ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.453.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 453/2015-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2015 o dovolání obviněného I. O. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 330/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 105/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 2 T 105/2011, byl obviněný I. O. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
jako fyzická osoba zprostředkovávající půjčky prostřednictvím jeho osobou řízené obchodní společnosti Gripp, s.r.o., se sídlem Dobrovského 1, Vyškov, IČ: 28289102, v úmyslu slíbené půjčky neposkytnout, v období nejméně od 10. 7. 2009 do 30. 4. 2010 vylákal od jednotlivých žadatelů o poskytnutí půjčky, prostřednictvím své sítě finančních poradců, finanční hotovost specifikovanou jako tzv. vratná záloha na vyřízení úvěru, a to:
1. částku ve výši 2.000,- Kč od M. D., převzatou dne 10. 7. 2009,
2. částku ve výši 2.000,- Kč od V. S., převzatou dne 14. 7. 2009,
3. částku ve výši 6.000,- Kč od J. M., převzatou dne 16. 7. 2009,
4. částku ve výši 2.000,- Kč od D. Š., převzatou dne 20. 7. 2009,
5. částku ve výši 6.000,- Kč od L. V., převzatou dne 20. 7. 2009,
6. částku ve výši 2.000,- Kč od M. S., převzatou dne 21. 7. 2009,
7. částku ve výši 6.000,- Kč od J. V., převzatou dne 23. 7. 2009,
8. částku ve výši 6.000,- Kč od P. V., převzatou dne 23. 7. 2009,
9. částku ve výši 6.000,- Kč od M. P., převzatou dne 27. 7. 2009,
10. částku ve výši 6.000,- Kč od J. K., převzatou dne 4. 8. 2009,
11. částku ve výši 2.000,- Kč od J. P., převzatou dne 6. 8. 2009,
12. částku ve výši 6.000,- Kč od J. P., převzatou dne 12. 8. 2009,
13. částku ve výši 6.000,- Kč od M. V., převzatou dne 13. 8.2009,
14. částku ve výši 6.000,- Kč od R. P., převzatou dne 16. 8.2009,
15. částku ve výši 2.000,- Kč od H. K., převzatou dne 17. 8. 2009,
16. částku ve výši 2.000,- Kč od A. B., převzatou dne 17. 8. 2009,
17. částku ve výši 6.000,- Kč od L. D., převzatou dne 24. 8. 2009,
18. částku ve výši 6.000,- Kč od V. M., převzatou dne 25. 8. 2009,
19. částku ve výši 6.000,- Kč od M. S., převzatou dne 25. 8. 2009,
20. částku ve výši 6.000,- Kč od P. D., převzatou dne 27. 8. 2009,
21. částku ve výši 6.000,- Kč od S. K., převzatou dne 4. 9. 2009,
22. částku ve výši 6.000,- Kč od J. K., převzatou dne 4. 9. 2009,
23. částku ve výši 6.000,- Kč od J. P., převzatou dne 4. 9. 2009,
24. částku ve výši 6.000,- Kč od D. D., převzatou dne 8. 9. 2009,
25. částku ve výši 6.000,- Kč od R. K., převzatou dne 8. 9. 2009,
26. částku ve výši 6.000,- Kč od V. T., převzatou dne 11. 9. 2009,
27. částku ve výši 6.000,- Kč od P. C., převzatou dne 14. 9. 2009,
28. částku ve výši 6.000,- Kč od J. Ch., převzatou dne 14. 9. 2009,
29. částku ve výši 2.000,- Kč od H. B., zaslanou dne 15. 9. 2009 na účet finančního poradce M. J.,
30. částku ve výši 6.000,- Kč od B. H., převzatou dne 15. 9. 2009,
31. částku ve výši 6.000,- Kč od J. N., převzatou dne 16. 9. 2009,
32. částku ve výši 6.000,- Kč od V. S., převzatou dne 16. 9. 2009,
33. částku ve výši 6.000,- Kč od V. K., převzatou dne 15. 9. 2009,
34. částku ve výši 6.000,- Kč od I. K., převzatou dne 17. 9. 2009,
35. částku ve výši 2.000,- Kč od P. S., převzatou dne 17. 9. 2009,
36. částku ve výši 12.000,- Kč od D. V., převzatou dne 17. 9. 2009,
37. částku ve výši 6.000,- Kč od J. S., převzatou dne 18. 9. 2009,
38. částku ve výši 6.000,- Kč od M. V., převzatou dne 18. 9. 2009,
39. částku ve výši 6.000,- Kč od H. K., převzatou dne 22. 9. 2009,
40. částku ve výši 6.000,- Kč od D. M., převzatou dne 22. 9. 2009,
41. částku ve výši 6.000,- Kč od E. B., převzatou dne 23. 9. 2009,
42. částku ve výši 6.000,- Kč od V. F., převzatou dne 23. 9. 2009,
43. částku ve výši 6.000,- Kč od J. P., převzatou dne 23. 9. 2009,
44. částku ve výši 6.000,- Kč od V. U., převzatou dne 23. 9. 2009,
45. částku ve výši 6.000,- Kč od M. M., převzatou dne 29. 9. 2009,
46. částku ve výši 6.000,- Kč od J. S., převzatou dne 29. 9. 2009,
47. částku ve výši 6.000,- Kč od P. S., převzatou dne 29. 9. 2009,
48. částku ve výši 6.000,- Kč od E. D., převzatou dne 30. 9. 2009,
49. částku ve výši 6.000,- Kč od J. B., převzatou dne 2. 10. 2009,
50. částku ve výši 12.000,- Kč od J. M., převzatou ve dnech 8. 9. 2009 (prvních 6.000,- Kč) a 2. 10. 2009 (dalších 6.000,- Kč),
51. částku ve výši 6.000,- Kč od O. S., převzatou dne 2. 10. 2009,
52. částku ve výši 6.000,- Kč od L. Š., převzatou dne 2. 10. 2009,
53. částku ve výši 6.000,- Kč od L. S., převzatou dne 3. 10. 2009,
54. částku ve výši 6.000,- Kč od M. Š., převzatou dne 6. 10. 2009,
55. částku ve výši 6.000,- Kč od V. B., převzatou dne 7. 10. 2009,
56. částku ve výši 6.000,- Kč od J. V., převzatou dne 7. 10. 2009,
57. částku ve výši 8.000,- Kč od L. Č., převzatou dne 8. 10. 2009,
58. částku ve výši 6.000,- Kč od M. P., převzatou dne 9. 10. 2009,
59. částku ve výši 6.000,- Kč od P. T., převzatou dne 11. 10. 2009,
60. částku ve výši 6.000,- Kč od T. T., převzatou dne 13. 10. 2009,
61. částku ve výši 6.000,- Kč od J. N., převzatou dne 15. 10. 2009,
62. částku ve výši 6.000,- Kč od M. H., převzatou dne 16. 10. 2009,
63. částku ve výši 6.000,- Kč od D. H., převzatou dne 16. 10. 2009,
64. částku ve výši 6.000,- Kč od A. Š., převzatou dne 16. 10. 2009,
65. částku ve výši 6.000,- Kč od S. T., převzatou dne 16. 10. 2009,
66. částku ve výši 6.000,- Kč od J. B., převzatou dne 19. 10. 2009,
67. částku ve výši 6.000,- Kč od J. B., převzatou dne 19. 10. 2009,
68. částku ve výši 6.000,- Kč od F. N., převzatou dne 19. 10. 2009,
69. částku ve výši 8.000,- Kč od J. S., převzatou dne 19. 10. 2009,
70. částku ve výši 6.000,- Kč od K. P., převzatou dne 20. 10. 2009,
71. částku ve výši 6.000,- Kč od M. J., převzatou dne 20. 10. 2009,
72. částku ve výši 6.000,- Kč od J. H., převzatou dne 21. 10. 2009,
73. částku ve výši 6.000,- Kč od K. P., převzatou dne 21. 10. 2009,
74. částku ve výši 6.000,- Kč od S. M., převzatou dne 23. 10. 2009,
75. částku ve výši 6.000,- Kč od K. B., převzatou dne 26. 10. 2009,
76. částku ve výši 6.000,- Kč od R. D., převzatou dne 26. 10. 2009,
77. částku ve výši 6.000,- Kč od K. B., převzatou dne 27. 10. 2009,
78. částku ve výši 6.000,- Kč od I. K., převzatou dne 27. 10. 2009,
79. částku ve výši 6.000,- Kč od J. K., převzatou v přesně nezjištěnou dobu měsíce října 2009,
80. částku ve výši 6.000,- Kč od J. K., převzatou dne 31. 10. 2009,
81. částku ve výši 6.000,- Kč od A. P., převzatou dne 1. 11. 2009,
82. částku ve výši 6.000,- Kč od M. H., převzatou dne 2. 11. 2009,
83. částku ve výši 6.000,- Kč od A. H., převzatou dne 2. 11. 2009,
84. částku ve výši 6.000,- Kč od M. Ch., převzatou dne 2. 11. 2009,
85. částku ve výši 6.000,- Kč od M. B., převzatou dne 3. 11. 2009,
86. částku ve výši 6.000,- Kč od H. H., převzatou dne 3. 11. 2009,
87. částku ve výši 6.000,- Kč od R. V., převzatou dne 3. 11. 2009,
88. částku ve výši 6.000,- Kč od Ing. Č. B., převzatou dne 5. 11. 2009,
89. částku ve výši 6.000,- Kč od J. H., převzatou dne 6. 11. 2009,
90. částku ve výši 6.000,- Kč od P. S., převzatou dne 6. 11. 2009,
91. částku ve výši 6.000,- Kč od I. S., převzatou dne 8. 11. 2009,
92. částku ve výši 6.000,- Kč od V. Č., převzatou dne 9. 11. 2009,
93. částku ve výši 6.000,- Kč od P. N., převzatou dne 9. 11. 2009,
94. částku ve výši 6.000,- Kč od J. V., převzatou dne 10. 11. 2009,
95. částku ve výši 6.000,- Kč od M. M., převzatou dne 11. 11. 2009,
96. částku ve výši 6.000,- Kč od M. Š., převzatou dne 11. 11. 2009,
97. částku ve výši 6.000,- Kč od V. F., převzatou dne 12. 11. 2009,
98. částku ve výši 6.000,- Kč od P. H., převzatou dne 12. 11. 2009,
99. částku ve výši 6.000,- Kč od H. S., převzatou dne 12. 11. 2009,
100. částku ve výši 6.000,- Kč od L. K., převzatou dne 13. 11. 2009,
101. částku ve výši 6.000,- Kč od J. S., převzatou dne 13. 11. 2009,
102. částku ve výši 4.000,- Kč od J. M., převzatou dne 15. 11. 2009,
103. částku ve výši 6.000,- Kč od V. C., převzatou dne 16. 11. 2009,
104. částku ve výši 6.000,- Kč od H. D., převzatou dne 17. 11. 2009,
105. částku ve výši 6.000,- Kč od O. K., převzatou dne 17. 11. 2009,
106. částku ve výši 6.000,- Kč od Z. K., převzatou dne 19. 11. 2009,
107. částku ve výši 6.000,- Kč od V. K., převzatou dne 20. 11. 2009,
108. částku ve výši 2.000,- Kč od J. D., převzatou dne 23. 11. 2009,
109. částku ve výši 6.000,- Kč od Z. J., převzatou dne 23. 11. 2009,
110. částku ve výši 6.000,- Kč od I. B., převzatou dne 24. 11. 2009,
111. částku ve výši 6.000,- Kč od M. J., převzatou dne 24. 11. 2009,
112. částku ve výši 2.000,- Kč od B. D., převzatou dne 30. 11. 2009,
113. částku ve výši 2.000,- Kč od M. Ť., převzatou dne 30. 11. 2009,
114. částku ve výši 6.000,- Kč od P. B., převzatou dne 1. 12. 2009,
115. částku ve výši 2.000,- Kč od P. J., převzatou dne 1. 12. 2009,
116. částku ve výši 3.000,- Kč od R. S., převzatou dne 2. 12. 2009,
117. částku ve výši 2.000,- Kč od M. N., převzatou dne 3. 12. 2009,
118. částku ve výši 2.000,- Kč od Z. H., převzatou dne 4. 12. 2009,
119. částku ve výši 7.000,- Kč od B. Š., převzatou ve dnech 2. 12. 2009 (částka 3.000,- Kč) a 5. 12. 2009 (částka 4.000,- Kč),
120. částku ve výši 12.000,- Kč od B. K., převzatou dne 5. 12. 2009,
121. částku ve výši 6.000,- Kč od O. K., převzatou dne 7. 12. 2009,
122. částku ve výši 2.000,- Kč od E. N., převzatou dne 7. 12. 2009,
123. částku ve výši 2.000,- Kč od D. E., převzatou dne 8. 12. 2009,
124. částku ve výši 6.000,- Kč od J. H., zaslanou dne 9. 12. 2009 na účet finančního poradce M. J.,
125. částku ve výši 6.000,- Kč od E. M., převzatou dne 9. 12. 2009,
126. částku ve výši 2.000,- Kč od P. C., převzatou dne 10. 12. 2009,
127. částku ve výši 2.000,- Kč od H. K., převzatou dne 10. 12. 2009,
128. částku ve výši 2.000,- Kč od I. V., převzatou dne 10. 12. 2009,
129. částku ve výši 3.000,- Kč od J. K., převzatou dne 11. 12. 2009,
130. částku ve výši 6.000,- Kč od Š. P., převzatou dne 11. 12. 2009,
131. částku ve výši 6.000,- Kč od D. L., převzatou dne 14. 12. 2009,
132. částku ve výši 3.000,- Kč od V. Ch., převzatou dne 15. 12. 2009,
133. částku ve výši 2.000,- Kč od H. P., převzatou dne 15. 12. 2009,
134. částku ve výši 1.000,- Kč od J. Š., převzatou dne 15. 12. 2009,
135. částku ve výši 3.000,- Kč od M. H., převzatou dne 17. 12. 2009,
136. částku ve výši 6.000,- Kč od S. K., převzatou dne 17. 12. 2009,
137. částku ve výši 6.000,- Kč od J. M., převzatou dne 19. 12. 2009,
138. částku ve výši 3.000,- Kč od F. F., převzatou dne 21. 12. 2009,
139. částku ve výši 3.000,- Kč od V. P., převzatou dne 4. 1. 2010,
140. částku ve výši 3.000,- Kč od B. D., převzatou dne 17. 2. 2010,
141. částku ve výši 4.000,- Kč od I. M., převzatou dne 20. 1. 2010,
142. částku ve výši 6.000,- Kč od P. M., převzatou dne 12. 2. 2010,
143. částku ve výši 6.000,-Kč od Z. H., převzatou dne 12. 2. 2010,
144. částku ve výši 6.000,- Kč od J. D., převzatou dne 12. 2. 2010,
145. částku ve výši 6.000,- Kč od M. S., převzatou dne 15. 2. 2010,
146. částku ve výši 6.000,- Kč od M. N., převzatou dne 15. 2. 2010,
147. částku ve výši 6.000,- Kč od J. M., převzatou dne 17. 2. 2010,
148. částku ve výši 10.000,- Kč od R. H., převzatou dne 18. 2. 2010,
149. částku ve výši 6.000,- Kč od J. R., převzatou dne 19. 2. 2010,
150. částku ve výši 3.000,- Kč od M. Š., převzatou dne 23. 2. 2010,
151. částku ve výši 6.000,- Kč od J. N., převzatou dne 26. 2. 2010,
152. částku ve výši 6.000,- Kč od O. P., převzatou dne 9. 3. 2010,
153. částku ve výši 6.000,- Kč od J. B., převzatou dne 15. 3. 2010,
154. částku ve výši 2.000,- Kč od J. Š., převzatou dne 23. 3. 2010,
155. částku ve výši 6.000,- Kč od M. P., převzatou dne 13. 4. 2010,
156. částku ve výši 6.000,- Kč od J. L., převzatou dne 6. 4. 2010,
157. částku ve výši 6.000,- Kč od Z. V., převzatou dne 6. 4. 2010,
158. částku ve výši 10.000,- Kč od J. P., převzatou dne 28. 4. 2010,
159. částku ve výši 6.000,- Kč od L. M., převzatou dne 30. 4. 2010,
160. částku ve výši 6.000,- Kč od G. S., převzatou dne 30. 4. 2010,
čímž způsobil výše uvedeným poškozeným celkovou škodu ve výši 870.000,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný I. O. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 4 roky a současně bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil způsobenou škodu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu poškozeným takto: 1. P. B. ve výši 6.000,-- Kč,
2. A. B. ve výši 2.000,-- Kč,
3. H. B. ve výši 2.000,-- Kč,
4. J. B. ve výši 6.000,-- Kč,
5. J. B. ve výši 6.000,-- Kč,
6. M. B. ve výši 6.000,-- Kč,
7. K. B. ve výši 6.000,-- Kč,
8. Ing. Č. B. ve výši 6.000,-- Kč,
9. V. B. ve výši 6.000,-- Kč,
10. E. B. ve výši 6.000,-- Kč,
11. J. B. ve výši 6.000,-- Kč,
12. I. B. ve výši 6.000,-- Kč,
13. J. B. ve výši 6.000,-- Kč,
14. K. B. ve výši 6.000,-- Kč,
15. P. C. ve výši 6.000,-- Kč,
16. V. C. ve výši 6.000,-- Kč,
17. P. C. ve výši 2.000,-- Kč,
18. V. Č. ve výši 6.000,-- Kč,
19. L. Č. ve výši 8.000,-- Kč,
20. B. D. ve výši 3.000,-- Kč,
21. E. D. ve výši 6.000,-- Kč,
22. L. D. ve výši 6.000,-- Kč,
23. H. D. ve výši 6.000,-- Kč,
24. P. D. ve výši 6.000,-- Kč,
25. D. D. ve výši 6.000,-- Kč,
26. M. D. ve výši 2.000,-- Kč,
27. J. D. ve výši 6.000,-- Kč,
28. B. D. ve výši 2.000,-- Kč,
29. J. D. ve výši 2.000,-- Kč,
30. R. D. ve výši 6.000,-- Kč,
31. D. E. ve výši 2.000,-- Kč,
32. F. F. ve výši 3.000,-- Kč,
33. V. F. ve výši 6.000,-- Kč,
34. V. F. ve výši 6.000,-- Kč,
35. H. H. ve výši 6.000,-- Kč,
36. M. H. ve výši 3.000,-- Kč,
37. J. H. ve výši 6.000,-- Kč,
38. M. H. ve výši 6.000,-- Kč,
39. B. H. ve výši 6.000,-- Kč,
40. R. H. ve výši 10.000,-- Kč,
41. Z. H. ve výši 2.000,-- Kč,
42. J. H. ve výši 6.000,-- Kč,
43. J. H. ve výši 6.000,-- Kč,
44. P. H. ve výši 6.000,-- Kč,
45. Z. H. ve výši 6.000,-- Kč,
46. M. H. ve výši 6.000,-- Kč,
47. D. H. ve výši 6.000,-- Kč,
48. A. H. ve výši 6.000,-- Kč,
49. V. Ch. ve výši 3.000,-- Kč,
50. M. Ch. ve výši 6.000,-- Kč,
51. P. Ch. a E. C. společně a nerozdílně ve výši 6.000,-- Kč,
52. M. J. ve výši 6.000,-- Kč,
53. Z. J. ve výši 6.000,-- Kč,
54. P. J. ve výši 2.000,-- Kč,
55. M. J. ve výši 6.000,-- Kč,
56. J. K. ve výši 6.000,-- Kč,
57. L. K. ve výši 6.000,-- Kč,
58. O. K. ve výši 6.000,-- Kč,
59. H. K. ve výši 6.000,-- Kč,
60. J. K. ve výši 6.000,-- Kč,
61. R. K. ve výši 6.000,-- Kč,
62. I. K. ve výši 6.000,-- Kč,
63. S. K. ve výši 6.000,-- Kč,
64. V. K. ve výši 6.000,-- Kč,
65. S. K. ve výši 6.000,-- Kč,
66. J. K. ve výši 6.000,-- Kč,
67. J. K. ve výši 6.000,-- Kč,
68. B. K. ve výši 12.000,-- Kč,
69. J. K. ve výši 3.000,-- Kč,
70. I. K. ve výši 6.000,-- Kč,
71. Z. K. ve výši 6.000,-- Kč,
72. V. K. ve výši 6.000,-- Kč,
73. O. K. ve výši 6.000,-- Kč,
74. D. L. ve výši 6.000,-- Kč,
75. J. L. ve výši 6.000,-- Kč,
76. J. M. ve výši 4.000,-- Kč
77. M. M. ve výši 6.000,-- Kč
78. E. M. ve výši 6.000,-- Kč,
79. V. M. ve výši 6.000,-- Kč,
80. J. M. ve výši 12.000,-- Kč,
81. J. M. ve výši 6.000,-- Kč,
82. I. M. ve výši 4.000,-- Kč,
83. D. M. ve výši 6.000,-- Kč,
84. J. M. ve výši 6.000,-- Kč,
85. L. M. ve výši 6.000,-- Kč,
86. M. M. ve výši 6.000,-- Kč,
87. S. M. ve výši 6.000,-- Kč,
88. J. M. ve výši 6.000,-- Kč,
89. P. M. ve výši 6.000,-- Kč,
90. M. N. ve výši 2.000,-- Kč,
91. P. N. ve výši 6.000,-- Kč,
92. F. N. ve výši 6.000,-- Kč,
93. E. N. ve výši 2.000,-- Kč,
94. M. N. ve výši 6.000,-- Kč,
95. J. N. ve výši 6.000,-- Kč,
96. J. N. ve výši 6.000,-- Kč,
97. J. N. ve výši 6.000,-- Kč,
98. A. P. ve výši 6.000,-- Kč,
99. M. P. ve výši 6.000,-- Kč,
100. J. P. ve výši 6.000,-- Kč,
101. J. P. ve výši 10.000,-- Kč,
102. K. P. ve výši 6.000,-- Kč,
103. L. J. a R. P. společně a nerozdílně částku ve výši 6.000,-- Kč,
104. M. P. ve výši 6.000,-- Kč,
105. Š. P. ve výši 6.000,-- Kč,
106. J. P. ve výši 2.000,-- Kč,
107. M. P. ve výši 6.000,-- Kč,
108. H. P. ve výši 2.000,-- Kč,
109. V. P. ve výši 3.000,-- Kč,
110. K. P. ve výši 6.000,-- Kč,
111. J. P. ve výši 6.000,-- Kč,
112. J. R. ve výši 6.000,-- Kč,
113. J. S. ve výši 6.000,-- Kč,
114. P. S. ve výši 2.000,-- Kč,
115. H. S. ve výši 6.000,-- Kč,
116. V. S. ve výši 6.000,-- Kč,
117. J. S. ve výši 6.000,-- Kč,
118. I. S. ve výši 6.000,-- Kč,
119. V. S. ve výši 2.000,-- Kč,
120. R. S. ve výši 3.000,-- Kč,
121. L. S. ve výši 6.000,-- Kč,
122. P. S. ve výši 6.000,-- Kč,
123. M. S. ve výši 6.000,-- Kč,
124. J. S. ve výši 6.000,-- Kč,
125. M. S. ve výši 2.000,-- Kč,
126. G. S. ve výši 6.000,-- Kč,
127. O. S. ve výši 6.000,-- Kč,
128. M. S. ve výši 6.000,-- Kč
129. P. S. ve výši 6.000,-- Kč,
130. J. Š. ve výši 2.000,-- Kč,
131. L. Š. ve výši 6.000,-- Kč,
132. D. Š. ve výši 2.000,-- Kč,
133. A. Š. ve výši 6.000,-- Kč,
134. M. Š. ve výši 3.000,-- Kč,
135. J. Š. ve výši 1.000,-- Kč,
136. M. Š. ve výši 6.000,-- Kč,
137. B. Š. ve výši 7.000,-- Kč,
138. M. Š. ve výši 6.000,-- Kč,
139. S. T. ve výši 6.000,-- Kč,
140. T. T. ve výši 6.000,-- Kč,
141. P. T. ve výši 6.000,-- Kč,
142. V. T. ve výši 6.000,-- Kč,
143. M. Ť. ve výši 2.000,-- Kč,
144. V. U. ve výši 6.000,-- Kč,
145. J. V. ve výši 6.000,-- Kč,
146. M. V. ve výši 6.000,-- Kč,
147. D. V. ve výši 12.000,-- Kč,
148. I. V. ve výši 2.000,-- Kč,
149. R. V. ve výši 6.000,-- Kč,
150. Z. V. ve výši 6.000,-- Kč,
151. L. V. ve výši 6.000,-- Kč,
152. M. V. ve výši 6.000,-- Kč,
153. J. V. ve výši 6.000,-- Kč,
154. J. V. ve výši 6.000,-- Kč,
155. P. V. ve výši 6.000,-- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození
- J. M. ve výši 6.500,-- Kč,
- P. S. ve výši 500,-- Kč,
- D. Š. ve výši 1.000,-- Kč,
- P. T. ve výši 2.000,-- Kč,
odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 2 T 105/2011, podal obviněný I. O. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 330/2014, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 330/2014, podal následně obviněný I. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že na základě zjištěné důkazní situace není možné jeho jednání podřadit pod zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Dále uvedl, že v dané věci nebyl důvod pro to, aby byla použita trestněprávní represe, protože se jedná maximálně o civilněprávní spor dvou subjektů (poškozených a zprostředkovatele). Ze strany soudů obou stupňů byla tedy nesprávně uplatněna zásada subsidiarity trestní represe tak, jak je stanovena v §12 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 486/2010. Dále uvedl, že výrok, že způsobil poškozeným škodu ve výši 870.000,- Kč je nesprávný, neboť značná část finančních prostředků se k obviněnému nedostala a neexistuje tedy příčinná souvislost mezi způsobenou škodou, osobou obviněného a poškozenými. Dovolatel je dále toho názoru, že není možné nikoho uvádět v omyl, pokud se jedná v souladu se smluvním ujednáním, proto je zmatečné tvrzení, že měl obviněný někoho uvést v omyl. Rovněž namítl, že nebyla prokázána subjektivní stránka uvedeného trestného činu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný v rámci svého dovolání v prvé řadě obecně namítá nepřípustnost řešení soukromoprávních vztahů prostředky trestního práva, tedy nerespektování zásady ultima ratio ze strany nalézacího i odvolacího soudu. Pokud je v této souvislosti obviněným namítáno, že jak nalézací, tak odvolací soud pominuly smluvní svobodu poškozených, kteří měli dostatečnou možnost seznámit se se smlouvou, pod níž podle něho svůj podpis připojili zcela svobodně, pak lze souhlasit s tím, že uzavření předmětné smlouvy skutečně bylo projevem svobodné vůle poškozených, byť (jak je zmíněno i nalézacím soudem) nepochybně determinované skutečností, že poškozenými v projednávané věci jsou výhradně osoby, pro něž byla možnost obstarání úvěru „standardní“ cestou u zavedených finančních institucí prakticky vyloučena. Tato okolnost je však z hlediska případné trestněprávní odpovědnosti obviněného zcela irelevantní, neboť mu není kladeno za vinu, že by poškozené do uzavření zprostředkovatelských smluv jakýmkoliv způsobem nutil. Naopak, jejich tíživá finanční situace spolu s výše zmíněnou nemožností řešit ji „standardní“ půjčkou vedla poškozené k tomu, aby sami kontaktovali obviněného na základě jeho inzertní nabídky. To co je předmětem dokazování v této věci, je pouze a jenom otázka, zda obviněný neuvedl při sjednávání zprostředkovatelských smluv poškozené v omyl, a pokud ano, zda v důsledku jeho jednání vznikla poškozeným škoda, případně v jaké výši. Je zcela pochopitelné, že pokud se zde podařilo v rámci přípravného řízení zadokumentovat přes 150 případů, kdy zájemcům o poskytnutí úvěru, který měl zprostředkovat obviněný, nebyl poskytnut úvěr, ani vrácena údajně vratná záloha, že je zde dáno podezření z trestného činu podvodu, jehož skutková podstata je institutem chránícím „poctivé“ účastníky soukromoprávních vztahů před těmi „nepoctivými“.
K dalším námitkám obviněného ohledně stanovení výše škody, sdělování nepravdivých údajů ze strany poškozených a výše provize obviněného z poskytnutého úvěru, která dle obviněného vyvrací jeho podvodný úmysl úvěr nezajistit, uvedl, že výše škody v odsuzujícím rozsudku vychází zcela v souladu s ustanovením §209 tr. zákoníku z výše škody způsobené obviněným na cizím majetku, tedy na straně poškozených. Výše jeho zisku označované citovaným ustanovením jako obohacení není z tohoto pohledu relevantní. Skutečnost, že poškození při sjednávání zprostředkovatelské smlouvy uváděli nepravdivé skutečnosti ohledně svých majetkových a osobních poměrů, rovněž není s ohledem na charakter uzavírané smlouvy relevantní a s ohledem na jejich situaci zřejmě ani překvapivé. Výše provize z případně poskytnutého úvěru by skutečně mohla být motivací pro obviněného, aby se snažil úvěr poškozeným zajistit, ale jako pravděpodobnější se jeví, že by jeho zajištění bylo v praxi obtížné, ne-li nemožné a čistě z ekonomického hlediska se obviněnému vyplatilo spíše uzavírat stále nové a nové zprostředkovatelské smlouvy a vybírat „vratné“ zálohy.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného I. O.
Dále Nejvyšší soud zjistil, že obviněný I. O. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně toho, že soudy nesprávně hodnotily důkazy (konkrétně složky týkající se klientů obviněného, SMS zprávy zasílané klientům), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se v této části dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitka obviněného, že ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině nevyplývá, že by byl naplněn zákonný znak „uvedení v omyl“ a že by u něho bylo dáno úmyslné zavinění, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutek uvedený ve výroku o vině evidentně odpovídá zákonným znakům tohoto trestného činu, a to i z hlediska naplnění znaku „uvedení v omyl“ a z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění.
Obviněný uvedl poškozené v omyl tím, že u nich vzbudil dojem, že i v případě jejich nepříznivé finanční situace mohou získat úvěr, a to v krátké době po uzavření smlouvy a zaplacení tzv. vratné zálohy. Tomuto tvrzení poškození uvěřili, zvláště poté, co byli SMS zprávou ubezpečeni, že jejich žádost o úvěr byla schválena či předschválena a na základě této informace došlo k podpisu smlouvy poškozenými a z tohoto důvodu také poskytli obviněnému uvedené částky, tzv. vratnou zálohu. Omyl poškozených v tom, že získají úvěr, byl z hlediska obviněného prostředkem, s jehož použitím dosáhl toho, že poškození mu poskytli peněžní prostředky.
Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze zjištění, že ve skutečnosti neměl zájem a ani nebyl schopen úvěry poškozeným poskytnout a jednal s vědomím, že nedostojí svým závazkům. O tom svědčí širší okruh objektivně zjištěných okolností. Soudy obou stupňů správně uvedly, že sice nebylo prokázáno, že by na klienty (poškozené) byl při podpisu smlouvy vyvíjen nátlak nebo že by si neměli možnost smlouvu dostatečně prostudovat a tím poznat její charakter, avšak považovaly za evidentní, že předmětné smlouvy byly zcela zřetelně výhodné pro společnost Gripp, s.r.o., přičemž její povinnosti byly stanoveny velice obecně jako činnost ve prospěch klienta směřující k uzavření úvěrové smlouvy. Uvedená činnost pak nebyla nijak blíže specifikována ani nebyla uvedena lhůta, do které by společnost měla svůj závazek splnit. Obhajoba obviněného, že finanční prostředky byly zajištěny investory, byla vyvrácena, když obviněný v rámci dokazování žádného konkrétního investora neuvedl a z výslechu několika svědků, jimž byl úvěr poskytnut, vyplynulo, že jim byl úvěr poskytnut fyzickými osobami poskytujícími půjčky nedoložitelným způsobem a těmto osobám pak úvěr spláceli. Z dokumentace předložené obviněným – složek vedených o každém klientovi vyplynulo, že klientům poskytovaná informace o schválení či předschválení úvěru s tím, že peníze budou na jejich účtu do 5 dnů, neměla reálný podklad, navíc ani zde není uveden žádný konkrétní investor. Pokud obviněný při vědomí tohoto stavu uzavíral s klienty smlouvy na zprostředkování úvěru, pak jednání obviněného očividně mělo podvodný charakter ve smyslu §209 odst. l tr. zákoníku. Podstatou tohoto jednání bylo vylákání finančních prostředků pod nepravdivým slibem, že za ně bude zajištěno poskytnutí úvěru.
Dovolatel dále namítal neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud již opakovaně v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu judikoval, že zásada subsidiarity trestní represe jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio , vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že „umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04 konstatoval, že „z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“ Obdobně již opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 5 Tz 230/2000, 5 Tdo 897/2005 nebo 5 Tdo 563/2008).
Byl-li tedy spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů osob s poukazem na primární existenci institutů občanského nebo obchodního práva, či jiných právních odvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena. Akceptace principu ultima ratio nemůže ve všech případech zcela znemožnit aplikaci základního účelu trestního řízení, jak je vymezen v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i plnění povinností ke státu a společnosti. Z výkladu citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že celé trestní řízení není pojato jako pouhá saturace případně vzniklé škody poškozenému a není závislé na úvaze poškozeného, zda se má svého práva domoci jinými soukromoprávními prostředky, ale že má také rozměr morální, etický a hodnotový. Samotné trestní řízení je významnou zárukou zachovávání zákonnosti, neboť v jeho rámci jsou stíháni ti, kteří porušili zákon spácháním trestného činu.
Obviněný popsaným jednáním, když musel již od počátku být minimálně srozuměn s tím, že za situace, kdy s výjimkou několika ojedinělých případů není schopen úvěry poskytnout a při dalším nabírání klientů spojených s vybíráním tzv. vratných záloh poruší zákonem chráněný zájem na ochraně majetkových práv poškozených, očividně překročil rámec soukromoprávních vztahů, který zjevně zneužil k obohacení sebe tím, že poškozené uváděl v omyl a způsobil tímto činem na cizím majetku značnou škodu. Jeho jednání tak naplnilo všechny znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Nešlo tedy o pouhé nesplnění závazků ze soukromoprávních vztahů, ale o škodu způsobenou trestným činem. Námitky obviněného jsou tedy zjevně neopodstatněné. Pro úplnost zbývá dodat, že obviněným zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 486/2010 nelze v posuzovaném případě aplikovat, když se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu uvedeným na s. 3-4 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 330/2014.
Co se týká námitky ohledně stanovení výše škody, Nejvyšší soud konstatuje, že výše škody v rozsudku soudu prvního stupně vychází z výše škody způsobené obviněným na cizím majetku (na straně poškozených), když uvedeným podvodným jednáním jednotlivým poškozeným vznikla škoda ve výši zaplacené vratné zálohy, kterou zaplatili v důsledku omylu vyvolaného obviněným. Jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, výše jeho zisku označovaná ustanovením §209 tr. zákoníku jako obohacení není z tohoto pohledu relevantní.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vyškově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Obviněný se snažil zvrátit tato zjištění námitkami, jejichž společným základem bylo především tvrzení, že nebyl dán podvodný úmysl a že ve vztahu k předmětným skutkům jde maximálně o civilněprávní spor dvou subjektů (poškozených a zprostředkovatele). Na těchto tvrzeních byla založena obhajoba obviněného již v původním řízení a soudy se touto obhajobou zabývaly. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především výpověď obviněného, svědecké výpovědi svědků – obchodních zástupců, svědků – poškozených, kteří uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu se společností Gripp, s.r.o. a svědků úspěšných žadatelů o poskytnutí úvěru a dále listinné důkazy. Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že skutková zjištění soudů mají odpovídající návaznost na důkazy a že tato zjištění jsou výsledkem hodnocení důkazů, které je logické a srozumitelné. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně v rámci hodnocení důkazů jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, že hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný I. O. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného I. O. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal