ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1520.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1520/2019-594
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2019 o dovolání obviněného J. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 13 To 36/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 49/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 11. 2018, č. j. 2 T 49/2017-477, byl obviněný J. T. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek pod bodem I.) a jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku (skutek pod bodem II.). Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 T 47/2017, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2017, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 1 T 41/2017, který nabyl právní moci dne 14. 11. 2017, byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 8.010 Kč a finanční hotovosti ve výši 108 EUR, 167 centů a 7 zlotých. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku okresního soudu. Současně Okresní soud v Pardubicích výše citovaným rozsudkem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 T 47/2017, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 1 T 41/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. Citovaný rozsudek okresního soudu právní moci nenabyl, neboť obviněný proti němu podal odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19. 3. 2019, č. j. 13 To 36/2019-533, tak, že toto odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
4. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný výše uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že:
I. v období od konce zimy 2016 do března 2017 v Pardubicích i na dalších místech Pardubického kraje, zejména v XY a ve X|Y, poskytoval psychotropní látku metamfetamin celkem sedmi osobám, přičemž jim prodal v souhrnu nejméně 164,7 g pervitinu za cenu 1.500 až 1.700 Kč, celkově tedy nejméně za částku 260.500 Kč, a činil tak bez příslušného povolení a s vědomím, že látka metamfetamin je podle zákona č. 167/1998 Sb. zařazena v příloze č. 5 v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látka,
II. od přesně nezjištěného období, nejméně dne 20. 6. 2017, přechovával v rodinném domě na adrese XY, ulice XY, celkem 11,49 g psychotropní látky metamfetamin, obsahující 5,86 g účinné látky metamfetamin báze, což odpovídá 7,3 g metamfetaminu hydrochloridu, a dále přechovával v osobním motorovém vozidle tov. zn. Alfa Romeo, RZ XY, celkem 818 mg psychotropní látky metamfetamin obsahující 430 mg účinné látky metamfetamin báze, což odpovídá 536 mg metamfetaminu hydrochloridu, přičemž tak činil bez příslušného povolení a s vědomím, že látka metamfetamin je podle zákona č. 167/1998 Sb. zařazena v příloze č. 5 v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látka.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 3. 2019, č. j. 13 To 36/2019-533, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 11. 2018, č. j. 2 T 49/2017-477, podal obviněný J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém napadl výrok o vině popsaný pod bodem I. a celý výrok o trestu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za konkrétní důvod dovolání obviněný označil skutečnost, že trestné jednání projednávané před soudy prvního a druhého stupně nemělo být právně kvalifikováno podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž pouze podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť množství distribuovaného pervitinu bylo s ohledem na níže uvedené skutečnosti vypočteno chybně.
6. Dovolatel především namítl, že nemohl naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť prodal zjevně méně než 150 g pervitinu, přičemž i obsah účinné látky byl logicky nižší, než judikatorně určené množství „značného rozsahu“. Soud prvního stupně nepostupoval podle základní zásady in dubio pro reo, když pouze mechanicky a bez respektování racionálních výpočtových pravidel opsal obžalobu, aniž by vzal v potaz, že z provedených důkazů vyplynulo, že množství distribuovaného pervitinu bylo daleko menší. Okresní soud pouze uvedl, že celková gramáž omamné látky vyplynula z výpočtu policejního orgánu a každého svědka při výslechu v přípravném řízení, aniž by zohlednil nižší množství omamných látek, ke kterým svědci dospěli ve svých výpovědích učiněných v rámci hlavního líčení, konkrétně P. Š. místo 60 g potvrdila jen 24 g a Z. H. místo 50 g potvrdil jen 41 g drogy.
7. Značnou část svého dovolání přitom obviněný věnoval výpovědi svědka L. S., který nejprve uvedl, že od obviněného nakoupil přibližně 190 g pervitinu, načež ještě v rámci přípravného řízení přiznal, že měl v úmyslu dovolatele poškodit za to, že měl poměr s jeho přítelkyní K. B. Množství pervitinu poté nově odhadl na 40 g. Ani toto množství však není konečné, neboť svědek dále přiznal, že nemá představu o tom, kolikrát se s obviněným setkal za účelem získání pervitinu, neboť se s ním scházel i za jinými účely, přičemž drogu navíc odebíral od více dodavatelů. Vzhledem k tomu dovolatel namítl celkovou nevěrohodnost tohoto svědka s tím, že mu ve skutečnosti prodal pouze 10 g pervitinu. Nalézací soud však tyto nové množstevní údaje o poskytnuté droze neakceptoval, byť svědek S. odmítl během hlavního líčení vypovídat, a to z důvodu, aby si sám touto svojí výpovědí nezpůsobil trestní stíhání pro křivou výpověď vůči osobě obviněného. Před zahájením veřejného zasedání u odvolacího soudu přitom jmenovaný svědek zaslal do spisu dopis, kde svoji předchozí výpověď z části dementoval a nově uvedl, že ohledně množství obviněným distribuovaného pervitinu nevypovídal pravdu. Odvolací soud však tento důkaz neprovedl a návrh na doplnění dokazování výslechem tohoto svědka zamítl. Dovolatel je však přesvědčen, že snížením množství distribuovaného pervitinu ze 40 g na konečných 10 g by v konečném důsledku došlo ke změně právní kvalifikace předmětného trestného činu, v důsledku čehož by mu musel být snížen i celkový trest odnětí svobody.
8. Za podstatnou skutečnost ve vztahu k množství distribuovaného pervitinu dovolatel označil i skutečnost, že ne ve všech případech se jednalo o pervitin, neboť distribuoval i jeho syntetickou náhražku. Tato skutečnost vyplynula z výpovědí některých svědků (F., L. a N., kteří se vyjádřili v tom smyslu, že si nejsou jisti, zda šlo o pervitin či o jeho náhražku), jakož i z výpovědi svědka M., který vypověděl, že obviněnému prodal v pěti případech 20 g této chemické náhražky. Tvrzení některých svědků, že se o pervitin v některých případech skutečně nejednalo, dokládá rovněž skutečnost, že obviněným poskytnuté dávky této látky měly na osoby jejích konzumentů různé účinky. Rozdíl v kvalitě, barvě a skupenství distribuovaných látek dokládá též znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví toxikologie, jenž ve svých závěrech hovoří o menší účinnosti a jiném vzhledu těchto látek. S ohledem na výše uvedené tak dovolatel dospívá k závěru, že v daném případě třetím osobám nedistribuoval vždy jen pervitin.
9. V závěru svého dovolání obviněný ještě doplnil, že při provedené domovní prohlídce bylo u něho zajištěno cca 12 g krystalického pervitinu. Z tohoto množství však bylo odborným zkoumáním zjištěno, že obsah účinné látky činí přibližně 63,5 %. Vzhledem k tomu, že část gramáže tohoto pervitinu tvořila chemická náhražka (nejednalo se o 100 % účinné látky), je i z tohoto důkazu zjevné, že obviněný celkově prodal menší množství gramů látky, než je ve smyslu §283 odst. 2 tr. zákoníku judikovaných 150 g, pročež nemohlo dojít k naplnění kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu, konkrétně zákonného znaku „ve značném rozsahu“. Jelikož však nižší soudy nepostupovaly při hodnocení provedených důkazů ve vztahu k žalovaným skutkům podle zásady in dubio pro reo, je dovolatel přesvědčen, že jsou v daném případě jednoznačně dány důvody pro změnu právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem I., jež by mělo být posouzeno toliko jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 3. 2019, č. j. 13 To 36/2019-533, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) písemné stanovisko ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 1 NZO 1085/2019-12, ve kterém v prvé řadě uvedl, že vznesené námitky dovolatele uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. Z dovolacích námitek lze usoudit, že obviněný se domáhá jiného hodnocení důkazů, než které provedly soudy obou nižších stupňů a na tomto podkladě se domáhá mírnější právní kvalifikace svého jednání. Takto strukturované námitky však dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dle státního zástupce nenaplňují.
11. Námitky zpochybňující množství obviněným zobchodovaného pervitinu, včetně další syntetické (náhražkové) drogy státní zástupce odmítl jednak pro jejich účelovost (neboť ji obviněný opakovaně vznášel již v předchozích fázích trestního řízení), jakož i proto, že se s ní soudy prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích již beze zbytku vypořádaly. Je pravdou, že svědci nebyli schopni uvést přesné množství od obviněného zakoupené drogy, nicméně nalézací soud velmi pečlivě zhodnotil jejich jednotlivé výpovědi, když množství zakoupených drog odvodil z jimi utracených peněz v kombinaci s počtem jejich setkání s obviněným a množstvím drog, které svědci v předmětné době užívali nebo obvykle kupovali.
12. Námitku o distribuované náhražce státní zástupce rovněž kategoricky odmítl, neboť je zřejmé, že svědci po obviněném vždy požadovali pervitin a nikoli jakoukoli náhražku. Současně tito svědci uvedli, že měli s náhražkami drog zkušenosti, pročež by jejich účinky dokázali od účinků pervitinu odlišit. Pakliže obviněný skutečně míchal pervitin s jeho náhražkami, jednalo se dle státního zástupce pouze o jeho obchodní přístup, kdy na tomto závěru není s to cokoli změnit ani výpověď svědka M., který uvedl, že přes internet objednával a následně obviněnému prodával mefedron a 2-fluorometamfetamin. Nalézací soud rovněž nepochybil, pokud do celkového množství pervitinu zahrnul i metamfetamin, u kterého nebylo možné zjistit jeho čistou bázi, stejně jako nepochybil, když vzal v úvahu nejen množstevní hledisko, nýbrž i dobu páchané trestné činnosti, množství odběratelů a vyšší cenu za pervitin (která se pohybovala průměrně kolem 1.700 Kč za 1 gram). Za tohoto stavu tak právní kvalifikaci, v rámci které byl projednávaný skutek nižšími soudy vyhodnocen jako spáchaný ve značném rozsahu, státní zástupce shledal jako zcela správnou. Jelikož mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními státní zástupce neshledal žádný rozpor, dospěl k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, pročež navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že tak žádná skutečnost nebrání jeho řádnému projednání .
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007).
18. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
19. Po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. I přes skutečnost, že se s jeho námitkami relevantně vypořádal jak Okresní soud v Pardubicích (na č. l. 486-488), tak i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (na č. l. 535-539), vznesl dovolatel znovu téměř totožné skutkové námitky, které zaměřil proti důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. Přestože obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu formálně namítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, jímž byl pod bodem I. uznán vinným, v jádru svých námitek znovu usiluje o prosazení vlastní skutkové verze, v rámci které tvrdí, že distribuoval méně než 150 g pervitinu (v odvolacím řízení uvedl maximálně 130,7 g pervitinu, z něhož bylo určité množství tvořeno chemickou náhražkou). Na tomto základě se pak domáhá změny v právní kvalifikaci daného skutku, jakož i uložení mírnějšího trestu. Touto argumentací však obviněný své dovolání postavil na odmítnutí klíčových důkazů, které vedly k závěru o jeho vině, čímž zcela minul hmotněprávní charakter jím uplatněného dovolacího důvodu. Jinak vyjádřeno, jeho dovolání neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by vytkl soudům nižších stupňů skutečný nesoulad mezi skutkovými závěry popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným.
20. I přes výše uvedené však Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu prověřil, zda soudy nižších stupňů při hodnocení provedených důkazů skutečně postupovaly správně, neboť v případě, že by se potvrdilo dovolatelovo tvrzení, že nižší soudy svévolně ignorovaly svědky opravené množstevní údaje ohledně distribuované drogy (které vyznívaly v dovolatelův prospěch), tak by skutečně došlo nejen k porušení jedné ze zásad trestního řízení (in dubio pro reo), ale též k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry, čímž by bylo porušeno i právo obviněného na spravedlivý proces. Takto závažný rozpor je však dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla (tato zjištění) učiněna. Nejvyšší soud však po provedeném přezkumu v dané věci takto zásadní pochybení v napadených rozhodnutích nižších soudů neshledal.
21. V prvé řadě nelze přehlédnout, že dovolatel vznesl své námitky zejména proti těm svědkům, kteří od něho odkoupili procentuálně největší množství distribuované drogy. I přes zjevný fakt, že si vyslechnutí svědci přesné kvantum jimi zakoupené látky od obviněného nemohli s odstupem času přesně pamatovat, dospěli k výslednému množství ve spolupráci s policií, která jejich výpovědi pečlivě analyzovala, a to zejména co do četnosti společných setkání spojených s odběrem drogy i celkové částky, kterou za toto „zboží“ utratili. Pro posouzení věrohodnosti výpovědí těchto svědků je přitom podstatné i to, že u všech výslechů byl v rámci přípravného řízení přítomen obhájce obviněného, přičemž žádný ze svědků nenamítl, že by byl policií ke své výpovědi jakkoli nucen či nepřípustně naváděn (např. kladením sugestivních otázek). Za tohoto stavu tak byly jejich výpovědi nižšími soudy zcela správně shledány procesně použitelnými.
22. O množství 60 g zakoupeného pervitinu svědkyní P. Š. neměly soudy nižších stupňů žádné pochybnosti, neboť svědkyně toto množství uvedla jak v přípravném řízení, tak v rámci hlavního líčení, kdy svoji výpověď ještě upřesnila (zejména co do počtu i účelu setkávání s osobou obviněného). Svědkyně přitom vypověděla, že se s dovolatelem scházela výhradně kvůli pervitinu, přičemž několikrát výslovně uvedla, že jí obviněný nikdy nenabízel nic jiného, než pervitin a pouze ten od něj kupovala (č. l. 146, 341). Vzhledem k tomu, že v předmětnou dobu užívala pervitin již více let, byla schopna bezpečně rozeznat jeho účinky od jiných syntetických drog, jejichž účinky rovněž znala (výslovně uvedla tzv. tyrkys, č. l. 147, 341 a 342). O tom, že kvalita od obviněného zakoupeného pervitinu byla dobrá, přitom svědčí i to, že jmenovaná svědkyně nakupovala od obviněného pervitin za částku 1.700 Kč, načež jej dále prodávala za 3.000 až 5.000 Kč. Z těchto důvodů tak byly dovolatelovy námitky o tom, že svědkyně Š. od něj zakoupila pouze 24 g pervitinu (což nikdy nepotvrdila), nižšími soudy zcela správně vyhodnoceny jako ryze účelové.
23. Rovněž svědek Z. H. jak v přípravném řízení, tak v rámci hlavního líčení jednoznačně uvedl, že od obviněného zakoupil 50 g pervitinu, jehož kvalitu popsal jako střední a po celou dobu stabilní. Také on vyloučil, že by od dovolatele žádal či někdy obdržel jakoukoli levnější chemickou náhražku (č. l. 157, 343). Je však pravdou, že v reakci na předložený výpočet obhajoby v rámci hlavního líčení ponížil celkové množství od obviněného zakoupené drogy o 9 g, tedy na 41 g pervitinu. Okresní, jakož i krajský soud nicméně této argumentaci zcela správně neuvěřily, neboť jmenovaný svědek mimo jiné uvedl, že od obviněného odebíral drogy přibližně půl roku s tím, že v předmětnou dobu užíval až 1 g pervitinu denně, přičemž zároveň přiznal, že od dovolatele občas zakoupil i 2,5 až 7 g drogy. Vzhledem k tomu, že v rámci provedeného dokazování bylo ověřeno, že na takovéto nákupy měl dostatek finančních prostředků, je vyloučeno, že by za tuto dobu zakoupil obhajobou navrhované množství. Ve spisovém materiálu jsou přitom zachyceny rovněž náznaky, ze kterých plyne, že část zakoupených drog svědek dále distribuoval (viz výpis komunikace na č. l. 337). Z výše uvedeného tak nižší soudy správně usoudily, že i tento svědek měl v rámci hlavního líčení spíše tendenci množství odebraných drog účelově upravovat ve prospěch obviněného, než toto množství úmyslně navyšovat.
24. Soudy nižších stupňů rovněž řádně objasnily, z jakých důvodů vzaly za prokázané tvrzení svědka L. S. z přípravného řízení (č. l. 151-153), v rámci kterého přiznal, že od obviněného zakoupil celkem 40 g pervitinu, vždy dobré kvality (načež tento svědek u hlavního líčení odmítl vypovídat). Sám dovolatel o tomto svědkovi uvedl, že byl v XY známý jako dealer pervitinu, což logicky svědčí o tom, že i on odebral od obviněného spíše vyšší množství, než dovolatelem deklarovaných 10 g. Taktéž ve srovnání s celkovým množstvím zakoupených drog dalšími dealery, tj. svědky Š. a H., se jeví větší než obviněným deklarované množství prodané drogy svědkovi S. jako věrohodnější.
25. Jediný, kdo potvrdil, že dovolatelovi prodal v pěti případech vždy 20 g syntetické náhražky, byl svědek M. M. (č. l. 392). Nicméně z dalšího dokazování nebyla jakkoli potvrzena skutečnost, že by obviněný jakkoli zásadním způsobem ředil jím distribuovaný pervitin těmito náhražkovými látkami, neboť jeho odběrateli byli dlouhodobí uživatelé drog, u kterých by těmito aktivitami reálně riskoval jejich ztrátu. Ze stejného důvodu se tak ani nebylo možné dopátrat byť jen přibližného (tj. sníženého) množství jím prodaného pervitinu.
26. S odkazem na cca 12 g pervitinu nalezeného při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor obviněný poukázal mimo jiné na skutečnost, že odborným zkoumáním této látky bylo zjištěno, že v celkových 12 g pervitinu (přesně 11,49 g) byl zjištěn obsah účinné látky ve výši 7,3 g, což odpovídá přibližně 63,5 %. Z tohoto úhlu pohledu pak dovolatel namítl, že obsah účinné látky v jím prodávané směsi nikdy nemohl dosáhnout 100 %. V této souvislosti poukázal též na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013, v jehož rámci zdůraznil tu část, ve které Nejvyšší soud uvedl, že pokud jde o množství omamné láky, od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchaní předmětného trestného činu, tak „základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy)“ . Na identický výrok přitom Nejvyšší soud odkázal také v usnesení velkého senátu trestního kolegia tohoto soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. V této souvislosti však nelze pominout, že v témže usnesení velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval mimo jiné i to, že „v případě, kdy nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná látka již spotřebována jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v obvyklé kvalitě“. Je pravdou, že v nyní posuzované věci nebylo možné ve všech případech zjistit konkrétní množství účinné látky v obviněném poskytované látce, nicméně z výpovědí výše jmenovaných svědků jednoznačně vyplynulo, že se vždy jednalo o „obvyklou kvalitu“ distribuované drogy, která byla v daném případě spíše „nadstandardní“.
27. V souvislosti s námitkami namířeným proti jmenovaným svědeckým výpovědím vznesl dovolatel rovněž poněkud obecnou námitku o celkové nevěrohodnosti výše uvedených svědků, a to s ohledem na jejich drogovou minulost, která se musela odrazit v jejich kognitivních, zejména paměťových schopnostech. V tomto ohledu však nelze pominout obecné zjištění, že svědci v rámci šetření drogové kriminality velmi často uvádějí jiné údaje o odebraných drogách v rámci přípravného řízení a poté během hlavního líčení, což je dáno zejména tím, že v řízení před soudem prvního stupně je zpravidla přítomen jejich bývalý dealer, s nímž jejich obchodní vztah často přerostl do vztahu osobního. Z těchto důvodů je popírání zejména množstevních údajů z přípravného řízení v řízení před soudem zcela obvyklé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 661/2017). Bylo tedy i v tomto případě na obou soudech nižších stupňů, kterak se s touto skutečností v rámci provedeného dokazování, včetně hodnocení jeho výsledků, vyrovnaly. V této souvislosti přitom nebylo možné přehlédnout též zjevnou snahu obviněného o ovlivnění výpovědí prověřovaných svědků, a to právě v úmyslu docílit snížení odebraného množství jím distribuované drogy, např. svědkyně Š. v rámci hlavního líčení potvrdila nabídku obviněného „aby dala dolů 60 g pervitinu, že jí za to dá 20.000 Kč“ , což svědkyně odmítla s tím, že svoji výpověď z přípravného řízení již nebude měnit (viz č. l. 341).
28. Do tohoto kontextu pak zapadá rovněž písemné vyjádření svědka L. S., jež učinil ve vztahu k nalézacímu soudu po vyhlášení rozsudku, jímž byl dovolatel nepravomocně uznán vinným shora uvedenými trestnými činy s tím, že svoji výpověď v rámci přípravného řízení, v níž se vyjádřil mimo jiné i k celkovému množství drogy, již mu obviněný poskytl, učinil účelově ve snaze se obviněnému pomstít za poměr s jeho přítelkyní. Svědek v rámci tohoto dopisu rovněž uvedl (ve shodě se svým postojem, který zaujal u hlavního líčení), že nadále se již k věci nechce vyjadřovat. Pakliže tedy odvolací soud daný dopis svědka S. vyhodnotil mimo jiné v kontextu výše uvedeného vyjádření svědkyně Š. o tendencích obhajoby obviněného ovlivnit její výpověď co do množství obviněným distribuované drogy, s tím, že v daném případě neshledal důvody pro opakovaný výslech jmenovaného svědka, nelze tomuto postupu ničeho vytknout. Jak totiž krajský soud správně poukázal již v bodě 19. odůvodnění napadeného usnesení, pravdivost nových sdělení obsažených v dopise svědka S. je třeba vnímat velmi rezervovaně, neboť tato sdělení jednak významně kopírují obsah obhajoby obviněného a jednak obsahují i vnitřní logické rozpory. Pakliže by měl jmenovaný svědek v rámci odvolacího řízení uvádět jiné skutečnosti, než uvedl ve své obsáhlé výpovědi učiněné v přípravném řízení (když u hlavního líčení naopak nevypovídal), jež by měly pravděpodobně svědčit ve prospěch obviněného, jevila by se taková výpověď svědka, a to právě v kontextu jeho přechozího vyjádření z přípravného řízení, jakož i stanoviska, jež učinil u hlavního líčení a na kterém setrval i v rámci zaslaného dopisu ze dne 19. 12. 2018 (viz č. 493 – 494), jako krajně nevěrohodná. V citovaném dopise obsažené tvrzení o údajné účelovosti svědkova původního vyjádření z přípravného řízení stran celkového množství pervitinu, které mu obviněný poskytl, však nelze za situace, kdy v tomto dopise, stejně jako u hlavního líčení, deklaroval svoji neochotu se k dané k věci jakkoli dále vyjadřovat (tedy využívaje zákonného práva odepřít výpověď), relevantním způsobem ověřit, což posiluje výše uvedené závěry o jeho nedůvěryhodnosti a účelovosti.
29. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v daném případě nejedná o důkaz v podobě opětovné výpovědi svědka L. S. opomenutý, nýbrž o důkaz, jenž byl již v rámci odvolacího řízení navržen obhajobou obviněného, načež se důvodností a potřebností jeho provedení za účelem náležitého objasnění skutkového stavu řádně zabýval odvolací soud, který jej shledal nadbytečným a jako takový jej zamítl, přičemž toto své rozhodnutí v dovoláním napadeném usnesení náležitě a přesvědčivě odůvodnil (viz bod 19. odůvodnění napadeného usnesení). Za této situace tak nelze souhlasit s námitkou dovolatele stran podstatné vady spočívající v opomenutí důkazu v podobě opětovné výpovědi svědka S., popř. jeho písemného vyjádření ze dne 19. 12. 2018 adresovaného nalézacímu soudu, a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného J. T. z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též stanovisku Ústavního soudu, vyjádřenému zejména v jeho nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, v otázce tzv. opomenutých důkazů.
30. Lze tedy shrnout, že soudy nižších instancí se s obhajobou obviněného vypořádaly nikoli mechanicky a povrchně, jak tvrdil dovolatel, nýbrž naopak velmi pečlivě, důsledně a logicky. V tomto smyslu je třeba odmítnout též dovolatelovy námitky, že soudy prvního i druhého stupně nerespektovaly při hodnocení důkazů jednu ze základních zásad trestního řízení in dubio pro reo, když množstevní protiargumenty obviněného vyhodnotily jako nevěrohodné, stejně jako jeho tvrzení o distribuci jiných syntetických stimulantů. K tomu Nejvyšší soud pouze stručně dodává, že tuto procesní zásadu nelze interpretovat tak, že v případě, že proti sobě stojí dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Rozhodně však platí, že za této důkazní situace má soud povinnost věnovat se hodnocení důkazů se zvýšenou pečlivostí a svůj závěr vyčerpávajícím způsobem odůvodnit, čemuž oba soudy nižších stupňů v této věci bezvýhradně vyhověly.
31. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup obou nižších soudů v projednávané otázce nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, neboť soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se všemi zákonnými požadavky. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu byly dovolatelovy námitky vyhodnoceny jako pouhé polemizování se skutkovými závěry obou soudů nižších instancí, se kterými se zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
32. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud přitom v nyní posuzované trestní věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě nebylo nikterak porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V.
Závěrečné shrnutí
33. Jelikož obviněný J. T. nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku (popsaného pod bodem I. výrokové části rozsudku nalézacího soudu), již by bylo možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněného J. T. tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík