Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.08.2017, sp. zn. 5 Tdo 1541/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1541.2016.1

sp. zn. 5 Tdo 1541/2016-45 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání obviněného Ing. V. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 51/2011, takto: Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 3 T 51/2011. Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se věc přikazuje státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku k došetření. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 3 T 51/2011 (dále též jen „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný Ing. V. V. uznán vinným, že jako jednatel a společník společnosti T.-V., s. r. o., se sídlem Frýdek-Místek, Palkovická 529, IČ: ..., zabývající se koupí a prodejem ložisek, nejméně v období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 ve F.-M. na ul. Palkovické č. p. 529, v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., v rozporu s ustanovením §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 16 142 kusů padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením ZVL SLOVAKIA, jenž obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní grafická známka, zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní známka, pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., se sídlem Bratislava, Tomášikova 30, Slovenská republika, IČ: 31350267, přestože si byl vědom toho, že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., skladují ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2. 9. 2009 osobně upozorněn zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., se sídlem Žilina, Na stanicu 22, Slovenská republika, IČ: 31635164 (dále jen „poškozená společnost“), na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ke vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009 společnostmi ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., se sídlem Prešov, Košická 26, Slovenská republika, IČ: 31670237, na porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná společností T.-V., s. r. o., nepocházejí ze zdrojů distribuovanými těmito společnostmi, tedy přechovával pro uvedení do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému a dopustil se tohoto jednání ve značném rozsahu, tím spáchal přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl odsouzen podle §268 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 8 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 4 měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému zároveň uložen trest propadnutí věci, a to ložisek s označením ZVL Slovakia paleta č. 1: - 22209CCW33 – 45 ks, - 22210CCW33 – 48 kusů + 1 kus, - 22211CCW33 – 27 kusů, - 22207CCW33 – 16 kusů, - 22206CCW33 – 33 kusů, - 22208CCW33 – 22 kusů, - 22212CCW33 – 38 kusů, - 22213CCW33 – 11 kusů, - 22214CCW33 – 4 kusy, - 22215CCW33 – 10 kusů, - 22216CCW33 – 20 kusů, - 22217CCW33 – 26 kusů, - 22218CCW33 – 21 kusů, - 22220CCW33 – 10 kusů, - 22308CCW33 – 34 kusů, - 22315CCW33 – 10 kusů, - 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22316CCW33 – 2 kusy, - 22316CCKW33C3-K a C3 začerněno. - 22314CCW33 – 5 kusů, - 22314CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22313CCW33 – 7 kusů, paleta č. 2: - 22310CCW33 – 24 kusů, - 22311CCW33 – 23 kusů, - 22315CCW33 – 5 kusů, - 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22222CCW33 – 4 kusy, - 22213CCKW33 – 17 kusů, - 22218CCKW33 – 17 kusů, - 22213CCKW33 – 9 kusů, - 22220CCKW33 – 8 kusů, - 22217CCKW33 – 5 kusů, - 22208CCKW33 – 12 kusů, - 22215CCKW33 – 14 kusů, paleta č. 3: - 22211CCKW33 – 9 kusů, - 22210CCKW33 – 6 kusů, - 22209CCKW33 – 10 kusů, - 22222CCKW33 – 4 kusy, - 22311CCKW33 – 4 kusy, - 22312CCKW33 – 5 kusů, - 22313CCKW33 – 9 kusů, - 6205-2RS – 2630 kusů/ 20 krabic + 1 krabice s 30 kusy, paleta č. 4: - 6204-2RS – 1703 kusů/11 krabic, - 6302–2RS – 202 kusů/ 1 krabice, - 6202–2RS – 2500 kusů/11 krabic, - 6207–2RS – 360 kusů/6 krabic, - 6203–2RS – 1750 kusů/7 krabic, paleta č. 5: - 6216–2Z – 2 kusy, - 6217–2Z – 2 kusy, - 6217-2RS – 4 kusy, - 6218-2Z – 1 kus, - 6217 – 10 kusů, - 6212-2RS – 72 kusů, - 6214-2Z – 8 kusů, - 6214-2RS – 1 kus, - 6215-2Z – 3 kusy, - 6209-2Z – 4 kusy, - 6210-2RS – 21 kusů, - 6210-2RS – 6 kusů, - 6211-2RS – 84 kusů, - 6208-2RS – 28 kusů, - 6207-2RS – 28 kusů, - 6205-2Z – 406 kusů, - 6206-2Z – 63 kusů, - 6203-2RS – 350 kusů, paleta č. 6: - 6203-2Z – 617 kusů, - 6204-2RS – 134 kusů, - 6201-2RS – 1155 kusů, - 6202-2RS – 415 kusů, - 6305-2RS – 178 kusů, - 6305 – 45 kusů, - 6305-2RS – 300 kusů, - 6313-2Z – 5 kusů, - 6309-2RS – 11 kusů, - 6314-2RS – 2 kusy, - 6000-2RS – 500 kusů, - 6013-2Z – 9 kusů, - 6011-2RS – 13 kusů, - 6015-2RS – 7 kusů, - 6017-2RS – 2 kusy, - 6018-2RS – 8 kusů, - 6003 – 134 kusů, - 6020-2RS – 4 kusy, - 6020-2Z – 2 kusy, - 6010-2RS – 36 kusů, - 6016-2RS – 8 kusů, - 609-2RS – 502 kusů, - 609-2Z – 448 kusů, - 6018 – 7 kusů, - 6030 – 2 kusy, - 608-2RS – 196 kusů, - 6409 – 8 kusů, vydaných Policii ČR dne 8. 4. 2010 při prohlídce jiných prostor. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. ř.“) byla poškozená společnost odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Krajský soud v Ostravě projednal odvolání obviněného Ing. V. V. a odvolání státního zástupce Okresního státního zástupitelství ve Frýdku-Místku a rozhodl o nich rozsudkem ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015 (dále též jen „rozsudek odvolacího soudu“), tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a obviněného Ing. V. V. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného nově uznal vinným tím, že jako jednatel a společník společnosti T.-V., s. r. o., se sídlem Frýdek-Místek, Palkovická 529, IČ: ..., zabývající se koupí a prodejem ložisek, nejméně v období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 ve F.-M. na ul. Palkovické č. p. 529, v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., v rozporu s ustanovením §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15 590 ks padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní grafická známka, zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní známka, pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., se sídlem Bratislava, Tomášikova 30, Slovenská republika, IČ: 31350267, přestože si byl vědom toho, že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., skladují ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2. 9. 2009 osobně upozorněn zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., se sídlem Žilina, Na stanicu 22, Slovenská republika, IČ: 31635164, na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009 společnostmi ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., se sídlem Prešov, Košická 26, Slovenská republika, IČ: 31670237 na porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná společností T.-V., s. r. o., nepocházejí ze zdrojů distribuovaných těmito společnostmi, čímž zasáhl do práv k ochranné známce ZVL ve vztahu k ložiskům v počtu nejméně 15 590 kusů, jejichž hodnota by jinak činila nejméně 487 825,60 Kč, tedy přechovával pro uvedení do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, čímž spáchal přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl nově odsouzen podle §268 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 8 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 4 měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ložisek s označením ZVL Slovakia paleta č. 1: - 22209CCW33 – 45 ks, - 22210CCW33 – 48 kusů + 1 kus, - 22211CCW33 – 27 kusů, - 22207CCW33 – 16 kusů, - 22206CCW33 – 33 kusů, - 22208CCW33 – 22 kusů, - 22212CCW33 – 38 kusů, - 22213CCW33 – 11 kusů, - 22214CCW33 – 4 kusy, - 22215CCW33 – 10 kusů, - 22216CCW33 – 20 kusů, - 22217CCW33 – 26 kusů, - 22218CCW33 – 21 kusů, - 22220CCW33 – 10 kusů, - 22308CCW33 – 34 kusů, - 22315CCW33 – 10 kusů, - 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22316CCW33 – 2 kusy, - 22316CCKW33C3-K a C3 začerněno. - 22314CCW33 – 5 kusů, - 22314CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22313CCW33 – 7 kusů, paleta č. 2: - 22310CCW33 – 24 kusů, - 22311CCW33 – 23 kusů, - 22315CCW33 – 5 kusů, - 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno, - 22222CCW33 – 4 kusy, - 22213CCKW33 – 17 kusů, - 22218CCKW33 – 17 kusů, - 22213CCKW33 – 9 kusů, - 22220CCKW33 – 8 kusů, - 22217CCKW33 – 5 kusů, - 22208CCKW33 – 12 kusů, - 22215CCKW33 – 14 kusů, paleta č. 3: - 22211CCKW33 – 9 kusů, - 22210CCKW33 – 6 kusů, - 22209CCKW33 – 10 kusů, - 22222CCKW33 – 4 kusy, - 22311CCKW33 – 4 kusy, - 22312CCKW33 – 5 kusů, - 22313CCKW33 – 9 kusů, - 6205-2RS – 2630 kusů/ 20 krabic + 1 krabice s 30 kusy, paleta č. 4: - 6204-2RS – 1703 kusů/11 krabic, - 6302–2RS – 202 kusů/ 1 krabice, - 6202–2RS – 2500 kusů/11 krabic, - 6207–2RS – 360 kusů/6 krabic, - 6203–2RS – 1750 kusů/7 krabic, paleta č. 5: - 6216–2Z – 2 kusy, - 6217–2Z – 2 kusy, - 6217-2RS – 4 kusy, - 6218-2Z – 1 kus, - 6217 – 10 kusů, - 6212-2RS – 72 kusů, - 6214-2Z – 8 kusů, - 6214-2RS – 1 kus, - 6215-2Z – 3 kusy, - 6209-2Z – 4 kusy, - 6210-2RS – 21 kusů, - 6210-2RS – 6 kusů, - 6211-2RS – 84 kusů, - 6208-2RS – 28 kusů, - 6207-2RS – 28 kusů, - 6205-2Z – 406 kusů, - 6206-2Z – 63 kusů, - 6203-2RS – 350 kusů, paleta č. 6: - 6203-2Z – 617 kusů, - 6204-2RS – 134 kusů, - 6201-2RS – 1155 kusů, - 6202-2RS – 415 kusů, - 6305-2RS – 178 kusů, - 6305 – 45 kusů, - 6305-2RS – 300 kusů, - 6313-2Z – 5 kusů, - 6309-2RS – 11 kusů, - 6314-2RS – 2 kusy, - 6000-2RS – 500 kusů, - 6013-2Z – 9 kusů, - 6011-2RS – 13 kusů, - 6015-2RS – 7 kusů, - 6017-2RS – 2 kusy, - 6018-2RS – 8 kusů, - 6003 – 134 kusů, - 6020-2RS – 4 kusy, - 6020-2Z – 2 kusy, - 6010-2RS – 36 kusů, - 6016-2RS – 8 kusů, - 609-2RS – 502 kusů, - 609-2Z – 448 kusů, - 6018 – 7 kusů, - 6030 – 2 kusy, - 608-2RS – 196 kusů, - 6409 – 8 kusů, které jsou uloženy v areálu Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odbor správy majetku, Oddělení materiálně technického zabezpečení, Skupina evidence, ul. Frýdlantská 2902, Frýdek-Místek. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Pro úplnost je třeba uvést, že výše uvedeným rozhodnutím soudů nižších stupňů předcházel rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 3 T 51/2011 (dále též i jen „zprošťující rozsudek nalézacího soudu“), kterým byl obviněný Ing. V. V. zproštěn obžaloby pro spáchání výše uvedeného skutku a v něm spatřovaného trestného činu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 7 To 217/2014 (dále též jen „zrušující usnesení odvolacího soudu“), byl posledně jmenovaný rozsudek k odvolání státního zástupce a obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a věc byla v souladu s §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. V. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Kubaly dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Hlavní námitkou dovolatele uplatněnou v mimořádném opravném prostředku je absence subjektivní stránky daného trestného činu. Úmyslné zavinění by se v daném případě podle obviněného muselo vztahovat i na jeho vědomí, že se jedná o neoprávněné označení výrobků nebo poskytovaných služeb ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou a že se jedná o uvádění takových výrobků do oběhu. Dovolatel přitom uvádí, že v žádném případě neprodával padělky neoprávněně označené ochrannou známkou ZVL. Podle jeho názoru se jedná o čistě obchodní spor. Když byl zástupci poškozené společnosti podle svých slov osočen, že prodává padělky, ověřil celou věc u svého dodavatele Global Supply, a. s., konkrétně u svědkyně PhDr. J. M., která jeho zaměstnankyni K. sdělila, že věc předají právníkovi a že to nemají řešit, protože na Slovensku probíhají spory o ochrannou známku ZVL. Dovolatel v této souvislosti rovněž poukazuje na e-mail, který mu byl zaslán PhDr. M., v němž se uvádí, že postup poškozené společnosti je projednáván s jejich právníky s tím, že i společnosti T.-V., s. r. o., pomohou proti neoprávněnému postupu poškozené společnosti. Obsah tohoto e-mailu přitom odpovídá sdělení, kterého se mu dostalo od jeho dodavatele společnosti Global Supply, a. s., v období po obdržení písemné výzvy v září 2009. Dovolatel k tomu uzavírá, že byl dodavatelem utvrzen v tom, že se jedná o neoprávněný nárok poškozené společnosti. K výpovědi pana M., ze které plyne, že v České republice byla situace právně jasná, dovolatel poukazuje na fakt, že ložiska byla kupována z jiných zemí než z České republiky a právě z těchto jiných zemí mu bylo na dotazy sdělováno, že společnost T.-V. nemá s ohledem na probíhající právní spory nic řešit. Dovolatel k uvedenému doplňuje, že nebyl sám, kdo měl nejasnosti ohledně oprávnění k užívání ochranné známky ZVL, neboť Z. H., podnikající ve stejném oboru, uvedl, že měl velmi chaotické informace o tom, kdo je oprávněným uživatelem této ochranné známky. Pan ký nakonec tlaku poškozené společnosti ustoupil a ta mu umožnila ložiska, které měly být údajně padělky, prodat, z čehož dovolatel dovozuje, že poškozená společnost chtěla trh s ložisky ovládnout a padělky byly jen vymyšlenou zástěrkou. Dovolatel k tomu dále podotýká, že je prokázáno, že výrobců ložisek ZVL bylo v minulosti několik a ochrannou známku ZVL a její kombinace užívá řada subjektů a situace je značně nepřehledná. Lze shrnout, že obhajoba je přesvědčena, že doposud nebyla bez důvodných pochybností prokázána existence subjektivní stránky projednávaného trestného činu. 5. S uvedenou námitkou souvisí další námitka dovolatele uplatněná v jeho mimořádném opravném prostředku. Ten totiž dále namítá, že se soudům nižších stupňů nepodařilo ani v nejmenším prokázat, že by v zabavených krabičkách byly padělky ložisek nebo že by snad samotné krabičky byly padělky, podle tvrzení obviněného není zřejmé, zda je problém v ložiscích, v krabičkách nebo v kombinaci ložisko – krabička. Obhajoba poukazuje na výslech znalce, ze kterého plyne, že zkoumal výlučně jen krabičky, které porovnal s tajným materiálem, který mu poskytla poškozená společnost, a vycházel tak pouze z toho, co mu tato společnost sdělila. Znalec se ani nezabýval otázkou, zda v krabičkách nejsou repasovaná ložiska. V souvislosti s osobou znalce poukazuje na jeho výpověď ze dne 23. 7. 2015, kdy v této výpovědi znalec z neznámého důvodu před soudem sám uváděl nově zveřejněné podmínky poškozené společnosti, mluvil o oficiálních distributorech společnosti a o pravidlech repasace. Obviněný má dojem, že tyto skutečnosti znalec sděloval na něčí popud. Obhajobě není jasné, kde vzal znalec informaci, že výrobce nově stanovuje přesnou tloušťku papíru obalů, tato informace se obhajobě z internetových stránek poškozené společnosti nepodařila zjistit. Dovolatel v souvislosti s otázkou padělků rovněž upozorňuje na výpovědi pánů R. a F. (zaměstnanců poškozené společnosti), z kterých vyplývá, že nemají jasno v krabičkách, do kterých se ložiska balí, a sami připouštějí různé typy a časté změny obalů, dále zpochybňuje věrohodnost zaměstnanců poškozené společnosti s tím, že znalci nesdělili relevantní informace, a to podle názoru dovolatele proto, aby jej očernili. Dovolatel zdůrazňuje, že znalec vycházel pouze z podkladů výrobce, které nechce vydat a přes opakované pokusy obhajoby je nechce vydat ani sama poškozená společnost, která po zahájení trestního stíhání odmítla dovolateli vydat dokonce i jakýkoliv návod, podle kterého by bylo možné ložiska posuzovat. 6. Poslední námitka, kterou obviněný uplatňuje v dovolání, se týká uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ložisek s označením ZVL Slovakia. Dovolatel argumentuje tím, že předmětná ložiska jsou ve vlastnictví společnosti T.-V., s. r. o., nikoliv ve vlastnictví obviněného, a z toho důvodu není možné tento trest uložit s tím, že podle §70 odst. 2 tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015 bylo možné předmětný trest uložit jen v případě, že věc nebo jiná majetková hodnota náležela pachateli. 7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovuje domněnku, že trestní stíhání nebylo namístě a je třeba ho v souladu s principem „utlima ratio“ zprostit obžaloby, stejně tak upozorňuje na zásadu subsidiarity trestní represe a v té souvislosti poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Soudy nižších stupňů se podle dovolatele tímto hlediskem vůbec nezabývaly a pominuly jeho obhajobu, že se jedná čistě o obchodní spor, kdy se ho poškozená společnost snaží zničit, protože byl úspěšný a nechtěl s ní uzavřít obchodní dohody podle jejích představ. Na základě shora uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud k podanému dovolání zrušil rozsudek odvolacího soudu (nesprávně označený jako usnesení) a rozsudek nalézacího soudu a aby nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. V. V. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., k námitkám dovolatele uvedl následující. Námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje, že předmětná ložiska jsou padělky, státní zástupce odmítá s odůvodněním, že směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, a proto nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky dovolatele týkající se absence úmyslného zavinění považuje státní zástupce za nedůvodné, neboť existence úmyslného zavinění na straně dovolatele vyplývá ze zjištění o tom, že dovolatel předmětná ložiska skladoval i poté, kdy byl nejen poškozenou společností, ale i společností ZVL AUTO, s. r. o., nejednou upozorněn na porušování práv k ochranné známce ZVL. Státní zástupce dovozuje, že pokud i po těchto upozorněních dovolatel padělky ložisek neoprávněně označené ochrannou známkou přechovával pro uvedení do oběhu, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že disponuje s výrobky opatřenými ochrannou známkou neoprávněně. K tomu státní zástupce doplňuje, že tento závěr by platil i v případě, že by se dovolateli dostalo od osob spojených s dodavatelem odlišných informací, neboť z informace, že věc „budou řešit jejich právníci“ by vyplývalo pouze to, že probíhá známkoprávní spor na území Slovenska, přičemž státní zástupce poukazuje na to, že provedené dokazování tvrzení obviněného nepotvrzuje, neboť ředitelku společnosti Ing. F. se nepodařilo procesně relevantně vyslechnout, svědkyně M. líčí okolnosti komunikace s obviněným jinak než on a na Slovensku žádné známkoprávní spory neprobíhají. Státní zástupce k této problematice navíc odkazuje na konstatování odvolacího soudu, že dovolatel si mohl skutečný stav věci snadno oficiálně a relevantně zjistit dotazem u Úřadu průmyslového vlastnictví nebo prostým nahlédnutím do rejstříku ochranných známek. Státní zástupce ve svém vyjádření reaguje i na další námitku dovolatele uplatněnou v jeho mimořádném opravném prostředku, která se týká nerespektování principu ultima ratio a zásady subsidiarity trestní represe. Státní zástupce tuto námitku hodnotí jako nedůvodnou s odůvodněním, že platný trestní zákoník vychází z formálního pojetí trestného činu, ze kterého vyplývá, že každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku a který je v něm označen za trestný, je trestným činem. Státní zástupce pokračuje myšlenkou, že v obecné rovině lze takový čin považovat za společensky škodlivý, s tím, že závěr o zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, v takovém případě by tedy konkrétní čin z hlediska závažnosti neodpovídal ani těm lehčím, běžně se vyskytujícím činům příslušné právní kvalifikace. Z této své úvahy dovozuje státní zástupce závěr, že v posuzovaném případě nelze již s ohledem na množství a hodnotu výrobků, se kterými obviněný disponoval, dovozovat, že by jeho jednání nedosahovalo škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů trestných činů podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Vyjádření k této námitce dovolatele uzavírá státní zástupce tvrzením, že v případě trestných činů proti průmyslovým právům a proti autorskému právu bude mít poškozený subjekt prakticky vždy možnost domáhat se ochrany svých práv prostředky práva civilního, a proto pokud budou jednáním pachatele naplněny všechny znaky trestného činu, nemůže být tato skutečnost důvodem pro odmítnutí použití prostředků práva trestního. Námitky směřující proti výroku o vině tedy státní zástupce hodnotí tak, že zčásti neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti jde o námitky zcela nedůvodné. Naopak za důvodné považuje námitky směřující proti uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uplatněné podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V podrobnostech pak státní zástupce v podstatě přisvědčuje dovolateli, když uvádí, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty bylo podle trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 možné uložit pouze v případě, že se jednalo o věc náležející pachateli, přičemž státní zástupce dále konstatuje, že obviněný se předmětné trestné činnosti měl dopustit v postavení jednatele společnosti T.-V., s. r. o., a předmětná ložiska patřila zřejmě z pohledu práva civilního této společnosti, nikoliv obviněnému. Státní zástupce dospívá k závěru, že soudy nižších stupňů se věcí z hlediska té skutečnosti, zda ložiska patří obviněnému, vůbec nezabývaly a podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro uložení tohoto trestu. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu a tomuto soudu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. 9. Obviněný Ing. V. V., kterému bylo prostřednictvím jeho obhájce Mgr. Jiřího Kubaly zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, se ve stanovené lhůtě k tomuto podání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, avšak důvody pro tento postup neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného Ing. V. V. podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. 11. Obviněný Ing. V. V. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud interpretoval a aplikoval shora uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod, neboť Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného Ing. V. V., a to z hlediska posouzení jeho jednání jako přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se zaměřil zejména na obviněným tvrzenou absenci subjektivní stránky a jeho výhrady k předmětným ložiskům z hlediska, zda se mělo jednat o „padělky“. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR]. 12. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze úspěšně uplatnit tehdy, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzovaném případě směřuje přitom námitka dovolatele k první situaci, tedy že mu byl uložen takový druh trestu, který v té době účinný zákon nepřipouštěl. Nejvyšší soud se při hodnocení této námitky obviněného zaměřil na to, zda je možné uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v případě, že se soudy nižších stupňů nezabývaly tím, zda je splněna podmínka toho, že propadnutá věc nebo jiná majetková hodnota pachateli náleží. IV. Důvodnost dovolání 13. Obviněný Ing. V. V. byl rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným spácháním přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel a společník společnosti T.-V., s. r. o., zabývající se koupí a prodejem ložisek, nejméně v období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., ve F.-M.v rozporu s ustanovením §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15 590 ks padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní grafická známka, zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní známka, pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., přestože si byl vědom toho, že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., skladují ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2. 9. 2009 osobně upozorněn zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České republiky na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009 společnostmi ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., na porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná společností T.-V., s. r. o., nepocházejí ze zdrojů distribuovaných těmito společnostmi, čímž zasáhl do práv k ochranné známce ZVL ve vztahu k ložiskům v počtu nejméně 15 590 kusů, jejichž hodnota by jinak činila nejméně 487 825,60 Kč. 14. Podle §268 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dopustí mimo jiné ten, kdo pro účel uvedení do oběhu výrobků neoprávněně označovaných ochrannou známkou, k níž přísluší právo jinému, tyto výrobky přechovává. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně práv na označení podnikatelů a jejich výrobků a služeb a tím i zájem na ochraně řádného průběhu hospodářské soutěže, neboť jde o ochranu subjektů vstupujících na trh, konkrétně zájem na ochraně ochranné známky, obchodní firmy a označení původu výrobků. Po subjektivní stránce se jako forma zavinění vyžaduje úmysl. Zavinění je chápáno jako vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Zavinění je podle §15 a §16 tr. zákoníku vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Volní složka zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či uvažovaným skutečnostem na podkladě znalosti rozhodných okolností, Aktivní vztah k zamýšleným nebo uvažovaným skutečnostem musí tu být z toho důvodu, že vůle musí potencovat jednání pachatele, a proto nepostačuje jen jeho „pasívní přístup“, který se neprojeví v jednání (konání nebo opomenutí) pachatele. Kladný pak tento vztah musí být z toho důvodu, že vůle směřuje k vyvolání rozhodných skutečností vlastním jednáním; pokud by byl záporný, nesměřovala by vůle pachatele k jejich vyvolání. Kladný vztah zde není jen u „chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale i u „srozumění“, které provází činnost směřující k následku (popř. k jiné skutečnosti vyžadující zavinění), třebaže vlastním objektem chtění tu je něco jiného, přičemž však srozumění pokrývá i následek relevantní z hlediska trestního práva. Trestní zákon rozlišuje zavinění ve formě úmyslu ve dvou stupních – úmysl přímý a úmysl nepřímý. Společné pro oba druhy úmyslu je, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných. U obou forem úmyslu je dána i složka volní, i když v různé míře, neboť právě v odstupňování volní složky je rozdíl mezi oběma druhy úmyslu. Volní složka se musí vztahovat ke všem skutečnostem spadajícím pod znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy nejen na následek nebo účinek, které mají být pachatelem teprve způsobeny, ale i na skutečnosti, které zde v době činu nezávisle na vůli pachatele již jsou. U úmyslu přímého pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem, nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. I když u přímého úmyslu mluví zákon jen o složce volní, je nutno logickým výkladem dospět k závěru, že slovem chtěl je vyjádřena jak volní složka, tak i složka vědomostní, neboť v psychice pachatele nutně musela existovat i představa o chráněném zájmu, vůči němuž směřovala vůle pachatele ho poškodit nebo ohrozit. Vůli nakonec není ani možno izolovat od vědomí, neboť je vždy spojena se sledovaným cílem či záměrem, a proto jí musí předcházet uvědomění si tohoto cíle nebo záměru. Pokud pachatel předpokládal, že k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem nezbytně a nutně dojde, jde vždy o úmysl přímý, neboť pokud pachatel pokládá uvedený následek za nutný, zcela jistě jej také chce, a nejde tudíž o pouhé srozumění s tím, co pachatel svým jednáním působí. U nepřímého úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a to v současné době jen trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele (viz shora) k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Úmysl se přitom musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o neoprávněné označení výrobků nebo poskytovaných služeb ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou a že se jedná o uvádění do oběhu takových výrobků nebo poskytování služeb. Tento úmysl musí být také prokázán. 15. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou obviněného Ing. V. V. směřující k tomu, že se soudům ani v nejmenším nepodařilo prokázat, že v zabalených krabičkách byly padělky ložisek a že není zřejmé, zda padělky mají být samotná ložiska, krabičky, nebo zda je problém spatřován v kombinaci ložisko-krabička. Z jeho dovolání vyplývá, že je toho názoru, že k závěru o existenci padělků dospěly soudy nižších stupňů na základě výpovědí zaměstnanců poškozené společnosti, osob s ní provázaných a znalce, který měl jen opakovat to, co mu poškozená společnost sdělila. Poukazuje na nepřehlednost situace a na to, že v minulosti bylo výrobců ZVL více. Rovněž poukazuje na to, že veškerá ložiska byla dodána na základě faktur s označením, že zboží pochází z Evropské unie. V této souvislosti dovolatel také připomíná, že z výpovědí R. a F., zaměstnanců poškozené společnosti, učiněné při hlavním líčení konaném dne 29. 8. 2012, vyplynulo, že ani oni nemají jasno v krabičkách, do kterých se ložiska balí, a připouštějí různé typy, velikosti, změny a nestandardní balení i během krátké doby, konkrétně jednoho měsíce. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovuje názor, že zaměstnanci poškozené společnosti sdělili znalci takové informace, aby obviněného očernili, přitom znalec vycházel pouze z podkladů, které mu poškozená společnost sdělila. Tyto podklady nechce ani znalec ani poškozená společnost vydat, přičemž poškozená společnost odmítla dovolateli poskytnout jakýkoliv návod, podle kterého by bylo možné ložiska posuzovat. Dovolatel rovněž upozorňuje na skutečnost, že znalec při hlavním líčení konaném dne 23. 7. 2015 sám uváděl nové zveřejněné podmínky poškozené společnosti, mluvil o oficiálních distributorech tohoto výrobce, pravidlech repasace apod., což v obhajobě budí dojem, že tyto informace znalec sděloval na něčí popud, a není zřejmé, odkud věděl, co aktuálně se v řízení probírá. Stejně tak obviněný konstatuje, že se mu přes veškerou snahu nepodařilo na internetových stránkách poškozené společnosti zjistit, jaká má být tloušťka obalů papírů, byť znalec touto informací disponoval. K otázce znaleckého zkoumání dovolatel uzavírá, že mu není zřejmé, na jakých závěrech znalec trvá, zda se jedná o posouzení obalu podle neznámé metodiky bez posouzení samotného ložiska, a vyslovuje hodnocení a přesvědčení, že takto pochybná znalecká zjištění nemohou stačit k jeho odsouzení. 16. Nalézací soud k otázce posouzení předmětných ložisek jako padělků dospěl k závěru, že převážná část zajištěných ložisek (vyjma ložisek označených za pravé) byla neoprávněně opatřena ochrannou známkou ZVL. Společnost ZVL SLOVAKIA, a. s., se jakožto poškozená vyjádřila tak, že se jedná o falzifikáty, svědek Ing. F. popsal, jak postupoval při zkoumání ložisek. Z jeho výpovědi vyplynulo, že kontroloval jednotlivá ložiska, což koresponduje i s pořízenou fotodokumentací z č. l. 157 a násl. předmětného spisu. Dále se nalézací soud vyjadřuje k věrohodnosti svědka Ing. F., který je zaměstnancem poškozené společnosti, když uvádí, že u zaměstnance poškozeného nelze hovořit o nepodjatosti, přesto svědek při zkoumání ložisek vyloučil ze zajištěných ložisek 552 ks, u kterých dodatečně neshledal, že by se jednalo o falzifikáty, z čehož vyvozuje, že se svědek snažil řádně posoudit zajištěná ložiska a u těch, která shledal originálními, postupoval tak, že je označil jako ložiska, která nejsou falzifikáty. Pokud by měl tendenci postupovat vůči obžalovanému zaujatě, bylo by očekávatelné, že předmětná ložiska nevyloučí. Nalézací soud doplňuje, že poškozená společnost ve svém vyjádření z č. l. 476 až 578 rozepsala viditelné znaky jak obalů, tak samotných ložisek, podle kterých dospěla k závěru, že se jedná o falzifikáty. Zejména se jedná o odlišné označení ložisek kódy, které společnost ZVL SLOVAKIA, a. s., na svých ložiscích nepoužívala, formou kódu uváděla rok výroby, ložiska měla jiný počet soudků, jiné kódy na ložisku, byly použity jiné technologie popisu na kroužku. K otázce znalce nalézací soud konstatuje, že tento zkoumal obalový materiál, ve kterém byla ložiska uložena, a dospěl k závěru, že neodpovídal obalovému materiálu používanému poškozenou společností, přičemž soud prvního stupně uzavírá, že jeho znalecké závěry podporují vyjádření poškozené společnosti. Na základě těchto důkazů dospěl nalézací soud k závěru, že se jednalo o ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, která byla obsažena v názvu ZVL SLOVAKIA, který byl jak na ložiscích, tak na jejich obalech napsán. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že se nejednalo o tzv. staré zásoby, o repasovaná ložiska, tento postup by u tzv. rychloobrátkového zboží neměl ani ekonomický smysl. Nejednalo se o speciální ložiska, která by nebyla snadno prodejná (srov. str. 15 rozsudku nalézacího soudu). V této souvislosti je rovněž vhodné poukázat na sdělení Ing. P. S., patentového zástupce, ze kterého vyplynulo, že distribuce neznačkových ložisek v obalech obsahujících ochrannou známku porušuje práva k ochranné známce (srov. str. 14 rozsudku nalézacího soudu). 17. Odvolací soud k zhodnocení předmětných ložisek jako padělků uvedl následující. Obviněný byl jediným společníkem a jednatelem společnosti T.-V., s. r. o., zabýval se prodejem ložisek, v provozovně měl za tímto účelem i prodejnu. Ve skladu téhož objektu byla při provedení prohlídky jiných prostor nalezena uskladněná ložiska, se kterými společnost T.-V., s. r. o., obchodovala, mezi nimi také 16 142 kusů ložisek, které pro potřeby trestního řízení vydal, z nichž 552 kusů ložisek bylo obžalovanému po jejich posouzení vráceno, neboť tato ložiska nebyla neoprávněně označená ochrannou známkou ZVL (č. l. 148 spisu). Toto zjištění učinil zaměstnanec poškozené společnosti Ing. J. F. (č. l. 149 až 156 spisu), který s ohledem na své pracovní zařazení byl dostatečně seznámen se znaky, označujícími originální ložiska, ačkoliv konkrétní údaje, o které své závěry opírá, není oprávněn zveřejnit. Odvolací soud zopakoval, že poškozená společnost ve svém vyjádření (č. l. 476 až 578 spisu) konkretizovala viditelné znaky na jednotlivých typech ložisek a na obalech, podle kterých lze dospět k závěru, zda se jedná o falzifikáty (rozměr krabičky, vzhled štítků, označení ložisek kódy, počet soudků, technologie popisu). Svědek Ing. J. F. výslovně uvedl, že jednotlivá ložiska kontroloval, a popsal, z jakých důvodů dospěl k závěru, že převážná část zajištěných ložisek jsou falzifikáty, neoprávněně označené ochrannou známkou ZVL. Důvodem ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi tohoto svědka podle odvolacího soudu nemůže být skutečnost, že svědek byl zaměstnancem poškozené společnosti, neboť právě s ohledem na své pracovní postavení byl schopen se k otázce oprávněnosti označení ložisek ochrannou známkou vyjádřit a rozpoznat znaky, které jsou způsobilé odlišit tato ložiska od ložisek jiných výrobců, zároveň odvolací soud zopakoval argument nalézacího soudu týkající se toho, že tento svědek označil 552 kusů, která nejsou falzifikáty, což svědčí o jeho nestranném a důsledném postupu. Odvolací soud se také věnoval znaleckému zkoumání Ing. Vladimíra Bátrly, který na základě zkoumání obalového materiálu, ve kterém byla ložiska uložena, dospěl k závěru, že zkoumaný obalový materiál neodpovídal obalovému materiálu používanému poškozenou společností, přičemž také tento znalec při znaleckém zkoumání vycházel ze znaků, které mu poskytla poškozená společnost. V této souvislosti odvolací soud odkazuje také na vyjádření patentového zástupce Ing. P. S. (č. l. 941), podle něhož i distribuce neznačkových ložisek v obalech obsahujících ochrannou známku porušuje práva k ochranné známce. Odvolací soud uvádí, že takto bylo prokázáno, že ložiska zajištěná v provozovně obviněného byla ložisky neoprávněně opatřenými ochrannou známkou ZVL, ta byla obsažena v názvu ZVL SLOVAKIA jak na ložiscích, tak na jejich obalech, navíc obalový materiál svým potiskem imitoval barevnost a grafiku obalů, používaných společností ZVL SLOVAKIA, a. s., a byl označen obchodní firmou této společnosti, a takové označení ZVL s přídomkem SLOVAKIA budilo dojem, že se jedná o výrobky společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s. Pokud obviněný navrhoval, aby byly tyto znaky, umožňující rozpoznat falzifikáty, v trestním řízení blíže konkretizovány, pak takový požadavek je podle odvolacího soudu zapotřebí odmítnout s ohledem na skutečnost, že by tak byly zveřejněny znaky, které nejsou obecně známy a které jsou vedeny v tajnosti za účelem účinné ochrany příslušného držitele práva duševního vlastnictví. 18. Nejvyšší soud přezkoumal rozsudky soudů nižších stupňů z hlediska námitky dovolatele Ing. V. V., kterou zpochybňuje, že předmětná ložiska jsou padělky, a k posouzení této námitky uvádí následující. Předně je nutno konstatovat, že obviněný touto námitkou odmítá skutkové zjištění uvedené v tzv. skutkové větě, přičemž zároveň nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy nižších stupňů závěry týkající se otázky falzifikátů hodnotily. Jedná se tedy o námitku, která směřuje do oblasti skutkových zjištění. Je třeba připomenout, co bylo uvedeno shora (srov. bod 11 tohoto usnesení), že důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, kdy Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, Nejvyšší soud tedy posuzoval, zda skutková zjištění učiněná v posuzovaném případě ohledně hodnocení předmětných ložisek jako padělků jsou či nejsou v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v rozsudcích soudů nižších stupňů. Nalézací soud dospěl k závěru o tom, že zabavená ložiska jsou padělky jednak na základě výpovědi svědka Ing. F., přitom vzal v úvahu postup, jakým tento svědek hodnotil předmětná ložiska. Nalézací soud hodnotil rovněž věrohodnost tohoto svědka a vysvětlil, z jakých důvodů jeho výpovědi důvěřuje i přes jeho zaměstnanecký vztah k poškozené společnosti, když tento svědek 552 ks ložisek následně označil za originály, z čehož nalézací soud dovozuje, že tento svědek se nesnažil jednat tendenčně v neprospěch obviněného. Dále při hodnocení ložisek jako padělků rovněž přihlédl k vyjádření poškozené společnosti, která podrobně rozepsala viditelné znaky jak obalů, tak samotných ložisek, podle kterých dospěla k závěru, že se jedná o falzifikáty. Okresní soud rovněž vyjmenovává základní rozdíly, které odlišují ložiska zadržená ve společnosti T.-V., s. r. o., od ložisek, které vyrábí poškozená společnost, přičemž tak činí na základě vyjádření poškozené společnosti, které je založeno na č. l. 476 až 578 spisu a vyjmenovává jednotlivé druhy ložisek, u kterých uvádí, čím konkrétně se ložiska vyráběná jejich společností odlišují od ložisek nalezených ve společnosti obviněného (lze však podotknout, že v případě ložisek 22206CCW33 pouze konstatuje, že tato ložiska poškozená společnost v té době neměla na skladě). Vypořádává se i s otázkou repasování ložisek, které by vzhledem k tomu, že se jedná o ložiska rychlo-obrátková, nebylo ekonomicky výhodné, tedy se v tomto smyslu zabývá obhajobou obviněného. Nalézací soud také poukazuje na sdělení Ing. P. S., patentového zástupce, které se týká distribuce neznačkových ložisek v obalech obsahujících ochrannou známku v tom směru, že se jedná rovněž o porušení práv k ochranné známce. Nalézací soud se také v souvislosti s posouzením ložisek jako padělků zabývá výpovědí znalce, který se soustředil na obalový materiál ložisek a zjistil, že neodpovídá obalovému materiálu použitému poškozenou společností (srov. č. l. 768 spisu). 19. Nejvyšší soud k těmto skutečnostem považuje za potřebné nejprve poukázat na to, co znalec uvedl před zahájením výslechu před nalézacím soudem dne 19. 12. 2012 k dotazu soudce, konkrétně, že v minulosti odborně neposuzoval kuličková ložiska, v posuzovaném případě to bylo poprvé. K dalšímu dotazu uvedl, že jeho odborností jsou technické stavy vozidel a strojních zařízení, ve svém znaleckém studiu se zabýval i technickým stavem vozidla, kde jsou ložiska, ale ložiska jako samostatný obor nezná (srov. č. l. 767 spisu). 20. Nejvyšší soud shora uvedený postup orgánů činných v trestním řízení a v konečném stádiu obou nižších soudů přezkoumal a dospěl k závěru, že zřejmě z uvedených důvodů spočívajících v nedostatečné odbornosti pro posuzování předmětných kuličkových ložisek se tento znalec zabýval pouze hodnocením krabiček ložisek, nikoliv zkoumáním ložisek samotných, když z jeho odborného vyjádření je patrné, že k závěru o tom, že předmětná ložiska jsou padělky, dospívá na základě posuzování tvaru a obsahu štítků na krabičkách a potisku krabiček, a z jeho výpovědi učiněné před nalézacím soudem dne 19. 12. 2012 pak plyne, že „zvolil metodu porovnání vizuálně štítků, tvaru krabic, barvy“ (srov. odborné vyjádření na č. l. 619 a 620 spisu a výpověď znalce na č. l. 768 a 769 spisu). Znalec při zpracování odborného vyjádření vycházel výhradně z toho, co mu sdělila poškozená společnost, když porovnával krabičky s vyjádřením výrobce ke konkrétním krabičkám, přitom postupoval tak, že nejprve poslal fotky konkrétních krabiček z policejního skladu poškozené společnosti jakožto výrobci a následně mu poškozená společnost poslala vyjádření, jaké jsou rozdíly obalů zadržených ložisek oproti obalům, které používá poškozená společnost (srov. č. l. 769 spisu). Znalec ve svém odborném vyjádření a později ve znalecké výpovědi v řízení před soudem tak prakticky zopakoval jen to, co mu sdělila poškozená společnost a v podstatě k žádnému vlastnímu zkoumání nepřistoupil, a to za situace, kdy tato společnost má v daném trestním řízení postavení poškozeného, má tedy opačný zájem na výsledku řízení než obviněný. Z tohoto hlediska nelze považovat popsaný postup znalce, a to jak v původním odborném vyjádření, tak i později ve výpovědi učiněné v hlavním líčení (po jeho přibrání jako znalce) za znaleckou činnost, přičemž navíc vzniká otázka o objektivitě a nestrannosti takto pojaté „znalecké činnosti“, kdy zcela zřejmě hájil zájmy poškozené společnosti. Tento postup je tím více zarážející i s ohledem na vyjádření patentového zástupce Ing. P. S., z kterého vyplývá, že pokud jsou neznačková ložiska distribuována v obalech obsahujících ochrannou známku, jedná se o porušování práv k ochranné známce (srov. č. l. 941 spisu), na což ostatně poukazuje i nalézací soud ve svém odsuzujícím rozsudku (srov. jeho stranu 14). Ovšem v daném případě se znalec prokazatelně nezabýval tím, zda ložiska, která jsou uložena v posuzovaných obalech, jsou padělky, a proto je v této souvislosti nutné zvážit znalecké zkoumání samotných ložisek. Další otázku, která vyvolává pochybnost ohledně závěrů, které znalec uvádí, spatřuje Nejvyšší soud v následující skutečnosti. V odborném vyjádření znalec cituje vyjádření poškozené společnosti k ložiskům, ze kterého plyne, že v období od dubna 2008 do listopadu 2009 nepoužívala na ložiska štítky obdélníkového tvaru s ostrými rohy (srov. č. l. 619 spisu). Z vyjádření zpracovaného Ing. J. F., zaměstnancem poškozené společnosti, pak vyplývá, že ložiska, která po zabavení vyhodnotil jako originály a vrátil společnosti obviněného, jak bylo uvedeno shora, jsou vyobrazena na fotkách č. 63, 64 a 93, 94 (srov. čl. 148 spisu). Ze zmiňovaných fotografií je patrné, že ložiska označená Ing. F. jako originály jsou označena štítkem obdélníkového tvaru s ostrými rohy, na štítku je přitom datum 13. 8. 2009 (srov. č. l. 173 a 180 verte spisu). Jedná se tedy o přímý rozpor, neboť na jedné straně zaměstnanec poškozené společnosti, který je označován za odborníka na ložiska, který byl za účelem označení padělků poškozenou společností vybrán, označil za originály ložiska vyrobená 13. 8. 2009, která jsou označená obdélníkovým štítkem s ostrými rohy, kdežto znalec na základě sdělení poškozené společnosti uvádí, že ve stejné době poškozená společnost jako výrobce posledně popsané štítky na svých ložiscích nepoužívala. Navíc svědek H. ve své výpovědi uvádí, že „padělky“ předmětných ložisek nelze poznat, když „není možné běžnými dostupnými prostředky zjistit, zda ložisko označené značkou ZVL je anebo není falzifikát“ a že „[n]ení možné, aby pan V. anebo někdo jiný z [jejich] odběratelů anebo [oni] při běžné kontrole zjistili, zda jde či nejde o falzifikát“ (srov. č. l. 725 spisu). Závěry, které znalec prezentuje ve svém odborném vyjádření, je nutné ověřit nezávislým zkoumáním, aby bylo postaveno na jisto, zda předmětná ložiska jsou, či nejsou, padělky. Z postupu nalézacího soudu je patrné, že projevil jistou snahu zjistit, zda existuje v České republice nějaký znalec, který by měl požadovanou odbornost a v minulosti posuzoval ložiska, konkrétně dotazem na Ing. Vladimíra Bátrlu, ve věci ustanoveného znalce. Nalézací soud se však po negativní odpovědi znalce pátráním po jiném znalci, který by měl s ložisky odbornou zkušenost, dále nezabýval (srov. č. l. 767 spisu). Takový postup je však z hlediska zjištění příslušného znalce zcela nedostatečný. Nejenže na možné vhodné osoby, které by byly schopny provést znalecké zkoumání poukazoval ve své výpovědi konané před nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 svědek H. (srov. č. l. 728 spisu), ale zejména ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. je povinností orgánů činných zejména v přípravném řízení trestním se stejnou pečlivostí objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, a tedy potřebné důkazy opatřovat z vlastní iniciativy. Přitom Nejvyšší soud z databáze znalců (zveřejněné mimo jiné i na serveru www. justice.cz ) zjistil, že existují znalci, kteří mají ve své specializaci přímo posuzování ložisek. Jedná se např. o Ing. Karla Kotlána, Ing. Miroslava Scholze a Ing. Libora Vymazala, přitom všichni působí ve společnosti ZKL Výzkum a vývoj, a. s., se sídlem v Brně, jedná se tedy o osoby, které zřejmě nejsou v zaměstnaneckém vztahu k poškozené společnosti. Stejným postupem, jakým tuto skutečnost zjistil Nejvyšší soud, ji mohl zjistit kterýkoliv z orgánů v předcházejícím trestním řízení, žádný tak však neučinil a již v přípravném řízení bylo zpracováno odborné vyjádření, které je s ohledem na shora uvedené skutečnosti v podstatě nepoužitelné k objektivizaci závěrů ze strany poškozené společnosti či jejích zaměstnanců, ač je třeba nepochybně v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. zjistit, zda předmětná ložiska, která obviněný měl skladovat ve své provozovně za účelem jejich dalšího prodeje, byla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Orgány činné v trestním řízení pochybily, když nezajistily nestranné zkoumání předmětných ložisek k tomu určeným znalcem a nevěnovaly pozornost rozporům shora naznačeným. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti se oba soudy nižších stupňů, ale i předtím orgány činné v přípravném řízení trestním nezabývaly dostatečně obhajobou obviněného, a proto je v této trestní věci za současného stavu dokazování nutno shledat extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyvozenými v této otázce, neboť se orgány činné v trestním řízení a v konečném stadiu oba nižší soudy nevypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a nevěnovaly dostatečnou pozornost shora naznačeným rozporům. Námitku obviněného směřující k tomu, že nebylo spolehlivě prokázáno, že předmětná ložiska jsou „padělky“, shledává tedy Nejvyšší soud důvodnou, a to i přesto, že se jedná o námitku směřující výlučně do skutkových okolností. 21. Z hlediska formy odborného posuzování, zda předmětná ložiska, která obviněný měl skladovat ve své provozovně za účelem jejich dalšího prodeje, byla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat ještě na to, že orgány činné v přípravném trestním řízení nechaly vypracovat toliko odborné vyjádření (nikoliv znalecký posudek), na nějž jsou kladeny jiné požadavky než na znalecký posudek. Pro posouzení daného případu je rozhodující, zda ložiska jsou „padělky“ a zda i krabičky, ve kterých byly distribuovány, byly neoprávněně označeny ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Podle §105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. Bylo tedy důležité posoudit, zda objasnění skutečnosti, zda předmětná ložiska (příp. i krabičky) byla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), tedy zda se jednalo o tzv. padělky, bylo z hlediska odborného posouzení jednoduchou otázkou, či zda se naopak jednalo o složitou otázku. S ohledem na to, co bylo shora uvedeno, je zcela zřejmé, že se o „jednoduchou odbornou otázku“ nejednalo, a proto měl být již v přípravném řízení vypracován znalecký posudek, a to znalcem s příslušnou odborností z hlediska kuličkových ložisek. Nalézací soud sice Ing. Bátrlu přibral jako znalce, ale to až při hlavním líčení konaném dne 19. 12. 2012 (srov. č. l. 767 spisu). V tomto směru se tak nalézací soud pokusil suplovat činnost orgánů činných v přípravném řízení, což však s přihlédnutím ke všem uvedeným okolnostem (zejména nedostatečné odborné specializaci znalce) nelze považovat za dostačující. V tomto směru považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z které vyplývá, že je povinností již orgánů činných v přípravném řízení a zejména státního zástupce, „aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou“ (srov. nález ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, který byl publikován pod č. 86 ve svazku 49 na str. 217 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Uvedený postup nalézacího soudu za shora uvedených konkrétních okolností tohoto případu nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině, neboť soud se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného (k tomu srov. nález ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, který byl publikován pod č. 88 ve svazku 41 na str. 127 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Pochybení se tedy dopustil v přípravném řízení už státní zástupce, který neodstranil shora uvedenou podstatnou vadu, a následně pak soudy tím, že tuto vadu také neodstranily a věc státnímu zastupitelství nevrátily k došetření, a to i s přihlédnutím k dalším okolnostem, které budou uvedeny v následujících bodech odůvodnění tohoto usnesení. 22. Obviněný v souvislosti s obalovým materiálem ložisek ve své výpovědi před nalézacím soudem dne 29. 8. 2012 rovněž poukazuje na skutečnost, že v minulosti kterýkoliv obchodník, který prováděl výkupy obdobných ložisek z výrobních závodů, si v případě potřeby nechal krabičky na ložiska vytisknout. Obviněný výslovně uvádí, že to měla být na Slovensku běžná praxe v době přibližně před 5 až 10 lety před podáním této výpovědi s tím, že původní krabičky se vyhodily a nechaly se udělat nové (srov. č. l. 681 spisu). Tuto obhajobu obviněného podporuje svou výpovědí i svědek H., který před nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 k dotazu, zda se ložisko po repasaci dá do stejné nebo nové krabičky uvedl, že je „nesmysl repasované ložisko dávat do stejné, když krabička je pět let na skladě a je promaštěná. Vždy se zabalí do vakuového balení a strčí se do nové krabičky, která se [vytiskne] v každé [tiskárně] v kterémkoliv průměrném městě a nalepí se nový štítek. Štítek dnes vyrobíte na počítači bez problémů. Důležité je, aby se štítek podobal co nejvíce původnímu štítku“ (srov. č. l. 728 spisu). Obhajobou obviněného směřující k tomu, že docházelo k přebalování ložisek do nových krabiček, se však orgány činné v přípravném řízení ani oba soudy nižších stupňů nezabývaly. Je tedy nezbytné zjistit, zda skutečně bylo běžnou praxí, že k přebalování ložisek docházelo. V této souvislosti je třeba rovněž poukázat na způsob, jakým se soudy nižších stupňů vypořádaly s obhajobou obviněného týkající se toho, že předmětná ložiska jsou „padělky“. Relevantní skutečnosti, které k tomu nalézací soud uvádí, sdělil svědek Ing. M., který ve své svědecké výpovědi uvedl, že rekonzervace je možná, avšak s tím, že je nutno vždy uvést, že byla provedena (srov. str. 14 rozsudku nalézacího soudu a výpověď svědka na č. l. 1016 spisu), a Ing. F., který sdělil, že ložiska nebyla nijak speciální a nemělo ekonomický smysl je repasovat (srov. str. 14 a 15 rozsudku nalézacího soudu a výpověď svědka na č. l. 1031 spisu). Z výpovědi Ing. F. učiněné při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 9. 6. 2015 rovněž vyplývá, že rekonzervace je chápána jako nanesení nového konzervačního prostředku, když repasace může znamenat technickou změnu ložiska (srov. č. l. 1031 spisu). Obhajoba obviněného přitom nesměřuje k tomu, že by u ložisek mělo docházet k technickým změnám, když hovoří pouze o přebalování ložisek do jiných krabiček. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud při případné repasaci či rekonzervaci došlo k pochybení, lze ho shledat pouze tam, že na obalech repasovaných či rekonzervovaných ložisek nebylo uvedeno, že jsou repasovaná nebo rekonzervovaná. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný netvrdí, že by repasaci či přesněji rekonzervaci sám prováděl, je otázkou, zda mu lze klást za vinu, že obaly ložisek nebyly „originální“. Je třeba poukázat na to, co již bylo uvedeno shora, že ve výpovědích svědka Ing. F. se vyskytují určité rozpory, a proto uzavřít, že ložiska nejsou repasovaná pouze na základě jeho výpovědi, že ložiska nebyla nijak speciální a nemělo ekonomický smysl je repasovat, se Nejvyššímu soudu jeví nedostatečné. Jak již bylo naznačeno shora, pro posouzení věci je rozhodující, zda ložiska jsou „padělky“, či nikoliv, a z jakého důvodu jsou případně uložena v určitých krabičkách, které mohou být také neoprávněně označeny ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Tuto skutečnost je potřeba zjistit skutečně nezávislým znaleckým zkoumáním, při kterém bude vhodné přihlédnout i k tomu, zda ložiska byla repasována či rekonzervována, anebo zda tomu tak nebylo. 23. Obviněný v dovolání dále namítá absenci subjektivní stránky žalovaného trestného činu, přičemž podle dovolatele v napadených rozsudcích chybí skutkové okolnosti charakterizující subjektivní stránku, které by vyjadřovaly úmyslné zavinění. 24. Nalézací soud se otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu věnoval poměrně podrobně a v této souvislosti uvedl, že původním rozsudkem byl obviněný obžaloby zproštěn, neboť podle závěru nalézacího soudu v rozsudku ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 3 T 51/2011, nebylo možno obviněnému prokázat existenci subjektivní stránky projednávaného přečinu, zejména s ohledem na tvrzené právní spory a na ujišťování ze strany dodavatele ložisek společnosti Global Supply, a. s. Nalézací soud v následujícím odsuzujícím rozsudku po zrušení zprošťujícího rozsudku odvolacím soudem dospěl k závěru, že musí korigovat své předchozí skutkové a právní závěry ve světle provedeného dokazování. Podle judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 539/2010) je nutné při zkoumání podmínek trestní odpovědnosti za projednávaný trestný čin vycházet ze závěru, že každý, kdo hodlá provozovat podnikání, je povinen dodržovat veškeré právní předpisy, které s podnikáním souvisejí, a je pouze výlučně jeho povinností si zajistit k tomu dostatečné informace včetně znalostí práv vážících se k ochranným známkám, jehož se podnikání týká. Obviněný podnikal v obchodování s ložisky po dobu více než 20 let, byť se sám označil za osobu, která neměla odborné znalosti o technické stránce ložisek, přece jen měl v tomto oboru mnohaleté zkušenosti, ložiska na trhu nakupoval či nechal nakupovat a dále prodával způsobem, který popsal, přičemž se zaměřoval na co největší obrat. Z jeho výpovědi vyplynulo, že ložiska tzv. rychle obracel, tj. nakoupil a co nejrychleji prodal, což koresponduje i se shora uvedeným závěrem, že zajištěná padělaná ložiska byla tzv. rychloobrátková. Dne 2. 9. 2009 byl osobně upozorněn na pravidla užívání ochranné známky ZVL v České republice, dne 25. 11. 2009 mu byl společností ZVL SLOVAKIA, a. s., odeslán dopis s výzvou, aby okamžitě upustil od neoprávněných zásahů do práv k ochranné známce, současně byl informován, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná spol. T.-V., s. r. o., nepocházejí z řádných distribučních zdrojů, a přesto dne 2. 3. 2010 při kontrolním nákupu v předmětné prodejně byla prodávána ložiska v krabičkách označených ZVL s vyraženým označením ZVL a slovem SLOVAKIA, která byla licenčním uživatelem označena za padělky, při prohlídce jiných prostor v provozovně ze dne 8. 4. 2010 zde byla zajištěna ložiska, označená ochrannou známkou ZVL v obalech označených ZVL, které byly neoprávněně označeny touto ochrannou známkou. Byť se po obdržení dopisu obrátil na společnost Global Supply, a. s., která byla jeho obchodním partnerem, nutno zdůraznit, že informace o údajných sporech o ochrannou známku se měly týkat území Slovenska. Obviněný sám neměl informace o případných sporech na území České republiky, v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví byla zapsána ochranná známka ZVL k těmto výrobkům pro společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o. Obviněný nerespektoval práva vlastníka ochranné známky, nesnažil se ani vlastníka ochranné známky jakkoliv zkontaktovat, aby si u něj případně ověřil poskytnuté informace. Nutno zdůraznit, že podle §2 písm. a) zákona o ochranných známkách na území České republiky požívají ochrany ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví. Zápisem do rejstříku nastávají účinky ochranné známky, včetně práv stanovených v §8 citovaného zákona. Pokud neměl žádné relevantní informace zpochybňující právo k projednávaným ochranným známkám na území České republiky, pokud se ani neobrátil na vlastníka této ochranné známky, za situace, kdy mohl nahlížet i prostřednictvím internetové aplikace do rejstříku ochranných známek, a kdy byl upozorněn jak osobně, tak písemně na pravidla užívání této ochranné známky a na podezření, že prodává ložiska neoprávněně označená ochrannou známkou ZVL (předchozí upozornění má vliv na subjektivní stránku – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 Tdo 938/2011), kdy před provedenou prohlídkou jiných prostor byly u něj nakoupeny padělky ložisek a kdy s odstupem cca 4 měsíců od písemného upozornění byly v provozovně zajištěny padělky ložisek v celkovém počtu 16.142 ks, lze dovodit, že byl přinejmenším srozuměn s tím, že jakožto jednatel společnosti T.-V., s. r. o., v provozovně této společnosti skladuje ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL. Po vyhodnocení všech důkazů nalézací soud tedy u obviněného shledal zavinění ve formě úmyslu nepřímého (srov. str. 17 – 18 rozsudku nalézacího soudu). 25. K otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu se odvolací soud vyjádřil v napadeném rozsudku v tom smyslu, že bylo prokázáno, že obviněný ložiska přechovával přesto, že byl vyzván k upuštění od zásahů do práv k ochranné známce ZVL, a to jednak osobně dne 2. 9. 2009, kdy byl upozorněn na pravidla užívání ochranné známky ZVL v České republice, jednak písemně dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009, jímž byl informován o tom, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL jsou oprávněny používat jen společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a byl vyzván k okamžitému upuštění od neoprávněných zásahů do práv k ochranné známce ZVL a k odstranění závadného stavu okamžitým stáhnutím neoprávněně označeného zboží z oběhu. To obviněný prokazatelně neučinil a ložiska ve své provozovně za účelem dalšího prodeje skladoval, tedy přechovával, jak bylo zjištěno jednak dne 2. 3. 2010, kdy zaměstnanci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., provedli kontrolní nákup ložisek (č. l. 15 až 22), při kterém v prodejně společnosti T.-V., s. r. o., zakoupili ložiska v krabičkách označených ZVL s vyraženým označením ZVL a slovem SLOVAKIA, a dále to bylo zjištěno dne 8. 4. 2010 při prohlídce jiných prostor v předmětné provozovně, kdy zde byla zajištěna ložiska, označená ochrannou známkou ZVL v obalech označených ZVL v počtu několika tisíc (č. l. 59 a násl.). Odvolací soud situaci shrnuje tak, že obviněný zasáhl do práv vlastníka ochranné známky na výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna, vyplývající z §8 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a v rozporu s §8 odst. 2 písm. a) téhož zákona skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15.590 kusů padělků ložisek, neoprávněně označených slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pro vlastníka – společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., a od 11. 3. 2010 takto zasáhl také do práv nevýlučného licenčního uživatele této ochranné známky společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s. Předchozí upozornění, jehož se obviněnému prokazatelně dostalo, má přitom vliv na subjektivní stránku vytýkaného trestného činu (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 938/2011), a okresní soud správně uzavřel, že nejméně ode dne 2. 9. 2009, kdy na to byl obviněný poprvé upozorněn, lze v jeho jednání spatřovat přinejmenším úmysl nepřímý (srov. str. 11 – 12 rozsudku odvolacího soudu). Obhajobu obviněného odvolací soud hodnotil tak, že nesměřovala k podstatě jednání, které je mu kladeno za vinu, a přesto byla okresním soudem pečlivě a dostatečně prověřována. Za situace, kdy bylo prokázáno, že ve své provozovně obviněný za účelem dalšího prodeje skladoval ložiska, označená ochrannou známkou, jejímž licenčním uživatelem nikdy nebyl a jejímž vlastníkem mu nebyl dán souhlas k jejich výrobě, ani je nezakoupil od originálního výrobce, a ačkoliv byl výslovně upozorněn, že vlastníkem ochranné známky je společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., a dále jsou ji oprávněny používat jen společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a byl vyzván k okamžitému upuštění od neoprávněných zásahů do práv k ochranné známce ZVL a k odstranění závadného stavu okamžitým stáhnutím neoprávněně označeného zboží z oběhu, a přesto nic takového neučinil a výrobky i po tomto upozornění nadále přechovával, je zcela irelevantní, zda mu jiné osoby podaly informace o údajných sporech o ochrannou známku ZVL probíhajících na území Slovenské republiky, neboť takové informace neobdržel ani od vlastníka ochranné známky ani od jejího licenčního uživatele a v případě, že hodlal ve svém podnikání, spočívajícím v obchodování s ložisky označenými ochrannou známkou, pokračovat, mohl si stav věci snadno oficiálně ověřit, například dotazem u Úřadu průmyslového vlastnictví nebo prostým nahlédnutím do rejstříku ochranných známek, což neučinil. Návrh obviněného na doplnění dokazování v odvolacím řízení výslechem svědkyně F. ze společnosti Global Supply, a. s., a opětovným čtením výpovědí svědků H. a H., byly proto shledány odvolacím soudem zcela nadbytečnými, neboť tvrzení těchto osob jsou irelevantní. 26. Nejvyšší soud k otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu přezkoumal rozhodnutí soudů nižších stupňů a považuje za nutné k nim uvést, že závěry o subjektivní stránce soudy obou nižších stupňů ve svých odsuzujících rozsudcích vyvozovaly zejména ze skutečnosti, že přes předchozí upozornění obviněného na tu skutečnost, že vlastníkem ochranné známky je společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., a další oprávnění ji používat mají jen společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a výzvu k okamžitému upuštění od neoprávněných zásahů do ochranné známky ZVL, tuto výzvu nereflektoval a nadále předmětná ložiska skladoval za účelem prodeje. Odvolací soud obhajobu obviněného hodnotil tak, že nesměřovala k podstatě jednání, které je mu kladeno za vinu, a přesto byla okresním soudem pečlivě prověřována (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu a podrobně předchozí bod 25 tohoto usnesení). V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že obviněnému nebyl licenčním uživatelem předmětné ochranné známky dán souhlas k výrobě ložisek, které obviněný prokazatelně ve své provozovně skladoval za účelem dalšího prodeje. Toto konstatování je však pro posouzení dané věci zcela zavádějící. Obviněný V. nikdy netvrdil, že by ložiska vyráběl sám, naopak od počátku trestního řízení setrvává na tvrzení, že ložiska nakupoval od jiných dodavatelů (srov. podaná vysvětlení či výpovědi obviněného např. na č. l. 88, 280, 664 aj.). Obviněnému ani výroba předmětných ložisek není kladena za vinu a ze spisového materiálu nic nenasvědčuje tomu, že by měl sám vyrábět ložiska neoprávněně označená předmětnou ochrannou známkou. Nejvyššímu soudu tedy není zřejmé, z jakého důvodu shora uvedenou skutečnost odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uváděl, neboť pro posouzení subjektivní stránky daného trestného činu je zcela irelevantní. Odvolací soud dále k otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu poukazuje na tu skutečnost, že obviněný předmětná ložiska nezakoupil od originálního výrobce. V rozsudku odvolacího soudu, ani v jemu předcházejícím řízení, však nebylo řešeno, že by ložiska označená ochrannou známkou ZVL bylo možné nakupovat pouze od originálního výrobce, když toto samozřejmě obecně neplatí, a není to zpravidla z hlediska dodržení práv k ochranné známce vyžadováno, neboť v obchodních vztazích je naprosto běžné, že konečný prodejce nakupuje prodávané zboží, a to i chráněné ochrannými známkami, od velkoobchodníků či jiných distributorů. Současně je třeba upozornit na to, že obviněný nakupoval předmětná ložiska od obchodníků, kteří se jejich prodejem dlouhá léta zabývali, a to dokonce i od autorizovaného prodejce ložisek ZVL společnosti WIKA Sp. z o. o. (dále jen „WIKA“), která byla oficiálním distributorem poškozené společnosti (srov. č. l. 668 a 733 spisu). V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na výzvu poškozené společnosti a společnosti ZVL AUTO, s. r. o., ze dne 20. 11. 2009, ve které je společnost T.-V., s. r. o., upozorňována na to, že ložiska nemají pocházet ze zdrojů distribuovaných dříve uvedenými společnostmi. Podle §11 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, však platí, že vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v členském státě Evropských společenství nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem. S uvedenými skutečnostmi se oba nižší soudy dostatečně nezabývaly, zvláště když nepochybně neplatí, že by bylo možné nakupovat ložiska stejně tak jako jiné výrobky označené ochrannou známkou jen od výrobce užívajícího licenci k jejich výrobě. 27. Odvolací soud se obhajobou obviněného ohledně subjektivní stránky přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku zabýval také z toho hlediska, že hodnotil tu skutečnost, zda mu jiné osoby (Z. H. – ZHL Ložiska, M. H. – ZVL-OZ, Global Supply, a. s.) podaly informace o údajných sporech o ochrannou známku ZVL probíhajících na území Slovenské republiky, jako irelevantní, neboť takové informace neobdržel ani od vlastníka ochranné známky ani od jejího licenčního uživatele (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Tato skutečnost i z hlediska zájmů poškozené společnosti na výsledku předmětného sporu však z hlediska obhajoby obviněného nemá význam, neboť skutečnosti o v minulosti probíhajících sporech vyplývají z důkazů obsažených ve spise, a to z výpovědi svědka Z. H., který na trhu působil jako konkurent společnosti obviněného (srov. č. l. 699 spisu), ze které plyne, že v době, kdy obdrželi od společnosti ZVL upozornění o tom, že ložiska, která se u něj nacházela, by mohla být padělky, měl „dost nejasné informace o tom, kdo je držitelem značky, a probíhaly tam určité spory o tom, kdo může distribuovat tuto značku, a to byl i důvod, proč [se setkal] s jednatelem firmy Ebis, který se prokazoval dokumenty, které ho opravňovaly se prokazovat touto značkou, a [svědek věděl], že tam byl vedený i nějaký spor o tu ochrannou značku a nebylo to jasné na trhu, kdo může za tu značku vystupovat a kdo ji může prodávat a co je a co není padělek (srov. č. l. 700 spisu). Dalším důkazem, ze kterého vyplývá, že spory měly probíhat, je výpověď svědka M. H., z níž vyplývá, že se dva roky účastnil soudních sporů ohledně známek a označení na Slovensku, kdy jako jednatel zastupoval společnost, která se zabývala ochrannými právy k značce ZVL. K tomu dále doplňuje, že „spory byly o to, zda je možné ochrannou známku s kruhem, která se x roků nepoužívala, považovat za propadnutou, neužívanou, zda byla obnovována či nebyla obnovována, byly tam spory o tom, že obnovení ochranné známky anebo duševního vlastnictví neproběhlo korektně; sporů bylo strašně mnoho, předmětů sporů bylo hodně (srov. č. l. 737 spisu). Existence sporů vyplývá ze sdělení Najvyššieho súdu Slovenskej republiky, ze kterého plyne, že u něj v roce 2002 probíhalo přezkumné řízení, ve kterém byla žalobcem společnost ZVL-OZ, s. r. o. Další řízení stejného žalobce tento soud neeviduje (srov. č. l. 995 spisu). Z dalších dokumentů dokonce vyplývá, že nějaké spory byly vedeny i po rozhodném období, když ze sdělení Úradu priemyselného vlastníctva Slovenskej republiky vyplývá, že sice nedisponuje informacemi o sporech vedených o předmětných ochranných známkách, ale zároveň přikládá přílohu usnesení Okresného súdu v Bratislave I. ze dne 18. 4. 2013, č. j. 33CbPv/1/2013-31, které se jedné z předmětných ochranných známek týká (srov. č. l. 955 spisu), přitom toto řízení nebylo k 24. 6. 2015 ukončeno, jak vyplývá z dalšího přípisu tohoto soudu (srov. č. l. 1035 spisu). S ohledem na tato zjištění a sdělení není důležité, zda tuto skutečnost potvrzovala i poškozená společnost, zvláště když i podle výroku napadeného rozsudku tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, tedy účinnost vůči třetím osobám na území České republiky nastala až těsně před koncem vymezeného období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010. V té souvislosti je třeba dále konstatovat, že se soudy nižších stupňů s obhajobou obviněného týkající se absence subjektivní stránky nevypořádaly dostatečně, a to ani stran tvrzení dovolatele směřujících k tomu, že jeho úmysl se musí vztahovat i na jeho vědomí, že předmětná ložiska jsou „padělky“. Odvolací soud se totiž nevypořádal s obhajobou obviněného, který uvedl, že v dopise zaslaném společnosti T.-V., s. r. o., nebylo uvedeno, že prodává „padělky“ (srov. č. l. 667 spisu). Ze spisu je přitom zřejmé, že ve výzvě bylo uvedeno, kdo je oprávněn ochrannou známku užívat a že tyto společnosti zjistili na trhu porušování a zneužívaní účasti na hospodářské soutěži ze strany jiných soutěžitelů, zejména porušováním práv k ochranné známce ZVL, že podle informací oprávněných společností „a reálných důkazů společnost T.-V., s. r. o., prodává na trhu ložiska značená ochrannou známkou "ZVL", která nepochází ze zdrojů distribuovaných shora uvedenými společnostmi, které jsou jako jediné oprávněné používat ochrannou znánku "ZVL" na svých prodávaných výrobcích. Vzhledem k uvedenému [obviněného společnosti vyzvaly] k okamžitému upuštění od neoprávněných zásahů do práv k ochranné známce "ZVL", a ve smyslu ust. §53 ve spojení s ust. §12 Obchodního zákoníku zároveň k odstranění závadného stavu okamžitým stáhnutím neoprávněně vyrobeného zboží z oběhu a poskytnutí informací o jeho původu a distribuci, včetně údajů o jeho vlastníkovi, výrobci a množství“ (srov. č. l. 220 spisu). Přestože lze dospět k závěru, že z výzvy je zejména s ohledem na žádost o odstranění závadného stavu a sdělení dodavatele zřejmé, že poškozená společnost směřuje k tomu, že společnost obviněného disponuje ložisky neoprávněně označenými ochrannou známkou ZVL, není toto sdělení dostatečně určité z hlediska konkrétních okolností vztahujících se k posouzení zavinění u obviněného, zda si byl v rozhodné době, která je mu kladena za vinu, dostatečně vědom, že předmětná ložiska by měla být „padělky“. Ostatně tato skutečnost měla být podle tvrzení svědků Ing. J. R. (srov. č. l. 669 spisu) a I. Š. (srov. č. l. 675 spisu), sdělena obviněnému při jejich návštěvě v jeho společnosti dne 2. 9. 2009. 28. K otázce subjektivní stránky obhájce při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 13. 2. 2015 předložil listiny, ze kterých má být zřejmé, že ochranná známka ZVL byla registrována mimo jiné na společnost ZVL – OZ, s. r. o., i v době, která je vytýkána obžalobou. Obhájce rovněž předložil seznam subjektů, které značku ZVL používaly, přičemž některé z nich dokonce i v rozhodné době, přitom poukazoval na to, že tyto důkazy mají sloužit k prokázání absence subjektivní stránky daného trestného činu (srov. č. l. 966-978, 982 spisu), dále poukazoval na chaotickou situaci ohledně ochranných známek, k jejímuž dokreslení předložil výpis z internetových stránek světové organizace duševního vlastnictví, kde ke známce ZVL nebo nějakému slovnímu znění ZVL je registrováno celkem 5 záznamů, dále výpisy WIPO, ze kterých vyplývá, že poškozená společnost má zaregistrovanou grafickou ochrannou známku až od 4. 6. 2010, dále poukazoval na skutečnost, že „pokud se u úřadu průmyslového vlastnictví zadá čistě jenom slovní označení ZVL, tak vyjede 16 záznamů“, dále předkládá výpis úřadu průmyslového vlastnictví, ze kterého vyplývá, že pro společnost ZVL – OZ, s. r. o., je od roku 1982 zapsána pouze grafická ochranná známka ZVL v kruhu (srov. č. l. 723 spisu). Tyto všechny předložené podklady (srov. přílohy založené v přílohovém obalu na č. l. 718 spisu) mají dokreslovat chaotickou situaci ohledně ochranné známky ZVL. Ostatně skutečnost, že pod heslem „ZVL“ je registrováno více než jedna platná ochranná známka, vyplývá rovněž z vyjádření patentového zástupce, který uvádí, že těchto známek je registrováno celkem pět, z čehož dvě jsou zapsány ve slovní podobě a tři v grafickém ztvárnění. Z vyjádření rovněž plyne, že některé známky jsou registrovány pro jiné subjekty než pro poškozenou společnost, například společnost OMNIA, a. s., je majitelem slovní ochranné známky „KLF-ZVL“, majitelem „grafické ZVL“ známky je společnost ZVL-OZ, s. r. o. (srov. č. l. 251 spisu). Obhajoba rovněž v tomto směru zdůrazňovala obsah výpovědi svědka Ing. M. H., opakovaně na něj v průběhu řízení poukazovala (srov. např. protokol o hlavním líčení konaném dne 1. 11. 2012 na č. l. 736 spisu, protokol o hlavním líčení konaném dne 17. 4. 2014 na č. l. 862 spisu, písemnou verzi závěrečného návrhu obhajoby ze dne 13. 8. 2015 na č. l. 1048 spisu nebo doplnění odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu ze dne 6. 11. 2015 na č. l. 1089 spisu). Z výpovědi Ing. M. H., který se ložisky zabývá více než 30 let, několik let působil jako jednatel společnosti OZ – ZVL, s. r. o., pracoval jako technický ředitel a dále pak obchodoval se společností obviněného jako jednatel společnosti EASTERN Slovakia Project, s. r. o. (srov. č. l. 724 spisu), přitom vyplývá, že „není možné běžnými dostupnými prostředky zjistit, zda ložisko označené značkou ZVL je anebo není falzifikát“ a že „[n]ení možné, aby pan V. anebo někdo jiný z [jejich] odběratelů anebo [oni sami] při běžné prověrce zjistili, zda jde či nejde o falzifikát“ (srov. č. l. 725 spisu). Tyto okolnosti je třeba z hlediska naplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu hodnotit, zda obviněný věděl či mohl vědět, že předmětná ložiska jsou „padělky“, tedy jsou neoprávněně označenými ochrannou známkou ZVL, což oba nižší soudy neučinily a místo toho se uchýlily jen k obecným tvrzením typu, že „…obhajoba nesměřovala k podstatě jednání…“. Obdobně soudy nižších stupňů nevěnovaly dostatečnou pozornost výpovědi svědka H., pokud hovoří o sporech týkajících se ochranné známky ZVL, přestože se jedná o jeden z opakujících se argumentů obhajoby. Svědek H. hovoří o sporech, kterých se účastnil 2 roky v B. B., když jako jednatel zastupoval společnost OZ – ZVL, s. r. o., vysvětluje, že ochranná známka k ZVL není jedna, ale čtyři, kdy má být chráněn tvar, sklon písma, velikost písma a systém označení, rozvádí, že spory byly o to, zda ochrannou známku ZVL s kruhem, která se několik let nepoužívala, je možno považovat za propadnutou, nevyužívanou, byly spory o tom, zda obnovení ochranné známky proběhlo korektně, svědek uvádí, že „sporů bylo strašně hodně, předmětů sporů bylo hodně“, dále hovoří o tom, že je to deset let stará záležitost a že přesná chronologie by se dala zjistit u Úřadu průmyslového vlastnictví (srov. č. l. 727 spisu). Tyto důkazy ovšem oba soudy nižších stupňů řádně nevyhodnotily a dokonce se jim s tvrzením, že jsou „irelevantní“, s čímž Nejvyšší soud nemůže souhlasit, vůbec konkrétně nevěnovaly, ač jsou v rozporu s tvrzeními společností ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., pokud jde o to, že jsou jako jediné oprávněné používat ochrannou známku „ZVL“ na svých prodávaných výrobcích. Obviněný opakovaně poukazoval na nepřehlednost situace, přičemž toto tvrzení podporoval odkazem na výpověď svědka H., který vypověděl, že rovněž on měl „nejasné informace o tom, kdo je držitelem značky a probíhaly tam určité rozpory o tom, kdo může distribuovat tuto značku“ (srov. č. l. 700 spisu). Konečně i zástupce poškozené společnosti při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 konstatuje, že byla nově vedle ochranné známky ZVL registrována ochranná známka ZVL SLOVAKIA (srov. č. l. 722 spisu), přičemž soudy tyto skutečnosti ohledně značky ZVL a jí podobných při hodnocení věci nevzaly dostatečně z hlediska obhajoby obviněného v úvahu. Nejvyšší soud k tomu ještě připomíná, že s obhajobou obviněného je třeba se vždy náležitě vypořádat a řádně a konkrétně odůvodnit, proč je tato obhajoba nedůvodná či právně nevýznamná. 29. Dále soudy nižších stupňů pochybily, když nepřihlédly k té části obhajoby obviněného, ve které poukazuje na předchozí trestní řízení zahájené proti němu v obdobné věci, jež po předložení faktur za zakoupená ložiska bez dalšího skončilo. Domníval se tedy, že postup v této věci bude shodný, neboť tato situace nebyla ojedinělá, distributoři proti společnosti T.-V., s. r. o., opakovaně podávaly trestní oznámení, proto tomu obviněný nepřikládal důraz (srov. č. l. 665 spisu, závěrečná řeč obhájce při hlavním líčení konaném dne 17. 4. 2014 na č. l. 863 spisu, na kterou ve svých dalších podáních opakovaně odkazuje – srov. odvolání na č. l. 907 a 1049 spisu). Rovněž tomuto tvrzení obviněného soudy nižších stupňů nevěnovaly náležitou pozornost a nevyhodnotily jej z hlediska obhajoby obviněného ohledně jeho zavinění. Takto postupovaly přesto, že uvedenou obhajobu obviněného nejméně zčásti podporuje sdělení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje Policie ČR, územního odboru Frýdek-Místek, oddělení hospodářské kriminality, ze kterého plyne, že trestní oznámení společnosti ZKL, a. s., na obviněného bylo prověřováno pod ČSV: OVFM-6/2001, a posléze byla tato věc podle §159a dost. 1 tr. ř. odložena a v roce 2012 byl materiál skartován (srov. č. l. 752 spisu). 30. Naprosto zásadní pochybení však Nejvyšší soud spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů při hodnocení subjektivní stránky žalovaného trestného činu náležitě nezohlednily tu skutečnost, že obviněnému mělo být sděleno, že společnosti Global Supply, a. s., bylo zástupci poškozené společnosti umožněno ložiska, která u společnosti Global Supply, a. s., byla touto společností označena jako padělky, doprodat. Tato skutečnost vyplývá z vyjádření předloženého Ing. M. F., v rozhodné době předsedkyní statutárního orgánu Global Supply, a. s., ze dne 14. 4. 2014, ze kterého vyplývá, že obviněnému „pri stretnutí v S., ktoré sa konalo koncom roka 2009, povedala, že jediným oprávneným používateľom ochrannej známky ZVL je spoločnosť ZVL SLOVAKIA, a. s., ktorá [jim] dala súhlas na dopredanie [jejich] ložísk označených ochrannou známkou ZVL, preto ložiská, ktoré od [nich] kupuje neporušujú práva majiteľa ochrannej známky ZVL ani spoločnosť ZVL SLOVAKIA, a. s.“ (srov. č. l. 848 spisu). Skutečnosti uváděné Ing. F. vyplývají i z výpovědi PhDr. J. M., v rozhodné době zaměstnankyně společnosti Global Supply, a. s., která uvedla, že se účastnila setkání Ing. F. s obviněným, které proběhlo v listopadu 2009, a že „pánovi V. bolo oznámené, že aj on môže dopredať ložiská ZVL“ (srov. výpověď svědkyně M. na č. l. 17 spisu dožádaného Okresního soudu ve Skalici založeného na č. l. 816). Zároveň potvrdila, že na setkání se zástupci společnosti ZVL bylo dohodnuto, že společnost Global Supply, a. s., může doprodat ložiska označená značkou ZVL (srov. rovněž výpověď svědkyně M. na č. l. 17 spisu dožádaného Okresního soudu ve Skalici založeného na č. l. 816). Obdobně obviněný při svém výslechu při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 17. 4. 2014 uvádí, že mu paní F. řekla, že „se tím vůbec [nemá] zabývat, že tyto světle modré krabičky [má] doprodat“ (srov. č. l. 857 spisu). Rovněž zástupci poškozené společnosti, konkrétně Ing. J. R., statutární orgán a člen představenstva společnosti ZVL SLOVAKIA, a Ing. M. M., od března 2013 jednatel společnosti Ochranná znánka, s. r. o., která byla zřízena za účelem ochrany ochranné známky ZVL, a člen statutárního orgánu poškozené společnosti, potvrzují tu skutečnost, že společnosti Global Supply, a. s., bylo dovoleno doprodat ložiska, která zástupci poškozené společnosti vyhodnotili jako falzifikáty (srov. výpověď svědka R. na č. l. 670 spisu a výpověď svědka M. na č. l. 1013 spisu). Obhájce obviněného přitom na tuto skutečnost, že byl společnosti Global Supply, a. s., dán souhlas obviněnému s doprodejem ložisek, poukazuje, konkrétně uvádí, že v takovém případě by měla být stíhána jiná osoba, nikoliv obviněný (srov. jeho závěrečnou řeč z hlavního líčení konaného před nalézacím soudem dne 17. 4. 2014 na č. l. 861 spisu, opakovaně na tuto závěrečnou řeč přitom odkazuje ve svých dalších podáních – srov. doplnění odvolání ze dne 15. 7. 2014 na č. l. 907 spisu a písemná verze závěrečného návrhu obhajoby z 13. 8. 2015 na č. l. 1049 spisu). Sám obviněný ve svých výpovědích poukazuje na „gentlemanské“ dohody uzavírané mezi Ing. F. a zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, konkrétně Ing. M. (srov. č. l. 858, 1023 spisu). Soudy nižších stupňů, ale předtím ani orgány činné v přípravném řízení trestním, přesto této skutečnosti nevěnovaly pozornost. Obviněný ve své výpovědi podané při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 29. 8. 2012 přitom vysvětluje, proč pro něj Ing. M. F. byla věrohodnou osobou a tedy se obracel v reakci na obdržení dopisu od poškozené společnosti na ni, když uvádí, že Ing. F. byla dlouholetou zaměstnankyní jejich koncernu, rovněž zdůvodňuje, proč se neobracel na ostatní dodavatele, a to s tím, že ti mu dodávali menší množství ložisek, když uvedl, že „když [mu] někdo dodává asi půl procenta z celkového objemu, tak [mu] je v podstatě jedno, kdo to je“ (srov. č. l. 667 spisu). Tuto část výpovědi ostatně potvrzuje i svědek T. J. P., jenž pracoval ve společnosti WIKA, od níž rovněž měly pocházet zabavená ložiska, a který ve své výpovědi učiněné při hlavním líčení konaném dne 1. 11. 2012 před nalézacím soudem uvedl, že v roce 2009 činil objem obchodů mezi společnostmi T.-V. a WIKA už jen několik tisíc euro, když v minulosti to bylo několik desítek tisíc euro (srov. č. l. 734 spisu). V této souvislosti je rovněž třeba poukázat na e-mail, který ke své obhajobě obviněný předložil a ze kterého jednoznačně vyplývá, že situaci ohledně ložisek se společností Global Supply, a. s., skutečně řešil. Rovněž soudy pominuly obhajobu obviněného směřující k tomu, že na fakturách za předmětná ložiska je výslovně uvedeno, že pochází ze zemí EU, což ho vedlo k závěru, že se o padělky nejedná (srov. např. doplnění odvolání č. l. 1088 spisu). Ze shora uvedených hledisek však soudy nižších stupňů obhajobu obviněného nehodnotily, dokonce odvolací soud dospěl k závěru, že výslech svědkyně F. je nadbytečný (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Jak již bylo uvedeno shora, je povinností orgánů činných v přípravném řízení, ale i nalézacího a odvolacího soudu vypořádat se náležitě s obhajobou obviněného (§125 odst. 1 tr. ř.) a prokazovat se stejnou pečlivostí skutečnosti svědčící nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného (§2 odst. 5 tr. ř.). Opačný postup orgánů činných v přípravném řízení a posléze také obou nižších soudů v jejich odsuzujících rozsudcích, ke kterému podle Nejvyššího soudu v tomto případě došlo, je v rozporu nejen s citovanými ustanoveními trestního řádu, ale i s právem obviněného na spravedlivý proces zakotveným v čl. 6 Úmluvy (srov. bod 11 tohoto usnesení). 31. Orgány činné v trestním řízení rovněž nevěnovaly pozornost ztotožnění konkrétních ložisek s dodavatelem, od kterého je společnost obviněného obdržela. Přitom pro posouzení subjektivní stránky se vzhledem ke shora uvedenému jeví jako základní, kdo z již zmíněných dodavatelů předmětná ložiska obviněnému Ing. V. V. dodal. Pokud tedy na základě dalšího řízení bude zjištěno, že zabavená ložiska byla skutečně neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL a šlo tedy o padělky, bude nutné se podrobně zabývat ztotožněním zabavených ložisek s fakturami, které obviněný předložil jako doklady o koupi těchto ložisek (srov. č. l. 110 až 194 spisu). Na to, od které společnosti pochází zabavená ložiska, totiž navazují výpovědi jednotlivých svědků. Bez takého ztotožnění nelze porovnat, ve vztahu ke kterým ložiskům lze dovodit úmyslné zavinění obviněného a v jaké míře. Pokud totiž měl obviněný vědomost o tom, že ložiska, která mu dodávala společnost Global Supply, a. s., byla i v období, které je mu kladeno za vinu, prodávána se souhlasem poškozené společnosti, a to i v případě, že se jedná o ložiska, u kterých vznikala pochybnost, zda nebyla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), jak je uvedeno shora, nelze usuzovat na úmysl obviněného uvádět do oběhu ložiska neoprávněně označená ochrannou známkou, když tak měl činit s vědomím, že poškozená společnost k tomu dala souhlas. Obdobně v případě ložisek dodávaných společností WIKA se soudy nezabývaly obhajobou obviněného, který poukazuje na skutečnost, že tato společnost je oficiálním distributorem poškozené společnosti (srov. č. l. 668 spisu). Přitom zabavená ložiska pocházejí podle předložených faktur i od této společnosti (srov. č. l. 374 – 376 spisu). Zástupce společnosti WIKA ve své výpovědi konané před nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 jednak potvrdil tu skutečnost, že ložiska nakupovali přímo od poškozené společnosti (srov. č. l. 719 spisu), ale zejména uvedl, že nikdy nevzniklo ani podezření, že by některé ložisko bylo „padělkem“ (srov. č. l. 734 spisu). Podle shora uvedeného tedy na jedné straně stojí oficiální distributor poškozené společnosti, který ložiska ZVL odebírá podle svého tvrzení pouze od poškozené společnosti, přičemž nikdy u nich nevzniklo ani podezření, že by se mělo jednat o „padělky“, a na druhé straně jsou zřejmě i ložiska, která byla dodána tímto distributorem zabavena a označena jako „padělky“, resp. tato skutečnost nebyla v návaznosti na faktury založené ve spise jednoznačně objasněna. V případě, že v průběhu dalšího řízení tedy bude zjištěno, že předmětná ložiska dodaná obviněnému společností WIKA jsou „padělky“, bude nutné vyčlenit z obžaloby a příp. i z výroku o vině nejen ta ložiska, která dodala společnost Global Supply, a. s., u kterých byl obviněný touto společností ubezpečen, že je může dále prodávat (srov. výpověď svědkyně M. na č. l. 17 spisu dožádaného soudu založeného na č. l. 816 spisu a vyjádření Ing. F. na č. l. 848 spisu), ale zřejmě rovněž ložiska dodaná společností WIKA, neboť se bude třeba zabývat naznačeným rozporem, a tím, zda obviněný mohl být minimálně srozuměn s tím, že ložiska dodávaná oficiálním distributorem poškozené společnosti mohou být ve skutečnosti „padělky“. 32. Při hodnocení subjektivní stránky žalovaného trestného činu musí orgány činné v přípravném řízení a případně i soudy nižších stupňů přihlédnout také ke skutečnosti, že obviněný měl zkušenost s již předchozím trestním řízením v obdobné věci ohledně ložisek ZVL, v němž byla podle jeho tvrzení věc odložena. Toto jeho tvrzení podporuje sdělení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje Policie ČR, územního odboru Frýdek-Místek, oddělením hospodářské kriminality, ze kterého plyne, že trestní oznámení společnosti ZKL, a. s., na obviněného bylo prověřováno pod ČSV: OVFM-6/2001, a posléze byla tato věc podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena a v roce 2012 byl materiál skartován (srov. č. l. 752 spisu). Také s těmito skutečnostmi je třeba se v dalším řízení vypořádat, přičemž skartaci příslušného spisu nelze vykládat v jeho neprospěch, ale naopak na základě pravidla in dubio pro reo v jeho prospěch. 33. Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že pokud za této situace bez hodnocení shora naznačených skutečností dospěly orgány činné v přípravném řízení a v návaznosti na ně i oba nižší soudy k závěru o naplnění subjektivní stránky přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, je takový postup v rozporu s pravidlem in dubio pro reo, vyplývajícím ze zásady presumpce neviny, a proto závěr o vině tímto přečinem nemůže obstát. Pokud v trestní věci oba uvedené soudy nedostály požadavku důsledného zhodnocení proti sobě stojících výpovědí obviněného (obžalovaného) a vyjádření poškozené společnosti (podporovaného svědeckými výpověďmi jejích zaměstnanců) a v této souvislosti pak zejména požadavkům vyplývajícím z práva obviněného navrhnout důkazy a tomu odpovídající povinnosti soudů se s těmito návrhy přesvědčivým způsobem vypořádat, neboť k tvrzením obviněného nebylo provedeno dostatečné dokazování, některé jím navrhované podstatné důkazy byly zamítnuty a jiné nebyly náležitě zhodnoceny, došlo tím ke krácení jeho práva na obhajobu [§2 odst. 13 a §33 odst. 1, 5 tr. ř., čl. 40 odst. 3 LPS a čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) EÚLP] a řízení jako celek nebylo vedeno za respektování zásad spravedlivého procesu, jehož jedním ze základních elementů je princip „rovnosti zbraní“ (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2001 sp. zn. IV. ÚS 463/2000, uveřejněn pod č. 122 ve sv. 23 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). 34. Z těchto důvodů odvolací soud pochybil, když dospěl při přezkoumávání rozhodnutí nalézacího soudu k závěru, že obhajoba obviněného nesměřovala k podstatě jednání, které je mu kladeno za vinu, stejně tak odvolací soud pochybil, když prověření obhajoby nalézacím soudem hodnotil jako pečlivé a dostatečné. Námitku obviněného týkající se toho, že dosud nebyla bez důvodných pochybností prokázána existence subjektivní stránky projednávaného přečinu, proto shledal Nejvyšší soud vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem důvodnou. 35. Obviněný Ing. V. V. ve svém dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. také namítl nemožnost uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ložisek s označením ZVL Slovakia s odůvodněním, že tato ložiska mu nepatří, ale náleží společnosti T.-V., s. r. o. Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015, resp. podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného k 3. 5. 2016, kdy odvolací soud uložil předmětný trest, může soud uložit mimo jiné také u věci, které bylo užito k spáchání trestného činu. Podle odst. 2 (resp. odst. 3 ve znění účinném v době ukládání trestu) téhož ustanovení může soud předmětný trest uložit, jen jde-li o věci náležející pachateli. Z uvedeného vyplývá, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty patří mezi druhy trestů postihující majetek (věci), který je ve vlastnictví pachatele trestného činu. Ve smyslu legální definice uvedené v §135 tr. zákoníku věc nebo jiná majetková hodnota (nyní již jen věc hmotná a nehmotná) náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je-li součástí majetku pachatele nebo pokud s ní fakticky jako vlastník (nebo majitel) nakládá, aniž je znám oprávněný vlastník (majitel) či držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty (nyní již jen věci). V posuzovaném případě však soudy nižších stupňů neřešily otázku, zda ložiska, jejichž propadnutí bylo jako trest uloženo, byla ve vlastnictví nebo byla součástí majetku obviněného, či zda náležela společnosti T.-V., s. r. o. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na faktury založené na č. l. 110 – 144 spisu, které byly předloženy k prokázání nákupu zabavených ložisek, přičemž z těchto faktur vyplývá, že odběratelem předmětných ložisek byla společnost T.-V., s. r. o. Podmínku, že věc, které se týká trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (nyní již jen věci), náleží pachateli, je třeba objasnit provedenými důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 7 Tz 278/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 13, pod č. T 319). Soudy nižších stupňů se při ukládání trestu propadnutí předmětných ložisek musí zabývat otázkou, zda tato ložiska náležela do vlastnictví obviněného či společnosti T.-V., s. r. o. Přestože obviněný byl jednatelem a společníkem této společnosti, nelze jeho majetek s majetkem společnosti zaměňovat. Za současného stavu dokazování nic nenasvědčuje tomu, že předmětná ložiska náležela obviněnému, a proto oba soudy nižších stupňů pochybily, když obviněnému takový trest uložily. Námitka obviněného směřující k tomu, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, je tak důvodná. Nad rámec shora uvedeného je nutné připomenout, že jsou-li splněny ostatní zákonné podmínky podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, mohou soudy nižších stupňů uložit ochranné opatření spočívající v zabrání předmětných ložisek (srov. usnesení Pléna Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 1965, sp. zn. Pls 1/1965), případně jinak rozhodnout, jak bude s předmětnými ložisky naloženo. 36. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný Ing. V. V. vyslovil přesvědčení, že jeho trestní stíhání nebylo na místě a bylo třeba jej obžaloby zprostit z důvodu nutné aplikace principu „ultima ratio“, přičemž poukázal rovněž na zásadu subsidiarity trestní represe. Soudy nižších stupňů se s věcí z tohoto hlediska ve svých rozhodnutích nevypořádaly. 37. Nejvyšší soud k této námitce obviněného především považuje za potřebné obecně poznamenat, že zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio jsou zakotveny v §12 odst. 2 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zásada subsidiarity trestní represe, která v současném významu vychází také z myšlenek právního státu, obecně v trestním právu hmotném reflektuje dvojí přístup – akcesorní a subsidiární. Akcesorní přístup spatřujeme v tom, že trestní zákony poskytují ochranu právních statků, které jsou upraveny a do značné míry i chráněny jinými právními odvětvími, na základě odpovědnosti z porušení právních norem vyvozované (např. občanskoprávní, obchodněprávní či správní), a proto se trestní zákony nazývají akcesorními či druhotnými, neboť ochrana jimi poskytovaná je až druhotná. Subsidiární přístup potom znamená, že trestněprávní odpovědnost i trestní postih a tím i trestní zákony se uplatňují až v případě, že odpovědnost uplatňovaná v rámci základního právního odvětví (např. občanskoprávní, obchodněprávní či správní) motivačně ani sankčně nepostačuje. Z těchto dvou prvků, které spolu nerozlučně souvisí, zásada subsidiarity trestní represe v moderním chápání akcentuje zejména přístup subsidiární, neboť se zdůrazňuje, že trestněprávní řešení představuje nejzazší řešení pro zákonodárce i pro soudce, neboť trestní zákony (ale i trestní postih) se použijí až v případě, že odpovědnost uplatňovaná v rámci základního právního odvětví (např. občanskoprávní, obchodněprávní či správní) není dostatečná. S tím souvisí dikce principu ultima ratio, který je vyjádřen slovy „…v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“. Současně se však v jejím vymezení logicky objevuje i prvek akcesorní, neboť ochrana poskytovaná trestními zákony navazuje na právní statky upravené a do značné míry chráněné jinými právními odvětvími (např. občanským, obchodním, rodinným či správním právem). 38. Z hlediska aplikace zásady subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio tedy nelze souhlasit s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného, ve kterém po obecném konstatování, že trestní zákoník vychází z formálního pojetí trestného činu, státní zástupce zdůraznil, že v obecné rovině lze každý trestný čin považovat „vždy za společensky škodlivý“, přičemž „opačný závěr stran zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi.“ V takovém případě by tedy konkrétní čin z hlediska závažnosti neodpovídal ani těm lehčím, běžně se vyskytujícím činům příslušné právní kvalifikace. Jak uvedl Ústavní soud ve své ustálené judikatuře, tento přístup opomíjí koncept legitimity v trestním právu, která je založena na tom, že "represivní prostředky mohou být použity pouze tehdy, je-li to odůvodněno především v rámci úcty k základním právům a jejich ochraně. Trestní právo musí chránit zásadní – legitimní zájmy a hodnoty tam, kde není jiné pomoci." [viz Fenyk, J. Subsidiarita trestní represe – rovnice o mnoha proměnných? ASPI, ID: LIT44527CZ; k legitimitě a proporcionalitě trestního práva viz také Kratochvíl, V. Případ, trestný čin, společenská škodlivost a vina v trestním právu (o zásadě subsidiarity trestní represe trochu jinak). Právník, 7/2015, s. 538-539]. Trestněprávní postih proto může přijít jen v situacích, ve kterých je to nezbytné pro dosažení účelu aplikované normy. Princip subsidiarity trestní represe z toho důvodu nesmí být pouhou výjimkou. Jak již bylo uvedeno výše, ústavněprávní perspektiva naopak vede k závěru, že je možné ho omezit jen s cílem, který je legitimní, a způsobem, který je přiměřený vůči tomuto legitimnímu cíli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3080/16). Navíc nelze absenci řešení předmětné otázky soudy nižších stupňů nahradit vyjádřením státního zástupce. Soudy nižších stupňů nejenže nevěnovaly pozornost prostoru pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, ale ani se vůbec nezabývaly možnostmi vyřešení trestní věci obviněného Ing. V. V. jinými právními prostředky. Přitom mohly vycházet ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012), v němž Nejvyšší soud dospěl mimo jiné k těmto závěrům: „I. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. II. Zakotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. III. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné.“ S přihlédnutím k tomu nelze odhlédnout od skutečnosti, že se orgány činné v trestním řízení vůbec nezabývaly otázkou, zda se poškozená společnost pokoušela řešit situaci jinou než trestněprávní cestou, například cestou civilního řízení. Navíc v situaci, kdy společnost obviněného T.-V., s. r. o, nebyla původním distributorem ložisek, které měly být neoprávněně označeny ochrannou známkou ZVL a měla případné padělky pouze skladovat za účelem dalšího prodeje a nikoliv je sama vyrábět. Orgány činné v trestním řízení dosud v této souvislosti nezkoumaly, zda poškozená společnost ZVL SLOVAKIA, a. s., podala trestní oznámení mimo obviněného Ing. V. V. (jednatele a společníka společnosti T.-V., s. r. o.), i na někoho dalšího, zejména některého z výrobců „padělků“, případně původních distributorů, kteří ložiska dodali obviněnému. V té souvislosti vzniká i otázka, zda je vhodné použít trestní represi a stíhat obviněného za situace, kdy prokazatelně zástupci poškozené společnosti dávali některým subjektům souhlas s doprodejem ložisek, které sami označili za padělky. Společenskou škodlivost činu, jehož spáchání je obviněnému kladeno za vinu, bezesporu posledně jmenovaná skutečnost snižuje, a to i přesto, že zřejmě obviněný na rozdíl od ostatních distributorů s poškozenou společností ZVL SLOVAKIA, a. s., nespolupracoval způsobem, jak si tato společnost představovala, což však obviněný vysvětloval v rámci své obhajoby. Za takovou nespolupráci však obviněného nelze postihovat tím, že se bez dalšího proti němu, a to na rozdíl od ostatních výrobců či distributorů, využije trestní represe. Všechny tyto skutečnosti ještě umocňuje fakt, že k závěru o naplnění subjektivní stránky žalovaného trestního činu nebude zřejmě možno dospět u všech ložisek tak, jak to učinily soudy nižších stupňů, jak bylo naznačeno shora (viz body 23 – 34 tohoto usnesení). 39. Především rozpory vyplývajícími z provedeného dokazování týkající se otázky, zda předmětná ložiska jsou, či nejsou „padělky“, se měly zabývat již orgány činné v přípravném řízení, které primárně měly ze shora uvedených důvodů nechat vypracovat znalecký posudek znalcem s příslušnou odbornou specializací, ze kterého by vyplývalo, zda ložiska (nikoliv jen jejich obal), byla skutečně neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Nelze tak učinit způsobem, jak k tomu došlo v posuzovaném případě, kdy bylo zpracováno pouze odborné vyjádření, navíc pouze a výhradně na základě skutečností sdělených poškozenou společností, bez jakéhokoliv vlastního odborného hodnocení jeho zpracovatelem. Orgány činné v trestním řízení se spokojily s tvrzením znalce, že ložiska jsou padělky, a to přesto, že znalec sdělil, že s posuzováním ložisek nemá žádnou zkušenost, a že vyjádření bylo vypracováno na základě sdělení poškozeného subjektu, který má na výsledku řízení zjevně opačný zájem než obviněný. Takový postup všech orgánů činných v trestním řízení je v rozporu se zákonem a porušuje principy práva obviněného na spravedlivý proces. S ohledem na to nebylo doposud přesvědčivě zjištěno, zda předmětná ložiska byla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia) a tedy jde „padělky“, a v případě, že ano, tak zda to obviněný věděl nebo mohl vědět a byl minimálně srozuměn s touto skutečností, pro což má ze shora uvedených důvodů význam i zjištění, která ložiska, u nichž vzniká pochybnost, zda nebyla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), byla dodána určitou distributorskou společností. Pro posledně uvedené posouzení zavinění na straně obviněného je také významné zjištění, zda byla proti obviněnému v minulosti zahájena jiná trestní řízení ohledně údajného skladování či přechovávání „padělků“ ložisek a s jakým výsledkem, a zda bylo všeobecné povědomí o tom, že existují spory o ochrannou známku ZVL, a také zda běžně docházelo k přebalování ložisek do jiných krabiček (na základě tzv. repasace nebo rekonzervace – srov. bod 22 tohoto usnesení shora). Dále mělo být již v přípravném řízení zjištěno, zda bylo proti obviněnému postupováno na základě trestního oznámení poškozené společnosti přímo jen trestněprávní cestou, aniž by se orgány činné v trestním řízení z hlediska zásady subsidiarity trestní represe vypořádaly s tím, zda nebylo postačující jiné než trestněprávní řešení sporu. V řízení tak dosud nebyly zjištěny základní skutkové okolnosti, které by umožňovaly náležitě kvalifikovat jednání obviněného podle norem trestního práva. Takový postup je porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 LPS, jímž je zejména stav, kdy v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část skutečností, která vyšla v řízení najevo, eventuálně byla stranami řízení, a to zejména obviněným v rámci jeho obhajoby namítána, nicméně orgány činné v trestním řízení a v konečném stadiu soudy je právně nezhodnotily v celém souhrnu posuzovaných skutečností, bez toho aniž by řádně zhodnotily jejich irelevantnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2227/10, uveřejněn pod č. 47 ve sv. 60 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). 40. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že soudy prvního i druhého stupně, ale v předcházejícím řízení i orgány činné v přípravném řízení, postupovaly nesprávně, když nedostatečně hodnotily provedené důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., a k závěru o vině obviněného dospěly při náležitě nezjištěném skutku ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., který vyžaduje, aby byl skutkový stav věci zjištěn bez důvodných pochybností, tedy s praktickou jistotou. Navíc oba soudy se dostatečně nezybývaly subjektivní stránkou uvedeného přečinu a postupně uložily v rozporu se zákonem obviněnému trest propadnutí věci. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že jsou naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pokud jde o přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 tr. zákoníku, na nesprávném právním posouzení skutku, dále byl obviněnému uložen takový druh trestu (propadnutí věci), který zákon z hlediska podmínek jeho ukládání nepřipouští. Proto Nejvyšší soud k podanému dovolání obviněného Ing. V. V. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu Ostravě ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 3 T 51/2011. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku k došetření. Takto Nejvyšší postupoval zejména proto, že v řízení dosud nebyly objasněny základní skutkové okolnosti, tedy takové skutkové okolností, bez nichž není možno v hlavním líčení ve věci rozhodnout a které musejí být náležitě popsány v žalobním návrhu obžaloby, jakož i ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku (resp. i ve výroku jiného rozhodnutí ve věci samé), přičemž v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi a bylo by současně na újmu rychlosti řízení. Vrácení věci státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku k došetření je odůvodněno i tím, že není jisté, zda s ohledem na shora vytknuté vady státní zástupce vůbec podá obžalobu. Takový postup je v souladu rovněž s judikaturou Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, který byl uveřejněn pod č. 88 ve sv. 41 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dospěl k závěru, že „péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině (byť je k tomu nucen trestním řádem – ust. §2 odst. 5 in fine tr. řádu)“, a v dalším nálezu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, který byl uveřejněn pod č. 86 ve sv. 49 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, zdůraznil, že „odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou“ (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, který byl uveřejněn pod č. 102 ve sv. 34 Sb. nál. a usn. ÚS ČR.) 41. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. 42. V novém řízení státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku se především vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud shora poukázal, a doplní dokazování ve shora naznačených směrech. Za účelem náležitého zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., státní zástupce předně přibere ve věci znalce z oboru strojírenství, konkrétně strojírenství všeobecné se specializací na valivá ložiska a příslušenství, který na základě svých odborných znalostí posoudí, zda všechna ložiska, která jsou obžalovanému kladena za vinu, jsou neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), dále se vyjádří k tzv. repasaci a rekonzervaci se shora uvedených hledisek. Dále se státní zástupce zaměří na zjištění veškerých shora naznačených skutečností týkajících se ložisek, o kterých vznikají pochybnosti, jak na to bylo poukázáno shora. 43. Státní zástupce z hlediska nového posouzení subjektivní stránky žalovaného přečinu provede zjištění, zda v minulosti probíhaly jakékoliv spory týkající se ochranné známky ZVL, a to na podkladě dosud provedeného dokazování (srov. bod 27 tohoto usnesení). Státní zástupce se rovněž soustředí na zjištění, zda si byl obviněný v rozhodné době vědom toho, že ložiska, která jeho společnost skladuje za účelem prodeje, mají být „padělky“ (srov. bod 27 tohoto usnesení). Z těchto hledisek se bude zabývat i výpovědí svědka H., a to zejména jeho tvrzením, že zde měly v minulosti probíhat spory o ochranou známku a že běžnou prohlídkou se padělky nedají zjistit (srov. bod 28 tohoto usnesení). Státní zástupce v té souvislosti přihlédne rovněž k tomu, že na trhu mělo být množství subjektů oprávněných používat určitou formu ochranné známky ZVL (srov. bod 28 tohoto usnesení). Významné bude také zjištění, zda v minulosti proti obviněnému byla vedena v obdobných věcech trestní řízení, která měla být odložena (srov. body 29 a 32 tohoto usnesení). Při posuzování subjektivní stránky rovněž státní zástupce zohlední, že obviněnému mělo být sděleno, že ložiska prodávaná společností Global Supply, a. s., jsou prodávána se souhlasem poškozené společnosti (srov. bod 30 tohoto usnesení), a bude se věnovat i obhajobě obviněného směřující k tomu, že na fakturách za zabavená ložiska bylo uvedeno, že zboží pochází z EU (srov. bod 30 tohoto usnesení). Státní zástupce se rovněž zaměří na objasnění skutečnosti, zda bylo běžnou praxí, že ložiska byla přebalována do jiných obalů (srov. bod 22 tohoto usnesení). V této souvislosti se rovněž pokusí ztotožnit zabavená ložiska s fakturami, které prokazují jejich dodání společnosti obviněného. Všechny nově zjištěné skutečnosti zhodnotí znovu z hlediska prokázání úmyslného zavinění na straně obviněného. V neposlední řadě z popisu skutku naplňujícího přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku vypustí ložiska dodaná zejména společnostmi Global Supply, a. s., a zřejmě také i ložiska WIKA, poté co se vypořádá s naznačeným rozporem týkajícím se sdělení tohoto oficiálního distributora poškozené společnosti, že ložiska nakupovali přímo od poškozené společnosti (srov. č. l. 719 spisu) a v případě jejich dodávek nikdy nevzniklo ani podezření, že jimi dodávaná ložiska by měla být „padělky“, a přesto je zástupce poškozené společnosti jako takové zřejmě označil (srov. bod 31 tohoto usnesení). 44. Po doplnění dokazování ve všech potřebných směrech, a to i důkazů, jejichž potřeba se ukáže v průběhu uvedeného doplňování dokazování, a vyhodnocení všech skutečností z takového dokazování vyplývajících, se státní zástupce bude zabývat otázkou subsidiarity trestní represe ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu. Státní zástupce za tímto účelem mimo jiné učiní i dotaz na poškozenou společnost, zda postupovala ve vztahu k obviněnému i občanskoprávní cestou, případně proč takto nepostupovala, zda a na koho z distributorů či výrobců ložisek neoprávněně označených ochrannou známkou ZVL (Slovakia) podala mimo obviněného trestní oznámení, zda se s ostatními subjekty dohodla na doprodeji „padělků“ ložisek, jak uváděli např. svědci ze společnosti Global Supply, a. s., či zda vůči některým z nich postupovala občanskoprávní cestou. Tyto skutečnosti ověří i všemi dalšími prostředky u všech případných distributorů, dodavatelů a prodejců. Při hodnocení závěrů, ke kterým na základě takto získaných podkladů dospěje, zvlášť zváží společenskou škodlivost daného trestného činu a uplatnění principu ultima ratio v rámci případné aplikace zásady subsidiarity trestní represe na případ obviněného Ing. V. V. (srov. bod 38 tohoto usnesení). 45. Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je státní zástupce (v případném následujícím řízení i nalézací a odvolací soud) vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku byly zrušeny pouze v důsledku dovolání obviněného, podaného samozřejmě v jeho prospěch, nemůže ve smyslu §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformatio in peius). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. srpna 2017 Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. předseda senátu