ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.543.2018:27
sp. zn. 7 Azs 543/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Z. Y., zastoupena
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 4 Az 8/2017 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014, č. j. OAM-328/ZA-ZA14-ZA14-2014,
udělena doplňková ochrana podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „zákon o azylu“) na dobu 24 měsíců. Konstatoval, že bezpečnostní situaci
v místě jejího dřívějšího trvalého bydliště (obec S. v Chersonské oblasti na Ukrajině) nelze
považovat za natolik uspokojivou, aby umožňovala její návrat do vlasti.
[2] Dne 26. 9. 2016 podala žalobkyně žádost o prodloužení doplňkové ochrany podle §53a
zákona o azylu. Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2017, č. j. OAM-328/ZA-ZA14-ZA17-PD1-2014,
žalovaný rozhodl, že se doplňková ochrana podle §53a odst. 4 zákona o azylu neprodlužuje.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Napadený rozsudek
městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Dle stěžovatelky městský soud nedostatečně vypořádal její námitku, v níž poukazovala
na to, že skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, respektive z něj byly vyvozeny nesprávné závěry.
Postupem žalovaného přitom došlo k porušení zásady legitimního očekávání, neboť okolnosti
ve vlasti stěžovatelky ani na její straně se nezměnily natolik, aby jí nebyla doplňková ochrana
prodloužena. Žalovaný řádně neodůvodnil závěr o absenci hrozícího nebezpečí a jeho správní
uvážení v tomto ohledu vybočilo ze zákonných mezí definovaných judikaturou. Žalovaný
vycházel z nepřesných informací o situaci na Ukrajině a nevzal v potaz její aktuální vývoj.
Zdrojem hrozícího nebezpečí nejsou pouze hlavní místa boje. Žalovaný navíc v rozhodnutí
nezdůvodnil, k jakým konkrétním pozitivním změnám v situaci stěžovatelky došlo. Zjištění
ve správním řízení potvrzují, že obavy stěžovatelky z hrozby nebezpečí vážné újmy jsou důvodné.
V této otázce bylo důkazní břemeno vychýleno v její neprospěch, což je v rozporu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 2). Nelze
souhlasit se žalovaným, že se situace na Ukrajině zlepšila. Dle aktuálních zpráv se stále zhoršuje,
boje se stupňují nejen na tzv. linii doteku, pokračuje rozsáhlé zbrojení na obou stranách. Tím
dochází ke změnám na celém území, přičemž vnitřní přesídlení není reálnou možností. Vedlo by
k dramatickému zhoršení životní úrovně stěžovatelky a jejích rodičů. Po stěžovatelce nelze
požadovat, aby přesídlila do západní části Ukrajiny, kde nikdy nebydlela a nemá tam žádné
zázemí. V případě návratu na Ukrajinu nebude mít možnost si vydělat dostatečné prostředky
na živobytí ani získat vhodné ubytování. Po návratu jí i její rodině reálně hrozí bída.
IV.
[6] Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Stěžovatelka pochází z Chersonské
oblasti, která nesousedí s oblastmi, v nichž panuje problematická situace. Nadto z relevantních
podkladů plyne, že k eskalaci situace dochází jen lokálně, na krátké časové úseky a boje se nešíří
do dalších oblastí Ukrajiny. Stěžovatelce v případě jejího návratu do vlasti nebezpečí vážné újmy
nehrozí. Dle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu situace na Ukrajině nepředstavuje
totální konflikt a Chersonská oblast není ozbrojeným konfliktem dotčena. Tvrzení stěžovatelky
o bezpečnostní situaci jsou nekonkrétní, nepodložená a v rozporu s podklady shromážděnými
žalovaným. Stěžovatelka netvrdí ani žádné individuální skutečnosti, které by odůvodňovaly
prodloužení doplňkové ochrany. Námitka týkající se správního uvážení je zcela bezpředmětná,
neboť dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 Azs 314/2018 - 41,
se v případě udělení doplňkové ochrany správní uvážení neuplatní. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech mezinárodní ochrany jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je,
kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také
nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená,
že přesah vlastních zájmů stěžovatelky je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky
může jednat v případě, že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná
může být kasační stížnost také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
O takové pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[9] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatelka pouze uvedla, že se domnívá, že její kasační stížnost je přijatelná, neboť
svým významem přesahuje její vlastní zájmy. Vůbec však neuvedla, v čem přesah vlastních zájmů
spatřuje. Nejvyšší správní soud přitom v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení, neshledal. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž
poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci
nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[11] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí a napadeného rozsudku. Městský soud se dostatečně a přezkoumatelným způsobem
vyjádřil ke všem žalobním námitkám. S námitkami brojícími proti zjištěnému skutkovému stavu
se městský soud dostatečně vypořádal, a to zejména v bodu 16 napadeného rozsudku. K ostatním
námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost dále odkazuje Nevyšší správní soud
např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015,
č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, a ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Jak rozhodnutí žalovaného,
tak rozsudek městského soudu požadavkům této judikatury dostály. Nesouhlas stěžovatelky
se závěry soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne
29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163, atd.).
[12] Námitky, že žalovaný při posuzování žádosti stěžovatelky o prodloužení doplňkové
ochrany překročil meze správního uvážení, že v rozporu s judikaturou vychýlil důkazní břemeno
ve vztahu k prokazování důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy v její neprospěch
a že vnitřní přesídlení není možné, jsou dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Z pohledu přezkumu
kasačním soudem jde o nové důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským
soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohla (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155).
[13] Jestliže pak stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, odkazuje ho
Nejvyšší správní soud na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, či ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ve vztahu ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek
ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81. Podle posledního uvedeného rozsudku musí být užité
podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů,
a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný a následně městský soud při posouzení skutkového
stavu vycházeli především z pohovoru se stěžovatelkou a dále z informací a zpráv jednotlivých
organizací a institucí, např. Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Úřadu Vysokého
komisaře OSN pro lidská práva, Agentury OSN pro uprchlíky, Freedom house, Human Rights
Watch či Úřadu pro demokracii, lidská práva a práci. Uvedené podklady splňují výše jmenované
podmínky a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení věci ve smyslu
citované judikatury.
[14] V nyní posuzovaném případě nebyla stěžovatelce prodloužena doplňková ochrana, která
jí byla přiznána rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014 z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině.
K doplňkové ochraně viz judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1849/2009
Sb. NSS. Žalovaný i městský soud postupovali v souladu s uvedenou judikaturou a nepochybili
při hodnocení zjištěného skutkového stavu. Shromážděné podklady potvrzují, že na Ukrajině
došlo od roku 2015 ke zklidnění situace, přičemž reálné nebezpečí se týká tzv. linie dotyku
v Doněcké a Luhanské oblasti. Sousední oblasti nejsou bezpečnostními incidenty zasaženy. Lze
tak souhlasit se závěrem, že na rozdíl od situace, kterou žalovaný posuzoval při vydání
rozhodnutí ze dne 7. 10. 2014, č. j. OAM-328/ZA-ZA14-ZA14-2014, není nyní již dán důvod
předpokládat hrozící nebezpečí vážné újmy v Chersonské oblasti, ze které stěžovatelka pochází.
K aktuální situaci v této oblasti se ostatně zdejší soud vyjádřil rovněž např. v usnesení ze dne
18. 9. 2018, č. j. 8 Azs 132/2018 - 41, nebo ze dne 6. 9. 2018, č. j. 1 Azs 198/2018 - 28. Právě
změna situace na Ukrajině byla důvodem pro neprodloužení doplňkové ochrany stěžovatelky.
Jelikož žalovaný řádně doložil a zdůvodnil změnu situace, nemohlo dojít k porušení zásady
legitimního očekávání.
[15] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu