ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1317.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1317/2019-776
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2019 o dovolání obviněného M. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 5 To 84/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 131/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. F. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 9. 2018, sp. zn. 24 T 131/2017, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v době nejméně od 1. 1. 2010 až do provedení domovní prohlídky dne 30. 7. 2015 v místě svého bydliště v obci XY, v přístavku rodinného domu označeného č. p. XY, okres Litoměřice, měl v držení chemickou látku karbofuran v celkovém množství nejméně 14,25 g, přičemž karbofuran je, jakožto vysoce toxická chemická látka, způsobilá vážně ohrozit život a zdraví lidí a je uvedena jako jed v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
2. Za to byl obviněný podle §284 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. Současně byl obviněný M. F. výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. ZT 627/2015, pro skutky právně kvalifikované jako přečiny týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (body 1. až 4.), kterých se měl dopustit tím, že
1) v přesně nezjištěné době v průběhu let 2011 a 2012 u rybníčku na pozemku u domu označeného č. p. XY v obci XY, okres Litoměřice, nastražil zcela záměrně ve snaze usmrtit volavku popelavou návnadu v podobě uhynulého kapra, na kterého předtím aplikoval letální dávku jedu karbofuran, přičemž když začala volavka popelavá tuto návnadu požírat, tak v důsledku otravy tímto jedem během několika minut zemřela v silných křečích, čímž jí způsobil nepřiměřenou bolest a utrpení,
2) v přesně nezjištěné době v létě roku 2013 na zahradě přináležející k domu označenému č. p. XY v obci S., okres Litoměřice, nastražil zcela záměrně ve snaze usmrtit kunu lesní návnadu v podobě vejce, do kterého předtím aplikoval letální dávku jedu karbofuran, přičemž když kuna lesní začala tuto návnadu požírat, tak v důsledku otravy tímto jedem během několika minut zemřela v silných křečích, čímž jí způsobil nepřiměřenou bolest a utrpení,
3) v přesně nezjištěné době v říjnu roku 2013 na pozemku přináležejícímu k domu označenému č. p. XY v obci XY, okres Litoměřice, střelil vzduchovkou do hlavy kotě kočky domácí, čímž došlo k jeho vážnému poranění v podobě vyhřeznutí oka, a takto postřelené zraněné kotě se následně ukrylo pod králíkárnou, kde jej nechal přežívat ve velkých bolestech dva dny, čímž mu způsobil nepřiměřenou bolest a utrpení, načež došlo k jeho uhynutí,
4) v přesně nezjištěné době od května do června roku 2014 na zahradě přináležející k domu označenému č. p. XY v obci XY, okres Litoměřice, nastražil zcela záměrně ve snaze usmrtit straky obecné návnady v podobě dvou vajec, do kterých předtím aplikoval letální dávku jedu karbofuran, přičemž když posléze dvě straky obecné tuto návnadu pozřely, tak v důsledku otravy tímto jedem během několika minut zemřely v silných křečích, čímž jim způsobil nepřiměřenou bolest a utrpení,
neboť na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl obviněný stíhán.
4. Výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích byl obviněný M. F. současně podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. ZT 627/2015, pro skutky právně kvalifikované jako přečin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle §303 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.) a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6.), kterých se měl dopustit tím, že
5) dne 6. 4. 2014 v době kolem 16:30 hodin na břehu řeky Labe v katastrálním území obce XY, okres Ústí nad Labem, poté co byl T. B., jehož odpovědnost byla následně řešena v samostatném řízení, požádán o pomoc se záchranou bobra evropského prohlášeného za silně ohrožený druh, který nebyl s ohledem na svůj tehdejší zdravotní stav schopen přežít ve volné přírodě, tohoto po odchytu následně za účelem jeho převozu do ZOO v Děčíně umístil do zcela nevhodné přepravky (přepravka na vejce), kterou za tímto účelem přivezl, a která byla s ohledem na své rozměry 65x33x22,5cm podstatně menší nežli tělo bobra, čímž došlo k násilnému stlačení těla bobra v uzavřené přepravce, kde neměl dostatek kyslíku, což ještě zhoršil následným částečným navlečením polypropylenového pytle na uzavřenou přepravku v místě, kde měl bobr hlavu, přičemž tímto jednáním byla bobrovi způsobena nepřiměřená bolest, stres a utrpení, následkem čehož téhož dne uhynul,
6) od přesně nezjištěné doby v prosinci roku 2008 do provedení domovní prohlídky dne 30. 7. 2015 v místě svého bydliště v obci XY, v rodinném domě označeném č. p. XY, okres Litoměřice, přechovával plynovou narkotizační pušku zn. Drulov, model GIP, ráže 13mm, výrobní č. XY, která je zbraní kategorie C, a to, aniž by provedl její registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě §41 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu ve znění pozdějších předpisů,
neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.
5. Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích v neprospěch obviněného byl napadený rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušen, a to v odsuzující části, s tím, že obviněný byl podle §259 odst. 3 tr. řádu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 5 To 84/2019, uznán vinným zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v době nejméně od 1. 1. 2010 až do provedení domovní prohlídky dne 30. 7. 2015 v místě svého bydliště v obci XY, v přístavku rodinného domu označeného č. p. XY, okres Litoměřice, měl v držení chemickou látku karbofuran v celkovém množství nejméně 14,25 g, přičemž karbofuran je, jakožto vysoce toxická chemická látka, způsobilá vážně ohrozit život a zdraví lidí a je uvedena jako jed v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
6. Za toto jednání byl obviněný M. F. citovaným rozsudkem odvolacího soudu podle §284 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Naproti tomu odvolání podané obviněným bylo citovaným rozsudkem krajského soudu podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že soud v rozporu s hmotným právem odmítl jím předložený znalecký posudek č. 161/18, vypracovaný RNDr. Evou Kolářovou, soudní znalkyní z oboru chemie, chemická odvětví různá se specializací technologie makromolekulárních látek, nátěrové hmoty, syntetická pryskyřice a povrchová ochrana, coby důkaz svědčící v jeho prospěch. Byť soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že znalecký posudek nesplňuje náležitosti znaleckého posudku, když v něm absentuje nálezová část a znalkyně nikterak nevysvětlila, kterak ke svým závěrům dospěla, je dovolatel toho názoru, že znalecký posudek splňuje zákonné požadavky na jeho zpracování. Soud tak svým postupem v daném řízení v rozporu s hmotným právem dle obviněného zpochybnil vypracovaný znalecký posudek svědčící v jeho prospěch a při rozhodování o vině k němu vůbec nepřihlédl. Obviněný v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že po vyhlášení rozsudku požádal jmenovanou znalkyni RNDr. Evou Kolářovou o doplnění znaleckého posudku ve vztahu vadám, jež byly jí zpracovanému znaleckému posudku vytýkány ze strany soudu, přičemž z dodatku znaleckého posudku č. 161/18 vyplývá, že soudem uváděné důvody odmítnutí posudku jsou nesprávné, a tudíž dle dovolatele v rozporu s hmotným právem.
8. Ze znaleckého posudku a jeho dodatku dle obviněného vyplývá, že základním problémem v prokázání množství karbofuranu, který údajně držel, byla Státním veterinárním ústavem Praha, coby zpracovatelem odborného vyjádření, zvolená metoda kapalinové chromatografie s hmotnostním detektorem (trojitý kvadrupól), neboť tato metoda analyzuje chemikálii natriumdimethyldithiocarbamat, která je obsažena v látce seibokal, již obviněný legálně držel, shodně jako karbofuran. Tato nevhodně zvolená metoda dle dovolatele není schopna identifikovat záměnu kyslíku za síru a tedy relevantně rozlišit obě výše uvedené látky, tj. karbofuran a seibokal, jež mají obdobné výsledky. V průběhu řízení přitom obviněný tuto skutečnost namítal, stejně jako upozorňoval na to, že seibokal vlastnil a tento mu byl zabaven v rámci domovní prohlídky, nicméně nižší soudy jeho námitky ignorovaly, neboť již došlo ke zničení zabavené látky, jež byla orgány činnými v trestním řízení vydávána za karbofuran.
9. Nižší soudy tak výše uvedeným postupem dle obviněného porušily jeho procesní práva s tím, že neaplikovaly zásadu in dubio pro reo, ačkoli nebylo prokázáno množství látky karbofuran, již údajně držel. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedla, že těmito námitkami je napadán především způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Obviněný sice dle státní zástupkyně formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak tak učinil prostřednictvím námitek, které jej nenaplňují, neboť tento dovolací důvod není naplněn polemikami se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. V dané trestní věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak soudy obou nižších stupňů dle státní zástupkyně řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, načež provedené důkazy pečlivě hodnotily, přihlížejíce přitom ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a to v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Tvrdí-li obviněný, že mu provedenými důkazy nebyla žádná trestná činnost prokázána, nenamítá dle státní zástupkyně rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy po zhodnocení jimi provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných okolností.
11. Pakliže znalecký posudek RNDr. Evy Kolářové, znalkyně z oboru chemie a povrchová ochrana, zvláštní specializace technologie makromolekulárních látek, nátěrové hmoty, syntetické pryskyřice, dle nalézacího soudu vykazuje vady v tom směru, že neobsahuje nálezovou část, přičemž znalkyně nebyla s to vysvětlit, z jakých závěrů vycházela a na základě jakých postupů nalezla v Seibokalu ES přes 4 g karbofuranu, nelze dle státní zástupkyně ničeho vytknout závěrům odvolacího soudu, dle kterého se na území České republiky nenachází erudovanější ústav pro zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, než je Státní veterinární ústav, který je znaleckým ústavem a jehož organizační složky vykonávají vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru. Státní veterinární ústav přitom podal v trestní věci dovolatele odborné vyjádření, kterým byla ve čtyřech sklenicích zajištěných při domovní prohlídce provedené v bydlišti obviněného spolehlivě prokázána látka karbofuran, která je smrtelně jedovatou látkou a jako jed je uvedena v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
12. S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, pak množství 14, 25 g karbofuranu, které bylo u obviněného zajištěno při provedené domovní prohlídce, dle státní zástupkyně odpovídá značnému rozsahu, neboť takovéto množství jedu by stačilo vyvolat poškození zdraví u 203 osob a zapříčinit smrt u 18 osob vážících 70 kg. Nesprávná právní kvalifikace jednání obviněného, jež byla zvolena nalézacím soudem, a s ní související nesprávná výměra uloženého restu, tak byly dle státní zástupkyně zcela namístě důvodem, pro který odvolací soud napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného svým rozsudkem zrušil v celé odsuzující části a poté ve věci sám rozhodl, když obviněného správně uznal vinným zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku.
13. Odvolací soud dle státní zástupkyně v dané věci na podkladě podaných odvolání řádně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, jakož i správnost postupu řízení, načež odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Námitky obdobného obsahu jako v podaném dovolání přitom obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou nižších stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí i vypořádaly. Za tohoto stavu státní zástupkyně dospívá k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný ze zákonných dovolacích důvodů, pročež navrhuje, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
16. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
17. Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
18. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je oprávněn relevantně namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu, tedy bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu. Pod druhou alternativu naopak spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud odvolací soud napadené rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku věcně přezkoumal a následně tento opravný prostředek neshledal důvodným a zamítl jej podle §256 tr. řádu, je možné tento dovolací důvod uplatit jen v jeho druhé alternativě, tj. pokud byl v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Podstatou této alternativy je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, avšak tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
20. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, či jiného důvodu dovolání. Po prostudování příslušného spisového materiálu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným M. F. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
21. Ve vztahu k námitce obviněného stran údajného neprokázání množství jím držené látky karbofuran, pročež měl být za užití zásady in dubio pro reo zproštěn podané obžaloby, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to zejména v bodě 12. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem dospěl ke skutkovým závěrům stran přechovávání látky karbofuran v množství odpovídajícím značnému rozsahu osobou obviněného M. F., když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 12. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že při posuzování viny obviněného nelze odhlédnout od řady vzájemně korespondujících důkazů, jež byly vzaty za základ skutkových zjištění o vědomém přechovávání vysoce toxické chemické látky karbofuran jeho osobou v množství odpovídajícím většímu rozsahu, když obviněný sám ve své výpovědi učiněné v přípravném řízení doznal, že ve své dílně vedle látky seibokal přechovával ve třech malých lahvičkách i látku karbofuran, a to v množství cca 2 dcl, což údajně věděli i svědci M. Z., J. A. a J. H. Tyto osoby přitom ve svých výpovědích souhlasně potvrdily, že je obviněný upozornil na prudkost a toxicitu jím užívaného jedu s tím, že by byl v malých dávkách schopen usmrtit i člověka. Jak dále krajský soud poukázal, podle protokolu o domovní prohlídce byla v místě bydliště obviněného, resp. v přístavku sloužícím jako preparátorský ateliér, v neuzamčené skříňce nacházející se nad pracovním stolem zajištěna jednak sklenice modré barvy s nápisem Seibokal s obsahem nezjištěné tekutiny, dále červená sklenice s nápisem OTMA – ručně napsáno smrtelný jed s obsahem nezjištěné tekutiny, sklenice s obsahem nezjištěné tekutiny s ručním nápisem „pozor smrtelný jed“ a čirá sklenice s obsahem nezjištěné tekutiny s ručním nápisem jed. Podle odborného vyjádření zpracovaného Státním veterinárním ústavem Praha, oddělení chemie, zkušební laboratoř č. 1176, akreditovaná ČIA, byla provedenou analýzou obsahu všech čtyř nalezených sklenic ve všech čtyřech případech prokázána vysoká koncentrace karbofuranu, tedy látky řazené mezi nejjedovatější pesticidy, a to v celkovém množství 28,5 g s odchylkou ± 50 %. Z odborného vyjádření Kliniky pracovního lékařství VFN je současně zřejmé, že k poškození zdraví člověka je způsobilá dávka již od 1 mg/kg karbofuranu, tedy 60 až 70 mg pro dospělého člověka, přičemž letální dávkou pro člověka vážícího 70 kg je přibližně 770 mg dané látky. Uznal-li tedy okresní soud a následně i krajský soud ve smyslu zpracovatelem odborného vyjádření stanovené odchylky ± 50 % obviněného vinným přechováváním látky karbofuran pouze v množství 14,25 g a nikoli v nalezeném množství 28,5 g, jedná se o množství pro obviněného jednoznačně výhodnější, z čehož je mimo jiné zřejmé, že zásada in dubio pro reo byla ve vztahu k jeho osobě řádně respektována.
22. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění pak odvolací soud dospěl ke zcela správným právním závěrům, když jednání dovolatele v kontextu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, hmotněprávně posoudil jako zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku, nikoli pouze jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
23. Z výše uvedeného je zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění podle jeho vlastních představ. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně výpovědi samotného obviněného, protokolu o domovní prohlídce, závěrů odborných vyjádření a výpovědí jednotlivých svědků, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
24. Rovněž ve vztahu k obviněným uplatněné námitce stran údajného odmítnutí jím předloženého znaleckého posudku č. 161/18, vypracovaného RNDr. Evou Kolářovou, soudní znalkyní z oboru chemie, chemická odvětví různá se specializací technologie makromolekulárních látek, nátěrové hmoty, syntetická pryskyřice a povrchová ochrana, coby důkazu svědčícího v jeho prospěch, dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že se jedná toliko o opakování námitek skutkového charakteru, jež neúspěšně vznášel již v předchozí fázi trestního řízení a jimiž brojí proti způsobu, jímž byly ze strany obou nižších soudů hodnoceny jimi provedené důkazy. V souvislosti s danou námitkou obviněného přitom nelze pominout, že jmenovaná znalkyně byla řádně vyslechnuta okresním soudem v rámci hlavního líčení konaného dne 30. 8. 2018, kde znalecký posudek č. 161/18, jenž v této věci vypracovala na žádost obviněného, řádně stvrdila, načež se hodnocení tohoto důkazu v rámci své rozhodovací činnosti v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy v kontextu ostatních provedených důkazů, řádně věnoval soud krajský, který z podnětu odvolání podaného v neprospěch obviněného státním zástupcem rozsudek okresního soudu zrušil v celé odsuzující části a poté sám ve věci rozhodl.
25. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství lze přitom konstatovat, že s identickou námitkou obviněného se již řádně vypořádal odvolací soud, pročež lze odkázat na jeho závěry prezentované v bodech 13 a 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Jak bylo již krajským soudem konstatováno, obviněný v řízení před soudem prvního stupně předložil předmětný znalecký posudek RNDr. Evy Kolářové, podle jehož závěrů byl toxický karbofuran analyzován v přípravku Seibokal ES Státním veterinárním ústavem Praha v množství 4,84 g v 1 kg, přičemž aktivní látka natriumdimethyldithiocarbamat je obsažena v přípravku Seibokal ES v množství menším než 1 %, tj. méně než 10 g na 1 kg Seibokalu. Podle znalkyně RNDr. Kolářové je přitom chemikálie natriumdimethyldithiocarbamat totožná s toxickým karbofuranem. Podle závěrů odvolacího soudu však předmětný znalecký posudek vykazuje podstatné vady, neboť nesplňuje základní náležitosti znaleckého posudku, ježto neobsahuje nálezovou část, přičemž znalkyně ani žádným způsobem nevysvětlila, kterak ke svým závěrům dospěla a na základě jakých postupů nalezla v Seibokalu ES přes 4 g karbofuranu. Podle odvolacího soudu byly navíc závěry znalkyně RNDr. Kolářové zpochybněny slyšeným znalcem Ing. Jan Rosmusem, vedoucím oddělení chemie Státního veterinárního ústavu Praha, který vypracoval předmětné odborné vyjádření a který vyloučil, že by bylo možné karbofuran zaměnit s jinou látkou, resp. že by látka obsažená v Seibokalu ES byla totožná s karbofuranem, neboť analýza látky obsažené v Seibokalu ES je prováděna jiným způsobem. O úrovni odbornosti uvedeného znalce přitom neměl odvolací soud sebemenších pochybností, neboť se jedná o odborníka Státního veterinárního ústavu Praha, který je zapsán v oddílu II. seznamu znaleckých ústavů, do kterého jsou zapisovány vysoké školy nebo jejich součásti a veřejné výzkumné instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační složky vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru, jež jsou určeny především pro zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Na území České republiky se tak dle odvolacího soudu nenachází erudovanější ústav. Naopak znalkyně RNDr. Kolářová nebyla s to vysvětlit, jakým způsobem dospěla k závěru, že v Seibokalu ES nalezla přes 4 g karbofuranu, když dle krajského soudu patrně vyšla z nápisu na sklenici č. 1. S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že ani výše uvedená argumentace obviněného, s níž se navíc podrobným způsobem vypořádal již odvolací soud, tak není způsobilá jakýmkoli způsobem zpochybnit závěry krajského soudu o užité právní kvalifikaci jednání, jímž byl M. F. uznán vinným.
26. Za výše uvedeného stavu je tedy zřejmé, že oba soudy nižších stupňů skutkovou verzi obviněného velmi pečlivě analyzovaly, přičemž jejich závěry považuje Nejvyšší soud za jednoznačně správné, když vina obviněného byla provedenými důkazy prokázána řádně a bez důvodných pochybností. V této souvislosti pak oba nižší soudy odmítly jako ryze účelovou obhajobu obviněného M. F. založenou na tvrzení, že ve sklenicích skladoval volně prodejný přípravek určený pro preparátory s názvem Seibokal ES, čímž se dovolatel snažil z projednávané trestné činnosti vyvinit.
27. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Odvolacím soudem učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud přitom mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Jak již bylo uvedeno shora, z pohledu uplatněných dovolacích důvodů lze námitky obviněného označit za pouhou polemiku se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se dovolatel zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
28. Lze tedy shrnout, že dovolatelem vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal ani porušení procesní zásady in dubio pro reo, neboť žádné důvodné pochybnosti o spáchané trestné činnosti ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí soudy nižších stupňů neměly. Za tohoto stavu tak nebyl dán žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
29. Pro úplnost a v souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
30. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v převážné míře jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
31. Dovolatel ve svém podání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran jím podaného odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal, že by v napadených rozhodnutích obou nižších soudů došlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
32. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného M. F. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 6. 11. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík