ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1058.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1058/2019-750
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání obviněné M. M. , nar. XY v XY, XY, státní příslušnice Lotyšské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2019, sp. zn. 15 To 26/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 11/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 46 T 11/2018-563, byla obviněná M. M. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla odsouzena podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Současně jí byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku městského soudu. Mimo to v souladu s §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to směsi heroinu hydrochloridu a kofeinu o celkové hmotnosti 1.978 gramů.
2. Obviněná M. M. podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. O tomto opravném návrhu rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2019, č. j. 15 To 26/2019-652 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl, že obviněná se v souladu s §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 10 let, který zůstal tímto rozsudkem nedotčen, zařazuje do věznice s ostrahou. V ostatních částech výroku pak zůstal napadený rozsudek městského soudu nedotčen.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná skutku, jímž byla pravomocně uznána vinnou, dopustila v podstatě tím, že:
aniž by disponovala nezbytným povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tak dne 3. 12. 2017 ve 12:35 hod. přiletěla linkou XY po trase Dar es Salaam (Tanzánie) – Dubai (Spojené arabské emiráty) – Praha na mezinárodní letiště Václava Havla, Praha 6, Aviatická 1017/2, Terminál 1, kde při celní kontrole prováděné pracovníky Celního úřadu Praha - Ruzyně dne 3. 12. 2017 ve 13:15 hod. bylo zjištěno, že ve svém látkovém kufru červené barvy s výsuvným madlem zn. Eminent, opatřeným černo-bílým labelem letecké společnosti Emirates č. XY na jméno M. M., neoprávněně a vědomě převážela v dvojitém dnu kufru ve schránce z kopírovacího papíru a igelitové lepicí pásky omamnou látku - směs heroinu hydrochloridu a kofeinu o celkové hmotnosti 1.989,46 gramů, s celkovým obsahem účinné látky 1.068,3 gramu, tj. cca 53,7 % heroinu báze, kdy kufr s touto látkou převzala v nezjištěné době na nezjištěném místě v Tanzanii od osoby užívající jméno D. a další nezjištěné osoby, aby jej předala neustanoveným osobám v Praze nebo v Amsterdamu, kdy na zajištění cesty se podílel samostatně trestně stíhaný J. S. O., nar. XY, který jí zařídil letenku č. XY u společnosti Emirates s odletem dne 2. 12. 2017 z Dar es Salaam přes Dubai letem XY, a poté z Dubaje do Prahy letem XY, kam obviněná M. M. přiletěla dne 3. 12. 2017 ve 12:35 hod., kde na ni J. S. O. v době příletu čekal ve veřejně přístupném prostoru příletové haly Teminálu 1 Mezinárodního letiště Václava Havla a měl již u sebe ve svém mobilním telefonu Samsung, model Galaxy S3Neo (GT-I9301i), IMEI: XY elektronické autobusové jízdenky č. XY vydané na jméno J. S. O. a č. XY a na jméno M. M. na autobusovou linku XY společnosti Flixbus z Ústředního autobusového nádraží Praha - Florenc do Amsterdamu Sloterdijk s datem odjezdu 3. 12. 2017 v 18:40 hod., přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž v rámci odůvodnění podaného mimořádného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatelka v rámci svého podání namítla, že soudy obou nižších stupňů založily svůj závěr o její vině na širších úvahách o spolupráci s africkou skupinou pachatelů, která měla dovážet drogy do Evropy. Obviněná však jakoukoli vědomou účast na této trestné činnosti popřela a na tomto postoji stále trvá, neboť přesvědčivě objasnila, jak došlo k tomu, že předmětné drogy byly nalezeny v kufru, který měla u sebe při cestě do Evropy, stejně jako to, kterak byla jistým D. zmanipulována k uložení svých věcí do jeho kufru. Z provedených důkazů tedy nebyl prokázán její úmysl spáchat projednávaný trestný čin. Tím obviněná předložila soudu odlišnou variantu skutkového děje, o které tvrdí, že nebyla provedeným dokazováním vyvrácena. Současně má za to, že v jejím případě nebyla dodržena stěžejní zásada trestního procesu in dubio pro reo.
6. Ačkoli se v průběhu dosavadního trestního řízení dle dovolatelky nepodařilo nad veškerou pochybnost prokázat projednávanou trestnou činnost, bylo na základě provedených důkazů vydáno odsuzující rozhodnutí, které však spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2019, č. j. 15 To 26/2019-652, jakož i odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 46 T 11/2018-563, a současně aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tato odsouzení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyjádření ze dne 6. 8. 2019, č. j. 1 NZO 800/2019-22, v němž uvedl, že dovolatelka na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnila pouze argumentaci známou z její dosavadní obhajoby, jakož i z jejího odvolání, a to přes skutečnost, že se soudy nižších stupňů s jejími námitkami dostatečně podrobně zabývaly. Jestliže tedy závěry obou soudů jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, a pokud přezkumné řízení u odvolacího soudu proběhlo řádně, je státní zástupce přesvědčen o tom, že Nejvyšší soud nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněná uplatnila již v řízení o řádném opravném prostředku. Dovolatelka navíc s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu soudům vytkla nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v její prospěch. Tím však uplatnila námitky, jejichž povaha je primárně skutková. Výhrady, kterými se dovolatelka domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, nesměřují proti právnímu posouzení věci, pročež nevyhovují nejen uplatněnému, ale ani kterémukoliv jinému ze zákonných důvodů dovolání.
8. Jelikož napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možné a nutné napravit cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněné bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
11. V souvislosti s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
12. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
13. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné splňuje kritéria jí uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněné uplatněnému, ale ani žádnému jinému v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Dovolatelka totiž své výhrady znovu zaměřila pouze proti provedeným důkazům, kterými byla z trestné činnosti usvědčena, když namítla, že se soudům nižších stupňů v dosavadním trestním řízení nepodařilo nad veškerou pochybnost prokázat trestnou činnost, jíž byla uznána vinnou. Nejvyšší soud však konstatuje, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné zásadní pochybení, pro které by bylo na místě přistoupit k postupu podle §265k odst. 1 tr. řádu a §265 l odst. 1 tr. řádu, jak dovolatelka navrhla.
14. Obviněná ve svém dovolání především zpochybnila svůj úmysl provést ze Zanzibaru do Holanska ve svém zavazadle heroin. Hmotně právně však nikterak nespecifikovala, v čem konkrétně měla spočívat nesprávná aplikace §15 tr. zákoníku o jejím úmyslném zavinění ve vztahu k žalovanému skutku. Za tohoto stavu tak celé své dovolání v podstatě postavila na kompletním odmítnutí všech skutkových zjištění, kterými byla soudy nižších stupňů usvědčena. Její vlastní skutková verze, spočívající v tvrzení, že se stala nevědomou obětí v rukou neustanovených pachatelů, resp. organizované skupiny operující napříč státy Afriky a Evropské unie, však byla oběma soudy nižších stupňů spolehlivě vyvrácena. Navíc implicitně naznačenou existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nelze nikdy dovozovat z pouhého paušálního zpochybnění všech učiněných důkazů.
15. S ohledem na výsledky provedeného dokazování, jež bylo provedeno soudy nižších stupňů, je zcela nepochybné, že obviněná byla z pašování bezmála 2 kg směsi heroinu a kofeinu usvědčena provedenou celní kontrolou, protokolem o ohledání věci, protokolem o vydání věci a odborným vyjádřením. Uvedenou látku přitom zjevně převážela ve svém příručním zavazadle z Tanzánie do Holandska, s mezipřistáními v Dubai a v Praze, odkud měla dále pokračovat do Amsterdamu. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné činnosti ověřil, že z dalších provedených důkazů (zejména z provedených listinných důkazů, znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, jakož i zachycené elektronické komunikace) je zcela zřejmé, že obviněná o droze ve svém zavazadle dobře věděla, a že jejím skutečným úmyslem bylo předmětné množství heroinu fakticky dopravit do stanoveného cíle.
16. Již její tvrzení o obstarání červeného látkového kufru, který obdržela od jistého D. s odůvodněním, že její malá cestovní sportovní taška je pro odvoz darů z Tanzánie nevhodná, je značně nedůvěryhodné, zvláště za situace, kdy měla v Praze kontaktní osobě odevzdat celý kufr, nikoli pouze přiznané zlaté předměty. Taktéž způsob cestování obviněné, kdy se zcela spoléhala na obstarání letenek neustanovenými osobami, a poté její bezvýhradný postup podle pokynů D., se kterým byla po celou dobu cesty v úzkém kontaktu, výše naznačenou obhajobu obviněné vyvrací. Tomu ostatně odpovídá i vlastnictví tří mobilních telefonů, které u ní byly při zadržení na letišti Václava Havla v Praze zajištěny, přičemž jeden z nich využívala výhradně ke komunikaci s D.
17. Do tohoto důkazního rámce zcela zapadl konspirativní způsob, jakým se měla obviněná sejít s příjemcem zboží v Praze, kterého neznala, a kterému předem zaslala svoji fotografii s tím, že on ji po jejím příjezdu sám vyhledá. U této kontaktní osoby jménem J. S. O. byly zajištěny mimo čtyř mobilních telefonů i dvě elektronické autobusové jízdenky z Prahy do Amsterdamu s datem odjezdu 3. 12. 2017 v 18:40 hod., přičemž jedna byla vystavena na jeho jméno a druhá na jméno dovolatelky. Zcela totožná jízdenka na cestu z Prahy do Amsterdamu byla doručena do mobilního telefonu i obviněné. Městský soud rovněž konstatoval, že finanční hotovost v celkové hodnotě 1.875 Kč, kterou měla v inkriminovaný den u sebe, by jí nestačila ani na pokrytí nákladů na další cestu, natož na případné ubytování v Praze. Pokud jde o věci, které byly u obviněné zajištěny celní správou, vrchní soud zcela správně poukázal rovněž na skutečnost, že 12 převážených prstenů, 5 klíčenek a dvě balení kávy svou hodnotou nevyváží cestovní výdaje a náklady na odměnu obviněné, tak aby se celý obchod vyplatil, natož aby na něm zainteresované osoby profitovaly.
18. V neposlední řadě soud prvního stupně výstižně konstatoval, že cena jednosměrných letenek z Dar es Salaam do Prahy (ať již jde o společnost Emirates či jiné letecké společnosti) se pohybuje zhruba okolo 11.000 až 12.000 Kč za jednu cestu. V naprosto stejné cenové relaci se však pohybují průměrné ceny letenek z Dar es Salaam přímo do Amsterdamu. Z toho je zjevné, že nebylo cenově výhodné letět do Prahy a odtud navíc cestovat do Amsterdamu autobusovou linkou. I to je další nepřímý důkaz o tom, že zastávka obviněné v Praze měla zcela jiný účel. Samotný J. S. O. byl zadržen na letišti v Praze, přičemž jeho vysvětlení, že přijel z Itálie do České republiky vlakem a zde čekal na letišti na svého bratra, který měl rovněž přiletět z Itálie (avšak nepřiletěl, neboť letadlo zmeškal), soudy obou stupňů zcela správně vyhodnotily jako zjevně nelogické a nevěrohodné, a to mimo jiné i z tohoto důvodu, že o svém údajném bratru nevěděl žádné bližší údaje (včetně data jeho narození).
19. Z výše uvedeného bylo prokázáno, že dovolatelka předmětný čin skutečně spáchala úmyslně, a to ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, konkrétně s osobou užívající jméno či přezdívku D., dále J. S. O. a dalšími neustanovenými pachateli. Tato skupina zjevně působila nejméně ve čtyřech státech, a to v Tanzánii, Itálii, Nizozemí a České republice, a všichni společným úsilím koordinovali jednotlivé kroky, aby zvýšili pravděpodobnost úspěchu páchané trestné činnosti.
20. Za výše uvedeného stavu je tedy zřejmé, že oba soudy nižších stupňů skutkovou verzi obviněné velmi pečlivě analyzovaly, přičemž jejich závěry považuje Nejvyšší soud za jednoznačně správné, neboť vina obviněné, včetně jejího úmyslu, byla provedenými důkazy řádně a bez důvodných pochybností prokázána. V této souvislosti pak oba nižší soudy odmítly jako ryze účelovou obhajobu obviněné M. založenou toliko na nepodložených tvrzeních, kterými se dovolatelka snažila z projednávané trestné činnosti vyvinit.
21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou námitky obviněné jen pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se dovolatelka zjevně neztotožnila. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
22. Lze tedy shrnout, že dovolatelkou vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal ani porušení procesní zásady in dubio pro reo, neboť pochybnosti o spáchané trestné činnosti soudy nižších stupňů neměly. Za tohoto stavu tak nebyl dán žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
23. Pro úplnost a v souvislosti s obviněnou uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout též právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V. Závěr
24. Jak bylo již výše konstatováno, obviněná M. M. v rámci podaného mimořádného opravného prostředku nevznesla žádnou námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku, kterou by bylo možné podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněné M. M. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jí podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce