívání drog snížena, pročež tato výpověď obsahuje i řadu rozporů. Soud prvního stupně však odmítl znalecky posoudit způsobilost jmenované osoby podat věrohodnou svědeckou výpověď. Dále pak obviněný namítl, že v dané věci nebyl vyslechnut svědek W. B.
8. K právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem I. dovolatel poukázal na §5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kde je stanoveno, že povolení k manipulaci s konopím se nevyžaduje pro konopí s obsahem do 0,3 % THC. Dále odkázal na §2 odst. 1 vyhlášky č. 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití (dále jen „vyhláška č. 236/2015 Sb.“), která uvádí, že pro léčebné použití je možné užít konopnou sušinu v souhrnném množství nejvýše 180 g měsíčně. Dovolatel vzhledem k výše uvedenému namítl, že soudy nižších stupňů nezohlednily skutečnost, že touto vyhláškou získalo konopí statut drogy využitelné pro léčebné účely (použití) , přičemž byl současně stanoven zákonný limit pro držení této drogy pacientem. Na základě uvedeného tvrdí, že neobstojí závěr obsažený v příloze Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (dále jen „Stanovisko“ nebo „Stanovisko trestního kolegia“), dle kterého se za větší než malé množství drogy považuje více než 10 g látky s obsahem alespoň 1 g THC, neboť v takovém případě by se pacienti při držení konopí dopouštěli trestného činu podle §284 tr. zákoníku. V době vzniku Stanoviska přitom marihuana ještě nebyla považována za drogu využitelnou k léčení. Vzhledem k těmto skutečnostem měly soudy obou nižších stupňů dle dovolatele množství drogy hodnotit z hlediska určení množství „většího než malého“ jako sedminásobku průměrné denní dávky (tj. 42 g drogy) a od toho dále dovodit, zda byl naplněn kvalifikovaný znak skutkové podstaty trestného činu v podobě určitého rozsahu.
9. Ke skutku popsanému pod bodem II. (týkajícímu se přechovávání metamfetaminu) dovolatel namítl, že pervitin dostal od polského policejního agenta W. B. při transakci se zbraněmi (viz skutek pod bodem III.). Tento agent mu zastrčil pervitin do dveří poté, co na území Polska vystoupil z jeho vozidla. Tímto způsobem se stalo, že psaníčka s metamfetaminem držel v místě svého bydliště v XY, aniž by s nimi jakkoli manipuloval. Při domovní prohlídce je pak policii dobrovolně ukázal a odevzdal. Vzhledem k těmto okolnostem dovolatel dle svého tvrzení nenaplnil po subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
10. Ke skutku popsanému pod bodem III. (týkajícímu se nedovoleného ozbrojování) obviněný uvedl, že na Slovensku nakoupil cca 30 znehodnocených zbraní, z čehož bylo výjimkou o 10 ks zbraní, které byly zajištěny policií a které uvedl do střelbyschopného stavu. K tomu došlo tím způsobem, že jej kontaktoval S. B., který projevil zájem o zbraně a žádal jej, aby je uvedl do střelbyschopného stavu za účelem prodeje kupci na odlov černé zvěře. Dovolatel se údajně nechal přemluvit a upravené zbraně prodal za 180.000 Kč. Na tyto peníze přitom upozornil policii při domovní prohlídce s tím, že svého činu lituje. K právní kvalifikaci tohoto skutku pak obviněný poukázal na skutečnost, že trestný čin nedovoleného ozbrojování je podle odborné literatury spáchán ve větším rozsahu tehdy, pokud pachatel svým jednáním způsobí „hrozící nebezpečí zvlášť vysoké“ . Podle dovolatele se přitom jedná o situace, kdy pachatel shromáždí vícero zbraní hromadně účinných nebo několik set až několik tisíc kusů střeliva, a to za účelem páchání další závažné trestné činnosti, např. loupeží. S ohledem na množství zbraní, které obviněný zprovoznil, má však za to, že v dané věci nemůže být závěr o „větším rozsahu“ naplněn.
11. Ke skutku popsanému pod bodem IV. (týkajícímu se krádeže elektrické energie) obviněný na svoji obhajobu uvedl, že jeho dílna v areálu zámku v XY byla elektrickým proudem napojena přímo na objekt zámku. Tento kabel však byl v době, kdy byl v Rakousku ve vazbě, přetržen, a to patrně v důsledku probíhajících stavebních úprav na zámku. O tom, že neměl povědomí o tom, že odebíral elektřinu nelegálně, svědčí i to, že za elektřinu zaplatil B. R. zálohu 38.600,- Kč. Dovolatel poukázal i na to, že znalecký posudek ke stanovení škody byl zpracován v rozporu s metodikou pro zjišťování výše škody, podle které je nutné zjistit příkon podle jištění, přívodního kabelu a spotřebičů. K právní kvalifikaci tohoto skutku pak uvedl, že nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že byl skutečně tou osobou, která se neoprávněným odběrem elektrické energie obohacovala. Již samotná skutečnost, že majiteli objektu platil náklady za dodávky elektřiny, jasně dokládá, že takový prospěch neměl.
12. V souhrnné části svého dovolání (část V.) obviněný dodal, že ve světle provedených důkazů má za to, že si soud prvního stupně skutkový děj na základě mezer v dokazování dotvořil tak, aby byla naplněna verze skutkového děje bez důvodných pochybností. Odvolací soud poté dospěl k nesprávnému závěru, že skutkové závěry vyplývají z provedeného dokazování. Za tohoto stavu je dovolatel přesvědčen, že v projednávané věci soudy obou nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině a v návaznosti na to se dopustily i chybné právní kvalifikace, pročež je reálně dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
13. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2019, č. j. 5 To 86/2018-354, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2018, č. j. 34 T 10/2017-232, ve vztahu k odsuzujícím výrokům o vině i o trestu, včetně výroků na ně navazujících, a aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
14. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) stanovisko ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 527/2019-16, v němž ve vztahu k námitkám obviněného V. popsaným v části III. a V. poznamenal, že neodpovídají tvrzenému ani jinému dovolacímu důvodu, neboť v nich dovolatel brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Pakliže dovolatel namítl, že obchodoval s konopím technickým, soudy ve svých rozhodnutích podrobně vysvětlily, z jakých důvodů této jeho obhajobě neuvěřily. Soudy se obdobně vypořádaly i s jeho dalšími procesními námitkami, k čemuž státní zástupce dodal, že dovolací důvod nemůže založit ani dovolatelem tvrzené porušení zásady in dubio pro reo, nevygraduje-li do námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Dovolatel sice v závěru V. části svého podání takový nesoulad namítl, aniž by jej však podložil jakoukoli konkrétní námitkou, když pouze citoval z judikátů Ústavního soudu zabývajících se uvedeným nesouladem. Za tohoto stavu státní zástupce konstatoval, že v projednávaném případě žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by některý ze skutkových závěrů nižších soudů vzešel ze svévolného hodnocení důkazů.
15. Pouze v části IV. dovolatel dle státního zástupce uplatnil námitky, které jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. Nicméně i s nimi se oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly, když zdůraznily, že z provedených důkazů jasně vyplynulo, že dovolatel neměl konopí k léčebným účelům. Tato námitka, jíž se dovolatel snažil navodit závěr, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslného zavinění, neboť jednal z přesvědčení, že pomáhá lidem se léčit, se míjí s podstatou věci. Není totiž žádných pochyb o tom, že obviněný vědomě porušoval zákon a jednal tak zcela záměrně. Při stanovení množství tohoto konopí bylo proto nutné vycházet z ustálené judikatury a nikoliv z dovolatelem citované vyhlášky. Také námitku obviněného o tom, že nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že měl z naměřeného připojení ke zdroji elektrické energie prospěch, státní zástupce odmítl, neboť se jedná o námitku procesní a nikoliv hmotněprávní. Stejně tak jeho výhradu, že za elektrickou energii platil zálohy, státní zástupce odmítl jako bezpředmětnou.
16. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo rovněž nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplnily jím uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
19. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněných zákonných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu.
20. Stále je přitom třeba mít na zřeteli, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, tzn. že pro něj je skutkový stav (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný, pročež může do skutkových zjištění zasáhnout jen v odůvodněných případech a zcela výjimečně. Prosté polemizování obviněných a jejich obhájců s provedenými důkazy, včetně způsobu jejich hodnocení, a následnými skutkovými závěry soudů nižších instancí je však již z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní.
21. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jím uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají pouze částečně. Dovolatel je totiž z větší části znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily a pouze v menší části jsou tak jeho námitky relevantně podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Váhu svých tvrzení se pak obviněný snažil podepřít tvrzením o porušení svého práva na spravedlivý proces, k čemuž však Nejvyšší soud po svém přezkumu konstatuje, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné závažné pochybení, které by jej opravňovalo k výjimečnému zásahu do skutkových a v návaznosti na to i do hmotněprávních závěrů soudů I. a II. stupně.
22. V rámci svých výhrad směřovaných ke skutku popsanému pod bodem I. 1. dovolatel namítl, že již odsouzenému A. F. prodal pouze technické konopí, přičemž 4.269 g přechovávaného konopí, s obsahem 554,41 g THC, vypěstoval výhradně pro léčebné účely (tj. pro výrobu produktů využitelných v léčbě různých nemocí, aby tak vyplnil prázdné místo na trhu). V prvé řadě je nutné konstatovat, že tyto námitky vznesl obviněný již v předcházejících stádiích trestního řízení, přičemž soudy obou nižších stupňů se s nimi podrobným způsobem zcela dostatečně, logicky a přesvědčivě vypořádaly (Krajský soud v Ostravě zejména v bodech 24 - 31 odůvodnění svého rozsudku, Vrchní soud v Olomouci v bodech 17 - 23 odůvodnění napadeného usnesení).
23. Verzi obviněného o pěstování technického konopí krajský soud zcela správně odmítl poté, co vyhodnotil výpověď odsouzeného A. F. jako rozporuplnou, a tedy nevěrohodnou. Naopak z ostatních provedených důkazů jasně vyplynulo, že obviněný V. nikdy neobchodoval s technickým konopím a jeho opakované dodávky osobě A. F. se týkaly pouze marihuany, tj. drogy s vyšším obsahem THC. Je také pravdou, že o produkci technického konopí hovořily i další svědkové (M. J., F. C. a J. M.), nicméně krajský soud jejich výpovědi vyhodnotil jako nevěrohodné, a to s ohledem na skutečnost, v jaké podobě od nich dovolatel konopí nakupoval (tj. ostříhané, zbavené semen), jakož i s ohledem na výkupní cenu, která odpovídala ceně konopí určeného pro narkomany. Zásadním způsobem přitom o kvalitě sušiny konopí svědčí znalecká zkoumání, dle kterých se obsah tetrahydrocannabinolu ve zkoumaných vzorcích pohyboval mezi 7,23% až 14,07%, tedy daleko za hranicí 0,3% THC, která je stanovena pro technické konopí. Za tohoto stavu je tak již zcela nepodstatný poukaz dovolatele na faktury, které měly dosvědčit, že se zabýval i pěstováním technického konopí.
24. Rovněž tvrzení obviněného, že pěstoval konopí s vyšším obsahem THC za účelem výroby léčivých produktů, slyšení svědci nepotvrdili (ať již se jednalo o zahraniční obchodní partnery jménem D. R., Q. I., R. P., Ch. W., A. H. K., nebo rakouské odběratele marihuany). V neprospěch dovolatele v neposlední řadě svědčí i pořízené odposlechy telefonních hovorů a protokoly o sledování osob (zejména ze dne 15. 1. 2015 a 8. 4. 2016, viz bod 26 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Podstatnou je rovněž výpověď svědka J. T., který pro dovolatele pracoval jako kurýr, a který doznal, že do Rakouska dovezl cca 50 kg marihuany. Také na základě jeho výpovědi (ve které mimo jiné popsal konspirativní atmosféru setkávání s odběrateli na hotelových pokojích, kdy se např. lepily dveře a používaly spreje k neutralizaci zápachu) byla dovolatelova verze o léčebných produktech jednoznačně vyvrácena.
25. Ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že „dodavatelsko-odběratelský“ vztah mezi M. V. a A. F. byl realizován s dovolatelovým vědomím o aktivitách organizované skupiny, ve které A. F. zastával klíčové postavení, neboť jako jediný disponoval zahraničními kontakty využitelnými pro nelegální obchody. Za tímto účelem zajišťoval nákup marihuany nejen u dovolatele, ale i u dalších svých dodavatelů (mezi které patří již odsouzení L. K., M. L., M. Š., M. V. a J. Č.). Následně pak zajišťoval prodej této nelegální komodity v Rakousku (minimálně u ztotožněných osob D. R., Q. I., A. H. K., Ch. W.), jakož i v Maďarsku (byť v daleko menší míře). Zejména odposlechy uskutečněného telekomunikačního provozu bylo jednoznačně doloženo, že si byl dovolatel dobře vědom faktu, že odsouzený A. F. není konečným odběratelem dodávané látky, nýbrž že marihuanu vyváží do zahraničí. Tato skutečnost vyplynula mimo jiné z toho, že již odsouzený F. prodával drogu tzv. na kredit, tedy že své dodavatele vyplácel až poté, co obchodované zboží prodal konkrétnímu odběrateli.
26. Nejvyšší soud tak v rámci svého přezkumu ověřil, že skutkové závěry dokládající konspirativní dohody o jednotlivých dodávkách marihuany, jejich četnost i množství spolehlivě vyvrátily tvrzení dovolatele o pěstování technického konopí či konopné sušiny určené výhradě pro léčebné účely.
27. V rámci své argumentace dovolatel odkázal mimo jiné na vyhlášku č. 236/2015 Sb. S tím, že soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily, že konopí touto vyhláškou získalo statut „drogy využitelné pro léčebné využití“. V tomto ohledu pak zdůraznil, že pro léčebné použití byl stanoven zákonný limit v souhrnném množství nejvýše 180 g konopné sušiny měsíčně (tj. 42 g drogy týdně, neboli 6 g drogy denně). Na tomto základě pak dovodil, že nemůže platit závěr obsažený v příloze Stanoviska trestního kolegia (sp. zn. Tpjn 301/2013), že za „větší než malé“ množství drogy se považuje více než 10 g o obsahu alespoň 1 g THC, neboť v takovém případě by se pacienti při držení drogy pro léčebné účely v množství stanoveném citovanou vyhláškou dopouštěli trestného činu podle §284 tr. zákoníku.
28. K výše uvedenému Nejvyšší soud podotýká, že ačkoli v době přijetí předmětného Stanoviska citovaná vyhláška skutečně nebyla dosud platnou a účinnou normou, na nyní projednávaný případ tato skutečnost nikterak nedopadá, neboť daná vyhláška upravuje pravidla správné distribuční praxe konopí pro jeho léčebné použití a podmínky jeho předepsání, přípravy, výdeje, včetně použití individuálně připravovaného léčivého přípravku s obsahem konopí pro léčebné použití (§1 citované vyhlášky), což však nebyl případ obviněného. Dovolatel přitom pro vlastní produkci konopí nedodržel ani další předepsané podmínky, např. neprokázal, že by byl držitelem platného certifikátu správné výrobní praxe, stejně jako nedisponoval laboratoří splňující požadavky stanovené Evropskou komisí a Evropskou lékovou agenturou (§2 citované vyhlášky). Předně však z provedených důkazů jasně vyplynulo, že dovolatel produkoval konopí výhradně pro omamné a psychotropní účinky, pročež je odkaz na aplikaci citované vyhlášky zcela irelevantní.
29. Za tohoto stavu je také třeba dovolatelův podnět, že soudy obou nižších stupňů měly hodnotit množství drogy z hlediska určení množství „většího než malého“ jako sedminásobku průměrné denní dávky (tj. 42 g konopné sušiny s obsahem 4,2 g THC) a od toho dále dovodit, zda byl naplněn zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu, odmítnout jako prostou spekulaci.
30. Rovněž navazující námitka obviněného, že nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslného zavinění, neboť sám trpí Crohnovou chorobou a konopí pěstoval k vlastnímu léčení, stejně jako k výrobě léčebného konopí určeného dalším zájemcům, se zcela míjí s podstatou projednávané věci. Žádný z odběratelů již odsouzeného A. F. nepotvrdil, že by od něho ve větším rozsahu kupoval léčebné výrobky z konopí (byť ojediněle od něho tyto osoby získaly určitý dárek). V rámci provedeného dokazování však bylo jednoznačným způsobem vyloučeno, že by se jednalo o hlavní záměr pěstování a distribuce konopí. Přestože lze připustit, že v posledních patnácti až dvaceti letech došlo k posunu ve vnímání i využívání konopí k podpůrné léčbě některých závažných onemocnění, nemá tato skutečnost žádný vliv na trestněprávní postih zneužívání konopí k ryze omamným a psychotropním účinkům. Ty přitom zcela prokazatelně vedou k vzniku závislosti na kanabinoidech, s níž je spojena řada problémů zdravotních, psychických i sociálních (od respiračních obtíží a postupného rozvinutí depresí či psychiatrické komorbidity až po zhoršování kognitivních funkcí a navazujících interpersonálních problémů všemožného druhu).
31. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. 2. (vztahujícímu se k obchodování s konopím s pachateli z Polska) obviněný namítl, že soud prvního stupně opřel tento skutkový závěr toliko o nepravdivou a rozpornou výpověď T. S., načež dodal, že jeho příčetnost je snížena dlouhodobým užíváním drog, nicméně soud prvního stupně odmítl jeho způsobilost k podání svědecké výpovědi znalecky posoudit. Současně namítl, že v dané věci nebyl vyslechnut svědek W. B. I s těmito námitkami obviněného se přitom soudy obou nižších stupňů dostatečně vypořádaly (Krajský soud v Ostravě zejména v bodech 32 - 40 odůvodnění svého rozsudku, Vrchní soud v Olomouci v bodech 24-25 odůvodnění napadeného usnesení).
32. Obviněnému je třeba přisvědčit, že stran obchodování s konopím v rámci skutku popsaného pod bodem I. 2. byl skutečně usvědčen zejména výpovědí T. S., jíž však oba soudy nižších stupňů zcela správně vyhodnotily jako věrohodnou, neboť koresponduje s dalšími provedenými důkazy, především s výpověďmi svědků A. K., K. N., jakož i s listinnými důkazy (jednak s protokolem o ohledání vozidla tov. zn. Ford Focus WZY LH78 uživatele J. J., který vezl poslední dodávku konopí obv. V. z ČR do Polska v množství 2.450,72 g marihuany, dále se zajištěnými „průvodkami“ připojenými k jednotlivým balíčkům, které k nim S. přikládal a uváděl v nich původ a gramáž, a které byly podrobeny znaleckému zkoumání z oboru písmoznalectví).
33. Důvody, pro které dovolatel označil výpověď T. S. za rozpornou či nespolehlivou, soudy obou nižších stupňů zcela správně odmítly, neboť se nejednalo o protimluvy či kontradikce, nýbrž o drobné odlišnosti, které byly dány časovým odstupem mezi původní výpovědí a jejím následným doplněním. V podstatném se však výpovědi jmenovaného svědka neliší, pročež byly vyhodnoceny jako věrohodné. Krajský soud se přitom přesvědčivým způsobem vypořádal rovněž s námitkou obviněného o údajné nespolehlivosti svědka S. k podání svědecké výpovědi, když konstatoval, že byl pravomocně odsouzen za dovoz cca 50 kg marihuany z ČR do Polska. Obviněný T. S. však sám po řádném poučení uvedl, že je schopen podat svědeckou výpověď, přičemž skutečnost, že byl následně shledán polským soudem za trestně odpovědného, zároveň vylučuje, že by trpěl jakýmkoli závažným zdravotním handicapem, pro který by musel být jeho stav odborně přezkoumán.
34. V rámci svých námitek dovolatel dále doplnil, že ve věci nebyl vyslechnut svědek W. B. Z tohoto stručného výroku však nelze vyčíst, zda na tuto skutečnost pouze bez dalšího upozorňuje, nebo zda ji namítl ve smyslu opomenutého důkazu. Za tohoto stavu Nejvyšší soud pouze ve stručnosti uvádí, že odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží výhradně na dovolateli a pokud obviněný své námitky dostatečně nekonkretizuje, nelze je za něho jakkoli domýšlet či dohledávat (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). Mimo to lze konstatovat, že zajištění výpovědi W. B. nebylo při prokazování skutků popsaných pod body I. 2. a II. třeba, neboť oba skutky byly ostatními provedenými důkazy dostatečně a bez jakýchkoli důvodných pochybností prokázány.
35. Ke skutku popsanému pod bodem II. (týkajícímu se přechovávání metamfetaminu v místě jeho bydliště) dovolatel uvedl, že předmětný pervitin mu zastrčil polský policejní agent W. B. do dveří jeho automobilu poté, co z tohoto vozu vystupoval na území Polska. Od té doby psaníčka s metamfetaminem přechovával v místě svého bydliště v XY, nicméně s nimi nemanipuloval až do okamžiku provedení domovní prohlídky, kdy je policii dobrovolně odevzdal. Vzhledem k tomu je přesvědčen, že mu nebyl prokázán jeho úmysl přechovávat danou omamnou látku.
36. Ke spáchání přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku je po subjektivní stránce nutné prokázání úmyslu obviněného přechovávat drogu, přičemž předmětný trestný čin je dokonán již samotným neoprávněným přechováváním dané látky. Z hlediska naplnění tohoto zákonného znaku je proto podstatné, že pachatel (jakýmkoli způsobem) drogu drží, přičemž ji nemusí mít přímo u sebe, postačí i to, že ji má ve své moci, a to pro vlastní potřebu a v množství větším než malém.
37. Je pravdou, že obviněný M. V. se k přechovávání metamfetaminu v podstatě doznal, přičemž jeho doznání důkazně koresponduje s protokolem o provedení domovní prohlídky ze dne 12. 5. 2016 na adrese XY, ze kterého vyplynulo, že v prvním patře budovy (tzv. sladovny) byly zajištěny pod položkou č. 30 (č. l. 564) tzv. psaníčka s 5,306 g látky obsahující 72% metamfetaminu, tj. 3,802 g účinné látky metamfetaminu báze (viz odborné vyjádření na č. l. 3323-3326). Současně krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně uvedl, že množství většímu než malé u pervitinu odpovídá více než 1,5 g této látky s obsahem účinné látky přinejmenším 0,5 g (což představuje cca 33% celkové gramáže). Naopak nebylo prokázáno, že by se dovolatel zabýval rovněž prodejem pervitinu, pouze s ním experimentoval, což ostatně doložily i 3 ks nalezených prázdných psaníček.
38. Soudy obou nižších instancí tedy zcela správně uzavřely, že dovolatel na zámku XY úmyslně přechovával pro vlastní potřebu metamfetamin, a to po přesně nezjištěnou dobu až do dne policejního zásahu, tj. do 12. 5. 2016, kdy zbylý pervitin vydal policii.
39. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem III. (trestný čin nedovoleného ozbrojování) obviněný ve svém dovolání uvedl, že na Slovensku ve společnosti K. zakoupil 30 znehodnocených zbraní, přičemž 10 zbraní, které byly zajištěny policií, uvedl do střelbyschopného stavu a prodal je za částku 180.000 Kč, přičemž při domovní prohlídce na tyto peníze policii upozornil s tím, že svého činu lituje.
40. Ze spáchání tohoto skutku byl obviněný usvědčen nejen protokolem o domovní prohlídce (kde byly zajištěny předmětné zbraně, včetně jejich součástí i střeliva), ale též výpověďmi svědků T. S., S. B. a K. N., jakož i A. A., jednatele společnosti K. Soudy akceptovaly též skutková zjištění, která vyplynula z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 25. 4. 2016 a zdokumentované odposlechy telefonních hovorů uskutečněných mezi obviněným a S. B. (které probíhaly mezi 4. 4. až 25. 4. 2016), stejně jako zajištěné genetické stopy, ze kterých vyplynulo, že dovolatel se zbraněmi fakticky přišel do kontaktu. Samotné zbraně byly podrobeny rovněž znaleckému zkoumání, kterým bylo prověřeno, že byly firmou K. přeměněny na zbraně expansní (tj. plynové), a poté upraveny na zbraně ostré. Ze všech výše uvedených důkazů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný nakoupil ve firmě K. 20 až 25 kusů znehodnocených zbraní, které ve svém bydlišti na adrese XY přechovával a uváděl do střelbyschopného stavu, a poté prodal polským občanům T. S. a W. B. (prostřednictvím K. N.).
41. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě vyhodnotil výše uvedené důkazy velmi pečlivě a v souladu se všemi zákonnými principy. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry přitom neshledal žádný rozpor. Dovolatel, usilujíc zpochybnit naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování v rámci zákonného znaku „ve větším rozsahu“, mimo jiné uvedl, že podle odborné literatury je tento znak naplněn pouze jednáním, které způsobí hrozící nebezpečí zvlášť vysoké . Tím mínil situace, kdy pachatel shromáždí vícero zbraní hromadně účinných nebo několik set až několik tisíc kusů střeliva, a to za účelem páchání další závažné trestné činnosti (např. loupeží či ozbrojeného boje proti domnělému nepříteli).
42. Podle skutkové věty byl obviněný uznán vinným nákupem, zprovozněním, přechováváním a následným prodejem zbraní kategorie A (zbraně zakázané) a kategorie B (zbraně podléhající povolení). Konkrétně obviněný přechovával útočnou pušku Imbell M964 ráže 308 Win, samopal vzor 61 ráže 7,65 mm Browning, samonabíjecí pistoli Beretta, model 35, ráže 78,65 mm Browning a další využitelné komponenty (1 ks hlavně ráže 45 auto o délce 145 mm, 1 ks závorníku typově příslušného k útočné pušce 7,62 mm, samopal, vzor 58, 2 ks tlumičů hluku, 3 ks vložných hlavní ráže 7,65 mm Browning, 1 ks závěru typově příslušného k opakovacím kulovnicím tuzemské výroby typu ZKK 600). T. S. následně prodal 2 ks automatických samopalů, včetně 20 ks nábojů a 1 pistole ČZ, a W. B. (prostřednictvím K. N.) prodal 1 pistoli P-83 ráže 9 mm společně se zásobníkem, 6 ks samopalů vzor 61 Škorpion, ráže 7,65 mm společně se zásobníky, 1 automatickou pušku CZ vzor 58, ráže 7,62 mm, a dále 145 nábojů ráže 7,65X17mm vzor Browning, 20 pistolových nábojů ráže 9x18 mm vzor Makarov (včetně 3 ks tlumičů hluku a zaměřovače typu Red Point). Celkově bylo tedy prokázáno, že obviněný disponoval a nakládal s minimálně 9 samopaly, 2 pistolemi, 2 puškami a 185 náboji.
43. Skutkovou podstatu trestného činu podle §279 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pachatel naplní tehdy, spáchá-li předmětný čin ve větším rozsahu, tedy je-li hrozící nebezpečí zvlášť vysoké. Jedná se především o situace, kdy si pachatel opatří nebo přechovává více zbraní hromadně účinných, nebo pokud opatří sobě nebo jinému zbraně nebo střelivo, které odpovídá vyššímu nebezpečí, vyplývajícímu z držení více zbraní hromadně účinných. Počet takových zbraní není zákonem přesně určen, nicméně příkladmo je možné ji dovodit z judikatury obecných soudů. Nejvyšší soud považoval naplnění znaku „většího rozsahu“ např. v případě, kdy obviněný přechovával dvě pistole a čtyři samopaly (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 786/2016). Stejně tak byl tento trestný čin naplněn i na základě prokázaného neoprávněného vlastnictví dvou samopalů, jedné pistole a tří kusů zásobníků, tlumičů a nábojů (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 415/2008). Z povahy věci by však k naplnění tohoto zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty dostačovalo i vlastnictví pouze dvou kusů takových zbraní (viz „více“ zbraní hromadně účinných). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný V., pakliže prokazatelně nakládal s 9 samopaly, 2 pistolemi, 2 puškami a 185 náboji, tento znak bez jakýchkoli pochybností svým jednáním naplnil.
44. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem IV. (krádež elektrické energie) dovolatel namítl, že jeho dílna (objekt tzv. humna) v areálu zámku v XY byla napojena elektrickým proudem přímo na objekt zámku. Tento kabel však byl přetržen v době, kdy zde prokazatelně nepobýval, pročež po svém návratu nevěděl, že odebíral elektřinu nelegálně, o čemž svědčí i skutečnost, že za elektřinu zaplatil majiteli B. R. zálohu 38.600,- Kč. Především však namítl, že nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že by se vědomě obohacoval neoprávněným odběrem elektrické energie.
45. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o námitku procesní, tedy námitku, která není relevantně podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, nehledě na skutečnost, že se i s touto námitkou soudy obou nižších stupňů dostatečným způsobem vypořádaly (krajský soud v bodech 53 - 58 odůvodnění svého rozsudku a vrchní soud v bodech 49 – 52 odůvodnění napadeného usnesení). Rovněž Nejvyšší soud po provedeném přezkumu shledal, že z provedených důkazů takovýto skutkový závěr skutečně vyplynul. Zejména na podkladě výpovědi svědkyně J. B. a protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 12. 5. 2016 soud prvního stupně zcela správně konstatoval, že v projednávaném období byl obviněný jediný, kdo v dané nemovitosti rozhodoval o všech činnostech, neboť majitel nemovitosti ani neměl reálnou možnost svůj objekt spravovat. Za tohoto stavu krajský soud zcela správně konstatoval, že nebyl zjištěn žádný logický důvod, na základě kterého by majitel nemovitosti měl zájem na napojení části svého objektu (tzv. humno) k neevidované pojistkové skříni, aby v něm mohl neoprávněně odebírat elektřinu. Tuto část objektu totiž obýval a využíval pouze obviněný, a tedy pouze on měl na neoprávněném odběru elektrické energie faktický zájem.
46. Na této situaci přitom ničeho nemění ani námitka obviněného, že za elektrickou energii platil zálohy, neboť během neměřeného odběru elektrické energie vznikla škoda nikoli z nepoměru průběžného odběru a průběžně placených záloh, nýbrž z nepoměru konečného odběru a konečného zúčtování. Obviněný tedy svým neměřeným odběrem usiloval nikoli o snížení záloh, ale o snížení celkového změřeného odběru. Samotné placení záloh tedy nemělo na vznik, jakož i samotnou výši škody žádný přímý vliv.
47. Námitku obviněného, že znalecký posudek ke stanovení škody byl zpracován v rozporu s metodikou pro zjišťování výše škody, je třeba v této fázi řízení odmítnout pro její procesní charakter. V dané souvislosti Nejvyšší soud pouze konstatuje, že hodnota odcizené energie byla vyčíslena poškozenou společností ČEZ Distribuce, a. s. částkou ve výši 853.991,77 Kč. Krajský soud v Ostravě však i tomto ohledu postupoval výrazně ve prospěch obviněného, když škodu vzniklou v důsledku nelegálního odběru elektrické energie určil ve výši, v jaké ji vyčíslil znalec z oboru ekonomika a energetika (č. l. 3498), tedy částkou 74.150,- Kč, která je na rozdíl od částky uvedené společností ČEZ Distribuce, a. s. nepoměrně nižší.
48. Na podkladě provedených důkazů tak bylo zcela správně konstatováno, že bylo prokázáno, že si obviněný V. přisvojil cizí věc v podobě elektrické energie, v důsledku čehož způsobil značnou škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku ve výši 74.150,- Kč.
49. V závěru svého dovolání (část V.) obviněný namítl, že skutková zjištění obou soudů nižších stupňů nebyla v tomto případě učiněna bez důvodných pochybností, pročež je přesvědčen o reálné existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
50. Nejvyšší soud si je vědom skutečnosti, že se rozhodování o dovolání nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, sp. zn. I. ÚS 55/04, sp. zn. I. ÚS 554/04, apod.), pročež i při projednávání tohoto případu ověřoval, zda byla z ústavního hlediska respektována zásadní ústavní práva obviněného, zejména jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Po provedeném přezkumu přitom dospěl k závěru, že žádný z argumentů dovolatele nenasvědčuje tomu, že by některý ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů vzešel ze svévolného hodnocení důkazů. Naopak, Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného M. V. jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku krajského soudu byla prokázána zákonným způsobem. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právní závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné závažné rozpory, které by jej opravňovaly k jeho mimořádnému zásahu.
V.
Závěrečné shrnutí
51. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k jednoznačnému závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež dovolání obviněného M. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí podaného dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce