ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.109.2018.1
sp. zn. 33 Nd 109/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci navrhovatelů 1/ M. Č.-Reality a. p. s . se sídlem Trenčianské Teplice, L. Podjavorinskej 171/12, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 371 32 547, a 2/ PERFECT INVEST, a. s. se sídlem Třebíč, Karlovo náměstí 34, identifikační číslo osoby 277 36 997, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 492/18, proti dlužníku M. D. , o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Pavel Příhoda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
II. K námitce podjatosti soudce Mgr. Jiřího Němce uplatněné dlužníkem se nepřihlíží.
Odůvodnění:
Insolvenční dlužník Miroslav Dokupil (dále jen „dlužník“) podal v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci, směřující vůči předsedkyni senátu JUDr. Heleně Myškové a soudcům JUDr. Ivaně Waltrové a Mgr. Martinu Hejdovi.
Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu číslo 29, přičemž předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek. Věci byla přidělena senátní značka 29 NSČR 35/2016.
Podáním ze dne 17. 2. 2016 vznesl dlužník proti Mgr. Milanu Poláškovi námitku podjatosti, o níž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 30 Nd 63/2016-A-138, tak, že uvedený soudce „není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016“.
Dne 21. 4. 2016 podal dlužník námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Petru Gemmelovi, JUDr. Zdeňku Krčmářovi, JUDr. Petru Šukovi, JUDr. Jiřímu Zavázalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi, o níž má rozhodovat Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, v senátu, ve kterém mohou zasedat JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, LL.M a Mgr. Vít Bičák.
I vůči posledně uvedeným soudcům vznesl dlužník námitku podjatosti podáním ze dne 3. 6. 2016; k jejímu vyřízení byl jako soudce zpravodaj rozvrhem práce určen soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda. Proti němu uplatnil dlužník dne 29. 7. 2016 námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že z některých kroků soudce nebo jeho vyjádření v řízení je zjevné, že postupoval jinak než zcela nezávisle a nestranně, což je dostatečným důvodem pro vyloučení soudce z řízení. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník rozšířil námitku podjatosti i na další soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32, a to JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hanu Gajdziokovou a JUDr. Marka Doležala. Jejich podjatost spatřoval v tom, že rozhodovací praxe tohoto senátu týkající se vyřizování agendy námitek podjatosti dlouhodobě vychází pouze ze subjektivního testu podjatosti a žádným způsobem nezohledňuje test objektivní. Nerespektování ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ze strany senátu 32 pokládá dlužník za důvod pro vyloučení všech členů tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. O této námitce rozhodl příslušný senát Nejvyššího soudu č. 33 usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, tak že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 2. 2017.
Poté senát Nejvyššího soudu číslo 32 rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn 32 Nd 212/2016, tak, že soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 30 JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Podáními ze dne 19. 4. 2017, 21. 4. 2017 a 28. 4. 2017 dlužník opět uplatnil námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL. M. a JUDr. Františka Ištvánka; rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce náleží senátu Nejvyššího soudu číslo 32 (pod sp. zn. 32 Nd 170/2017), v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2017 dlužník namítl podjatost soudce JUDr. Pavla Příhody; námitku odůvodnil jeho působením v KSČ, tedy politické straně, která „systematicky potírala kapitalismus a svobodné podnikání“, a je tedy dána důvodná obava, že nebude schopen námitku podjatosti (soudců JUDr. Vrchy, JUDr. Dvořáka a JUDr. Ištvánka) projednat a rozhodnout jako soudce zcela nezávislý a nestranný.
Usnesením ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 33 Nd 217/2017, Nejvyšší soud rozhodl tak, že soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Ústavní stížnost, kterou dlužník proti tomuto usnesení podal, Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17.
Dalším podáním ze dne 31. 7. 2017 dlužník vznesl námitku podjatosti vůči soudcům senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Haně Gajdziokové a JUDr. Miroslavu Gallusovi, kterou odůvodnil tím, že tito soudci při rozhodování ve věci jeho žaloby pro zmatečnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd 63/2016-A, získali mimoprocesní cestou relevantní informace o řízení, utvořili si předem představu o dlužníkovi a apriorně disponovali s řadou informací dříve, než jim byla věc v rámci Nejvyššího soudu přidělena k projednání námitky podjatosti. Tím existuje důvodná pochybnost, že došlo k ovlivnění úsudku těchto soudců. O této námitce rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017, tak, že soudci senátu číslo 32 Cdo JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Následně podáním ze dne 2. 3. 2018 vznesl dlužník námitku podjatosti (při rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017) Mgr. Jiřího Němce (z blíže uvedených důvodů) a opětovně JUDr. Miroslava Galluse z důvodu zjevně přátelského vztahu k JUDr. Michalu Žižlavskému (dřívějšímu právnímu zástupci dlužníka v insolvenčním řízení), s nímž společně působí ve stejné sekci zkušebních komisařů České advokátní komory. Podáním ze dne 8. 3. 2018 rozšířil námitku podjatosti ve vztahu k soudci JUDr. Pavlu Příhodovi, kterou odůvodnil tím, že uvedený soudce a dlužníkův někdejší právní zástupce v insolvenčním řízení JUDr. Michal Žižlavský zasedají v kárném senátu Nejvyššího správního soudu č. 16 ve věcech soudců a působí ve stejné sekci zkušebních komisařů České advokátní komory pro obchodní právo. Dlužník je přesvědčen, že tím kvalita jejich vzájemných vztahů překročila hranici běžné profesionality, což zakládá pochybnost o nezaujatém vztahu soudce k zástupci účastníka řízení. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu byla věc přidělena k rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu číslo 33 pod sp. zn. 33 Nd 109/2018.
JUDr. Miroslav Gallus se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že ve zkušebních komisích České advokátní kanceláře fakticky nepůsobí po dobu deseti let, k JUDr. Žižlavskému neměl a nemá žádný, natož přátelský vztah.
JUDr. Pavel Příhoda k námitce podjatosti uvedl, že stejně jako JUDr. Žižlavský a dalších více jak sto soudců, advokátů a právníků je členem zkušební komise České advokátní komory. S JUDr. Žižlavským však společně při zkoušení nezasedají, neboť ve zkušební komisi je vždy pouze jeden specialista na obchodní právo. Jednání kárného senátu Nejvyššího správního soudu č. 16 se coby náhradník účastnil pouze ve dvou případech. S JUDr. Žižlavským je jen v občasném kontaktu, který má běžný profesionální charakter; nestýká se s ním jinak než profesionálně, nemá k němu blízký osobní vztah.
Podáním ze dne 16. 4. 2018 ve spojení s podáním ze dne 18. 4. 2018 dlužník namítl podjatost soudců senátu č. 33 JUDr. Václava Dudy, JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka. Má za to, že tito soudci jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Nd 109/2018, neboť JUDr. Václav Duda, který jako předseda senátu rozhodoval ve věci 33 Nd 332/2017, se k ústavní stížnosti podané proti usnesení ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017, vyjádřil ve vztahu k jeho osobě způsobem zjevně nepřátelským (obvinil jej z procesních obstrukcí a zneužití procesních práv) s úmyslem jej zdiskreditovat a přisoudit mu pozici kverulanta, Nejvyšší soud je účastníkem řízení o ústavní stížnosti, který má protichůdný zájem než on, soudci senátu č. 33 v rámci své předchozí činnosti získali o něm informace a vytvořili si na něho názor dříve, než jim byla projednávaná věc přidělena.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 105/2001). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá subjektivní domněnka), která - poměřeno věcí, osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců - vskutku vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Shora popsaný procesní postup dlužníka v probíhajícím řízení spočívající v postupném (i opakovaném) vznášení námitek podjatosti těch soudců, kteří mají rozhodovat o námitkách podjatosti kolegů, zatěžující řádný postup soudů v projednávání věci, jakož i odůvodnění jednotlivých námitek podjatosti subjektivními ničím nepodloženými úvahami nasvědčuje zneužití procesních práv účastníkem řízení (dlužníkem), které ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016. S. 9 - 10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). V opačném případě by totiž účastník řízení takovými procesními úkony znemožnil soudu rozhodnout. Nebylo proto na místě přihlížet k poslední podané námitce podjatosti soudců, jimž byla věc sp. zn. 33 Nd 109/2018 přidělena v souladu s rozvrhem práce k vyřízení.
K námitce podjatosti soudců senátu č. 32 Nejvyšší soud připomíná, že již v řadě svých rozhodnutí posuzoval z hlediska možné podjatosti vztahy mezi soudci. Konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (srov. usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině (srov. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k §14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o tom, že vztahy soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody k JUDr. Michalu Žižlavskému překročily běžný profesionální rámec a staly se vztahy osobními. Není možné proto dovodit, že je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud proto podle §16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Dlužník své výhrady směřuje nejen proti soudcům Nejvyššího soudu, kteří jsou podle rozvrhu práce určeni k rozhodování o námitce podjatosti pod sp. zn. 32 Nd 170/2017, nýbrž rovněž proti soudci Mgr. Jiřímu Němcovi, jemuž nepřísluší rozhodnout o námitce podjatosti pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Nejvyšší soud proto rozhodl, že v tomto rozsahu se k námitce podjatosti nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předseda senátu