ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.328.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 328/2013 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2013 o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 230/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 25/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 27 T 25/2012, byl obviněný M. K. pod body 1) – 20) výroku o vině uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), zločinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný T. P. byl uznán vinným pod body 1) – 13) výroku o vině přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zločinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný L. K. byl pod bodem 21) výroku o vině uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že
obvinění M. K. a T. P.
1) dne 30. 3. 2011 v době od 05:15 hodin do 15:40 hodin v D., okres Opava, na ulici Z. H., po společné domluvě, po předchozím překonání oplocení vnikli na zahradu rodinného domu č. … majitele K. B., a zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vnikl po vypáčení vstupních dveří do uvedeného rodinného domu, kde vypáčil dveře do obývacího pokoje, odkud odcizil ke škodě jmenovaného 8 lahví alkoholu různých značek v celkové hodnotě 2.000,-Kč, elektrickou vrtačku zn. Metabo v hodnotě 4.500,-Kč, 20,-polských zlotých, tj. nejméně 123,-Kč a bicí dřevěné nástěnné hodiny v hodnotě 8.000,-Kč, vše v hodnotě 14.623,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 3.800,-Kč,
2) v době od 14:00 hodin dne 22. 4. 2011 do 09:00 hodin dne 25. 4. 2011 v D. B., okres Opava, na ulici U P. z., po společné domluvě, po předchozím překonání oplocení vnikli na zahradu rodinného domu č. … majitele T. K., a zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vnikl po vypáčení dvou oken a balkónových dveří do uvedeného rodinného domu, odkud odcizil ke škodě jmenovaného notebook zn. HP Pavilion s napájením a redukcí z 220 V na US normu v hodnotě 9.000,-Kč, fotoaparát zn. Sony DSC H-1 v hodnotě 3.600,-Kč, 5 ks peněžních poukázek Ticket Benefits v celkové hodnotě 250,-Kč a pánský kožený kabát v hodnotě 1.000,-Kč, vše v hodnotě 13.850,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 10.000,-Kč,
3) v době od 16:00 hodin dne 22. 4. 2011 do 20:20 hodin dne 24. 4. 2011 v Š., okres Opava, na ulici K. K., po společné domluvě, zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vnikl po předchozím vypáčení okna do rodinného domu č. …, odkud odcizil ke škodě M. J. B. LCD televizor zn. JVC v hodnotě 16.500,-Kč, konsolu XBOX 360 v hodnotě 2.000,-Kč, Playstation 3 v hodnotě 2.000,-Kč, sestavený počítač nezjištěné značky v hodnotě 22.500,-Kč, LCD monitor v hodnotě 2.000,-Kč a stravenky Ticket Restaurant v hodnotě 400,-Kč, vše v hodnotě 45.400,-Kč, a ke škodě společnosti HSBC Service Delivery (Czech Republic), s. r. o., Ostrava notebook zn. Lenovo model T60 v hodnotě 10.000,-Kč; poškozením zařízení způsobili L. L. škodu ve výši 3.000,-Kč,
4) dne 23. 4. 2011 v době od 19:30 hodin do 21:00 hodin v B., okres Opava, na ulici B., po společné domluvě, se záměrem odcizení věcí, zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vnikl na zahradu rodinného domu č. … majitelů J. a Š. B., kde se pokusil páčením pootevřeného okna, zajištěného na ventilačku, a páčením dveří vedoucích na terasu vniknout do rodinného domu, což se mu však nepodařilo; poškozením zařízení způsobili jmenovaným škodu ve výši 26.570,-Kč,
5) v době od 10:00 hodin dne 13. 5. 2011 do 18:00 hodin dne 13. 6. 2011 ve V., okres Ostrava, na ulici O., po společné domluvě, se záměrem odcizení věcí, vnikli po překonání oplocení na zahradu rodinného domu č. … majitelky J. V., a zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vylezl na balkon uvedeného domu, kde se pokusil páčením balkónových dveří a rovněž okna vniknout do rodinného domu, což se mu však nepodařilo; poškozením zařízení způsobili jmenované škodu ve výši 22.277,-Kč,
6) v době od 19:15 hodin dne 17. 6. 2011 do 00:50 hodin dne 18. 6. 2011 ve V., okres Ostrava, na ulici T., po společné domluvě, zatímco obviněný T. P. hlídal, obviněný M. K. vnikl po předchozím protrhnutí sítě proti hmyzu a otevření okna, zajištěného na ventilačku, do rodinného domu č. …, odkud odcizil ke škodě J. L. notebook zn. Acer Aspire v hodnotě 6.000,-Kč a ke škodě I. J. televizor zn. Panasonic TX-P50X10Y v hodnotě 13.000,-Kč, televizor zn. Panasonic v hodnotě 8.000,-Kč, dámský zlatý prsten s podlouhlým růžovým syntetickým kamenem v hodnotě 1.200,-Kč a notebook zn. Acer v hodnotě 6.000,-Kč, vše v hodnotě 28.200,-Kč; poškozením zařízení způsobili I. J. škodu ve výši 100,-Kč,
7) v době od 21:00 hodin dne 4. 7. 2011 do 00:50 hodin dne 5. 7. 2011 ve S. V. n. O., okres Ostrava, na ulici P., po společné domluvě, po předchozím přestřižení drátěného oplocení vnikli na zahradu rodinného domu č. …, dále vypáčili okno, kterým vnikli do uvedeného domu, odkud odcizili ke škodě majitele Ing. R. H. historické hodinky typu „cibule“ v hodnotě 2.000,-Kč, peněženku v hodnotě 200,-Kč, v níž se nacházelo 50,-polských zlotých, tj. 305,-Kč a 1.000,-rublů, tj. 602,-Kč, pánské hodinky zn. Casio v hodnotě 1.000,-Kč, dámské hodinky zn. LEN NOX v hodnotě 1.500,-Kč, hodinky zřejmě zn. Casio v hodnotě 500,-Kč, pánské náramkové hodinky zn. Festina, model SD4Q-007 v hodnotě 2.400,-Kč, pánské hodinky z nerez oceli v hodnotě 500,-Kč, pánské a dámské náramkové hodinky nezjištěné značky zlatostříbrné barvy v celkové hodnotě 400,-Kč, dámské náramkové hodinky s hranatým ciferníkem v hodnotě 500,-Kč, náramkové hodinky se zeleným ciferníkem v hodnotě 300,-Kč, papírovou šperkovnici v hodnotě 50,-Kč, 1 pár zlatých dětských náušnic ve tvaru pomněnek v hodnotě 500,-Kč, 2 ks zlatých přívěsků ve znamení Vodnáře a Panny v celkové hodnotě 1.000,-Kč, brož ve tvaru kapky s řemínkem v hodnotě 200,-Kč, perlovou sadu z Avonu v hodnotě 400,-Kč, stříbrnou sadu z Avonu v hodnotě 400,-Kč, dámské náramkové hodinky se zirkony v hodnotě 500,-Kč, dámský prsten s českým granátem v hodnotě 1.000,-Kč, náhrdelník s českými granáty v hodnotě 2.900,-Kč, 1 pár dámských náušnic s českými granáty v hodnotě 1.000,-Kč, dárkové předměty včetně 6 ks per zn. Parker v celkové hodnotě 6.000,-Kč, nůž – dýku na rozbalování písemností stříbrné barvy v hodnotě 500,-Kč a 6 ks kapesních skládacích nožů nezjištěných značek v celkové hodnotě 3.000,-Kč, vše v hodnotě 27.657,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 8.000,-Kč,
8) v době od 20:00 hodin dne 19. 7. 2011 do 19:10 hodin dne 20. 7. 2011 v B., okres Nový Jičín, po společné domluvě, po předchozím vypáčení okna vnikli do rodinného domu č. … majitelů J. a P. S., který prohledali a odcizili z dětského pokoje notebook zn. Acer v hodnotě 10.000,-Kč, z ložnice notebook zn. Sony Vaio v hodnotě 36.990,-Kč, z obývacího pokoje LCD televizor zn. Sony v hodnotě 10.000,-Kč a ze zásuvky komody ve vstupní chodbě poukázky Flexipass v celkové hodnotě 14.000,-Kč, dámskou koženou peněženku v hodnotě 200,-Kč s finanční částkou ve výši 4.000,-Kč a občanským průkazem na jméno P. S., jehož nové pořízení si vyžádá částku ve výši 230,-Kč, vše v hodnotě 75.420,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 9.000,-Kč,
9) v době od 13:00 hodin dne 30. 7. 2011 do 09:30 hodin dne 31. 7. 2011 ve H. Ž., okres Nový Jičín, na ulici N. s., po společné domluvě, po předchozím vypáčení okna vnikli do rodinného domu č. … majitelů Bc. D. a Ing. I. M., odkud k jejich škodě odcizili kávovar zn. Cafissimo Silver Metalli v hodnotě 1.500,-Kč, dámské hodinky s bílým páskem v hodnotě 2.000,-Kč, náušnice z bílého zlata v hodnotě 4.905,-Kč, nezjištěné množství klenotů a šperků, vyrobených ze zlata, stříbra a chirurgické oceli v celkové hodnotě 15.763,-Kč, pánský sportovní batoh zelenošedé barvy v hodnotě 1.830,-Kč, LCD monitor zn. LG v hodnotě 1.000,-Kč, PC sestavu C-Systém AMD X4 v hodnotě 5.000,-Kč, tiskárnu zn. Epson Stylus SX 115 multifunkční v hodnotě 1.000,-Kč, žehličku zn. ETA v hodnotě 500,-Kč, koženou dámskou bundu hnědé barvy v hodnotě 1.000,-Kč, pánskou koženou bundu v hodnotě 1.000,-Kč, dámskou zimní sportovní bundu zn. Nike červené barvy v hodnotě 2.000,-Kč, zimní sportovní bundu černé barvy v hodnotě 3.000,-Kč, klíč od vozidla zn. Citroen C4 reg. zn. 6T8 5083 v hodnotě 11.040,-Kč, LCD televizor zn. LG v hodnotě 5.000,-Kč, DVD přehrávač zn. LG v hodnotě 800,-Kč, křovinořez zn. Honda v hodnotě 9.000,-Kč, AKU vrtačku zn. Bosh v hodnotě 1.000,-Kč, úhlovou brusku zn. Bosh v hodnotě 900,-Kč, finanční hotovost ve výši 38.000,-Kč, 5 lahví alkoholu různých značek v hodnotě 1.500,-Kč, pánské hodinky zn. Polar RS 200 v hodnotě 3.000,-Kč, notebook zn. Sony Vaio v hodnotě 30.000,-Kč, čistič WAP zn. Makyta v hodnotě 1.000,-Kč, tlakové čerpadlo zn. Honda s kovovou konstrukcí v hodnotě 20.000,-Kč, pánský oblek v hodnotě 4.000,-Kč, sportovní tašku zn. Puma v hodnotě 800,-Kč, dioptrické brýle zn. Versace v hodnotě 2.000,-Kč, dámské rifle v hodnotě 1.390,-Kč, Twist set na úklid v hodnotě 999,-Kč, sluneční brýle v hodnotě 500,-Kč a klávesnici zn. Logitech s myší v hodnotě 1.000,-Kč, vše v hodnotě 172.427,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 3.979,-Kč,
10) v době od 16:30 hodin dne 28. 7. 2011 do 16:30 hodin dne 2. 8. 2011 v K., okres Frýdek-Místek, na ulici L., po společné domluvě, po předchozím vypáčení okna vnikli do rodinného domu č. … majitele O. L., odkud odcizili k jeho škodě počítač nezjištěné značky v hodnotě 10.000,-Kč, skládající se ze softwaru v hodnotě 60.000,-Kč a LCD monitoru zn. LG v hodnotě 2.000,-Kč, kufřík černé barvy s kódovacím zámkem v hodnotě 1.000,-Kč, ve kterém se nacházely vizitky, kopie autorizačního osvědčení, kopie výpisu ze živnostenského rejstříku, autorizační razítko, razítko firmy O. L. – projekce, razítko firmy O. L. – provádění staveb, vše v hodnotě 1.010,-Kč, náramkové hodinky s bílým ciferníkem v hodnotě 1.000,-Kč, ručičkové náramkové hodinky ze žlutého kovu v hodnotě 1.000,-Kč, zlatý snubní prsten v hodnotě 2.000,-Kč, zlomkové zlato v hodnotě 1.500,-Kč, finanční hotovost ve výši 5.000,-Kč, dalekohled v hodnotě 500,-Kč, dámský zlatý kroucený řetízek s přívěskem se zirkonem v hodnotě 3.000,-Kč, zlatý dámský náramek o délce 16 cm v hodnotě 2.000,-Kč, dámský zlatý prsten s červenými granáty v hodnotě 2.000,-Kč, sbírku replik 15-ti kapesních hodinek včetně dřevěné kazety v hodnotě 10.000,-Kč, láhev alkoholu zn. Metaxa v hodnotě 350,-Kč, láhev alkoholu zn. Napoleon v hodnotě 200,-Kč a fotoaparát zn. Olympus Nju TOUGH 6020 v hodnotě 3.000,-Kč, vše v hodnotě 105.560,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 5.000,-Kč,
11) v době od 20:00 hodin dne 10. 8. 2011 do 16:50 hodin dne 12. 8. 2011 ve S. V. n. O., okres Ostrava, na ulici N. Š., po společné domluvě, vnikli po předchozím vypáčení dveří do rodinného domu č. … majitele L. D., dále vypáčili další dveře a k jeho škodě odcizili hudební combo kytarové zn. Marschall v hodnotě 25.000,-Kč, hudební combo kytarové zn. Fender v hodnotě 11.000,-Kč, hudební combo basové zn. Marschall v hodnotě 10.000,-Kč, hudební zesilovač zn. Audim v hodnotě 10.000,-Kč, elektrickou kytaru zn. Fender v hodnotě 20.000,-Kč, akustickou kytaru nezjištěné značky v hodnotě 5.000,-Kč, mixážní pult v hodnotě 5.000,-Kč, LCD televizor zn. LG v hodnotě 10.000,-Kč, zlatý snubní prsten v hodnotě 2.000,-Kč, sportovní obuv zn. Adidas v hodnotě 1.319,-Kč, vrtací kladivo zn. Einhel v hodnotě 1.910,-Kč a AKU šroubovák zn. Einhel v hodnotě 1.290,-Kč, vše v hodnotě 102.519,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 12.000,-Kč,
12) v době od 19:00 hodin dne 19. 8. 2011 do 19:30 hodin dne 22. 8. 2011 v O., okres Ostrava, na ulici D., po společné domluvě, po předchozím vypáčení okna vnikli do rodinného domu č. … majitele K. P., odkud odcizili k jeho škodě finanční hotovost ve výši 5.000,-Kč, televizor zn. Hundai v hodnotě 4.600,-Kč, televizor nezjištěné značky v hodnotě 7.000,-Kč, 17 lahví alkoholu různých značek v hodnotě 3.547,-Kč, 10 kg pracího prášku v hodnotě 400,-Kč a jeden pár obuvi v hodnotě 300,-Kč, vše v hodnotě 20.847,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 6.000,-Kč,
13) v době od 20:20 hodin dne 23. 8. 2011 do 02:20 hodin dne 24. 8. 2011 ve V., okres Ostrava, na ulici V., po společné domluvě, po předchozím odjištění mechanismu okna otevřeného na mikroventilaci, vnikli do suterénu a následně do obytných prostor rodinného domu č. …, odkud odcizili ke škodě Ing. V. R. finanční částku ve výši 100.000,-Kč, kufr zn. Samsonite v hodnotě 2.000,-Kč, notebook zn. HP Compaq 620 v hodnotě 10.000,-Kč, skener zn. Epson Perfection v hodnotě 1.000,-Kč, propisovací tužku zn. MOND BLANK v hodnotě 2.000,-Kč, notebook HP Compaq NX9030 v hodnotě 10.000,-Kč, televizor zn. Panasonic Viera v hodnotě 18.500,-Kč, finanční částku ve výši 500,-Euro, tj. nejméně 12.200,-Kč, pánské hodinky zn. Tissot v hodnotě 4.000,-Kč, pánské hodinky zn. Giorgio Armany v hodnotě 5.000,-Kč, vše v hodnotě 164.700,- Kč, ke škodě Mgr. F. K. žehličku zn. Tefal v hodnotě 2.000,-Kč, vysavač zn. Elektrolux v hodnotě 2.000,-Kč, navigaci zn. Vario v hodnotě 4.000,-Kč, herní konzole WII v hodnotě 4.000,-Kč, přijímač k telefonu zn. Part v hodnotě 2.800,-Kč, přívěsek na krk s briliantem včetně řetízku v hodnotě 17.000,-Kč, přívěsek na krk s plovoucím briliantem ve tvaru srdce v hodnotě 40.000,-Kč, šperky Swarowski v hodnotě 6.000,-Kč, 1 pár zlatých dětských náušnic v hodnotě 600,-Kč, 1 pár zlatých náušnic s brilianty v hodnotě 20.000,-Kč a 1 pár zlatých náušnic se zirkony v hodnotě 1.500,-Kč, vše v hodnotě 99.900,-Kč a ke škodě Ing. V. R. a Mgr. F. K. 5 ks obrazů tzv. grafické listy v celkové hodnotě 60.000,-Kč; poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 2.000,-Kč,
obviněný M. K.
14) dne 6. 2. 2011 v době od 15:00 hodin do 19:10 hodin v B., okres Opava, na ulici H., po předchozím vypáčení okna vnikl do rodinného domu č. …, tento prohledal a z dřevěné komody v kuchyni odcizil ke škodě J. Š. pánskou koženkovou peněženku v hodnotě 100,-Kč, ve které se nacházely finanční částka ve výši 1.000,-Kč, drobné mince různých nominálních hodnot v celkové výši 60,-Kč, doklad osvědčení o registraci přívěsného vozíku reg. zn. …, doklad osvědčení o registraci motocyklu zn. Jawa 50 reg. zn. … a další věci, vše v hodnotě 1.160,-Kč; poškozením zařízení způsobil J. a E. Š. škodu ve výši 6.017,-Kč,
15) dne 13. 2. 2011 v době od 18:00 hodin do 21:30 hodin v H., okres Opava, na ulici U Z., po předchozím vypáčení vstupních dveří, vnikl do rodinného domu č. …, odkud odcizil ke škodě R. a M. P. notebook zn. ACER, typ eM E640-P322G25MN v hodnotě 9.599,-Kč, notebook zn. ACER, typ Extensa 5635G-664G50MN v hodnotě 9.000,-Kč, mobilní telefon zn. Nokia C6, černé barvy, IMEI …, s paměťovou mikro SD kartou v hodnotě 2.051,-Kč, digitální fotoaparát zn. Olympus s paměťovou mikro SD kartou v hodnotě 4.000-Kč, koženou peněženku v hodnotě 200,-Kč, občanský průkaz a řidičský průkaz, jejichž nové pořízení si vyžádá částku 280,-Kč, průkaz profesní způsobilosti k řízení motorových vozidel, jehož nové pořízení si vyžádá částku 100,-Kč, průkaz zdravotní pojišťovny Revírní bratrské pokladny, finanční hotovost ve výši 6.000,-Kč, platební kartu České spořitelny, a. s., jejíž nové pořízení si vyžádá částku 350,-Kč, 2 číšnické fleky v celkové hodnotě 800,-Kč, finanční částku ve výši 50,-Euro, tj. nejméně 1.213,-Kč, koženou peněženku se zapínáním na cvok v hodnotě 200,-Kč, průkazy zdravotní pojišťovny Revírní bratrské pokladny na jméno M. P., D. P. a N. P., permanentku do solárního studia v hodnotě 1.000,-Kč, zlatý očkový náramek délky 14 cm v hodnotě 1.600,-Kč, zlatý prsten s černým kamenem čtvercového tvaru v hodnotě 2.900,-Kč, zlatý očkový řetízek délky 50 cm v hodnotě 1.000,-Kč a 1 pár zlatých náušnic v hodnotě 2.000,-Kč, vše v hodnotě 42.293,-Kč; ke škodě P. a K. P. odcizil digitální fotoaparát zn. Sony DSC-W1 v hodnotě 2.000,-Kč, finanční hotovost ve výši 50.000,-Kč, zlatý řetízek délky 50 cm v hodnotě 14.000,-Kč, zlatý řetízek o délce 50 cm s obdélníkovým přívěskem v hodnotě 3.500,-Kč, zlatý očkový náramek o délce 25 cm v hodnotě 4.000,-Kč, zlatý pánský snubní prsten v hodnotě 1.800,-Kč, zlatý dámský snubní prsten v hodnotě 1.400,-Kč, zlatý řetízek ve spirálovém provedení v hodnotě 4.500,-Kč, zlatý řetízek tvořený oválnými plíšky spojenými zlatými drátky v hodnotě 1.800,-Kč, zlatý článkový náramek, tvořený čtvercovými zlatými plíšky v hodnotě 4.000,-Kč, zlatý dámský prsten s tvarovanou květinou v hodnotě 2.900,-Kč, zlatý dámský prsten s modrofialovým syntetickým kamenem v hodnotě 3.000,-Kč, zlatý dámský prsten ve tvaru dvou listů s bílou perlou uprostřed v hodnotě 2.200,-Kč, jeden pár zlatých náušnic ve tvaru kruhu v hodnotě 1.000,-Kč, jeden pár zlatých náušnic ve tvaru kapky v hodnotě 1.500,-Kč, zlatý prsten ve tvaru kapky v hodnotě 2.000,-Kč a dámské hodinky nezjištěné značky v hodnotě 1.500,-Kč, vše v hodnotě 101.100,-Kč; ke škodě J. C. odcizil finanční hotovost ve výši 5.500,-Kč, 8.000,-forintů, tj. nejméně 714,-Kč, 124,-Euro, tj. nejméně 3.007,62 Kč, 50,-polských zlotých, tj. nejméně 309,45 Kč, vše v hodnotě 9.531,-Kč; poškozením zařízení způsobil R. a M. P. škodu ve výši 4.000,-Kč,
16) dne 16. 4. 2011 v době od 16:00 hodin do 23:20 hodin ve Š., okres Opava, na ulici H., vešel otevřenou brankou na pozemek rodinného domu č. … majitele T. H., odkud odcizil ke škodě jmenovaného volně stojící dřevěný žebřík v hodnotě 100,-Kč a dále vnikl po odstranění tří latí oplocení na pozemek rodinného domu č. …, kde pomocí dříve odcizeného žebříku vylezl k otevřenému oknu, ze kterého odstranil síť proti hmyzu a vnikl do přízemí uvedeného domu, který prohledal a odcizil ke škodě Š. K. finanční částku ve výši 5.000,-Kč a ke škodě A. K. zlatý dámský prsten s vínově červeným syntetickým kamenem v hodnotě 4.000,-Kč, zlatý dámský prsten s červeným syntetickým kamenem v hodnotě 4.000,-Kč, zlatý řetízek délky 60 cm v hodnotě 3.000,-Kč, zlatý náramek v hodnotě 2.800,-Kč, dvojitý zlatý řetízek délky 50 cm a 55 cm z hustých oček v hodnotě 9.000,-Kč, prsten ze žlutého kovu v hodnotě 250,-Kč, dámské a pánské hodinky z bílého kovu zn. Geneva v celkové hodnotě 1.200,-Kč, pozlacený náramek zdobený kamínky v hodnotě 600,-Kč, číšnický flek v hodnotě 200,-Kč, ve kterém byly uloženy různé mince a bankovky měny bulharské Levy, chorvatské Kuny a Eura v celkové hodnotě 1.000,-Kč, dřevěné nástěnné natahovací hodiny v hodnotě 8.000,-Kč a zlatý dámský prsten se syntetickým kamenem v hodnotě 2.500,-Kč, vše v hodnotě 36.550,-Kč; poškozením oplocení způsobil Š. a A. K. škodu ve výši 400,-Kč,
17) v době od 08:00 hodin dne 4. 7. 2011 do 08:00 hodin dne 11. 7. 2011 v B., okres Frýdek-Místek, po předchozím vypáčení dřevěného euro okna, vnikl do rodinného domu č. … majitele Ing. R. V., odkud odcizil televizor zn. Sony Bravia v hodnotě 15.000,-Kč a kávovar zn. Delonghi Magnifica v hodnotě 7.000,-Kč, vše v hodnotě 22.000,-Kč; poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 15.000,-Kč,
18) v době od 19:30 hodin dne 25. 7. 2011 do 18:00 hodin dne 26. 7. 2011 v Š., okres Opava, na ulici D., po předchozím vypáčení okna, vnikl do rodinného domu č. … majitelů M. a A. F., odkud odcizil ke škodě jmenovaných notebook zn. Asus v hodnotě 5.000,-Kč, LCD televizor zn. LG v hodnotě 3.000,-Kč, dámské náramkové hodinky se zirkonovými kamínky v hodnotě 2.500,-Kč, dámské náramkové hodinky s kovovým řemínkem v hodnotě 1.500,-Kč a stříbrný řetízek o délce 50 cm s přívěskem se zirkonovým kamínkem v hodnotě 1.000,-Kč, vše v hodnotě 13.000,-Kč; poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 4.000,-Kč,
19) v době od 11:00 hodin dne 19. 8. 2011 do 09:30 hodin dne 20. 8. 2011 v O., okres Ostrava, na ulici Z., po předchozím převrtání dřevěného rámu okna a jeho otevření, vnikl do rodinného domu č. … majitele R. H., odkud odcizil k jeho škodě peněženku zn. Busmen v hodnotě 800,-Kč, finanční hotovost 500,-polských zlotých, tj. nejméně 3.000,-Kč, sklokeramickou desku zn. Fagor v hodnotě 5.900,-Kč, notebook zn. HP Compaq Mini v hodnotě 7.000,-Kč, digitální kameru zn. Codak Zi8 v hodnotě 2.200,-Kč, paměťovou kartu v hodnotě 400,-Kč, finanční hotovost ve výši 2.000,-Kč, dětskou pokladničku v hodnotě 100,-Kč s finanční hotovostí 1.000,-Kč, 2 zlaté prsteny se zirkonem v celkové hodnotě 2.000,-Kč, 1 pár náušnic se zirkonem v hodnotě 1.000,-Kč, zlatý náramek v hodnotě 600,-Kč, zlatý točený řetízek v hodnotě 1.600,-Kč, 1 pár zlatých náušnic se zirkonem v hodnotě 1.000,-Kč, zlatý prsten s modrým syntetickým kamenem v hodnotě 900,-Kč, zlatý prsten s kultivovanou perlou v hodnotě 1.200,-Kč, zlatý prsten s červeným syntetickým kamenem v hodnotě 1.200,-Kč, zlatý prsten v hodnotě 800,-Kč, 1 pár zlatých náušnic s modrým syntetickým kamenem v hodnotě 1.000,-Kč, zlatý náramek v hodnotě 600,-Kč, zlatý řetízek v hodnotě 1.500,-Kč, 1 zlatou dámskou náušnici v hodnotě 400,-Kč, zlatý přívěsek ve tvaru písmene „R“ v hodnotě 500,-Kč a zlatý přívěsek ve tvaru srdíčka s pavoučkem v hodnotě 800,-Kč, vše v hodnotě 37.500,-Kč; poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 6.000,-Kč,
20) v době od 23:00 hodin dne 10. 9. 2011 do 08:00 hodin dne 11. 9. 2011 v K., část J., okres Ostrava, po předchozím vytržení sítě proti hmyzu a vypáčení okna vnikl do rodinného domu č. … majitele R. V., kde po plovoucích podlahách rozházel písek a odcizil ke škodě jmenovaného LCD televizor nezjištěné značky v hodnotě 9.000,-Kč, LCD televizor zn. Philips v hodnotě 18.000,-Kč, přenosný televizor zn. Sencor s DVD přehrávačem v hodnotě 1.000,-Kč, 2 notebooky zn. Asus v celkové hodnotě 37.000,-Kč, videokameru zn. JVC v hodnotě 3.500,-Kč, sklokeramickou varnou desku zn. Candy v hodnotě 11.000,-Kč, finanční částku ve výši 80.000,-Kč, dámské titanové hodinky zn. Omega v hodnotě 15.000,-Kč, hodinky M. J. s diamanty v hodnotě 15.000,-Kč, 1 pár zlatých diamantových náušnic v hodnotě 40.000,-Kč, zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru srdce v hodnotě 7.000,-Kč, zlatý snubní prsten s briliantem v hodnotě 10.000,-Kč, zlatý řetízek v hodnotě 5.000,-Kč, 7 ks zlatých prstenů v celkové hodnotě 14.000,-Kč, nastřelovací pistoli zn. Bostitch v hodnotě 6.800,-Kč, vrtačku zn. Hilti SDS v hodnotě 7.800,-Kč, křovinořez zn. Bosch v hodnotě 10.000,-Kč, notebook zn. Asus v hodnotě 2.000,-Kč, satelitní přijímač zn. Ferguson Ariva 100 s dálkovým ovládáním včetně Skylink karty v hodnotě 1.500,-Kč, přenosný DVD přehrávač zn. Sony v hodnotě 800,-Kč a motorovou pilu zn. Homelite v hodnotě 2.500,-Kč, vše v hodnotě 296.900,-Kč; poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 10.000,-Kč,
přičemž obviněný M. K. se jednání pod body 1) – 20) obžaloby dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 4 T 16/2008, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, který vykonal dne 21. 1. 2011,
přičemž obviněný T. P. se jednání pod body 1) – 13) obžaloby dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2007, sp. zn. 72 T 101/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 3 To 782/2007, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 28. 9. 2008,
obviněný M. K. odcizil věci v celkové hodnotě 1.512.237,-Kč a poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 157.143,-Kč,
obviněný T. P. odcizil věci v celkové hodnotě 947.103,-Kč a poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 111.726,-Kč,
obviněný L. K.
21) v přesně nezjištěné době od poloviny února 2011 do poloviny července 2011 v O. převzal od obviněného M. K. mobilní telefon zn. Nokia C6, černé barvy, IMEI … v hodnotě 8.500,-Kč, dřevěné natahovací hodiny v hodnotě 8.000,-Kč a kávovar zn. Delonghi v hodnotě 15.000,-Kč, přesto, že věděl, že tyto věci byly získány trestnou činností jmenovaného.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. K. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to pracovní rukavice bělomodré barvy a páčidlo červené barvy. Obviněný T. P. byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 černá kukla, 1 pár bílých pracovních rukavic s modrou barvou, 1 boxer, které tvoří přílohu trestního spisu. Obviněný L. K. byl odsouzen podle §214 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody jednotlivých poškozených, a to jednak společně a nerozdílně ze strany obviněných M. K. a T. P. a jednak ze strany samotného M. K.. Dále bylo podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o odkázání některých poškozených s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních a u dalších poškozených o odkázání se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě, který projednal jako soud odvolací ve veřejném zasedání odvolání obviněného M. K., odvolání jeho matky M. K. a odvolání jeho sestry M. K., rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 230/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného M. K., jeho matky M. K. a sestry M. K. v napadeném rozsudku nalézacího soudu zrušil výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. ř. stran poškozených J. L. a ČSOB Pojišťovny, a. s., členu holdingu ČSOB, a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obviněný M. K. a již pravomocně odsouzený T. P. povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě způsobené škody poškozené J. L., částku 6.000,- Kč, podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný M. K. povinen zaplatit na náhradě způsobené škody poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB, částku 30.000,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. jsou poškození J. L. a ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 230/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 27 T 25/2012, podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ireny Döményové dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolání obviněného bylo zaměřeno do výroků o vině, trestu i o náhradě škody. V podrobnostech dovolatel uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a tudíž i výměra trestu je v rozporu se zákonem. Závěry o vině dovolatele jsou ve zcela extrémním rozporu s provedenými důkazy. V dané věci lze spatřovat při hodnocení důkazů značný prvek libovůle soudů obou stupňů, který představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Soudy se vážně nezabývaly námitkami dovolatele, byť některé z nich ve svých odůvodněních formálně konstatují, a proto je dovolatel nucen jimi opětovně argumentovat. Soudy přejímají jen tvrzení obviněného P., aniž by vyhodnotily závažné rozpory v jeho výpovědi kontrastující s dalšími důkazy svědčícími v dovolatelův prospěch a aniž by provedly další jím navrhované důkazy. Tím, že byl obviněný odsouzen jen na podkladě spekulativních úvah soudů, jejichž závěry o vině jsou dovozovány z jeho trestní minulosti a z nevěrohodné a rozporuplné výpovědi obviněného P., došlo k porušení jedné ze základních zásad trestního řízení in dubio pro reo. Soudy uvěřily obviněnému P., že jeho role byla téměř pasivní, že se nikdy do žádného rodinného domu nevloupal, že od dovolatele nepřevzal odcizené věci, pouze dostával nějaké peníze, a to i přes to, že např. u skutku 1) byly odcizené dřevěné hodiny zajištěny u jeho matky, u skutku 2) bylo zajištěné páčidlo, které však není vlastnictvím dovolatele a nelze dovodit, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že se jedná o dovolatelův majetek, u skutku 3) byla zajištěna uvnitř domu pachová stopa P., přesto, že P. tvrdil, že v domě nebyl, u skutku 7) byl odcizený nůž nalezen u P., přitom obdobných rozporů, vyvracející P. tvrzení je více. Ve zbytku tak dovolatel odkázal na své podané odvolání. Rovněž je zcela pomíjená prokázaná skutečnost, že dovolatel získal v dědictví po otci 153.000,- Kč a neměl tudíž důvod páchat majetkovou trestnou činnost. Svědectví S. je vyhodnoceno jako účelové, přestože S. byl vyslýchán v postavení svědka a jako takový byl řádně poučen o povinnosti vypovídat pravdu, jakož i o důsledcích křivého svědectví, či křivého obvinění. Svědek S. uvedl, že má k dispozici odcizené zboží, které obdržel od P., a i přesto, že dovolatel navrhoval doplnění dokazování o předložení odcizených věcí (nožů) poškozenému, za účelem prokázání, že se skutečně jedná o věci odcizené P. a S., soud jeho návrhu nevyhověl. Obviněný P. tvrdil, že do objektu nevniknul, že pouze hlídal, přesto se na konkrétních místech uvnitř rodinných domů nacházejí jeho pachové stopy. Naopak existence dovolatelových pachových stop, byť se tyto mohly dostat na místo použitím dovolatelových věcí obviněným P., (ať už záměrně, či nikoliv), je pro soud dostatečně přesvědčivá. Orgány činné v trestním řízení neuvěřily dovolatelově obhajobě ani v té části, že své vozidlo půjčoval obviněnému P., o čemž si vedl podrobné záznamy, které však vyhodnotily v jeho neprospěch. Ačkoliv dovolatel sám soudu navrhoval spoustu důkazů svědčících o jeho nevině, tyto nebyly provedeny. Pokud by soudy obou stupňů vycházely z fakticky prokázaného stavu věcí a z objektivně vyhodnocených důkazů, které by nebyly doplňovány a nahrazovány spekulativními úvahami, zněl by výrok o dovolatelově vině zcela jinak a jeho jednání by tak podléhalo jiné mírnější právní kvalifikaci, a tím i jiné trestní sazbě.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2012, č. j. 4 To 230/2012-2144, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 6. 2012, č. j. 27 T 25/2012-1800, zrušil, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Pokud by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. l tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedáni.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že dovolatelem uváděné dovolací důvody se týkají pouze skutkových zjištění a nikoliv hmotně právního posouzení. K tomu dále rozvedl, že závěry o vině dovolatele rozhodně nebyly dovozeny jen z jeho trestní minulosti a z výpovědi svědka P.. Oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí velmi podrobně a pečlivě uvedly své konkrétní úvahy, proč uvěřily obviněnému P., jak hodnotily jednotlivé důkazy a proč nepovažovaly za nutné provádět další důkazy navržené dovolatelem. Na tato zdůvodnění lze plně odkázat. K tomu státní zástupce zdůraznil, že ani zajištěné pachové stopy nestály jako osamocený důkaz – byly doplněny výpovědí obviněného P., analýzou DNA a věcmi zajištěnými u svědka T. i obviněného K. Nalézací soud zejména zdůvodnil, proč neuvěřil výpovědi obviněného K. u hlavního líčení (viz na str. 47 jeho rozsudku), proč neuvěřil svědkovi S. a proč neprováděl další důkazy (viz na str. 49 jeho rozsudku). Na průběhu hlavních líčení ze dne 9. 5. 2012 a 12. 6. 2012 lze demonstrovat, jakým způsobem dovolatel navrhoval doplnění dokazování a zejména i snahu nalézacího soudu neopominout žádný důkaz obhajoby, který by mohl být pro věc významný. Pokud dovolatel odkazuje ohledně dalších údajných rozporů ve výpovědi obviněného P. na obsah svého odvolání z předchozího řízení, státní zástupce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, podle něhož mimo jiné nelze přihlížet k té části dovolání, v níž obviněný obecně odkazuje na námitky uplatněné v jeho odvolání, neboť dovolání lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Ohledně navrhovaného svědka S. se jedná o spoluvězně dovolatele z výkonu vazby. Zejména odvolací soud na str. 15 svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě zdůvodnil, proč je jeho doznání ke vloupáním do rodinných domů namísto dovolatele nevěrohodné – tento svědek neznal podstatné okolnosti z místa činu a v minulosti se dopouštěl podvodů, tedy jiného druhu trestné činnosti. Ohledně návrhu dovolatele zjišťovat na základě pachových stop řidiče K. vozidla poukázal státní zástupce na str. 11 až 12 rozsudku odvolacího soudu, který zde vysvětlil, z jakého důvodu považoval za řidiče vozidla pouze obviněného K. Ve světle všech důkazů se jako skutkově bezvýznamná jeví okolnost, že obviněný měl v předmětné době příjem z dědictví a že tedy nebyl k trestné činnosti nucen materiální nouzí. Stejně bezvýznamné je prokazování, že obviněný P. měl mít nože z trestné činnosti, když se na jejich krádežích podílel a mít je tedy mohl. Z ničeho tedy neplyne, že by důkazy provedené nalézacím soudem byly provedeny procesně nepřípustným způsobem, že by byly nedůvodně opominuty, nebo že by mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními byl „extrémní rozpor“. Právo dovolatele na spravedlivý proces tak nebylo porušeno a není dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Co se pak týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný jej dovozuje ze samotného důvodu podle písm. g) citovaného ustanovení – uvádí, že tím, že je nesprávné právní posouzení skutku, je nesprávná i výměra trestu, resp. že pokud by jednání podléhalo jiné mírnější právní kvalifikaci, podléhalo by i jiné trestní sazbě. Tímto způsobem důvod dovolání podle 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně naplněn být nemohl, neboť trestní sazbu je možno dovozovat pouze z konkrétní právní kvalifikace trestného činu, jímž byl obviněný skutečně uznán vinným, nikoliv z právní kvalifikace trestného činu, která měla být použita podle názoru dovolatele – navíc na základě jiných skutkových zjištění.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný M. K. této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto se však z těchto hledisek nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud právě z hlediska uvažovaného extrémního nesouladu za potřebné vyjádřit ve stručnosti k dovolatelovým námitkám.
Dovolatel předně namítal, že v hodnocení důkazů je možné spatřovat prvek libovůle soudů nižších stupňů. Rovněž namítal, že soudy neprovedly další jím navrhované důkazy.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Takovéto znění zákona nutí orgány činné v trestním řízení zjišťovat potřebný skutkový stav jen v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, což pak vede ke správné koncentraci na otázky, které jsou pro rozhodnutí podstatné a zásadní povahy, aniž by orgány činné v trestním řízení byly rozptylovány pro dané rozhodnutí nepodstatnými skutečnostmi. Meze dokazování si stanoví procesní orgán tak, aby jím zjištěný skutkový stav věci umožňoval bez pochybností rozhodnout. Návrh strany na provedení důkazu smí soud odmítnout jen tehdy, je-li jisté, že takový důkaz nemůže být přínosem ke zjištění skutkového stavu, a tím k nalezení pravdy, neboť důkazy, jejichž shromažďování strany nenavrhly ani neprovedly, opatřuje soud jen tehdy, když existují pozitivní náznaky, že mohou být přínosem k objasnění právně podstatných okolností. Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že doplňují další důkazy přímé, nebo samy o sobě tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (v takovém případě nestačí proto jen jeden nepřímý důkaz) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost, přičemž jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Zákon zde vyjadřuje zásadu volného hodnocení důkazů, přičemž zde ani v jiných ustanoveních nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani váhu či důkazní sílu jednotlivých důkazů (tedy míru jejich věrohodnosti). Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy, aniž by byly vázány zákonnými pravidly, tedy podle svého volného (tj. zákonem nevymezeného) uvážení. Zásada volného hodnocení důkazů je základním předpokladem pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. má zřejmě na mysli závěrečné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti, tedy zda obsah provedeného důkazu jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy je pravdivý. Orgán činný v trestním řízení však hodnotí důkazy v průběhu celého dokazování, přičemž zvažuje i jejich závažnost a zákonnost. Při hodnocení z hlediska závažnosti vyloučí důkazy nepodstatné, tedy takové, z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování. Ostatní důkazy musí posoudit především z hlediska jejich zákonnosti. Hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů pak představuje vlastní syntetickou část hodnocení. Na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, o závažnosti skutečností vyplývajících z důkazů, o jejich souvislosti a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy, o jejich souladu s poznatky praxe a vědy se získává obraz skutečnosti, která je předmětem dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, které není projevem libovůle nebo svobody takového orgánu, ale vytváří se přísně logicky na základě zákonů a jiných právních předpisů, přičemž se opírá o právní vědomí, o všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů i jejich vzájemných souvislostí, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Orgány činné v trestním řízení musí ve svém rozhodnutí své vnitřní přesvědčení řádně odůvodnit. Proto soud musí v odůvodnění rozsudku vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádal s obhajobou a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů (§125 odst. 1 tr. ř.). Je proto možno přezkoumat, jak soud ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl, zda postupoval správně a zda ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl důvodně.
Pokud jde o samotné hodnocení důkazů v této trestní věci, Nejvyšší soud na základě přezkoumání odůvodnění rozsudků soudy nižších stupňů a na základě studia předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že oba nižší soudy se správně, logicky a přesvědčivě vypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro jejich rozhodnutí. Zejména nalézací soud potom rozvedl, které důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Soudy byl v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Byl to zejména nalézací soud, který potom provedené důkazy hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. při řádném uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu.
Hlavní námitky obviněného M. K. v dovolání se soustředily na skutečnost, že soudy uvěřily spoluobviněnému T. P., a to přesto, že obviněný M. K. od počátku vytýkanou trestnou činnost popíral. Pokud jde o osobu spoluobviněného P., s jehož věrohodností obviněný polemizuje, přičemž poukazuje na rozpory v jeho výpovědích, touto problematikou se již zabýval nalézací soud, který v odůvodnění svého rozsudku uvedl následující. Výpověď obviněného T. P. byla potvrzena kromě jiného i prověrkou na místě, o které byly sepsány protokoly a provedena fotodokumentace. Dále obviněný P. při těchto prověrkách označil místa, do kterých provedli společně s obviněným K. vloupání – a to do rodinného domu poškozených S. v B. [bod 8) rozsudku] a rodinného domu poškozeného L. v K. [bod 10) rozsudku] a do kterého se obviněný K. vloupal sám – rodinný dům poškozeného V. v K., část J. [bod 20) rozsudku] – srov. str. 47 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. J. T. vydal Policii České republiky řadu věcí, které pocházely z vykradených rodinných domů. Další věci, které byly odcizeny z vykradených rodinných domů, byly nalezeny v rámci domovní prohlídky provedené v bytě obviněného K. na ulici K. v O. Z výpovědi obviněného K. z přípravného řízení, bylo prokázáno, že mu tyto věci předal právě obviněný K.. Trestná činnost je obviněným K. a P. dále prokazována protokoly o ohledání míst činů s pořízenou fotodokumentací, z kterých je patrné, jakým způsobem obvinění do rodinných domů vnikali, protokoly o domovních prohlídkách, provedených v bytech obviněných, protokolem o provedení prohlídky jiných prostor, protokoly o vydání věcí a dále výpověďmi poškozených, kteří se vyjádřili k době a ke způsobu vniknutí či pokusu vniknutí do jejich rodinných domů, k odcizeným věcem a k výši způsobené škody (srov. str. 48 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud doplnil, že výpověď obviněného T. P. stran skutků v bodech ad 1) – 3) a 18) výroku rozsudku nestála osamoceně, nýbrž byla podpořena i jeho výpovědí učiněnou v rámci prověrky na místě samém ve smyslu §104e tr. ř. Obdobně byla výpověď T. P. podpořena i výpovědí spoluobviněného L. K. či svědka J. T., jakož i celou řadou důkazů listinných (srov. str. 8 – 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále zjistil, že obviněný T. P. prakticky ve všech výpovědích uvedl, že obviněný M. K. pro něj vždy přijel a vyzvedl jej na ulici F. v O.-P., tedy v místě jeho bydliště. Zdůraznil, že ve všech případech vozidlo řídil právě obviněný M. K.. Rozhodně však popřel, že by kdykoliv řídil vozidlo dovolatele s poukazem, že ani nemá příslušné řidičské oprávnění. K ověření této informace si krajský soud vyžádal zprávu Magistrátu města Opavy, odboru dopravy, z níž nesporně vyplynulo, že obviněný T. P. není držitelem platného řidičského průkazu ani držitelem žádné ze skupin či podskupin řidičských oprávnění, nemá záznam v přestupcích a aktuální stav jeho bodového ohodnocení je 0 bodů (srov. str. 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dále je to výpověď L. K., která kopíruje výpověď T. P., což svědčí o její věrohodnosti (srov. str. 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud neshledal jakékoliv skutečnosti, jež by mohly vést k závěru, že obviněný T. P. v rámci své usvědčující výpovědi spoluobviněného M. K. křivě obvinil a posléze vůči němu v průběhu celého trestního řízení křivě vypovídal. Taková úvaha se navíc jeví krajně nelogická, neboť pokud by obviněný M. K. vytýkanou trestnou činnost nespáchal, neměl by spoluobviněný T. P. vůbec důvod jej označit za jejího pachatele (evidentně schází motiv). Z tohoto pohledu věrohodnost výpovědi T. P. ostatně korespondovala nejen s již zmiňovanou výpovědí spoluobviněného L. K. z přípravného řízení, ale také s výpovědí svědka J. T. či s celou řadou důkazů listinných, na které nalézací soud odkazuje, když se s jejich hodnocením důsledně vypořádal. Pokud jde o rozpory ve výpovědích obviněného T. P., odvolací soud zdůraznil, že jde o rozpory natolik nevýznamné, které nijak nezpochybňují věrohodnost učiněných výpovědí spoluobviněného. Je zjevné, že obviněný M. K. se naznačeným způsobem snaží odvést pozornost ke zcela nepodstatným detailům, spekulujícím na stav reakcí a způsob vnímání T. P.. Takové výhrady zásadně nelze akceptovat, když o věrohodnosti výpovědi jmenovaného svědčí celá řada jiných okolností a důkazů detailně vymezených. Odvolací soud tak rovněž dodal, že obviněný T. P. svou podrobnou výpověď k jednotlivým dílčím útokům kontinuálně páchané trestné činnosti popsané v bodech ad 1) – 13) výroku napadeného rozsudku, na základě níž M. K. bezpečně usvědčil, dále orgánům činným v trestním řízení detailně rozvedl i při prověrce na místě samém, a to způsobem, který nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že k takovému jednání mezi těmito pachateli na konkrétních místech a v konkrétním čase došlo. Jeho výpověď zahrnovala také okolnosti skutků, o kterých se dozvěděl z doslechu právě od M. K. [body ad 14), 18) a 20) výroku rozsudku] a jejichž spáchání nebyl přítomen, kdy současně označil napadené objekty v konkrétní lokalitě, přičemž pravdivost jeho výpovědi se později v průběhu trestního řízení jednoznačně ukázala z výpovědí poškozených (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze tak přisvědčit námitce dovolatele, že by soudy pouze přejaly tvrzení obviněného T. P., aniž by vyhodnotily rozpory v jeho výpovědích, které mají podle obviněného M. K. kontrastovat s dalšími důkazy svědčícími v odvolatelův prospěch.
K dalším dílčím námitkám dovolatele ve vztahu ke spoluobviněnému P., pokud jde o body 1), 2), 3) a 7) výroku rozsudku, Nejvyšší soud ve stručnosti podotýká následující. Dovolatel k bodu 1) výroku rozsudku konkrétně namítal, že odcizené dřevěné hodiny byly zajištěny u matky obviněného P., ačkoliv tento tvrdil, že se nikdy do žádného rodinného domu nevloupal a od dovolatele nepřevzal odcizené věci. V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se konstatuje, že obviněný P. u hlavního líčení využil svého práva odepřít ve věci výpověď. Soud proto za splnění podmínek uvedených v §207 odst. 2 tr. ř. přečetl výpověď obviněného z přípravného řízení. Obviněný P. se v přípravném řízení k tomuto jednání doznal. Uvedl, že pro něj přijel spoluobviněný K., vyzvedl jej na ul. F. a jeli do D.. Zastavili se u nějakých bunkrů, vystoupili a šli k tomu domu. Když majitel odjel, tak přišli k plotu a přeskočili ho. M. šel potom dolů ke dveřím a nějak je otvíral. On pořád hlídal (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Pakliže se obviněný P. doznal, že se účastnil tohoto skutku, potom není nelogické, že se odcizené bicí dřevěné nástěnné hodiny našly u jeho matky (k tomu také srov. str. 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). U skutku pod bodem 2) dovolatel namítal, že bylo zajištěné páčidlo, které však není jeho vlastnictvím, a nelze dovodit na základě čeho, soudy dospěly k závěru, že se jedná o jeho majetek. Jak bylo Nejvyšším soudem ze spisového materiálu zjištěno, podle fotodokumentace k případu vloupání do rodinného domu č. p. … na ulici U P. z., bylo zadokumentováno páčidlo (č. l. 626 spisu a násl.), tedy stopa č. 12, u kterého se však podle odborného vyjádření nepodařilo izolovat DNA v dostatečném množství a kvalitě k následné analýze DNA (srov. č. l. 641 – 642 spisu). Tato stopa tak nebyla zkoumána. Ve zbytku, pokud jde o bod 2) výroku o vině, dovolatelova vina byla prokázána na základě dalších zajištěných důkazů, jak je zachycuje nalézací soud na str. 14 – 16 odůvodnění rozsudku. U bodu 3) výroku o vině dovolatel namítal, že uvnitř domu byla zajištěna pachová stopa P., přestože tento tvrdil, že v domě nebyl. Tato odchylka ve výpovědi obviněného P., když jinak se k trestnému jednání pod bodem 3) výroku o vině doznal, nemůže mít zásadní vliv na posouzení jeho věrohodnosti. K bodu 7) výroku o vině dovolatel namítal, že ačkoliv obviněný P. vypovídal, že se nikdy do žádného rodinného domu nevloupal a od dovolatele nepřevzal odcizené věci, byl odcizený nůž nalezen právě u obviněného P.. Tato námitka dovolatele je však bezpředmětná, když obviněný P. se rovněž i k tomuto činu doznal a dále uvedl, že skočil dovnitř do kuchyně (srov. str. 20 – 21 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Jestliže dovolatel odkázal ohledně dalších údajných rozporů ve výpovědi obviněného T. P. na obsah svého odvolání, Nejvyšší soud jej musí upozornit, že dovolání lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný.
Ohledně námitek dovolatele ke svědectví J. S. Nejvyšší soud odkazuje na závěry obou soudů nižších stupňů. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že J. S. předložil čestné prohlášení a ve své výpovědi se doznal k tomu, že se s obviněným P. podílel na vykradení rodinných domů v Š. [bod 18) rozsudku] a K. [bod 20) rozsudku]. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud neuvěřil tomu, že se doznal v úmyslu vyřešit všechny své prohřešky, aby mohl začít s „čistým štítem“, kdy je třeba poukázat na to, že v těchto bodech rozsudku je obviněný K. usvědčen z účasti na trestné činnosti mimo jiné i pachovými stopami, kterými bylo prokázáno, že to byl obviněný K., který se na místě činu nacházel. Soud tak dospěl k závěru, že výpověď svědka S. byla učiněna v úmyslu zproblematizovat dokazování a vyvinit skutečného pachatele z usvědčení ze spáchání trestné činnosti (srov. str. 49 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud skutečnosti takto zjištěné již nalézacím soudem posléze posuzoval i v návaznosti na výslech svědka J. S., učiněný v průběhu odvolacího řízení při veřejném zasedání. V těchto ohledech se jmenovaný svědek po zákonném poučení podle §100 a §101 tr. ř. vyjádřil nejen k okolnostem, za kterých se měl dopustit trestné činnosti popsané v bodě ad 7) výroku rozsudku, ale také se opětovně vyjádřil i ke skutkům v bodech ad 18) a 20) výroku napadeného rozhodnutí. Svědek zdůraznil, že ve všech případech byl jeho spolupachatelem obviněný T. P., který celou věc inicioval, naplánoval a také sám spáchal. K trestné činnosti měl používat vozidlo Kia, jehož vlastníkem byl právě obviněný M. K., což se měl dozvědět až s odstupem času. Pokud odvolací soud hodnotil skutečnosti takto zjištěné ze svědecké výpovědi J. S., v návaznosti na důkazy již provedené nalézacím soudem, mohl uzavřít, že nalézací soud nijak nepochybil, pokud výpovědi tohoto svědka neuvěřil. Ze sdělení Vězeňské služby České republiky, Věznice Heřmanice, odvolací soud zjistil, že J. S. mimo jiné vykonával trest odnětí svobody i ve Vazební věznici v Ostravě 1, a to v období od 27. 2. 2012 do 16. 8. 2012. Ve věznici se tak nacházel po podstatnou část v době, kdy zde byl umístěn ve výkonu vazby obviněný M. K., jenž zde byl omezen na osobní svobodě od 15. 9. 2011 do doby konání veřejného zasedání. Je zjevné, že takovým způsobem obviněný mohl sladit se svědkem své aktuální potřeby a požadavky stran poskytnutí svědectví a za tím účelem mu mohl sdělit podrobné okolnosti páchané trestné činnosti, v návaznosti na konkrétní čas a místo, poškozené subjekty či druh a množství odcizených věcí. Tato skutečnost se beze zbytku potvrdila poté, co odvolací soud předložil svědkovi J. S. k nahlédnutí fotodokumentaci vztahující ke skutkům v bodech ad 7), 18) a 20) výroku na č. l. 67 – 74 a č. l. 86 – 93 spisu, v rámci které obviněný T. P. označil nejen napadené objekty, ale také místa, kde společně s M. K. zanechali vůz, popsal trasu, jak se k napadeným objektům dostali a způsob, jakým vnikli na přilehlé pozemky. Ačkoliv J. S. měl být podle své výpovědi řidičem motorového vozidla Kia, kdy měl podle pokynů T. P. zajet na stanovená místa, nedokázal tato nijak konkrétně určit na předložených fotografiích s poukazem, že se jednalo o noční jízdu, při níž byl P. navigován. Dodal, že s odstupem času lze těžko takováto místa z fotografií dohledat a určit je, kde se tak stalo. Současně dodal, že na fotografiích taková místa nejsou ani vyfotografována, případně by hádal. Takové vyjádření svědka J. S. je však v příkrém rozporu se samotnou výpovědí obviněného T. P., který v rámci spolupráce s orgány činnými v trestním řízení při prověrce na místě samém takto postupoval a bez zaváhání konkrétní cíle označil, u čehož popsal i okolnosti vytýkaného jednání. Ze všech uvedených skutečností je proto zjevné, že svědek J. S. musel být nutně ovlivněn obviněným M. K. a tímto naveden k poskytnutí svědecké výpovědi, v rámci níž mu měl poskytnout jednoznačné a nesporné alibi (srov. str. 15 odůvodnění rozsudku). Nejvyšší soud tak má shodně se soudy nižších stupňů za to, že výpověď svědka J. S. je nevěrohodná, neboť tento vypovídal s cílem pomoci dovolateli a zbavit jej alespoň části trestní odpovědnosti či s cílem zpochybnit výpověď obviněného T. P..
Podle dovolatele jsou pro soudy dostatečně přesvědčivé jeho pachové stopy, které se však mohly dostat na místo použitím dovolatelových věcí obviněným P.. Nalézací soud zapsal, že v přípravném řízení byly zajištěny na některých místech činu pachové stopy, které prokazují, že se obviněný K. a v některých případech i obviněný P. nacházeli na místě činu. Z odborného vyjádření z metody pachové identifikace k zajištěným pachovým stopám zajištěných v rodinném domu poškozeného B. v D. [bod 1) rozsudku] bylo zjištěno, že na madle plastového kufru od AKU vrtačky se nacházela pachová stopa obviněného P. a na madle dárkového koše stojícího na stole v obývacím pokoji pachová stopa obviněného K.. Na vodováze zasunuté za rám okna v suterénu rodinného domu poškozeného K. v D. B. [bod 2) rozsudku] a na madle pohrabáče byla zjištěna pachová stopa obviněného K.. Na tomto místě byla nalezena mimo jiné rukavice a z odborného vyjádření Policie České republiky bylo zjištěno, že porovnáním profilu DNA získaného z této rukavice s údaji uloženými v Národní databázi DNA byla nalezena shoda s profilem DNA stanoveným z kontrolního bukálního stěru obviněného K. s tím, že uvedená hodnota významně překračuje hodnotu, která je stanovena jako limit pro individuální identifikaci. Na podlaze v koupelně rodinného domu poškozeného B. v Š. [bod 3) rozsudku] byly zjištěny pachové stopy obviněných P. a K.. Pachová stopa obviněného K. byla zjištěna i na kovovém klíči ve skříni v rodinném domě poškozeného K. ve Š. [bod 16) rozsudku], na domovním zvonku v rodinném domě poškozeného V. v B. [bod 17) rozsudku], z koncovky datového kabelu v 1. poschodí rodinného domu poškozených F. v Š. [bod 18) rozsudku] a na krbovém pohrabáči v rodinném domu poškozeného V. v K., část J. [bod 20) obžaloby] – (srov. str. 47 – 48 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Podle odvolacího soudu úvahy M. K. o tom, že pachové stopy obviněný T. P. záměrně zanechal na místě činu při používání jeho rukavic či jiných věcí s ním spojených, jsou pouhou spekulací, neboť je evidentní, že jmenovanému určitě nešlo o to, aby byl policejními orgány odhalen, natož, aby si do budoucna vytvářel alibi, aby s touto trestnou činností nebyl spojován a byl s ní naopak spojován M. K.. Pokud by tak činil, rozhodně by se k vytýkané trestné činnosti nedoznal, popíral by ji a s orgány činnými v trestním řízení by nijak nespolupracoval (srov. str. 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Rovněž s těmito závěry soudů nižších stupňů se tak Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Jak dále poznamenal obviněný M. K. ve svém mimořádném opravném prostředku, orgány činné v trestním řízení neuvěřily jeho obhajobě ani v té části, že své vozidlo půjčoval obviněnému T. P., o čemž si vedl podrobné záznamy, které však vyhodnotily v jeho neprospěch. Odvolací soud správně podotknul, že nemohl přehlédnout skutečnost, že záznamy obviněného poznačené v pracovním diáři z roku 2011 o dnech, ve kterých mělo dojít k zapůjčení vozidla obviněným T. P. v měsících únoru až září 2011, naprosto věrně kopírovaly jednotlivé dny, kdy byla spáchána trestná činnost popsaná v bodech ad 1) – 20) výroku napadeného rozsudku nalézacího soudu. Ačkoliv se T. P. plně doznal k protiprávnímu jednání vymezenému v bodech ad 1) – 13) výroku, z kteréžto trestné činnosti usvědčoval spoluobviněného M. K., a spáchání dalších skutků v bodech ad 14) – 20) výroku popřel, záznamy z diáře dokladují, jako by se tak nestalo a obviněný T. P. si i nadále vozidlo dovolatele půjčoval. I tento detail svědčí o zjevném záměru obviněného M. K. v poznámkách v diáři pečlivě zakrýt své jednání v jednotlivých dnech, kdy došlo k trestné činnosti, a to formou uvedení zapůjčení vozidla T. P. a vyplacení peněz tak, aby možnosti jeho odhalení byly zcela minimalizovány, ale zůstala mu jistá kontrola nad věcí (srov. str. 11 – 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
S ohledem na všechny provedené důkazy se jako skutkově bezvýznamná jeví námitka dovolatele, že získal dědictví po otci ve výši 153.000,- Kč a neměl tudíž důvod páchat majetkovou trestnou činnost. Kromě toho není pravdou, že by soudy tato skutečnost byla jakkoliv pomíjena, když nalézací soud na straně 45 odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že z čestného prohlášení ze dne 7. 3. 2012 (č. l. 1621 – 1625 spisu), z potvrzení o výši kupní ceny a usnesení Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 669/2008, zjistil, že obviněný K. byl účastníkem dědického řízení po zůstaviteli M. K. a A. K. prohlásila, že předala dne 5. 2. 2011 svému bratru – obviněnému M. K. podíl z dědictví ve výši 153.000,- Kč (srov. str. 45 rozsudku nalézacího soudu).
Obviněný M. K. dále v dovolání namítal, že navrhoval spoustu důkazů svědčících podle něj o jeho nevině, ale tyto nebyly provedeny, a proto dokazování zůstalo neúplné a neposkytuje dostatečný podklad k rozhodnutí o jeho vině. Odhlédne-li se od toho, že tyto důkazy obviněný žádným způsobem v dovolání nespecifikoval, Nejvyšší soud v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí a v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu k tomu podotýká, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, byť samozřejmě takový postup nesmí vykazovat znaky libovůle, ale musí být založen na odpovědném zhodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a náležitém zhodnocení, z jakého důvodu soud považuje provedené dokazování za dostatečné a úplné a co bylo důvodem, že neprovedl další navrhované důkazy. Tento závěr vyplývá především z ustanovení čl. 82 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh stran trestního řízení včetně obviněného. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 747/2011). V posuzované věci obviněného M. K. jak nalézací, tak i odvolací soud, zdůvodnily, proč nevyhověly návrhům obviněného na provedení jím vyžadovaných dalších důkazů.
Problematika tzv. opomenutých důkazů, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný M. K. v této souvislosti v zásadě namítá, byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Soudy nižších stupňů dospěly ve svých úvahách a vyhodnotily dovolatelem navrhované důkazy jako nadbytečné, což také řádně ve svých rozhodnutích zdůvodnily (k tomu srov. str. 49 a násl. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a str. 7 a str. 17 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k tomu, že toto odůvodnění je dostatečné, přičemž nevznikají na základě náležitě zhodnocených důkazů pochybnosti o vině obviněného M. K., dospěl i Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněným navrhovaných důkazů jsou tyto nadbytečné, neboť rozhodné skutečnosti již byly nepochybně prokázány v řízení před nalézacím soudem a obhajoba obviněného, k jejímuž ověření, resp. potvrzení byly důkazy navrhovány, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvrácena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). S ohledem na to nejde v případě obviněným požadovaných důkazů o tzv. opomenuté důkazy, a proto se ani nemůže jednat o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný M. K. uplatnil rovněž dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v němž je stanoveno, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu (§3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (např. „společný“ trest propadnutí jedné věci více spoluobviněným). Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem (srov. §110 tr. zákoníku). Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný M. K. dovodil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ze samotného důvodu podle písm. g) téhož ustanovení. Uvedl, že byl nesprávně právně posouzen skutek, a proto je i nesprávná výměra trestu, tedy pokud by jeho jednání podléhalo mírnější právní kvalifikaci, podléhalo by i jiné trestní sazbě. Tímto však důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplněn být nemohl, neboť trestní sazbu je možné vyvozovat pouze z konkrétní právní kvalifikace trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, nikoliv z právní kvalifikace trestného činu, která měla být použita podle názoru obviněného. Dovolatelem formulovaný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl postaven pouze na skutkových důvodech, když obviněný v celém předchozím odůvodnění dovolání poukazoval na nedostatky v dokazování a na nesprávné hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud přesto přezkoumal odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů týkající se výroku o trestu uloženého obviněnému M. K. a neshledal, že by došlo z jejich strany k jakémukoliv pochybení. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje zejména na str. 49 – 50 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a str. 18 – 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Z postupu obou soudů nižších stupňů tak v žádném případě nelze dovodit naplnění dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., stejně tak ani žádného jiného dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1, 2 tr. ř. Závěrem je třeba uvést, že Nejvyšší soud se s ohledem na obsah přezkoumaného spisového materiálu zásadně ztotožňuje se závěry soudů obou nižších stupňů, přičemž dále podotýká, že skutková zjištění provedená nalézacím soudem a přezkoumaná odvolacím soudem jsou správná, netrpí žádnými vnitřními rozpory a jsou logicky odůvodněná. Nalézací soud a v návaznosti na něj i odvolací soud se velmi podrobně zabývaly všemi skutečnostmi a okolnostmi případu, jak na ně poukázal dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku, který byl navíc zcela zaměřen pouze na skutkové námitky. Ze strany Nejvyššího soudu potom nebyl ze shora uvedených důvodů zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, potažmo v rozhodnutí nalézacího soudu.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 230/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 72 T 25/2012, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání napadeného rozsudku a řízení mu předcházejícího na podkladě odvolání obviněného pouze nově rozhodl o náhradě škody ohledně některých shora uvedených poškozených, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení a své rozhodnutí i dostatečně odůvodnil.
Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů, přičemž extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal. Proto jen při formálním uplatnění dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. bylo dovolání obviněným ve skutečnosti podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.