ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1535.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1535/2018-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání obviněného K. R., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 12 To 17/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 4/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. 51 T 4/2017, byl obviněný K. R. (vedle spoluobviněných J. K. a T. M.) uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (pod bodem 4), zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem 8) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 9), kterých se dopustil tím, že
4.
dne 15. ledna 2015 po předchozí žádosti obviněného J. K. tomuto nabídnul ke koupi 5 kilogramů posypové soli, kterou deklaroval jako efedrin, a to za částku 7 500 euro za jeden kilogram posypové soli, přestože její skutečná hodnota byla maximálně 9 Kč za jeden kilogram, když obviněný J. K. projevil zájem pouze o koupi toliko jednoho kilogramu této látky, který mu obviněný K. R. prodal za částku 7 500 euro v místě svého bydliště XY, Ústí nad Labem, obviněný J. K. v přesvědčení, že se jedná o efedrin, chtěl tento následně prodat H. W., orientační zkouškou však zjistil, že se předaná látka nechová jako efedrin a požádal proto obviněného K. R. o vrácení uhrazené kupní ceny, což obviněný učinil, když obviněný K. R. tak tímto svým jednáním způsobil J. K. škodu v celkové výši nejméně 208 791 Kč, a pokud by obviněný J. K. využil v plném rozsahu nabídky obviněného K. R., a koupil by od obviněného 5 kilogramů látky deklarované jako efedrin, vznikla by mu škoda v rozsahu nejméně 1 043 955 Kč,
8.
obviněný K. R. od přesně nezjištěné doby do 10. května 2016, v místě svého bydliště XY, Ústí nad Labem, za účelem další distribuce přechovával 798,35 gramů metamfetaminu s obsahem 445,48 gramu metamfetaminu báze, 205,97 gramů 3-MMC báze (mefedron) a 1.018,98 gramů kokainu s obsahem 357,67 gramů kokainu báze,
přičemž … neměl povolení nebo licenci podle §4 - 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, k distribuci s omamnými nebo psychotropními látkami nebo příslušnou licenci podle §2 - 4 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, když kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, extáze (MDMA) je psychotropní látka uvedená v příloze 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., 3-MMC je psychotropní látka uvedená v příloze 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., metamfetamin je psychotropní látka zařazená v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (č. 62/1989 Sb.) a je uvedená i v příloze 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., které dle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek; efedrin je ve smyslu §1, 2 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, ve spojení s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, a jeho Přílohy I, látkou kategorie 1 (kód 2939 41 00), s níž mohou podnikající fyzické osoby, právnické osoby a orgány státní správy, které se zabývají nebo se hodlají zabývat činností s uvedenou látkou (§2 odst. 1 cit. zákona), resp. hospodářské subjekty anebo uživatelé (čl. 2 písm. d), h), čl. 3 odst. 2 cit. nařízení), nakládat pouze na základě licence Ministerstva zdravotnictví ČR.
9. obviněný K. R. od přesně nezjištěné doby do 10. května 2016, v místě svého bydliště XY, Ústí nad Labem, přechovával pistoli zn. MAB Brevete ráže 6,35, číslo závěru XY, jeden zásobník a 6 nábojů ráže 6,3 mm, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu,
2. Za to byl obviněný K. R. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 8 (osmi) roků a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §67 odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku, uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 200 000 Kč (dvě stě tisíc korun českých). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání 10 (deseti) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to obálky 00009956 (obsahující metamfetamin a 3-MMC o celkové váze 755 gramů) a obálky 00009957 (obsahující kokain o váze 988 gramů), 4 plastových láhví s obsahem inositolu (orgatech č. 001126985, 00526005, 00526004, 00526003), digitální váhy s látkovým obalem (orgatech č. 00526006), mixeru Fagor INOX ml 2006 X (orgatech č. 00001576) a pistole zn. MAB Brevete model A, ráže 6,35 mm Browning, výrobní číslo XY, včetně zásobníku.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný K. R. i spoluobvinění J. K. a T. M. odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 12 To 17/2018, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 12 To 17/2018, podal obviněný K. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a dále k jednání uvedenému pod bodem 4 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně namítl, že podle jeho názoru nebyla zachována totožnost skutku. Zdůraznil, že v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě byl skutek popsán tak, že se měl dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, na rozdíl od toho v rozsudku soudu prvního stupně již byl skutek popsán tak, že se měl dopustit pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný se domnívá, že pokud nalézací soud dospěl k závěru, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, měl ho předmětné obžaloby zprostit podle §226 písm. b) tr. ř. Pokud tak neučinil a sám na základě daných skutkových zjištění vytvořil skutek zcela jiný, postupoval podle obviněného v rozporu se zákonem, neboť pro takový skutek nebyl stíhán. U jednání pod body 8 a 9 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně pak podle názoru obviněného rozhodující soudy opomenuly provést obhajobou navržené důkazy, čímž došlo k naplnění výše zmíněných dovolacích důvodů a k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Konkrétně podle něj v řízení nebyl vyslechnut zámečník F. B. a nebyla provedena prověrka výpovědi svědkyně L. Ž. za účelem zjištění, od kdy se v jeho bytě nacházelo ve výroku o vině specifikované množství drog a nelegálně držená pistole ráže 6,35, přičemž údajně nelze vyloučit, že zmíněné předměty do bytu uložila již zemřelá T. M. či jeho syn A. R., který odmítl vypovídat. V další části dovolání obviněný poukázal na skutečnost, že policejní orgán v přípravném řízení porušil §28 odst. 1 tr. ř., neboť jeho výslech provedl bez přibrání tlumočníka. To dokládá především odkazem na to, že zatímco v přípravném řízení s ním jednaly příslušné orgány v českém jazyce, tak v řízení před soudem mu byl ustanoven tlumočník, neboť podle názoru soudu češtině řádně nerozuměl. Z tohoto důvodu je obviněný přesvědčen, že nemohlo nabýt právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání ani o rozšíření trestního stíhání. Následně obviněný podané dovolání doplnil s tím, že soud prvního stupně se při hodnocení skutkového stavu věci řádně nevypořádal s výpovědí T. M. a že nebyla vyžádána kriminalistická expertíza z oboru mechanoskopie ohledně zámku u dveří jeho bytu za účelem potvrzení či vyloučení možnosti, zda do jeho bytu vnikla cizí osoba bez jeho vědomí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného K. R. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Námitka totožnosti skutku podle jeho názoru nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná nikoli o hmotněprávní, nýbrž o procesní otázku totožnosti skutku, navíc není důvodná ani v obecné rovině, protože změnou právní kvalifikace nedošlo k zásahu do totožnosti skutku. Pokud jde o nález drog a pistole, kdy obviněný odmítá, že by se jednalo o jeho věci a tvrdí, že soudy v tomto směru opomenuly provedení konkrétních důkazů, tak ani tyto výhrady nelze podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se jedná o námitky čistě skutkové, které nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení. Zdůraznil, že zmíněný dovolací důvod by námitky směřující vůči dokazování a skutkovým zjištěním mohly naplnit pouze výjimečně, zejména v případě výskytu extrémních vnitřních rozporů dotčených rozhodnutí či v případě vady opomenutých důkazů. Žádnou takovou vadu však neshledal a uzavřel, že rozhodující soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. Dodal, že rozhodnutí netrpí ani vadou opomenutých důkazů a provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné. K námitce obviněného, že orgány činné v přípravném řízení nerespektovaly jeho právo na jednání v mateřském jazyce, resp. jazyce, kterému by rozuměl, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poznamenal, že ani tato výtka nemůže být přiřazena pod uplatněný dovolací důvod a navíc ji nepovažuje za důvodnou ani v obecné rovině, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by v přípravném řízení byly splněny podmínky, na které zákon váže přibrání tlumočníka. V této souvislosti poukázal na to, že pokud předpoklady pro přibrání tlumočníka nastaly až v řízení před soudem, pak absence tlumočníka v přípravném řízení nezakládá vadu přípravného řízení, jestliže v něm podmínky pro přibrání tlumočníka splněny nebyly.
6. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
7. Ačkoliv obviněnému bylo prostřednictvím jeho obhájce zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatel se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci ani prostřednictvím svého obhájce k němu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., o které obviněný své dovolání formálně opřel.
9. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
10. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, protože je názoru, že vady zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zatěžovaly řízení před nalézacím soudem. Pokud však takovými vadami rozhodnutí nalézacího soudu zatíženo není (viz dále), nemůže být ani naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
11. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že v dovolání uplatněné námitky nesměřují vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o námitky čistě skutkové či procesní, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
13. Jak již bylo výše zmíněno, ohledně jednání uvedeného pod bodem 4 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že podle jeho názoru nebyla zachována totožnost skutku, neboť v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě byl skutek popsán tak, že se měl dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, na rozdíl od toho v rozsudku soudu prvního stupně již byl skutek popsán tak, že se měl dopustit pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný je toho mínění, že pokud nalézací soud dospěl k závěru, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, měl ho předmětné obžaloby zprostit podle §226 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud se však s tímto jeho názorem neztotožnil. Daná výhrada obviněného jednak nespadá pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení, nýbrž jde o procesní otázku totožnosti skutku, jednak není důvodná ani v obecné rovině. Je pravdou, jak bude podrobně rozvedeno níže, že došlo ke změně právní kvalifikace jednání obviněného, avšak tato změna byla učiněna v souladu se zákonem. Se změnou právní kvalifikace byl pak modifikován i obsah skutku, ale nelze hovořit o zásahu do jeho totožnosti, resp. totožnost skutku zůstala zachována.
14. V obžalobě byl skutek uvedený pod bodem 4 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně formulován tak, že obviněný
bez příslušné licence podle §2 – 4 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, v přesně nezjištěné době v lednu r. 2015, měl obstarat obviněnému J. K. na jeho žádost přesně nezjištěné množství efedrinu, kdy mu nabídnul ke koupi 5 kg efedrinu, obviněný J. K. však neměl o takové množství zájem a tak mu obviněný K. R. prodal ve svém bydlišti XY, Ústí nad Labem, cca 1 kg látky deklarované jako efedrin za 7 500 €, obviněný J. K. však následně zjistil, že se látka nechová jako efedrin a žádal obviněného K. R. o vrácení peněz, což tento učinil.
15. Rozsudkem soudu prvního stupně, ve spojení s dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, byl obviněný K. R. pravomocně uznán vinným pod bodem 4 výroku tím, že
dne 15. ledna 2015 po předchozí žádosti obviněného J. K. tomuto nabídnul ke koupi 5 kilogramů posypové soli, kterou deklaroval jako efedrin, a to za částku 7 500 euro za jeden kilogram posypové soli, přestože její skutečná hodnota byla maximálně 9 Kč za jeden kilogram, když obviněný J. K. projevil zájem pouze o koupi toliko jednoho kilogramu této látky, který mu obviněný K. R. prodal za částku 7 500 euro v místě svého bydliště XY, Ústí nad Labem, obviněný J. K. v přesvědčení, že se jedná o efedrin, chtěl tento následně prodat H. W., orientační zkouškou však zjistil, že se předaná látka nechová jako efedrin a požádal proto obviněného K. R. o vrácení uhrazené kupní ceny, což obviněný učinil, když obviněný K. R. tak tímto svým jednáním způsobil J. K. škodu v celkové výši nejméně 208 791 Kč, a pokud by obviněný J. K. využil v plném rozsahu nabídky obviněného K. R., a koupil by od obviněného 5 kilogramů látky deklarované jako efedrin, vznikla by mu škoda v rozsahu nejméně 1 043 955 Kč.
16. Na základě shora uvedených skutečností je zřejmé, že skutek popsaný v obžalobě a skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně se shodují v době a místě jeho spáchání, v osobě poškozeného i ve výši způsobené škody. Podle dosavadní soudní judikatury se skutkem rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení (v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě, rozsudku, usnesení o zastavení trestního stíhání atd.). Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Jednáním je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání (komisivní delikt) nebo v opomenutí, nekonání (omisivní delikt). Jen takové děje, které jsou jednáním, lze v trestním řízení dokazovat a právně kvalifikovat a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákonem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.) a jako znak některého jednotlivého, individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky (akty) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky. Následkem se tedy rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu), nikoli určitý typ následku. Z hlediska zachování totožnosti jednání i následku nejsou podstatné ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Totožnost skutku má význam především z hlediska obžalovací zásady (§220 odst. 1 tr. ř.) a v tomto smyslu je zachována, nejen při totožnosti jednání a následku, ale také existuje-li shoda buď alespoň v jednání obviněného, anebo v následku jednání. Uvedená shoda jednání či následku, jak již bylo řečeno, nemusí být úplná a bezvýjimečná, ale stačí i shoda částečná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 361/2006).
17. Podle názoru Nejvyššího soudu v případě posuzované věci byla totožnost skutku zachována, neboť i přes jeho modifikaci zůstala totožná podstata jednání obviněného, kdy se jednalo o manipulaci (resp. prodej) se sypkou látkou v určitém čase a na určitém místě. Podstatná je z hlediska námitky obviněného také ta skutečnost, že v případě posuzování otázky totožnosti skutku se vždy jedná o otázku skutku a nikoli právní kvalifikace, jak je již zřejmé z vzájemného vztahu skutku a právní kvalifikace, proto státní zástupce v přípravném řízení není vázán právním posouzením skutku policejním orgánem či např. státního zástupce konajícího vyšetřování (§161 odst. 3, 4 tr. ř.). Stejně tak není soud vázán právní kvalifikací státního zástupce, která je uvedena v obžalobě. V řízení bylo prokázáno, že obviněný J. K. požadoval efedrin a obviněný K. R. mu látku takto označenou nabízel a následně i prodal, ale nejednalo se o efedrin, ale o posypovou sůl. Nepochybně tak uvedl obviněného J. K. v omyl, neboť obviněný J. K. neměl v úmyslu zakoupit posypovou sůl a už vůbec ne za cenu 7 500 euro za jeden kilogram takové látky. S ohledem na rozdíl mezi obvyklou cenou efedrinu a posypové soli je pak zřejmé, že toto jednání obviněného K. R. bylo současně spojeno s jeho neoprávněným finančním prospěchem vyčísleným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Protože obviněný J. K. nevyužil nabídky obviněného K. R. na prodej pěti kilogramů posypové soli deklarované za efedrin a zakoupil pouze jeden kilogram, vznikla mu fakticky škoda v částce 208 791 Kč, avšak bezprostředně mu mohla vzniknout škoda ve výši 1 043 955 Kč, pokud by obviněný J. K. využil v plném rozsahu nabídky obviněného K. R. Obviněný K. R. od počátku věděl, že k žádnému neoprávněnému nakládání s efedrinem nedochází, proto se pro absenci naplnění subjektivní stránky ve smyslu výroku podané obžaloby nemůže jednat o dílčí útok pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud nalézací soud překvalifikoval předmětné jednání obviněného na pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku - ostatně výrazně ve prospěch obviněného (srov. trestní sazby u §209 odst. 4 a §283 odst. 3 tr. zákoníku) – neporušil tímto postupem jakkoli zásadu totožnosti skutku, potažmo zásadu obžalovací.
18. V další části dovolání a ve vztahu k jednání uvedenému pod body 8 a 9 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný vznesl námitku opomenutých důkazů. Konkrétně podle něj v řízení nebyl vyslechnut zámečník F. B., soud se řádně nevypořádal s výpovědí T. M., nebyla vyžádána kriminalistická expertíza z oboru mechanoskopie ohledně zámku u dveří jeho bytu a nebyla provedena prověrka výpovědi svědkyně L. Ž. za účelem zjištění, od kdy se v jeho bytě nacházelo ve výroku o vině specifikované množství drog a nelegálně držená pistole ráže 6,35. Podle obviněného nelze vyloučit, že zmíněné předměty do bytu uložila jiná osoba – např. již zemřelá T. M. či jeho syn A. R., který odmítl vypovídat.
19. Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práva a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práva a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
19. Nejvyšší soud má na základě provedeného dokazování za to, že v nyní posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná. Obviněný spatřuje nedostatečný rozsah dokazování v tom, že nebyl vyslechnut zámečník F. B. a nebyla provedena prověrka výpovědi svědkyně L. Ž. Soudy prvního i druhého stupně však v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, řádně zdůvodnily, proč považovaly rozsah provedeného dokazování za dostačující a návrhy na jeho doplnění za nadbytečné. Z učiněných skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že obviněný ani žádný z vyslechnutých svědků nikdy nezaznamenali, že by došlo k násilnému vzniknutí do bytu obviněného. I když vložka u dveří bytu byla opakovaně měněna zámečníkem, tj. svědkem V. K. či F. B., který však z důvodu nadbytečnosti vyslechnut nebyl, nikdy nebyla zjištěna žádná okolnost svědčící o násilném překonání uzamčených dveří. Stejně tak z žádného důkazu nevyplynulo, že by zbraň či drogy do bytu obviněného vnesl jeho syn A. R., již zemřelá T. M. či jiná osoba. Rozhodující soudy jasně a srozumitelně vysvětlily, na základě jakých důkazů rozhodly o vině obviněného a proč naopak považovaly jeho obhajobu za nevěrohodnou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že skutkový děj byl ustálen již na základě v řízení provedených důkazů, nebylo třeba provádět další obviněným navrhované důkazy.
20. Je tak třeba uzavřít, že důkazní návrhy obviněného nebyly opomenuty, ale soudy rozhodly, že dalšího dokazování není již třeba s tím, že skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušné obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
21. Konečně nelze dát obviněnému za pravdu ani v tom jeho mínění, že policejní orgán v přípravném řízení porušil §28 odst. 1 tr. ř., neboť jeho výslech provedl bez přibrání tlumočníka. Obviněný v dané souvislosti poukázal na to, že zatímco v přípravném řízení s ním jednaly příslušné orgány v českém jazyce, tak v řízení před soudem mu byl ustanoven tlumočník, neboť podle názoru soudu češtině řádně nerozuměl. Je proto přesvědčen, že pokud orgány činné v přípravném řízení provedly jeho výslech bez přibrání tlumočníka, nerespektovaly jeho právo na jednání v mateřském jazyce, resp. v jazyce, kterému by rozuměl.
22. Ani tuto výhradu nelze považovat za důvodnou a nelze ji podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání sám uvádí, že v rámci výslechu v přípravném řízení dne 11. 5. 2016 byl poučen v českém jazyce podle ustanovení §28 odst. 4 tr. ř. Stejně tak z protokolu o výslechu obviněného ze dne 11. 5. 2016 vyplývá, že obviněný byl poučen v českém jazyce podle ustanovení §28 odst. 4 tr. ř. jako cizí státní příslušník a k poučení výslovně uvedl, že tlumočníka nežádá a česky rozumí slovem a písmem. Vzhledem k tomu, že se v průběhu přípravného řízení nevyskytla žádná okolnost svědčící o splnění podmínek pro přibrání tlumočníka, bylo by možno jen stěží vytýkat příslušnému policejnímu orgánu či dozorujícímu státnímu zástupci, že k výslechu obviněného nebyl přibrán tlumočník. Skutečnost, že k naplnění podmínek pro přibrání tlumočníka došlo podle mínění soudu v řízení před ním, sama o sobě neznamená, že automaticky došlo k jejich naplnění i v přípravném řízení. Jinými slovy pokud v přípravném řízení nebyly splněny podmínky pro přibrání tlumočníka a až soud v průběhu soudního řízení dospěl k názoru, že je třeba obviněnému přibrat tlumočníka, pak absence tlumočníka v přípravném řízení nezakládá vadu přípravného řízení.
23. Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
24. K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná, neboť rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku, a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatňuje.
25. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
26. Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 12 To 17/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. 51 T 4/2017, nevykazuje takové vady, pro které by ho bylo nutno z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušit.
27. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného K. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu