ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1158.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1158/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2012 o dovolání obviněného M. B., o dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 8 To 200/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 138/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 8 To 200/2012, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 9 T 138/2011, kterým byl obviněný (a dále také spoluobviněný M. B., který odvolání a dovolání nepodal) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, když výkon tohoto trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 8 To 200/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jeho mínění naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a taktéž na nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu poukazuje na to, že skutek, pro který byl uznán vinným nelze kvalifikovat jako trestný čin, neboť tohoto jednání se nedopustil. Obviněný je toho názoru, že i pokud by se jednání, pro které byl uznán vinným dopustil, pak popis skutku je natolik obecný a nekonkrétní, že nelze dovozovat, zda jsou naplněny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu. V souvislosti s namítanou nekonkrétností argumentuje tím, že ve skutkové větě není vůbec uvedeno, co konkrétně kdo z nich uváděl, jaké údaje pojišťovně sděloval, a zda vůbec uváděl nějaké nepravdivé údaje, přičemž ve skutkové větě není jednoznačně vyjádřen ani znak zavinění. Dále uvádí, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), kdy mezi některými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů existuje extrémní rozpor. Extrémní rozpor podle názoru obviněného spočívá v tom, že „provedené důkazy nevyvracejí variantu skutkového děje, že v uvedeném případě k nějaké dopravní nehodě, při které byly poškozeny nějaké reklamní tabule a hifi věž, mohlo dojít, takže není vyloučené, že osoba, která se při telefonickém hlášení škody představila jako M. B., mohla při tomto telefonickém hlášení uvést všechny údaje pravdivě“. Podle obviněného došlo ze strany soudů mj. také k nerespektování judikatury Ústavního soudu, pokud jde o neprovedené důkazy, kdy navrhl doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru fonoskopie, na porovnání hlasu osoby volající s hlasem obviněného. Závěrem podaného dovolání soudům vytýká, že se nevypořádaly s jeho námitkou, že žádnou listinu ohledně pojistné události pojišťovně nepředkládal a nepodepsal a vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a Krajskému soudu v Brně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby toto bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť provedenými důkazy bylo úmyslné jednání obviněného prokázáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud druhého stupně, spočívalo jednání obviněného v tom, že „po předchozí domluvě dne 22. 9. 2010 M. B. ve 12.16 hod. a M. B. v 17.30 hod. telefonicky pojišťovně Alianz oznámil pojistnou událost, která se měla stát dne 16. 9. 2010 kolem 19.30 hod. na náměstí SNP v B. tím, že do dvou světelných reklam a hifi věže, opřených o další vozidlo a položených na zemi, mělo nacouvat vozidlo zn. Škoda Pick Up, RZ …, bílé barvy řízené M. B., čímž mělo dojít k jejich poškození, ačkoliv k takové události nikdy nedošlo, když M. B. mj. již dne 10. 12. 2009 uplatnil u Generali pojišťovny škodní událost, při které rovněž mělo dojít k nacouvání do dvou totožných světelných reklam; škoda na poškozených reklamních plochách byla následně likvidátorem ALLIANZ POJIŠŤOVNY, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha, vyčíslena na 72.489,- Kč, avšak k její náhradě v důsledku podezření z pojistného podvodu již ze strany pojišťovny nedošlo“.
Přestože obviněný v rámci svého dovolání poukazuje na nesprávné právní posouzení skutku a v této souvislosti zmiňuje také řadu rozhodnutí Ústavního soudu, kdy soudy neprovedly obhajobou navržené důkazy, a tudíž podle jeho názoru jde o tzv. neopomenutelné důkazy, případně o situaci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, musí Nejvyšší soud konstatovat následující :
Pokud obviněný poukazuje na to, že v jeho trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi právními závěry a provedenými důkazy, a proto je dán také shora uvedený dovolací důvod a přezkumná povinnost Nejvyššího soudu, pak musí Nejvyšší soud uvést, že žádné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. neuvádí jako dovolací důvod tzv. „extrémní nesoulad“, a to ani jako obsahovou součást zmíněného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ústavní soud připouští možnost zásahu, existuje-li extrémní rozpor - ve smyslu ustálené judikatury, či svévole na straně obecných soudů. Za této situace, tedy existence extrémního rozporu připouští Ústavní soud možnost zásahu za striktně vymezených důvodů. Nejvyšší soud však v celé řadě svých rozhodnutí mj. také uvádí, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu, stejné závěry vyplývají také z níže uvedených rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07). V návaznosti na výše uvedené je potřebné uvést, že soud prvního i druhého stupně si byly plně vědomy důkazní situace a pečlivě přistupovaly k hodnocení jednotlivých důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., přičemž v případě trestní věci obviněného nelze námitce obviněného o tom, že by rozhodnutí soudu bylo kusé, nepřesvědčivé a nelogické přisvědčit. Soud prvního stupně nejenže v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje provedené důkazy, ale také (zejména na str. 4-5) tyto důkazy hodnotí, přičemž rozvádí, proč považuje obhajobu obviněného za vyvrácenou a kterými důkazy. Poukazuje na to, že pojišťovně byla nahlášena pojistná událost, přestože k žádné pojistné události nedošlo, tudíž obsáhlou obhajobu obviněného, stejně uplatněnou v dovolání, lze označit za pouhou spekulaci, kdy skutkové zjištění jednoznačně konstatuje, že k pojistné události nedošlo. Podrobněji také soud prvního stupně rozvádí, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že obviněný byl osobou, která ohlásila tzv. konkrétní pojistnou událost (mj. také uvádí, že spoluobviněný B. potvrdil, že před ním do pojišťovny volal muž, který se představil jako B., kdy soud prvního stupně odkazuje na shodnost údajů obviněného s údaji osoby, která nahlásila tzv. pojistnou událost (rodných čísel, telefonů a bydliště).
Argumentace obviněného obsahově spočívá v tom, že se uvedeného jednání nedopustil, tudíž nesouhlasí se skutkovými závěry soudů a soudu předkládá vlastní verzi skutkového děje a vytýká neprovedení jím navržených důkazů, tedy svým dovoláním zpochybňuje zjištěný skutkový stav a snaží se dovolací soud přesvědčit o své verzi skutkového děje jako pravdivé, která je však v rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud odvolací. Na případ, kdy obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od skutkového zjištění pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přicházelo v úvahu o takto koncipovaných námitkách rozhodnout ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann