ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1817.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1817/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. R. , zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Blahoslavova 422, proti žalovanému Povodí Moravy, s. p. se sídlem v Brně, Dřevařská 11, zastoupenému JUDr. Romanem Vaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o určení neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 32 C 109/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočce ve Zlíně ze dne 13. ledna 2010, č. j. 59 Co 313/2009-289, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. června 2009, č. j. 32 C 109/2006-194, zamítající žalobu o určení, že smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy uzavřená dne 17. 9. 2003 (...), jejímž předmětem je povinnost a právo stran uzavřít za podmínek stanovených v této smlouvě smlouvu o prodeji nemovitostí, a to nemovitostí zapsaných na LV č. 2255 a LV č. 646 pro k. ú. K., obec O., je neplatná , není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolatelka spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní v posouzení, zda má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle §80 písm. c) o. s. ř.; na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu přitom soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s konstantní judikaturou, podle níž určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení vychází z judikatury Nejvyššího soudu a pro řešení této otázky není možno připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1419/2002, rozsudek ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, a rozsudky ze dne 25. června 1998, sp. zn. 24 Cdo 1042/98, ze dne 2. června 2000, sp. zn. 30 Cdo 1674/99, ze dne 26. února 2004, sp. zn. 30 Cdo 437/2003, ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. 30 Cdo 1705/2002, ze dne 27. ledna 2005, sp. zn 29 Odo 539/2003, nebo rozsudek ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2004).
Přípustnost dovolání nemohou založit výtky žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že odvolací soud z úřední povinnosti nezkoumal změnu poměrů odůvodňující zánik závazku uzavřít budoucí kupní smlouvu, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, že zamítavý enunciát neodpovídá žalobnímu žádání (petitu) a že v rozporu s §118a odst. 2 o. s. ř. nebyla žalobkyně vyzvána k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností v situaci, kdy bylo možno věc po právní stránce posoudit jinak. Tyto tvrzené vady řízení nemohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. července 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09).
Se zřetelem k tomu, že otázka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je v řízení o určovací žalobě řešena jako primární před posuzováním vlastního předmětu sporu, zbývajícími výhradami dovolatelky se dovolací soud nezabýval.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. března 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu