ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1063.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1063/2019-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání obviněného V. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 10 To 59/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 189/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 2 T 189/2018, byl obviněný V. Š. uznán vinným jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (body 1. a 3.), dále přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.) a přečinem krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 4.). Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Trutnově se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěné době dne 29. 9. 2018, aniž by měl dostatečné finanční prostředky na úhradu pobytu a v úmyslu nezaplatit za pobyt, se ubytoval v Hotelu P. na adrese XY, okr. Trutnov, kde si objednal pobyt až do 10:00 hodin dne 3. 10. 2018, přičemž využíval dalších služeb hotelu v podobě stravy a nápojů, kdy však dne 3. 10. 2018 okolo 05:30 hodin hotel opustil, aniž by uhradil náklady spojené s ubytováním a poskytnutými službami, svým jednáním tak provozovateli Hotelu P. společnosti P., IČ: XY, způsobil škodu v celkové výši 14.255,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době dne 11. 10. 2018 na přesně nezjištěném místě si od dosud neustanovené osoby bez jakéhokoliv povolení pro jiného opatřil dosud přesně nezjištěné množství soli metamfetaminu, zvanou pervitin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu č. II Úmluvy o psychotropních látkách a uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, kdy v přesně nezjištěné době od večerních hodin dne 11. 10. 2018 do brzkých ranních hodin dne 12. 10. 2018 na pokoji Penzion Hotelu C., na adrese XY, Dvůr Králové nad Labem, okr. Trutnov, bez jakéhokoliv povolení poskytl A. K., nar. XY, sůl metamfetaminu již připravenou jako roztok 20-ti jednotek v injekční stříkačce s vědomím, že se jedná o pervitin,
3) v přesně nezjištěné době dne 12. 10. 2018 prostřednictvím portálu www.hotely.cz si pod rezervací č. XY zarezervoval ubytování v Hotelu S. L., na adrese XY, Dvůr Králové nad Labem v termínu od 14:00 hodin dne 12. 10. 2018 do 10:00 hodin dne 15. 10. 2018 pro dvě osoby, aniž by měl dostatečné finanční prostředky na úhradu takto objednaných služeb a v úmyslu nezaplatit za pobyt, kdy do kolonky klienta za účelem zamaskování své skutečné totožnosti uvedl jméno K. V. a e-mailovou adresu XY, následně při ubytování ve večerních hodinách dne 12. 10. 2018 na recepci hotelu předložil občanský průkaz č. XY znějící na jméno K. V., nar. XY, kdy na pokoji s ním byla dále ubytována jeho přítelkyně A. K., nar. XY se svojí dcerou T. K., nar. XY, které však A. K. do Registrační karty hosta uvedla pod falešnými příjmeními jako A. V., nar. XY, a T. V., nar. XY, kdy následně dne 15. 10. 2018 opět prostřednictvím portálu XY pod rezervačním č. XY prodloužil svůj pobyt do 16. 10. 2018, kdy však dne 15. 10. 2018 v 11:30 hodin hotel opustil, aniž by uhradil náklady spojené s ubytováním, nebo se jakkoliv snažil dohodnout na úhradě ubytování, k čemuž byl recepčními od prvního dne ubytování vyzýván, svým jednáním tak provozovateli Hotelu S. L. společnosti ZOO Dvůr Králové a.s., DIČ: CZ27478246, za ubytování v rodinném pokoji č. XY a ubytování zvířete způsobil škodu v celkové výši 6.870,- Kč,
4) v přesně nezjištěné době od 18:00 hod. dne 12. 10. 2018 do 14:15 hod. dne 15.10.2018 ve Dvoře Králové nad Labem, ul. XY, okr. Trutnov, u Penny Marketu s.r.o., ze stojanu odcizil horské kolo značky Superior XC 809, výr. čísla XY, černozelené barvy, ráfky 29", pod sedlem lankový zámek a cyklistická helma, tímto svým jednáním způsobil jeho majiteli M. B., nar. XY, škodu v celkové výši nejméně 10.250,- Kč,
přičemž jednání pod body 1) a 3) se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 30 T 94/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Brno ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 4 To 62/2017, odsouzen mimo jiné pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 46-ti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem, kdy byl rozhodnutím Okresního soudu Brno - venkov dne 14. 12. 2017, č. j. 30 PP 62/2017, z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn se zbytkem výměry 890 dnů na zkušební dobu 3 roků, t. j. do 14.12.2020.
2. Za to byl obviněný V. Š. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 2 T 189/2018, podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 10 To 59/2019, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání do všech výroků obou napadených rozhodnutí, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle obviněného spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces v důsledku existence rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy, neboť skutkový stav zjištěný v rámci předchozího řízení v žádném ohledu neumožňoval uznat jej vinným z přečinu specifikovaného pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozhodnutí, tedy z nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Důvody shledané nižšími soudy nejsou dle obviněného věcně správné, neboť nalézací soud při hodnocení věci vycházel pouze z osamoceného důkazu, kterým je výpověď svědkyně A. K. Ta jako uživatelka drog uvedla, že ji obviněný v předmětný den měl poskytnout drogu v injekční stříkačce. Jmenovaná svědkyně ovšem žádnou drogu neviděla, pouze uvedla, že jí obviněný podal injekční stříkačku naplněnou tekutinou, přičemž se dle jejího názoru jednalo o pervitin zředěný vodou. Závěry nižších soudů vycházely takřka výhradně z jejího osamoceného tvrzení, které není navázáno na žádný jiný důkaz, který by její výpověď alespoň z části potvrzoval (např. výsledky domovní prohlídky, nalezený zbytek drogy ve spojení s chemickou expertizou, výpověď dalšího svědka apod.). Svědkyně navíc sama v přípravném řízení vypověděla, že pervitin v injekční stříkačce ani dle vůně či barvy nerozpoznala.
6. V rozporu s nižšími soudy zjištěným skutkovým stavem je dle obviněného provedený důkaz spočívající ve výsledku testu DrugWipe, který byl u svědkyně A. K. proveden s negativním výsledkem dne 15. 10. 2018. S ohledem na negativní výsledek testu na přítomnost drogy v těle svědkyně není dle argumentace obviněného možné učinit závěr, že obviněný svědkyni dal drogu (pervitin), t. j. látku o takovém chemickém složení, jež vyžaduje zákon, tak aby byla naplněna skutková podstata předmětného přečinu.
7. Závěrem pak obviněný shrnuje, že dle jeho názoru neexistuje žádný přezkoumatelný důkaz, který by svědčil o jeho vině, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
12. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
13. S ohledem na obsah přezkoumávaných rozhodnutí je třeba uvést, že soud prvního stupně za účelem zjištění skutkového stavu a posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v průběhu hlavního líčení vyslechl obviněného, přičemž dokazování doplnil výslechem svědkyně A. K., včetně přečtení protokolu o její předchozí výpovědi. Jak obviněný, tak jmenovaná svědkyně uvedli, že jsou konzumenty drogy pervitin. Obviněný si dle vlastní výpovědi drogu pervitin pro vlastní užití běžně obstarával, a to i v předmětný den. Na hotelovém pokoji mu přitom dle jeho vyjádření svědkyně drogy odebrala během jeho nepřítomnosti bez jeho vědomí, a tyto následně užila. Svědkyně dle své výpovědi naopak obdržela na hotelovém pokoji drogu pervitin právě od obviněného. Drogu před její přípravou k užití neviděla, nýbrž ji obdržela již nachystanou v injekční stříkačce. Jelikož byla droga dle názoru svědkyně zředěná vodou, nepoznala ji ani podle barvy a chutě. Přesto si tuto aplikovala bez pochybností o tom, že se jedná o pervitin. Následně se dostavily běžné a svědkyni známé účinky drogy, byť tyto očekávala z důvodu delší abstinence silnější.
14. Ačkoli je třeba přisvědčit obviněnému, že v daném případě proti sobě stojí v přímém rozporu výpověď svědkyně K. a jeho vlastní výpověď, a to bez dalších přímých důkazů, uvedenou skutečnost nelze hodnotit jako nedostatek, který musí za všech okolností vést k porušení zásady in dubio pro reo, potažmo práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně totiž dle zjištění Nejvyššího soudu plně respektoval zákonné požadavky dokazování, když porovnal způsob, jakým obviněný a svědkyně událost popisovali, jejich hodnověrnost, schopnost pamatovat si a podrobně popsat konkrétní skutečnosti, a v neposlední řadě také konstantnost jejich výpovědí v průběhu celého trestního řízení, tedy zda mezi jejich výpověďmi byly rozpory a případně, kterak byly tyto rozpory schopni objasnit.
15. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se rovněž vypořádali s tvrzením obviněného, dle kterého je v důsledku negativního výsledku DrugWipe testu, jemuž se svědkyně K. za účelem zjištění možného ovlivnění návykovými látkami podrobila, prakticky vyloučeno, aby užila pervitin a stal se tedy skutek popsaný pod bodem 2) výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně. K tomuto tedy pouze v souladu se závěry obou soudů nižších stupňů Nejvyšší soud rekapituluje, že ačkoli byl tento test skutečně negativní, nemohl užití drogy svědkyní vyloučit, a to s ohledem na časovou prodlevu mezi jeho provedením a zjištěným přibližným obdobím aplikace drogy. Ta totiž dle zjištění nalézacího soudu činila minimálně více než 84 hodin (tedy minimálně 3,5 dne). Sama svědkyně přitom uvedla, že je s ohledem na barvu, vůni a mírnější účinky přesvědčena, že poskytnutá droga byla v blíže nespecifikovaném poměru zředěna vodou, a tedy menší koncentrace a účinnosti. Nalézací soud vzal v rámci svého posouzení v potaz i to, že v případě svědkyně K. nebylo třeba pochybovat o tom, že jakožto uživatelka, která se v dané době léčila se závislostí, byla schopna rozeznat stav navozený drogou.
16. Ze stejného důvodu je také třeba shledat nepřesvědčivou argumentaci obviněného, že svědkyně K. nerozpoznala pervitin ani podle vůně a barvy. Svědkyně totiž jasně vypověděla, že pervitin poznala podle účinku, který na ni tato droga měla, přičemž nerozpoznání pervitinu podle vůně přiřadila na vrub právě skutečnosti, že byla tato látka zředěna vodou. Navzdory této skutečnosti byl ovšem dle tvrzení svědkyně obsah drogy v tekutině dostatečný pro zachování jejího účinku. Na základě posouzení obou výpovědí ve všech ohledech a vzájemném kontextu dospěl nalézací soud k závěru, že svědectví svědkyně A. K. je věrohodné, a že není důvod k úvahám, proč a zda by chtěla tato svědkyně obviněného křivě obvinit.
17. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní; naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
18. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal v postupu nižších soudů porušení principu presumpce neviny, neboť v přezkoumávané věci byla dodržena pravidla vyslovená mimo jiné i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Oba nižší soudy totiž nevycházely z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, a logickým způsobem vysvětlily, proč výpovědi svědkyně K. uvěřily a obviněnému nikoli, přičemž rozpory ve výpovědích překlenuly v rámci hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09; dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci L. proti Lotyšsku ze dne 28. 11. 2002, č. 58442/00, §125; rozsudek ve věci M. a B. proti České republice ze dne 24. 7. 2008, č. 35450/04, §49; rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci B., M. a Ja. proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, č. 10590/83, §77; srov. též Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789).
19. V návaznosti na výše uvedené je třeba se v daném případě přiklonit k závěrům odvolacího soudu, který v bodě 10. odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že pokud soud prvního stupně hodnotil výpovědi obviněného a svědkyně, postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, neboť je zkoumal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Nejvyšší soud tedy nepřisvědčil námitce obviněného V. Š., že v situaci dvou proti sobě stojících tvrzení byly závěry nižších soudů zkreslené, když neobjektivně přisvědčily výpovědi svědkyně A. K., kdežto obhajobě obviněného nevyhověly. Je totiž třeba zdůraznit, že oba nižší soudy mimo jiné přihlédly ke skutečnosti, že výpověď obviněného nebyla v průběhu celého trestního řízení, na rozdíl od výpovědi jmenované svědkyně, konstantní. Argumentace obviněného, jenž v podaném dovolání rozporuje, že by si svědkyně K. vůbec nějakou drogu aplikovala, je totiž v přímém rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními učiněnými v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně. Za daného stavu lze konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí důkladně, přičemž obzvláště pečlivě a obezřetně postupovaly při hodnocení jak výpovědi obviněného, tak i svědkyně K., načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
20. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou námitky obviněného jen pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se dovolatel zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako irelevantní.
21. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
22. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
23. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného V. Š. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
25. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce