ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.483.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 483/2013-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 dovolání, která podali obvinění M. G. , nar., Y. L. , nar., a J. Š., nar., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 11 To 126/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 8/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. G. , Y. L. a J. Š. , o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 45 T 8/2011 , byli obvinění M. G. , Y. L. , J. Š. , F. H. , F. S. a Y. V. uznáni vinnými na tom skutkovém podkladě, že:
I.
Ačkoli nedisponovali povolením k zacházení s psychotropními látkami a prekursory, od přesně nezjištěného období, nejméně od ledna 2010 do 11. 8. 2010 v P., obžalovaní M. G. , Y. L. a F. S. , spolu se samostatně stíhaným J. K., nar., vytvořili organizovanou skupinu, do jejíž činnosti se zapojil v přesně nezjištěném období, ve druhé polovině května 2010 obžalovaný F. H. a nejméně od 4. 7. 2010 i obžalovaný J. Š. , přičemž každý z členů skupiny měl vymezený úkol, v jehož rámci se jednotlivě, podle svého zařazení a vymezení činnosti, podíleli dílčími úkony na výrobě, dovozu, zprostředkování, opatřování a přechovávání nebo prodeji psychotropní látky metamfetamin, známé též pod názvem pervitin a přípravků s obsahem prekursoru pseudoefedrin, přičemž tato skupina se vyznačovala vnitřní hierarchií a koordinovaností při plnění úkolů, jež jednotlivým členům zadával obžalovaný M. G. , který v její vnitřní organizační struktuře zastával vedoucí roli, organizoval výrobu metamfetaminu včetně dovozu tablet léku S. s obsahem prekursoru pseudoefedrin, používaným k výrobě metamfetaminu, které samostatně stíhaný J. K., a v některých případech i s obžalovanými G. a Š., vozil z P., kde je nakupoval v lékárně P. p. l. v K., přebíral vyrobený metamfetamin a organizoval jeho přípravu pro konečné uživatele, včetně přípravy tablet S. spočívající ve vyloupání z blistrů, následný prodej metamfetaminu, především na území hl. m. P., přičemž prodávající za účelem kontaktu s odběrateli, vybavil tzv. pracovním telefonem č. a ukládal jim další úkoly související s přípravou výroby a prodejem metamfetaminu, pro jehož uskladnění a manipulaci včetně uskladnění léků S., sjednal jménem J. K. pronájem bytu v P., K. ulici číslo, a rozděloval finanční prostředky za prodej a manipulaci jak s metamfetaminem, tak i léky S., členové skupiny obžalovaní Y. L. a F. S. zabezpečovali vlastní výrobu pervitinu z léku S. s obsahem prekursoru pseudoefedrin, v nemovitostech v obcích M., bez čp, majitelky A. G. a Č. B. č., okres H. B., kterou pro potřeby výroby pronajal obžal. S., které si za tím účelem vybavili kompletními varnami a dalším potřebným vybavením, přičemž toto vybavení a chemikálie zajišťoval především obžalovaný S. nákupy u firmy Verkon spol. s r. o. se sídlem K. K. č. v P. na živnostenský list J. R., nar., a jinde, a takto společně vyrobili nejméně 3023,30 gramů metamfetaminu, který byl po zadržení obžalovaných zajištěn, s obsahem báze 1.630,46 gramů, přičemž současně s tím bylo zajištěno 153.218 ks tablet léku Sudafed, s obsahem prekursoru hydrochlorid pseudoefedrin ve výši celkem 9,193,08 gramů, ze kterého by bylo reálné vyrobit dalších celkem 5.591,77 gramů metamfetaminu, a vyrobený metamfetamin pak obžalovaný Y. L. v převážné míře odevzdával právě obžal. M. G., který řídil jeho prodej, přebíral finanční prostředky tímto prodejem získané a vyplácel odměny za činnosti spojené s výrobou a částečně se i oba tito obžalovaní sami podíleli na přechovávání a následné distribuci metamfetaminu, přičemž nejpodstatnější část této distribuce zajišťoval v období do 13. 5. 2010 pro obžalovaného G. obžalovaný Y. V., který prodal J. N. /§55 tr. řádu/ nejméně 22 gramů metamfetaminu, M. B. nejméně 60 gramů metamfetaminu a D. S. G. nejméně 5 gramů metamfetaminu a další dávky blíže nezjištěným osobám a následně další členové skupiny a to obžal. F. H. v období od 23. 5. 2010 do 11. 8. 2010, který prodal J. N. nejméně 6 gramů metamfetaminu, M. B. nejméně 10 gramů metamfetaminu a D. S. G. nejméně 2 gramy metamfetaminu a další metamfetamin prodal blíže nezjištěným osobám a obžal. J. Š. v období nejméně od 4. 7. 2010 do 11. 8. 2010, kdy jej prodával přesně nezjištěným osobám, pro které dále převzal od obžal. G. k prodeji dne 11. 8. 2010 celkem 197,76 gramů metanfetaminu, přičemž obžalovaní H. a Š. se dále, opětovně na základě pokynů obžal. G. , podíleli na přípravě výroby a dalších činnostech s výrobou spojených, zejména manipulací se samotným metamfetaminem a léky Sudafed, spočívající v balení, vážení, uskladnění, rozvážení apod., a poté, co dne 11. 8. 2010 byli obžalovaní G., L., S. a Š. zadrženi, bylo u nich a při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor nalezeno celkem 2.629,57 gramů metamfetaminu a 153.218 ks tablet léku Sudafed, z čehož bylo zajištěno v
-bytě v K. ulici, který sloužil jako sklad, celkem 1246,69 gramů (671,97 gramů báze),
-bytě obžal. L. ve V. ulici 901,12 gramů (475,6 gramů báze),
-v nemovitosti v obci M. 23,59 gramů (18,05 gramů báze)
-v osobním voze VW rz, který užíval obžal. L., celkem 78,58 gramů (53,07 gramů báze),
-v osobním voze VW rz obžalovaného S. celkem 181,23 gramů (124,53 gramů báze),
obžal. J. Š. vydal při svém zadržení 197,76 gramů (97,79 gramů báze) a obžal. Y. L. vydal celkem 0,6 gramů metamfetaminu /0,46 gramů báze), a dalších 393,73 gramů metamfetaminu s obsahem báze ve výši nejméně 188,99 gramů báze bylo zajištěno dne 11. 8. 2010 v B., S. r., přičemž obžalovaní G. a L. realizovali obdobné dodávky metamfetaminu na S. nejméně od měsíce června 2010 na základě předchozí dohody obžal. G. s občanem S. P. P., nar., který zajišťoval na S. jeho další distribuci, a vlastní vývoz realizoval samostatně stíhaný J. K. při pravidelných cestách na S. z dodávek, které obžal. G. získal od obžal. L., přičemž poslední dodávka metamfetaminu byla uskutečněna dne 11. 8. 2010 poté, co obžal. Y. L. , s vědomím, že obžal. G. čeká na metamfetamin za účelem jeho další distribuce na S., přivezl téhož dne v 01.40 hodin obžal. M. G. celkem 1.838,18 gramů, přičemž se jednalo o metamfetamin, který bezprostředně předtím vyrobil spolu s obžalovaným S. v objektu v obci Č. B. v množství, který obžal. G. následně odvezl do pronajatého bytu v K. ulici, kde jej rozvážil a připravil pro J. K., se kterým se sešel v tomto bytě ve 12.17 hodin, a předal mu, právě za účelem distribuce do S. r., výše uvedených 393,73 gramů metamfetaminu, s obsahem baze nejméně 188,99 gramů, se kterým K. ve 13.05 hodin z místa odjel vozidlem tovární značky Pegueot 406 registrační značky do S. r., kde se v B., v komerční zóně na parkovišti u benzinové čerpací stanice O. setkal s P. P., se kterým společně odešli do baru L., kde mu K. předal, prostřednictvím neustanoveného muže, igelitovou tašku se 4 balíčky, které obsahovaly krystalický materiál o hmotnosti 393,73 gramů s účinnou látkou metamfetamin a P. P. předal J. K. finanční hotovost 7.600,- Euro, se kterou byl následně zadržen při odjezdu Policií S. r.,
přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 „Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých zákonů v platném znění, a efedrin/pseudoefedrin je uveden v katalogu 1, příl. I nařízení EP a Rady č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení EP a Rady č. 111/2005 jako prekursor.
II.
obviněný Y. L. sám
1. ačkoliv věděl, že nedisponuje nezbytným povolením k zacházení s psychotropními látkami, nejméně ve dvou případech, v blíže nezjištěné době, ve dnech 10. 4. 2010 - 11. 4. 2010 a ve dnech 28. 4. 2010 - 1. 5.2010, společně s již odsouzenými L. K., nar., a Z. P., nar., v rodinném domě čp. v obci K., v okrese K., neoprávněně vyrobil blíže nezjištěné množství metamfetaminu, který je uveden v příloze č. 5 „Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)" k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých zákonů v platném znění, který prodal blíže nezjištěné osobě,
2. ačkoliv věděl, že není držitelem příslušného povolení ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, tak si v blíže nezjištěné době na nezjištěném místě a nezjištěným způsobem opatřil:
a) samonabíjecí pistoli Walther model 9, ráže 6,35 mm Browning, v. č. se zásobníkem, a 4 ks střelbyschopných nábojů ráže 6,35 Browning a po nezjištěnou dobu, nejméně do dne 11. 8. 2010 do 18.05 hodin, neoprávněně přechovával v tašce na sedadle spolujezdce ve vozidle Volkswagen Passat, které užíval, r. z., registrovaném na obžal. F. S., přičemž tato zbraň je zbraní kategorie „B“ ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, která podléhá povolení,
b) samonabíjecí pistoli zn. Makarov, ráže 9 mm Makarov, v. č., se zásobníkem a 93 ks střelbyschopných nábojů ráže 9 mm Makaron a po nezjištěnou dobu, nejméně do dne 12. 8. 2010 do 01.00 hodin neoprávněně přechovával v rodinném domě, bez čísla popisného, na stavební parcele č. v obci M., okres R., ačkoli tato zbraň je zbraní kategorie „B“ ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, která podléhá povolení,
3.
a) od přesně nezjištěného období do 11. 8. 2010, přechovával pozměněné veřejné listiny opatřené vlastní fotografií s úmyslem užít je jako pravé, a to občanský průkaz S. r. č. na jméno Ing. T. Z., nar. a řidičský průkaz S. r. č. na jméno Ing. T. Z., nar. a dne 28. 12. 2009 pozměněný cestovní pas S. r. č. na jméno Ing. T. Z., nar., opatřený vlastní fotografií, použil jako doklad totožnosti v hotelu A. ve Š. M.,
b) od přesně nezjištěného období do 11. 8. 2010, přechovával pozměněný cestovní pas S. r. č. na jméno J. P., nar., opatřeným vlastní fotografií, a tímto dokladem se prokázal před příslušníky Policie ČR, jako účastník dopravní nehody, již dne 17. června 2007 v P.,
III.
obviněný F. S. ,
ačkoliv nebyl držitelem příslušného povolení ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, tak si v blíže nezjištěné době na nezjištěném místě a nezjištěným způsobem, opatřil samonabíjecí pistoli ČZ model 83, ráže 9 mm Browning v. č. a 26 ks střelbyschopných nábojů ráže 9 mm Browning, které po nezjištěnou dobu, nejméně do dne 11. 8. 2010, do 18.l0 hodin neoprávněně přechovával ve svém osobním automobilu tovární značky Volkswagen Passat, r. z., přičemž výše uvedená zbraň je zbraní kategorie „B“ ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, která podléhá povolení.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněný M. G.
- zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [v bodě I. výroku],
obviněný Y. L.
- zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [v bodě I. výroku],
- přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, [v bodě II. - 1) výroku],
- přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě II. – 2 a) - b) výroku],
- přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea druhá tr. zákoníku [v bodě II. - 3) výroku],
obviněný J. Š.
- zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku [v bodě I. výroku],
a to u všech obviněných na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný M. G.
podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb ve výši denní sazby 25.000,- Kč denně, to je celkem 500.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí částky 4.630,- polských zlotých (hotovost je uložena v trezoru na pokladně hospodářské správy Policejního prezídia ČR v orgatechu č.);
obviněný Y. L.
podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí částky 31.630,- zlotých (hotovost je uložena v trezoru na pokladně hospodářské správy Policejního prezídia ČR v orgatechu č.). Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí částky 100.000,- Kč (hotovost je uložena v trezoru na pokladně hospodářské správy Policejního prezídia ČR v orgatechu č. ), částky 160.000,- Kč (hotovost je uložena v trezoru na pokladně hospodářské správy Policejního prezídia ČR v orgatechu č. (záznam o uložení ve spise), částek 500,- Euro a 18.100,- Kč (hotovost je uložena v trezoru na pokladně hospodářské správy Policejního prezídia ČR v orgatechu č.);
současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2010 (správně mělo být uvedeno 29. 9. 2010), sp. zn. 56 T 2/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 11 To 2/2011, který byl obviněnému uložen za trestný čin dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
obviněný J. Š.
podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci specifikované na str. 11 - 16 rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto i o vině a trestech obviněných F. H. , F. S. a Y. V..
Vůči konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obvinění M. G. , Y. L. , F. S. a J. Š. .
Rozsudkem Vrchního soudu Praze ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 11 To 126/2012, byl z podnětu odvolání obviněných M. G. , Y. L. a F. S. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně těchto obviněných ve výrocích o trestech odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že tito obvinění byli odsouzeni:
obviněný M. G.
podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou;
obviněný Y. L.
podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2010, (správně mělo být uvedeno 29. 9. 2010), sp. zn. 56 T 2/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 11 To 2/2011, který byl obviněnému uložen za trestný čin dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
obviněný F. S. ,
podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného J. Š. zamítnuto.
Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze podali obvinění M. G. , Y. L. a J. Š. prostřednictvím obhájců dovolání.
Obviněný M. G. svým dovoláním (včetně jeho doplňku) napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrok o vině a trestu jeho osoby se týkající), přičemž uplatnil dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V rámci jeho odůvodnění obviněný vytkl, že závěry soudů obou stupňů jsou založeny pouze na odhadech vyplývajících z odposlechů (mobilních telefonů a z prostorových), které však podle jeho názoru neobsahují žádné informace o tom, že by se měl dopouštět trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu a zejména není jisté, že hlas, zachycený odposlechy, je skutečně jeho. Uvedl, že Městský soud v Praze nechal za účelem identifikace hlasů přibrat znalkyni z oboru audio expertízy - fonoskopie, avšak nejprve nikoli za účelem posouzení totožnosti jeho hlasu s hlasem zaznamenaným na odposleších s tím, že jeho hlas byl zkoumán až následně, na základě rozhodnutí, proti kterému nebyl oprávněn podat opravný prostředek. Z toho obviněný dovodil, že důkaz odposlechem je vůči němu neúčinný. Pokud soudy skutek právně posoudily i na základě důkazu, který nemohl být použit, je takové rozhodnutí postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení jeho jednání.
V dodatku svého dovolání datovaného dnem 9. 1. 2013, které bylo soudu doručeno dne 14. 1. 2013, obviněný uvedl, že oba citované rozsudky napadá rovněž z dovolacího důvodu podle ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. S odkazem na tento dovolací důvod vyjádřil přesvědčení, že mu měl být podle §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest, a to ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010, když nyní projednávané trestné činnosti se měl dopustit v období od ledna 2010 do 11. 8. 2010.
Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Obviněný Y. L. uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které nemá oporu v provedeném dokazování. V rámci předložené argumentace obviněný namítl, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedl, že v obdobných případech se právní posouzení odvíjí zejména od množství účinné látky, s níž pachatel nakládá. S odkazem na nařízení vlády č. 467/2009 Sb. následně obviněný dovodil, že stran metamfetaminu je pro učinění závěru o větším rozsahu nutné nakládání s alespoň 12 g čisté báze a pro závěr o rozsahu značném potom alespoň 240 g čisté báze. Jak dále poznamenal, při právní kvalifikaci může být přihlédnuto i k dalším okolnostem, avšak zejména při zjištění množství báze blízkého hranice pro naplnění některého znaku. V tomto směru obviněný zmínil usnesení NS ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011. Jak obviněný dále uvedl, podle učiněných skutkových zjištění se podílel na výrobě 1.630,46 g čisté báze metamfetaminu, což je pouhým šestinásobkem hranice značného rozsahu, přičemž dospěl k závěru, že jeho nakládání s drogou ve velkém rozsahu není možné dovodit. Dodal, že obdobně se vyslovil i Vrchní soud v Praze, dokonce shodný senát, avšak v jiné trestní věci. Jestliže otázka posuzování hranice „velkého rozsahu“ byla v rámci odvolacího soudu stejným senátem řešena případ od případu odlišně, není naplněn požadavek právní jistoty ve formě předvídatelnosti soudního rozhodnutí.
V další části svého dovolání namítl, že jeho jednání není namístě posoudit ani jako spáchané ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho názoru z prostorových odposlechů ani jiných důkazů nevyplývá jeho vědomost o tom, že by se trestná činnost měla realizovat mimo území ČR, respektive na S. On sám pervitin nikdy ani přímo neprodával a jeho role spočívala pouze v jeho výrobě. Rovněž suroviny si za tímto účelem neopatřoval, dostával je již předpřipravené, neměl žádné ponětí o tom, jak je s pervitinem dále nakládáno, jak je celá věc organizována, nebo kam přesně se tento prodává. Těmto věcem nerozuměl, nevěděl o nich ani se o ně nezajímal. Pokud je soudy argumentováno, že z rozhovoru s obv. G. musel mezinárodní charakter trestné činnosti dovodit, k tomu obviněný dodal, že podle závěrů znalce z odvětví psychiatrie je osobou simplexní, s intelektovými schopnostmi v pásmu nižšího průměru a nebyl proto schopen z jednotlivých skutečností pochopit celkový rozsah trestné činnosti a úmyslně se podílet na složité organizaci výrobní a distribuční sítě, zahrnující území jiných států a jejich státní příslušníky.
Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Rovněž obviněný J. Š. , který svým mimořádným opravným prostředkem napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně (výrok o vině i trestu), své podání opřel o dovolací důvod specifikovaný v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci předložené argumentace obviněný konstatoval, že soudy obou stupňů svým postupem porušily §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nedošlo k nestrannému a objektivnímu řízení především při shromažďování důkazů, přičemž jeho vina nebyla prokázána. Uvedl, že v průběhu řízení předložil více důkazů, z nichž mělo vyplývat, že se trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu, nedopustil. Ze spoluobviněných znal toliko M. G., který, jak potvrdil několikráte i u hlavního líčení, jej však ničím neúkoloval. Nelze tedy hovořit o organizované dělbě práce nebo přípravě, která nebyla prokázána a spočívá toliko na jediném prostorovém odposlechu. I pokud by obviněný, jak dále uvádí v dovolání, vyloupal volně prodejné léky, mohl se dopustit toliko trestného činu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Dále obviněný uvádí, že při razii Policie Č. r. vydal tašku s obsahem 197 g metamfetaminu – báze, když k naplnění znaku značného rozsahu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku by musel mít u sebe alespoň 240 g báze, přičemž tyto předané sáčky zkoumané znaleckým posudkem z oboru genetiky a daktyloskopie byly ve vztahu k jeho osobě negativní. V dané souvislosti navíc obviněný navrhoval důkaz – znalecký posudek ke zjištění, komu ze spoluobviněných tyto sáčky patřily, což nebylo akceptováno. Rovněž jeho návrhy na výslech svědků J. P. a I. P. se vrchní soud nezabýval. Soudy pochybily, jestliže rozhodly o správnosti skutkových zjištění, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
S ohledem na zmíněné okolnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství . K dovolací argumentaci všech spoluobviněných státní zástupce uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, nastala-li situace tzv. opomenutých důkazů, dále byly-li užity nezákonné důkazy a konečně existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.).
Jak státní zástupce zdůraznil, žádná taková situace však v dané trestní věci nenastala. Soudy dříve činné ve věci na základě důkazů pořízených a provedených v souladu se zákonem dovodily skutkový stav věci, který lze použít jako podklad pro hmotně právní kvalifikaci. Jeho podstatou je, že obvinění M. G. , Y. L. a posléze i J. Š. , společně s dalšími spolupachateli, koordinovaně na základě pokynů obviněného M. G. , nakupovali v P. Sudafed s obsahem prekursoru efedrin, z něhož následně zejména obviněný Y. L. vyráběl metamfetamin, který následně prodávali, a to jednak v Č. r., kde tak činil mimo jiné obviněný J. Š. , ale i prostřednictvím dalšího pachatele na S. Takto obvinění vyrobili nejméně 3.023,3 g metamfetaminu s obsahem báze 1.630,46 g, a dále u nich bylo zajištěno dalších 153.218 ks tablet Sudafedu, postačujících k výrobě dalších 5.591,77 g metamfetaminu, přičemž obviněný J. Š. převzal k prodeji dalším osobám celkem 197,76 g metamfetaminu. Pokud jde o námitky obviněných, kterými napadají správnost a úplnost důkazního řízení, a kterými zpochybňují učiněná skutková zjištění, k těmto podle státního zástupce nelze přihlížet.
Pokud obviněný M. G. vedle tvrzení postrádajících relevanci, s odkazem na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu měl být uložen souhrnný trest, a to ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010, státní zástupce poznamenal, že zmíněná argumentace by v případě, že by byla důvodná, naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (který ovšem obviněný rovněž uplatnil), neboť její podstatou není tvrzení o nepřípustném druhu trestu či o uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, ale tvrzení, že soudy dříve činné ve věci nesprávně vyhodnotily vztah souběhu mezi trestnými činnostmi obviněného. Současně dovodil, že tato námitka obviněného není důvodná. Konstatoval, že ve vztahu souběhu, vyvolávajícím potřebu uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku, jsou trestné činy pachatele, mezi nimiž nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně. V tomto směru poznamenal, že Městský soud v Praze se touto otázkou ve vztahu k obviněnému zaobíral a konstatoval, že trestná činnost, pro kterou byl obviněný shledán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010, je již ve vztahu souběhu k trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (pozn.: správně pro Prahu 2) ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 2 T 176/2005. To znamená, že vztah souběhu byl přerušen již dne 27. 4. 2006, vyhlášením zmíněného rozhodnutí Obvodním soudem pro Prahu 5 (pozn.: správně pro Prahu 2). Nyní projednávaného deliktu se však obviněný dopustil v roce 2010, tedy se vztahem k dřívější trestné činnosti, jež byla předmětem posouzení citovaných rozsudků, ve formě recidivy. Podle státního zástupce tudíž k obviněným namítanému pochybení nedošlo.
Jestliže obviněný Y. L. ve svém dovolání uvedl, že na jeho jednání nebylo možné aplikovat §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť se ho nedopustil ve velkém rozsahu, přičemž zejména poukazuje na skutečnost, že se měl podílet na výrobě 1.630,46 g účinné látky metamfetaminu, což je pouze šestinásobkem hranice značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je podle státního zástupce k této problematice nutné především konstatovat, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi skutečně dovodil, že za určité orientační vodítko pro odstupňování znaků množství větší než malé, větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah může sloužit jednak poměr mezi množstvím větším než malým a větším rozsahem, jaký byl akceptován soudní praxí pro účely výkladu zákona č. 140/1961 Sb., tr. zák. (když tento poměr pro pervitin obsahující účinnou látku metamfetamin činil 20-ti násobek), a dále hodnoty množství většího než malého, stanoveného pro účely tr. zákoníku nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů (podle něhož je takto pro pervitin stanoveno alespoň 2 g, obsahující alespoň 0,6 g účinné látky 1-fenyl-2-methylaminopropan). Orientačně je tak množství pervitinu odpovídající většímu rozsahu možné stanovit na hranici cca 40 g, resp. 12 g účinné látky, množství odpovídající rozsahu značnému na hranici 800 g, resp. 240 g účinné látky a množství odpovídající rozsahu velkému na hranici 16.000 g, resp. 4.800 g účinné látky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne 15. 6.,2011, sp. zn. 8 Tdo 172/2011 a další).
Jak státní zástupce dále uvedl, současně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikovaného pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., je zejména nutné na naplnění určitého typu rozsahu usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Rovněž je třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti.
Rovněž s odkazem na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 544/2011, ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 7 Tdo 945/2011 a další) konstatoval, že vzhledem k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu tak za značný rozsah může být považováno i množství několikanásobně menší, než vyplývá z výše naznačených výpočtů, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, což stran pervitinu značí možnost vyhodnocení nakládání s již cca 50 až 60 g, tedy cca pětiny až čtvrtiny výš uvedených 240 g (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 967/2011, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 4 Tdo 1164/2011, ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 474/2012 nebo ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 6 Tdo 498/2012).
Státní zástupce dále zdůraznil, že daná problematika byla následně upřesněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle něhož lze za přiměřený násobek, odlišující rozsahy větší, značný a velký ve výše uvedeném smyslu, považovat desetinásobek. V návaznosti na to konstatoval, že pro účinnou látku metamfetamin to pro aplikaci §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku značí požadavek na cca 60 g a pro §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku cca 600 g metamfetaminu.
Podle státního zástupce je třeba zohlednit, že se obviněný svého jednání dopouštěl po dobu cca 8 měsíců, opakovaně a v rámci skupiny, která zajišťovala obstarání potřebných surovin, výrobu drogy i její distribuci, to vše za účasti více osob, organizovaným způsobem a navíc s velkou územní působností. Výsledkem potom byla výroba nejméně 1.630,46 g metamfetaminu a jeho prodej, příp. příprava suroviny na výrobu další psychotropní látky v množství 5.591,77 g metamfetaminu, což ve svém souhrnu značí několik desítek tisíc dávek. S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti věci a na závěry soudní praxe dovodil, že intenzita narušení chráněného objektu byla jednáním obviněného natolik význačná, že je třeba jednání obviněného vyhodnotit jako spáchané ve značném rozsahu. Z těchto důvodů proto právní kvalifikaci vyslovenou soudy činnými dříve ve smyslu (mimo jiné) §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve věci označil za správnou, když naopak dovolání obviněného ani v dané části nepřisvědčil. Obviněný Y. L. svého jednání dopustil podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, neboť se trestné činnosti dopouštěl společně s dalšími spoluobviněnými v rámci skupiny, která byla řízená obviněným M. G. a jejíž členové koordinovaně, s vymezením svých úkolů, zajišťovali nákup potřebných surovin v P. a v návaznosti na to výrobu a distribuci pervitinu v Č. r. a na S.. Konkrétně obviněný Y. L. se podílel především na výrobě drogy, nicméně, jak výslovně dovodil v rámci svých skutkových zjištění Městský soud v Praze, byl informován i o jejím prodeji na S., čemuž i přizpůsobil na základě požadavků obviněného M. G. svoji činnost. Obviněný Y. L. tedy zjevně páchal trestnou činnost jako člen organizované skupiny, která svoji činnost vyvíjela na území více států, což muselo být zřejmé i osobě s nižšími intelektovými schopnostmi. Ani v užití §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak státní zástupce neshledal pochybení. Dodal, že Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků z důvodů, uvedených v dovolání. Proto se v předmětném dovolacím řízení nelze blíže zaměřit na výrok uvedený zejména pod bodem II. rozsudku prvostupňového soudu, proti kterému obviněný žádné námitky nesměřoval ani nepředložil.
Na výše uvedenou argumentaci státní zástupce odkázal rovněž při hodnocení relevantní námitky obviněného J. Š. , podle níž svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Jestliže byl obviněný zapojen do shora naznačeného jednání spoluobviněných a disponoval s drogou v množství 197,76 g metamfetaminu, je tato pro aplikaci §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku s přihlédnutím ke všem okolnostem věci zcela postačující. Ani námitce tohoto obviněného tak státní zástupce nepřisvědčil.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že argumentaci obviněných je nutné posoudit jako nedůvodnou. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání všech obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i případně jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 11 To 126/2012, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest (v případě obviněných M. G. a Y. L. se změna týkala toliko výroku o trestu při nezměněném výroku o vině). Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými M. G., Y. L. a J. Š. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který shodně uplatnili všichni tři obvinění, je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady, jimiž obvinění M. G. , Y. L. a J. Š. s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dovolání a v podrobnostech zpochybňují v soudním řízení učiněná skutková zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a případně vlastní skutkové verze události dovozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Tak je tomu zejména v případě, pokud obvinění uvádí, že se jim za vinu kladeného jednání nedopustili, obviněný M. G. namítá, že závěry soudů jsou založeny pouze na odhadech vyplývajících z odposlechů, které nesvědčí o tom, že hlas těmito zachycený je jeho, zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie a uvádí, že neexistuje žádný důkaz o jeho účasti na trestné činnosti, neboť důkazy ve věci zajištěné jsou procesně nepoužitelné. Y. L. konstatuje, že z prostorových odposlechů ani jiných důkazů není možno dovodit jeho vědomost o mezinárodním charakteru trestné činnosti ani o tom, jak bylo s drogou dále nakládáno, když s ohledem na svou osobnost nebyl schopen z jednotlivých skutečností celkový rozsah trestné činnosti ve všech souvislostech pochopit a na této se podílet. J. Š. namítá porušení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž konstatuje, že předložil více důkazů, z nichž vyplývá, že se trestné činnosti nedopustil, nežli obžaloba, když rovněž nebyla prokázána dělba práce, která spočívá jen na jednom prostorovém odposlechu. Taktéž vytýká, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, zejména znalecký posudek stran toho, komu ze spoluobviněných patřily sáčky s drogou u něj nalezené, výslech svědků J. a I. P. a dotaz na sociální úřad, kde 16. 7. 2010 vyřizoval dávky.
Předmětné námitky obviněných se tedy ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněných) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložili na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Dovolání obviněných tak v této části nelze přiznat jakéhokoli opodstatnění, resp. námitky jimi uplatněné nelze podřadit pod jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku v dovolání domáhají obvinění, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak Nejvyšší soud již výše zdůraznil.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. S učiněnými závěry, jež se týkaly skutkových zjištění, tj. ohledně jejich správnosti a úplnosti, se po provedeném odvolacím řízení v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Praze.
Obviněný M. G. v dodatku svého dovolání dále uvádí, že oba citované rozsudky napadá rovněž i z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Jestliže však obviněný tuto písemnost datovanou dnem 9. 1. 2013 a označenou jako „Doplnění dovolání do rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 11 To 126/2012 ze dne 15. 10. 2012“, podal na poště k přepravě dne 10. 1. 2013, přičemž tato byla soudu prvního stupně doručena dne 14. 1. 2013, stalo se tak po dovolací lhůtě, která uplynula dnem 7. 1. 2013. V tomto směru tedy nelze napadená rozhodnutí přezkoumávat. Nicméně lze dodat, že i v případě včasného uplatnění tohoto dovolacího důvodu by tento nebyl námitkami obviněného naplněn, neboť tyto nesměřují proti uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, ale jsou výlučně charakteru hmotně právního.
Nejvyšší soud tedy konstatuje, že pokud obviněný M. G. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýká, že mu měl být podle §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest, a to ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010, když nyní projednávané trestné činnosti se měl dopustit v období od ledna 2010 do 11. 8. 2010, pak jde o námitku, jež lze obsahově podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil. Nejvyšší soud však této jeho námitce nepřisvědčil.
Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, pokud je namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším .
Z ustanovení §314e odst. 6 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému .
Lze připomenout, že úhrnný trest přichází v úvahu v případě souběhu jednočinného i vícečinného a nezáleží ani na tom, zda jde o souběh stejnorodý či nestejnorodý. Úhrnný trest se ukládá pouze za podmínky, že o všech spáchaných trestných činech téhož pachatele se rozhoduje ve společném řízení a ve společném rozsudku (srov. rozhodnutí č. 13/1963 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 42/1980 Sb. rozh. tr.). Souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Před rozhodnutím o dovolání Nejvyšší soud vyžádal aktuální opis Rejstříku trestů k osobě obviněného M. G. , z něhož a z příslušných soudních rozhodnutí zjistil, že obviněný byl pro různou úmyslnou trestnou činnost vícekrát pravomocně odsouzen, přičemž z hlediska posouzení předmětné trestní věci má význam odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 2 T 176/2005, v právní moci dne 11. 7. 2006, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 2 písm. b) tr. zák. (v cit. rozsudku nesprávně uvedeno podle §201 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil dne 14. 11. 2004 , a za nějž byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou v trvání dvou let, která mu byla prodloužena do 11. 7. 2009, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010 , v právní moci dne 4. 11. 2010, kterým byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jenž spáchal nejméně od března 2002 do 18. 11. 2003, a za který byl odsouzen k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti let, a kterým byl ohledně obviněného současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 2 T 176/2005.
V návaznosti na shora popsané obecné argumenty je zjevné, že ve vztahu souběhu, vyvolávajícím potřebu uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku, jsou trestné činy pachatele, mezi nimiž nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně. Z výše uvedeného přehledu však vyplývá, že trestná činnost, pro kterou byl obviněný shledán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 56 T 2/2010, je již v souběhu k trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 2 T 176/2005, což znamená, že vztah souběhu byl již dne 27. 4. 2006 přerušen, a to vyhlášením výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2. Nyní projednávaný delikt, jímž se obviněný dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 45 T 8/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 11 To 126/2012, v právní moci dnem 15. 10. 2012, kterého se obviněný dopustil v období od ledna 2010 do 11. 8. 2010, se vztahuje k dřívější trestné činnosti, jež byla předmětem posouzení citovaných rozsudků, toliko ve formě recidivy. S výtkou obviněného, jak byla v mimořádném opravném prostředku ohledně souhrnného trestu vznesena, tudíž nelze souhlasit.
Rovněž v dovoláních obviněných Y. L. a J. Š. byly vzneseny výhrady, které uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňují. Obviněný Y. L. namítá, že pokud se podle skutkových zjištění v bodě I. rozsudku měl podílet na výrobě 1.630,46 g čisté báze metamfetaminu, jedná se o pouhý šestinásobek hranice značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a tudíž nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zpochybňuje rovněž existenci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, který spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný J. Š. konstatuje, že měl-li dle skutkových zjištění převzít od obviněného G. celkem 197,76 g metamfetaminu – báze, musel by u sebe k naplnění znaku značného rozsahu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku mít alespoň 240 g báze a rovněž odmítá naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu ust. §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v tom směru, že by tento trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda soudní rozhodnutí jsou zatížena vytýkanými právními vadami, přičemž dospěl k závěru, že těmto dovolacím námitkám ve vytýkaném směru nelze přisvědčit.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze , vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že jde o takovou organizovanou skupinu.
U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku rozlišuje zákon celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, které podmiňují použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, pokud ovšem pachatel jedná vůči dítěti, resp. vůči dítěti mladšímu patnácti let [§283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku], dále jde o spáchání činu „ve značném rozsahu“ [§283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] a „ve velkém rozsahu“ [§283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Navíc se v ustanovení §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v další alternativě vyžaduje spáchání činu „v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“. Trestní zákoník ovšem blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah činu a v ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku odkazuje na nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Tím lze sice dospět k závěru, zda byl naplněn zákonný znak spočívající v „množství větším než malém“ [§283 odst. 2 písm. d), §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku], ale nikoli již další znaky vyžadující určitý rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jehož základní skutková podstata je obsažena v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Dosavadní rozhodnutí Nejvyššího soudu k této problematice se shodovala na obecné argumentaci pro právní kvalifikaci činu spáchaného „ve větším rozsahu“, „značném rozsahu“ nebo „velkém rozsahu“ a to tak, že dosažení jednoho z těchto stupňů rozsahu je především otázkou množství zakázané látky v konkrétním druhu drogy obsažené, a současně je třeba hodnotit i další okolnosti případu, tedy okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti.
Existoval ovšem určitý rozpor při posuzování míry vlivu těchto „dalších okolností“ na případnou změnu rozsahu činu i při splnění množství dosud považovaného za odpovídající v zákoně definovanému stupni rozsahu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, byly považovány tyto skutečnosti pouze za podpůrné, významné tehdy, kdy množství dosahuje hranice vyššího stupně rozsahu, v podstatě shodně to bylo vyjádřeno i v usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Naproti tomu v usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, jež bylo publikováno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud zaujal názor, že o naplnění určitého typu rozsahu může jít nejen při zjištění konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z „dalších okolností“, tzn. že je staví do pozice v podstatě rovnocenné s množstvím látky, a připouští tedy možnost shledat obviněného vinným vyšším stupněm rozsahu, pokud právě tyto okolnosti svědčí o spáchání činu ve větším měřítku, než zjištěné množství zakázané látky.
Protože v rozhodnutích Nejvyššího soudu se tak projevovala jistá nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, bylo potřebné sjednotit výklad v tomto směru rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Stalo se tak usnesením jmenovaného senátu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013 s následující argumentací:
Nejvyšší soud s přihlédnutím k jeho dřívějším rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ale i k dalším rozhodnutím k dané problematice dospěl k názoru, že pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku může být dostatečným východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). Obdobně se totiž určoval v minulosti i „větší rozsah“ spáchání trestného činu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) a §187a odst. 2 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, a ze stejného způsobu stanovení jednotlivých rozsahů vycházejí též zmíněná dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná již za účinnosti nového trestního zákoníku, v kterých senáty Nejvyššího soudu posuzovaly naplnění zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku (kromě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jde o další usnesení např. ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011). Proto Nejvyšší soud neshledal důvody k tomu, aby se odklonil od zmíněné praxe, zejména když není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu. Přitom množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku, je i nadále rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu (viz níže) a množství drogy vymezené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., jako „množství větší než malé“ zároveň vyjadřuje odlišnou povahu, účinnost a škodlivost jednotlivých omamných a psychotropních látek a přípravků je obsahujících, a tím umožňuje dostatečně diferencovat i stanovení konkrétního rozsahu spáchaného trestného činu ve vztahu k jednotlivým drogám.
Pokud jde o násobek „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“ spáchání trestného činu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Uvedený způsob použití násobků je v souladu i s tím, jak samotný trestní zákoník stanovil relace mezi obdobnými kvantifikačními znaky spočívajícími ve výši škody, prospěchu, hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty a nákladů na odstranění následků poškození životního prostředí. I zde totiž zákon používá v ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku - pokud jde o jejich výši - pojmy „nikoli nepatrná“, „větší“, „značná“ a „velkého rozsahu“, přičemž jejich hranice je výslovně vymezena vždy jako desetinásobek výše rozhodné pro naplnění předchozího pojmu (5000 Kč, 50 000 Kč, 500 000 Kč a 5 000 000 Kč).
Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž dále nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal atd.), protože samotný trestní zákoník rozlišuje mezi pojmy „rozsah“ a „množství“ [viz §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku na straně jedné a §283 odst. 2 písm. d), §284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na straně druhé]. Proto v konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému výše uvedenému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, třebaže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.
Zde je třeba podpůrně respektovat též další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti.
Konkretizaci jednotlivých rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (větší rozsah), §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (značný rozsah) a §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (velký rozsah), je třeba odvíjet od množství omamných a psychotropních látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. (nyní ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb.).
Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. (Viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
S odkazem na sjednocující výklad, přijatý shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle něhož lze za přiměřený násobek, odlišující rozsahy větší, značný a velký ve výše uvedeném smyslu, považovat desetinásobek, tak lze konstatovat, že pro účinnou látku metamfetamin, a to pro aplikaci §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je vyžadován požadavek na cca 60 g metamfetaminu a pro §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku cca 600 g metamfetaminu.
V návaznosti na tato obecná východiska lze konstatovat, že obvinění M. G. , Y. L. , J. Š. , F. S. a F. H. vytvořili organizovanou skupinu, v níž měl každý svůj vymezený úkol, a v jehož rámci se jednotlivě podle svého zařazení a vymezení činnosti podíleli dílčími úkoly na výrobě, dovozu, zprostředkování, opatřování a přechovávání nebo prodeji psychotropní látky metamfetamin, známé též pod názvem pervitin a přípravků s obsahem prekursoru pseudoefedrin. Tato skupina se vyznačovala vnitřní hierarchií a koordinovaností při plnění úkolů, které jednotlivým členům zadával obviněný M. G. . Byl to rovněž obviněný G., kdo činnost skupiny koordinoval, dával ostatním pokyny stran výroby a distribuce metamfetaminu, organizoval a zajišťoval nákup tablet Sudafed a cesty do P., prostřednictvím obviněných Š. a H. vyloupání léků Sudafed z blistrů a zajišťoval rovněž vzájemnou komunikaci a plnění dílčích úkolů jednotlivých členů. Byl to on, kdo od obviněného L. odebíral vyrobený metamfetamin a domlouval jeho dodávky na S.. Z jednání popsaného v tzv. skutkových větách výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá rovněž zjevná spolupráce obviněného Y. L. s dalšími spoluobviněnými v rámci této organizované skupiny, která zajišťovala obstarání potřebných surovin, výrobu drogy i její distribuci, neboť to byl právě on, kdo zajišťoval pro skupinu především výrobu drogy - metamfetaminu, jež byl při zadržení obviněných zajištěn, když mu rovněž bylo zcela nepochybně známo, že podstatná část produkce metamfetaminu je určena k dodání na S. za účelem jeho dalšího prodeje, čemuž přizpůsobil na základě požadavků obviněného M. G. i svoji činnost. Obviněný Y. L. tedy zjevně páchal trestnou činnost jako člen organizované skupiny, která svoji činnost vyvíjela na území více států, což mu i jako osobě s nižšími intelektovými schopnostmi muselo být evidentně známo. I činnost obviněného J. Š., který, přestože se do činnosti této organizované skupiny zapojil až po svém propuštění z výkonu trestu, tedy nejméně od 4. 7. 2010, lze charakterizovat jako za vysoce aktivní, kdy se nejméně v jednom případě podílel na cestě do P. za účelem vyloupání zakoupených léků Sudafed z blistrů a rovněž se aktivně podílel i na prodeji metamfetaminu, přičemž při jeho zadržení bylo u něj nalezeno celkem 197,76 g metamfetaminu, který převzal bezprostředně předtím od G. za účelem jeho dalšího prodeje. Takto obvinění vyrobili a prodali nejméně 3.023,3 g metamfetaminu s obsahem báze 1.630,46 g a dále u nich bylo zajištěno dalších 153.218 ks tablet Sudafedu, s obsahem prekursoru hydrochlorid pseudoefedrin ve výši celkem 9,193,08 gr., postačujících k výrobě další psychotropní látky - metamfetaminu v množství 5.591,77 g, což ve svém souhrnu představuje několik desítek tisíc dávek.
Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti věci a na závěry soudní praxe nutno dovodit, že intenzita narušení chráněného objektu byla jednáním obviněných natolik význačná, že jednání M. G. a Y. L. bylo správně posouzeno jako spáchané ve velkém rozsahu, jednání obviněného J. Š. jako spáchané ve značném rozsahu, přičemž z popisu předmětných skutků taktéž plyne, že obvinění M. G. a Y. L. předmětnou trestnou činnost spáchali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a J. Š. ji spáchal jako člen organizované skupiny. Ve věci učiněná skutková zjištění tedy umožňují důvodný závěr, že obvinění M. G. , Y. L. a J. Š. svým jednáním naplnili zákonné znaky trestných činů, jimiž byli pravomocně uznáni vinnými (pozn. výrok pod bodem II. rozsudku prvostupňového soudu obviněný L. dovoláním nenapadl). Právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, k níž ohledně obviněných M. G. a Y. L. soudy obou stupňů dospěly, Nejvyšší soud shledal přiléhavou a v souladu se zákonem, když i v případě obviněného J. Š., shledal právní posouzení jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku s přihlédnutím ke všem okolnostem věci zcela adekvátní. S ohledem na zjištěné skutečnosti je taktéž zjevné, že svým výše popsaným konkrétním jednáním obvinění cíleně porušovali zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami. Trestný čin proto spáchali v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Právní námitky, které byly obviněnými v dovolání formálně relevantně uplatněny, tudíž nelze akceptovat.
Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký