| Poskytnutí úplatku je nejen jeho přímé bezprostřední předání (ve formě peněz nebo jiných materiálních hodnot), ale i nepřímé poskytnutí materiální či jiné výhody nebo poskytnutí protislužby. Trestný čin podplácení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku je tedy dokonán nejen poskytnutím úplatku, ale též jeho nabídnutím nebo slíbením.
Nabídnutí úplatku je jednání, jímž pachatel projevuje ochotu poskytnout úplatek proto, aby při obstarávání věci obecného zájmu bylo jeho požadavku vyhověno. Z časového hlediska může být nabídka úplatku formulována tak, že k plnění z ní může dojít okamžitě po její akceptaci nebo v budoucnu, a to jak před obstaráním věci obecného zájmu, tak i po obstarání takové věci.
Slib úplatku je vyjádření závazku úplatek poskytnout, jestliže v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu bude osobou, jíž je slib úplatku dán a která takovou věc obstarává, požadavku pachatele vyhověno. Slib úplatku směřuje do budoucna a k jeho realizaci má dojít po splnění další podmínky (či podmínek).
Mezi poskytnutím úplatku, nabídnutím nebo slibem úplatku a obstaráním věci obecného zájmu musí být příčinná souvislost . K naplnění skutkové podstaty se nevyžaduje, aby pachatel chtěl dosáhnout protiprávního zvýhodnění. Rovněž se nevyžaduje, aby osoba, která obstarává věci obecného zájmu, úplatek, jeho nabídku či slib přijala nebo s ním souhlasila.
| |
| K poskytnutí úplatku nebo nabídce úplatku může dojít před obstaráním věci obecného zájmu nebo dodatečně, a to i bez předchozí úmluvy. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění (srov. §15 tr. zákoníku), přičemž pachatel svým jednáním realizuje záměr dosáhnout pro sebe nebo jiného nějaké zvýhodnění v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu.
Jelikož v obžalobě i v původním odsuzujícím rozsudku bylo jednání obviněného právně posouzeno v rámci tzv. kvalifikované skutkové podstaty i podle odst. 2 §332 tr. zákoníku [v obžalobě podle písm. a), v rozsudku podle písm. b)], je ještě třeba dodat, že zvlášť přitěžující okolnost podle písm. a) značný prospěch vyplývá z výkladového pravidla §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku a činí nejméně 500.000,- Kč. Obdobně pak značnou škodou je škoda nejméně ve stejné výši. Jiný zvlášť závažný následek musí být z hlediska jeho závažnosti srovnatelný alespoň se značnou škodou. Pokud jde o zavinění u tohoto následku, vyžaduje se zde úmysl [srov. §17 písm. a) tr. zákoníku].
Zvlášť přitěžující okolnost podle písm. b) citovaného ustanovení spočívá v tom, že pachatel se dopustí jednání uvedeného v odstavci 1 vůči úřední osobě [srov. jednak §127 tr. zákoníku a jednak jeho §334 odst. 2 písm. a), podle něhož je jí i jakákoliv osoba zastávající funkci v zákonodárném orgánu]. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje, aby pachatel věděl, že osobě, kterou podplácí, je svěřena pravomoc ve věci , v souvislosti se kterou se podplácí, nemusí však vědět, že jde o úřední osobu, když postačí, že se zřetelem na okolnosti případu a svoje osobní poměry to vědět měl a mohl [srov. §17 písm. b) tr. zákoníku].
Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek (k výše uvedeným pojmům srov. přiměřeně Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3167 a násl.) na posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelovým argumentům nelze přisvědčit. Ztotožnil se naopak takřka se všemi argumenty, které ve vyjádření k podanému dovolání formuloval obviněný prostřednictvím svého obhájce.
Jak již bylo výše uvedeno, obviněný byl usnesením jiného senátu Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro část skutku spočívající v tom, že
„dne 4. 2. 2011 na jednání poslaneckého klubu politické strany Věci veřejné, jejímž poslancem, ministrem a čelným představitelem tehdy byl, v rámci diskuze, při níž někteří poslanci kritizovali dopady účinné novely zákona o daních z příjmu, jíž došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a tedy k faktickému podstatnému snížení příjmu poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu, že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici, čímž mínil, že je poslancům připraven poskytnout výhodnou půjčku či jinou formu pomoci, spočívající zejména v případném zajištění zakázek v rámci jiné výdělečné činnosti provozované poslanci, přičemž jeho nabídka byla motivována přinejmenším z podstatné části obavou z negativní mediální odezvy, jež by politickou stranu Věci veřejné postihla v případě znovuotevření debaty o výši poslaneckých příjmů a v případě snahy o opětovnou změnu zákona ze strany poslanců této politické strany, čemuž se svou nabídkou snažil zabránit .
Zbývá proto posoudit, zda zbývající část skutku spočívající v tom, že
1) dne 29. 3. 2011 přibližně v 16:15 hod., v restauraci A., Š., P., poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslankyni strany Věci veřejné K. K. na základě její předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 500.000,- Kč v hotovosti, kterou jí předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku,
2) dne 29. 3. 2011 přibližně v době od 19:30 hod. do 19:45 hod. ve svém bytě na adrese K., P., poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslanci strany Věci veřejné, spoluobžalovanému Mgr. J. Š., na základě jeho předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 170.000,- Kč v hotovosti, kterou mu předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku,
přičemž v obou případech jej poslanci požádali o půjčku s odkazem na jeho předchozí nabídku vyslovenou na jednání poslaneckého klubu politické strany Věci veřejné, a obě takto poskytnuté půjčky představovaly pro jejich příjemce majetkové obohacení spočívající v absenci povinnosti hradit úroky, jež by jim vznikla, pakliže by smlouvu o úvěru uzavřeli za podmínek obvyklých obchodnímu styku, a další zvýhodnění spočívající v podmínkách poskytnutí půjčky (zejména sporná faktická vymahatelnost vrácení půjčky, absence zajištění závazku)“ ,
naplňuje zákonné znaky trestného činu podplacení podle §332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), event. b) tr. zákoníku (případně jiného trestného činu).
Podle popsaných skutkových zjištění soudů obou nižších instancí není sporu o tom, že obviněný oběma jmenovaným poslancům Věcí veřejných uvedené peněžité částky v hotovosti předal. S ohledem na výše citované usnesení o vynětí obviněného z pravomoci orgánů činných v trestním řízení však nelze činit skutkové zjištění o tom, co takovému jednání předcházelo, tedy ani o motivu obviněného. Pokud
| |