ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1446.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1446/2019-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2019 o dovolání obviněného J. U., nar. XY v XY, Nigérie, státního příslušníka Nigérie, v České republice bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 5 To 265/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 36/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. U. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 2 T 36/2019, byl obviněný J. U. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 19. 1. 2019 ve 20:51 hod. v Praze, v ulici XY nasedl na pozici řidiče do vozidla tov. zn. Toyota Corrola, reg. zn. XY, které zde měl zaparkované, uvedeným vozidlem jel sledován příslušníky Policie České republiky směrem do ulice XY, pak odbočil do ulice XY a následně přes XY náměstí do ulice XY, Praha, kde byl ve 20:55 hod. před domem č. XY zastaven služebním vozidlem hlídky Policie České republiky pomocí výstražného zařízení (tzv. majáku) a znamení STOP - POLICIE, následně byl po zastavení vozidla kontrolován dvěma uniformovanými příslušníky Policie České republiky –J. K. a L. V. – kteří mu začali prohledávat vozidlo, při pokusu o kontrolu víčka od nádrže palivových hmot obviněný znervózněl, vymlouval se, že neví, jak se víčko od nádrže otevírá, a poté, co člen hlídky K. otevřel pomocí páčky umístěné ve vozidle víčko od nádrže, se obviněný pokusil využít nepozornosti policistů, nahnul se k víčku nádrže, rychle sáhnul do prostor pod víčkem a levou rukou vytáhl zde pomocí lepící pásky umístěné balení papírových kapesníčků a snažil ho ukrýt do levé kapsy své bundy, čehož si však všiml K., který ihned proti obviněnému zakročil, vzal mu papírové kapesníčky a zjistil, že je v nich ukryto 10 kusů igelitových pytlíčků s přítlačnou lištou s obsahem bílé sypké látky, dále po převozu obviněného do budovy Policie České republiky v Praze, XY, při provádění osobní prohlídky obviněného ve smyslu §82 odst. 3, 4 tr. řádu u něj v bundě příslušník Policie České republiky V. za přítomnosti J. J. našel ještě další 2 kusy igelitových pytlíčků s přítlačnou lištou s obsahem bílé sypké látky, a následně bylo odborným zkoumáním zjištěno, že v obsahu bílé sypké látky o hmotnosti celkem 5,547 gramů netto, která byla obsahem oněch 12 igelitových pytlíčků, bylo obsaženo celkem 16,6 % kokainu báze, tedy v přepočtu na celkovou hmotnost látky celkem 0,921 gramů kokainu, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a z typického rozdělení kokainu do většího množství pytlíčků s přítlačnou lištou a jejich skrytého umístění pod víčkem palivové nádrže lze dovodit, že měl u sebe tento kokain za účelem jeho distribuce koncovým uživatelům drogy,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 T 72/2018, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 67To 373/2018, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné k trestu odnětí svobody ve výměře 3 roků, jehož výkon v té době ještě neměl nařízen.
2. Za to byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to sáčku s 5,156 gramů netto kokainu.
3. Z podnětu odvolání podaného obviněným byl napadený rozsudek obvodního soudu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušen, a to pouze ve výroku o trestu odnětí svobody, s tím, že obviněný byl podle §259 odst. 3 tr. řádu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 5 To 265/2019, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku nově odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V jiných částech, tj. ve výroku o vině a ve výroku o trestu propadnutí věci, naopak zůstal napadený rozsudek obvodního soudu nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že jeho jednání v žádném ohledu nenaplňuje podmínky pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, když závěru soudu o tom, že měl drogu přechovávat pro jiného, svědčí toliko jeho trestní minulost a způsob uchování drogy. V daném případě však není dán jediný důvod pro závěr o tom, že předmětným způsobem musel mít drogu připravenu k prodeji koncovým uživatelům a nikoli, že ji totožně zabalenou koupil a převážel výhradně pro svoji potřebu. Výsledky provedeného dokazování a užitá právní kvalifikace žalovaného jednání tak dle dovolatele neodpovídají jeho jednání. Z provedeného dokazování lze totiž dovodit pouze to, že měl u sebe a ve svém vozidle kokain, a to v nízké koncentraci. Sám přitom držení kokainu nikterak nepopírá, když však poukazuje na skutečnost, že tuto látku držel výhradně pro svoji vlastní potřebu, aniž by byl v daném řízení proveden důkaz (např. doložení pokusu o prodej či kontaktování odběratele), který by svědčil o opaku. Úvahy soudu stran užité právní kvalifikace jsou tak dle dovolatele spíše teoretickým konstruováním možnosti, avšak bez toho, aby byly řádně doloženy provedenými důkazy. V daném řízení tak bylo prokázáno pouze to, že měl při sobě a současně ve vozidle několik gramů drogy, zatímco důvod, pro který měl tuto látku u sebe, jsou pouhou spekulací, když nebyl proveden jediný důkaz, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku. Dle obviněného se tak v trestním řízení vedeném v této věci nepodařilo prokázat existenci relevantních skutkových okolností mimo jakoukoli rozumnou pochybnost ve smyslu nálezů Ústavního soudu, jež ve svém podání blíže cituje.
5. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám ve věci rozhodl.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedla, že jím zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají pouze částečně, když tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněného směřované proti hodnocení důkazů. Částečně za odpovídající lze však dle státní zástupkyně vyhodnotit námitky směřující do právní kvalifikace s tím, že ačkoli to obviněný v dovolání výslovně neuvádí, lze mít za to, že jeho trestné jednání má být posouzeno jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
7. Dle vyjádření státní zástupkyně soudy obou nižších stupňů správně vyhodnotily, že obviněný měl kokain, který převážel ve 12ti igelitových uzavíratelných balíčcích, připraven ve vozidle a u sebe v kapsách za účelem distribuce jinému, neboť tímto způsobem balená droga ani žádné jiné vyhodnocení soudům nenabízí. Obviněný byl přitom v minulosti za distribuci kokainu již opakovaně odsouzen, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 T 72/2018, který nabyl právní moci dnem 7. 11. 2018, kdy byl uznán vinným situačním prodejem kokainu spotřebiteli v polovině roku 2018 na území hlavního města Prahy za současného držení dalších 15ti dávek kokainu v plastových sáčcích za účelem jejich prodeje. Obviněný při policejní kontrole nespolupracoval, přičemž dle státní zástupkyně není pravdou, že by sám ukázal ukryté sáčky kokainu ve dvířkách k palivové nádrži automobilu. Naopak se je před kontrolu provádějícími policisty snažil skrýt, avšak byl jedním z policistů přistižen. Podle kamerového záznamu, který monitoroval policejní zákrok, je zřejmé, že obviněný nejenže nespolupracuje, nýbrž zprvu tvrdí, že drogy nejsou jeho, načež mění výpověď na tvrzení, že drogy má pro vlastní potřebu. Této argumentaci však soudy obou nižších stupňů dle státní zástupkyně zcela správně neuvěřily, neboť pro vlastní potřebu by neměl tak nekvalitní kokain, když navíc tvrdil, že zná osoby z drogového prostředí, přičemž droga by ani nebyla rozvážena do 12ti uzavíratelných sáčků typických pro distribuci drog. Pro vlastní potřebu nelze dle státní zástupkyně očekávat takovéto balení drog, nýbrž drogu převáženou v celku a podstatně lepší kvality. Droga přitom byla v daném případě v množství, které je podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 v množství větším, než malém a její držení pro vlastní potřebu je i v tomto množství trestné, pročež za této situace lze ukrytí drogy ve víčku od nádrže palivových hmot připustit. Státní zástupkyně však současně poukazuje na skutečnost, že společně s kvalitou drogy a jejím balením bylo při hodnocení důkazů soudy obou nižších stupňů stěžejní, že se v případě dovolatele jedná o osobu, která drogy opakovaně distribuuje, neboť obviněný je členem skupiny nigerijských státních příslušníků, kteří distribuují drogy v západní horní části XY náměstí v Praze, v oblasti přilehlých ulic a pasáží.
8. K námitkám obviněného státní zástupkyně dále uvedla, že je dovolatel uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou nižších stupňů, jež se s nimi ve svých rozhodnutích podrobně vypořádaly. V této souvislosti státní zástupkyně odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Za tohoto stavu státní zástupkyně dospívá k závěru, že dovolání obviněného je v daném případě zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšším soudem odmítnuto.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
11. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je oprávněn relevantně namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
14. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování příslušného spisového materiálu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným J. U. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, kterak se toho obviněný domáhal.
15. Ve vztahu k námitce obviněného stran neprokázání jeho záměru distribuovat jím držený kokain, jenž měl údajně výhradně pro vlastní potřebu, jeho koncovým uživatelům, pročež jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, nýbrž toliko jako přečin podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to zejména v bodech 19. až 24. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, na základě jakých skutečností se ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu stran přechovávání kokainu osobou obviněného za účelem jeho další distribuce, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že v daném případě neshledal žádné důvody k pochybnostem o podstatné správnosti skutkových, potažmo trestněprávních závěrů rozsudku nalézacího soudu o povaze jednání obviněného, neboť jsou dostatečně jasné a úplné, založené na v hlavním líčení provedených důkazech a jejich logickém, korektním hodnocení, když soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vyložil, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, přičemž se vypořádal mimo jiné i s obhajobou obviněného o držení celkem sedmi sáčků (pozn. byť správně má být uvedeno celkem dvanácti sáčků, jež byly v počtu deseti kusů uloženy v balení papírových kapesníčků, a další dva sáčky měl obviněný u sebe v levé kapse bundy) pouze pro svoji vlastní potřebu a nikoli za účelem dalšího prodeje zájemcům o nákup této drogy … Ve světle všech zjištěných faktů tak odvolací soud neshledal důvod k tomu, aby zpochybňoval logicky ze zjištěných faktů vyvozený závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněný nepochybně nadávkovanou drogu přechovával za účelem její další lukrativní distribuce .
16. Při posuzování viny obviněného přitom nelze odhlédnout od řady vzájemně korespondujících důkazů, jež byly vzaty za základ skutkových zjištění o vědomém přechovávání omamné látky (kokainu) jeho osobou za účelem její další distribuce, když obviněný sám ve své výpovědi učiněné v řízení před soudem doznal, že kokain v zajištěném množství předmětného dne skutečně přechovával, a to v několika oddělených sáčcích, byť popřel, že by danou látku přechovával pro jinou osobu. Jak však správně poukázal odvolací soud v bodech 21. a 22. odůvodnění napadeného rozsudku, logice údajného nákupu kokainu obviněným (který má mezi dodavateli drog dle svého tvrzení velmi dobré a dlouhodobé známé) toliko pro jeho vlastní potřebu neodpovídají konkrétně zjištěné skutečnosti, a to především způsob přechovávání této látky (tj. nikoli v jednom kompaktním množství, nýbrž navážené v několika sáčcích s lištovým uzávěrem slangově označovaných jako tzv. dealeráky, jež jsou typické pro jejich situační distribuci zájemcům o nákup drogy), dále podřadná koncentrace zajištěné drogy (již nelze očekávat u osoby distributorovi známé a v dané oblasti zběhlé), jakož i rafinovaný způsob uschování drogy (tj. v celkem deseti sáčcích – odvolacím soudem nesprávně uvedeno v počtu pěti sáčků - vložených vždy po dvou kusech do celkem pěti papírových kapesníčků zabalených v plastovém obalu s označením Bigsoft Natura, který byl dále uschován pod víčkem palivové nádrže obviněným řízeného motorového vozidla), zatímco další dva sáčky s obsahem téže látky měl obviněný operativně přímo u sebe (v kapse bundy), což jednoznačně nasvědčuje možnosti jejich okamžitého prodeje. Pominout přitom nelze ani podrobně zadokumentované chování obviněného bezprostředně po jeho zastavení policejní hlídkou, kdy se, jak správně poukázaly oba nižší soudy, snažil nepozorovaně vyjmout balíček papírových kapesníčků obsahujících sáčky s kokainem z otvoru benzínové nádrže jím řízeného vozidla, byť dle své výpovědi učiněné v řízení před soudem zasahující policejní hlídce údajně bezprostředně po zastavení vozidla oznámil, že část dříve zakoupených drog uschoval do palivové nádrže vozidla. V daném případě je přitom důkazní situace vedoucí k závěru o přechovávání kokainu obviněným za účelem jeho distribuce dalším osobám, jak ostatně konstatoval již odvolací soud v bodě 24. odůvodnění svého rozsudku, dokreslována mimo jiné i profilem samotného obviněného, který byl za obdobnou drogovou trestnou činnost páchanou rovněž na území hl. města Prahy opakovaně odsouzen, naposledy za situační prodej kokainu spotřebiteli v polovině roku 2018, jakož i za současné držení dalších patnácti dávek téže drogy uložené v plastových sáčcích za účelem jejich prodeje.
17. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění pak oba soudy nižších stupňů dospěly ke zcela správným právním závěrům, když jednání dovolatele v kontextu jeho trestní minulosti hmotněprávně posoudily jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, nikoli pouze jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
18. Z výše uvedeného je zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění podle jeho vlastních představ. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně výpovědi samotného obviněného, protokolu o jeho zadržení, protokolu o vydání věci v podobě celkem 12 sáčků s přítlačnou lištou obsahujících bílou hrudkovitou látku, závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie k analýze zajištěné látky, v niž byl zjištěn kokain v množství 0,921 g účinné látky, a výpovědí jednotlivých svědků, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
19. Za výše uvedeného stavu je tedy zřejmé, že oba soudy nižších stupňů skutkovou verzi obviněného velmi pečlivě analyzovaly, přičemž jejich závěry považuje Nejvyšší soud za jednoznačně správné, když vina obviněného byla provedenými důkazy prokázána řádně a bez důvodných pochybností. V této souvislosti pak oba nižší soudy odmítly jako ryze účelovou obhajobu obviněného J. U. založenou na tvrzení, že policejním orgánem při jeho zadržení zajištěný kokain držel výhradně pro vlastní potřebu, čímž se dovolatel snažil zmírnit následky vlastní trestní odpovědnosti za jednání, pro které byl trestně stíhán.
20. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Odvolacím, jakož i nalézacím soudem učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud přitom mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Jak již bylo uvedeno shora, z pohledu uplatněného dovolacího důvodu lze námitky obviněného označit za pouhou polemiku se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se dovolatel zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
21. Lze tedy shrnout, že dovolatelem vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal ani porušení procesní zásady in dubio pro reo, neboť žádné důvodné pochybnosti o spáchané trestné činnosti ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí soudy nižších stupňů neměly. Za tohoto stavu tak nebyl dán žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
22. Pro úplnost a v souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
23. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v převážné míře jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného J. U. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík