ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.486.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 486/2019-5570
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 o dovolání obviněných 1) A. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2) D. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, 3) L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 4) M. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, 5) M. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, 6) M. V., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 7) M. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 5 To 20/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/2017, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných A. F., D. K. a M. Š. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných L. K., M. L., M. V. a M. V. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 34 T 5/2017-4888, byl obviněný A. F. uznán vinným v bodě I. 1. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání a za sbíhající se pokus přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §21 odst. 1 k §284 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2016, byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek 12.980 EUR, 12.600 Kč, 70 EUR a 372.322 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Současně byl tímto rozsudkem krajského soudu zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Týmž rozsudkem byl obviněný D. K. v bodě I. 2. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Současně soud podle §81 odst. 3 tr. řádu určil, které věci budou zničeny.
3. Stejným rozsudkem byl obviněný L. K. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 4 za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
4. Týmž rozsudkem byl obviněný M. L. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
5. Stejným rozsudkem byl obviněný M. Š. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
6. Týmž rozsudkem byl obviněný M. V. ml. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tato jednání byl podle §283 odst. 4 za použití §58 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung GT-S6310N bez SIM karty.
7. Stejným rozsudkem byl obviněný M. V. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. LG D160 se SIM kartou Sazba Mobil včetně mikro SD karty 8 GB.
8. Pro úplnost je vhodné doplnit, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl odsouzen také obviněný J. L., a to za spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Tento obviněný však dovolání nepodal.
9. Citovaný rozsudek krajského soudu však nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání jak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, a to v neprospěch obviněných A. F., D. K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V., ve všech případech do výroku o uložených trestech, tak obvinění D. K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V.
10. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 5 To 20/2018-5116, tak, že:
I. podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výrocích o uložených trestech ve vztahu k obviněným A. F., D. K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V.
II. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3, 4 tr. řádu ve zrušených výrocích o uložených trestech nově rozhodl tak, že:
obviněnému A. F. uložil za zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a sbíhající se pokus přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §21 odst. 1 k §284 odst. 1 tr. zákoníku (kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, jenž nabyl právní moci dne 16. 8. 2016) podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 14 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finančních částek 12.980 EUR, 12.600 Kč, 70 EUR a 372.322 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pak tento soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnému D. K. uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 3 let a pro jeho výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněnému L. K. uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 10 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Mimo to byl tomuto obviněnému uložen v souladu s §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. L. uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 6 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. I tomuto obviněnému byl v souladu s §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. Š. uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 8 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále tomuto obviněnému uložil trest propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. V. ml. uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 5 let, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung GT-S6310N bez SIM karty.
Obviněnému M. V. uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 4 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil trest propadnutí věci, v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu.
III. Vrchní soud v Olomouci podle §256 tr. řádu odvolání obviněných D. K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V. zamítl.
11. Shora uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
I.
ač si byli vědomi skutečnosti, že následně popsaným způsobem nakládají s drogou marihuana získávanou z konopí setého, která obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, a nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb., a že jim nebyla vydána zákonná licence k této činnosti, tak
I.1.
A. F., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml., M. V. (J. L., M. V. st. a J. Č.)
společně s M. V. st., stíhaným samostatně, v přesně nezjištěném období, nejméně však v období od 24. 11. 2015 do 12. 5. 2016, na území České republiky, zejména v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch po předchozí dělbě úloh spočívající v konkludentní dohodě, že L. K., M. L., J. L., M. Š., M. V. ml., a samostatně stíhaný M. V. st. a M. V. budou A. F. dodávat drogu marihuanu, kterou získali buď vlastní produkcí nebo si ji opatřili z jiných zdrojů, s vědomím, že A. F. zajistí vývoz a prodej jimi dodané marihuany v zahraničí, zejména v Rakousku a Maďarsku, a to osobně a následně v období nejméně od měsíce ledna 2016 do 9. 4. 2016 také prostřednictvím najatého kurýra J. T., a vyplatí jim následně část utržených finančních prostředků odpovídajících předem dohodnuté ceně za gram dodané marihuany, kdy takto A. F. opatřili a předali drogu marihuanu v celkovém minimálním množství 39.706 gramů, a to jednotlivě v níže uvedeném období a rozsahu:
L. K.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016, minimálně ve 4 případech A. F. osobně a v minimálně dalších 3 případech jeho kurýrovi J. T., tedy v 7 případech, předal celkem 5.320 gramů marihuany, kterou sám vyprodukoval sušením pěstovaného konopí v přesně nezjištěném množství, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával sušinu a rostliny, z nichž bylo možno získat dalších 436,99 gramů marihuany obsahující 11,23 gramů THC, v místě svého tehdejšího bydliště v XY, kde byla zajištěna policií,
M. L.
nejméně v období od 19.1.2016 do 12.5.2016, minimálně ve 3 případech A. F. osobně a minimálně v dalších 2 případech jeho kurýrovi J. T., tedy v 5 případech, předal celkem minimálně 4.000 gramů marihuany, kterou zčásti vyprodukoval sám pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 2.860 gramů marihuany obsahující 74 gramů THC, v místě svého tehdejšího bydliště v XY, ul. XY, kde byla zajištěna policií,
J. L. (ohledně kterého je již trestní řízení skončeno)
nejméně v období od února roku 2016 do 12. 5. 2016 předal A. F. osobně nadvakrát totožné celkové množství 356 gramů marihuany opatřené od neznámých osob vietnamské národnosti, a to za účelem zajištění jejího prodeje, aniž mu bylo známo, že droga může být prodána v zahraničí),
M. Š.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 11 případech A. F. osobně a minimálně v 1 případě jeho kurýrovi J. T., tedy ve 12 případech, předal celkem nejméně 10.830 gramů marihuany, kterou vyprodukoval pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 5.400 gramů marihuany obsahující 318,54 gramů THC, v místě svého trvalého bydliště v XY, na ulici XY a také v prostorách bydliště svého otce na adrese XY, XY, které sám užíval, kde byla zajištěna policií,
M. V. st. (jehož trestní odpovědnost je řešena samostatně)
nejméně v období od 24. 11. 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 19 případech předal A. F. osobně nejméně 10.800 gramů marihuany, kterou zčásti vyprodukoval pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 4.268 gramů marihuany obsahující celkem 544,41 gramů THC, v místě svého bydliště na XY a také v XY, ve stavbách stojících na pozemcích číslo 229 a 243, kde byla zajištěna policií,
M. V. ml.
nejméně v období od 2. 12. 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 10 případech předal A. F. osobně přesně nezjištěné množství, nejméně však 3.500 gramů marihuany, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 1.200 gramů marihuany obsahující 92,36 gramů THC, v místě svého trvalého bydliště v XY, ulice XY a ve svém vozidle značky tov. zn. BMW, RZ XY, kde byla zajištěna policií,
M. V.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016 minimálně ve čtyřech případech předal A. F. osobně celkové minimální množství 3.500 gramů marihuany,
J. Č. (jehož trestní odpovědnost je řešena samostatně)
nejméně v období od 13. 3. 2016 do 12. 5. 2016 předal A. F. osobně minimální množství 1.400 gramů marihuany,
přičemž A. F. marihuanu opatřenou od jmenovaných, případně z dalších dosud nezjištěných zdrojů, následně vyvezl a prodal v zahraničí, minimálně v Maďarsku a Rakousku, a to
v Maďarsku při nejméně 2 cestách, z toho jednou převezl sám a jednou prostřednictvím najatého kurýra J. T. vždy v množství nejméně 4.000 gramů při každé cestě,
v celkovém množství nejméně 8.000 gramů, přesně neustanovenému odběrateli zvanému J.,
v Rakousku při nejméně 27 cestách, z toho nejméně v 15 případech převezl sám a následně v období od ledna 2016 do 9. 4. 2016 nejméně v dalších 12 případech prostřednictvím najatého kurýra J. T., minimální celkové množství 76 kg drogy marihuany, odběratelům, z nichž byli ztotožněni pouze níže jmenovaní, kteří za účelem dalšího prodeje zakoupili marihuanu v níže uvedeném minimálním množství: H. A. K., nar. XY, nejméně v 8 případech celkem nejméně 9.200 gramů, D. R., nar. XY, opakovaně celkem nejméně 2.000 gramů, Q. I., nar. XY, zvaný Ch., nejméně v 18 případech nejméně 14.650 gramů, Ch. W., nar. XY, zvaný Ch., nejméně v 6 případech nejméně 2.400 gramů, jakož i dalším dosud neustanoveným odběratelům v přesně nezjištěném množství,
čímž po vyplacení sjednané ceny dodané marihuany, uhrazení odměny kurýrovi a cestovních nákladů získal skutečný prospěch výrazně převyšující částku 500.000 Kč, neboť nejméně polovinu celkově vyvezeného množství prodal za sjednanou cenu 5 euro za gram a polovinu za cenu 3 euro za gram marihuany,
a obžalovaný A. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Nejvyššího soudu ve městě Tarascon, ve Francii ze dne 3. 2. 2015, pod číslem 15032000001, pravomocným dne 24. 2. 2015, uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako nepovolené držení a převoz omamných látek, jehož se dopustil na francouzském území tím, že od přesně nezjištěné doby do 30. 1. 2015, bez úředního povolení převážel a držel 1.050 gramů konopí setého a 5.450 gramů semen konopí setého, za což byl odsouzen mimo jiné i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 29. 8. 2015,
I. 2.
obžalovaný D. K. v přesně nezjištěném období, nejméně však v období od 17. 2. 2016 do 25. 2. 2016, na území Moravskoslezského kraje, zejména v Novém Jičíně a jinde, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch a srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno pěstovat konopí s vyšším obsahem účinné látky THC, jeho sušením získávat rostlinnou drogu marihuanu, využitelnou pro toxikomanii ani s ní dále obchodovat, vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, po předchozí vzájemné dohodě, zajistil u dosud nezjištěného zdroje sušenou rostlinnou drogu marihuanu v množství minimálně 2.500 g, využitelnou pro toxikomanii, kterou prodal M. V. st., který je trestně stíhán samostatně,
II.
obžalovaný M. V. ml., ačkoli byl uznán vinným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 1 T 130/2014, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2014, pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl mimo jiné uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, přesto dne 12. 5. 2016 v době od 15.04 hod. do 15.12 hod., v okrese Olomouc, nejméně po silniční komunikaci z XY, z ulice XY do obce XY k domu č.p. XY, řídil své osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW zlaté barvy, registrační značky XY, s vědomím, že je povinen respektovat soudem uloženou sankci, kterou dosud nevykonal a nesmí tedy řídit žádné motorové vozidlo.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
12. Obviněný A. F. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Hned v úvodu obviněný předeslal, že v jeho případě došlo k výraznému porušení příslušných ustanovení trestního zákoníku i trestního řádu.
13. Dovolatel především namítl, že jeho jednání popsané pod bodem I. 1., nenaplnilo skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Rozporoval především množství zobchodované marihuany, neboť tvrdí, že byl odsouzen pro nakládání s 84.000 g marihuany, ale dokazováním bylo dokázáno, že od svých dodavatelů nakoupil jen 42.150 g konopí. V návaznosti na to zpochybnil i aplikovanou právní kvalifikaci skutku. Soudy obou stupňů totiž vycházely pouze z celkového množství sušiny, byť měly primárně vycházet z celkového množství účinné látky. Pokud by skutečně vycházely ze současné judikatury (zejména stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 a rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1138/2012), tak by musely dospět k závěru, že žádné ze zajištěného konopí nedosahovalo průměrného množství THC ve výši 10 %. Mimo to soudy opomněly zohlednit i vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a zemědělství ze dne 4. 9. 2015 č. 236/2015, ze které jasně plyne, že marihuana je drogou využitelnou pro léčení různých nemocí. Dovolatel se rovněž ohradil proti tomu, že Vrchní soud v Olomouci přisvědčil závěrům uvedeným v odvolání krajského státního zástupce, že trestní zákoník nerozlišuje mezi tzv. měkkými a tvrdými drogami. V této souvislosti odkázal na usnesení vlády ČR ze dne 14. 11. 2001 č. 1177 a ze dne 22. 1. 2003 č. 88, které rozděluje drogy do dvou kategorií v závislosti na míře zdravotní a společenské závažnosti.
14. V další námitce dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že se dopustil projednávaného skutku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Konopí totiž nakupoval od známých, a to primárně za účelem výroby léčivých kapek Rick Simpson. Následně zakoupené konopí vyvezl do Rakouska, ale stále za účelem prodeje a následné výroby těchto kapek. Osoby, kterým konopí prodal, však nebyli žádní odběratelé, neboť se jednalo o náhodné osoby, se kterými se seznámil vždy až na místě.
15. K trestu odnětí svobody dovolatel uvedl, že s původní výší trestu, kterou mu uložil soud prvního stupně ve výměře 8 let, byl smířen. Jednoznačně se však brání trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let, který mu uložil odvolací soud, neboť trest v takové výši je nezákonný a nepřiměřený. Dovolatel je přesvědčen o tom, že každý případ by měl být posuzován individuálně a v jeho případě je možné využít institutu v §58 tr. zákoníku, protože v dikci tohoto ustanovení nejsou stanovena žádná omezení ve smyslu vyčlenění určitých kvalifikovaných skutkových podstat, na které by toto ustanovení nemělo dopad.
16. Vzhledem k těmto pochybením obou soudů nižších stupňů dovolatel F. navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soud v Ostravě, a rozhodl ve smyslu §265 l tr. řádu tak, že věc přikáže shora uvedeným soudům k novému projednání a rozhodnutí.
17. Dovolatel D. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to do výroku o zamítnutí jeho odvolání a do výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň mu byl uložen trest, který jak uvádí „zákon neumožňuje“.
18. S odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítl, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Konkrétně namítl, že z provedených odposlechů dovolatele a M. V. st. bylo zjištěno, že se domlouvali na prodeji zboží, které slangově nazývali „balík“. Tímto slovem rozuměli semena marihuany, která je možné prodávat. Orgány činné v trestním řízení si však vyložily slovo balík jako balík marihuany. Skutkové závěry soudů jsou proto založeny na tendenčním výkladu obsahu odposlechů z února 2015, které jsou však vytrženy z kontextu. Tehdy se jednalo jen o předávku balíků obsahujících něco, co má kvalitu „in-doorovou“ nebo „out-doorovou“. Nikde však není výslovně řečeno, že se jedná o marihuanu, přičemž tato skutečnost nevyplynula ani z jiných nepřímých důkazů.
19. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel podřadil námitku, že mu byl uložen trest, který zákon neumožňuje. K tomu uvedl, že i kdyby byl závěr o jeho vině správný, i tak je uložený trest nepřípustný s ohledem na jeho individuální situaci a osobní poměry. Obviněný žije řádným životem, je otcem dvou nezletilých dětí a jeho předchozí podmíněné odsouzení nemělo souvislost s nyní projednávanou věcí. Navíc byl odsouzen pouze pro jediné předání balení marihuany. Přesto je trestán nepodmíněným trestem, což je v rozporu s požadavkem na přiměřenost trestů, jakož i v rozporu s jejich výchovným a nápravným účelem.
20. Vzhledem k tomu obviněný D. K. navrhl nařídit veřejné zasedání, provést další důkazy podle §265r odst. 7 tr. řádu, a sice opomenuté důkazy obhajoby dovolatele, navržené 8. 6. 2018 a během odvolacího řízení dne 13. 6. 2018, a poté napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc podle §265k tr. řádu vrátit zpět k dalšímu řízení.
21. Dovolatel M. Š. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Obviněný Š. brojí proti tomu, že byl Krajským soudem v Ostravě uznán vinným z toho, že přechovával 5.400 g marihuany za účelem prodeje. Tento skutkový závěr označil za spekulaci, která nemá v provedeném dokazování oporu a ani odvolací soud se s tímto závěrem nikterak nevypořádal. Stejně tak nebylo prokázáno ani to, že by byl jakkoli zapojen do organizované skupiny působící ve více státech. Obvinění o sobě navzájem nevěděli, jejich činnost nikdo nekontroloval, neřídil, ani nesankcionoval. Také popis rozdělení úkolů v obou rozsudcích zcela absentuje, neboť v reálu k němu ani nedocházelo. Dovolatel také zpochybňuje, že by byl přítomen vážení rostlin konopí či sušiny a poukazuje také na nezákonnost domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků a z nich plynoucích důkazů. Okresní soud v Karviné tyto úkony nařídil, ačkoli nebyl místně příslušným soudem, navíc jeho odůvodnění bylo zcela nedostatečné. Za tohoto stavu dovolatel považuje tyto důkazy za pořízené v rozporu se zákonem.
23. K uloženému trestu dovolatel namítl, že i přes použití §58 tr. zákoníku se jedná o trest příliš tvrdý a vybočující z obecně ukládaných trestů v rámci rozhodovací praxe obecných soudů. V souladu s tím poukázal na svůj dosavadní život, rodinné zázemí i obrovské životní poučení z projednávání této trestné činnosti, ke které se doznal a které upřímně lituje. Z těchto důvodů hodnotí uložený trest jako zcela nepřiměřený. Mimo to se Š. označil za přesně tu osobu, které má být dána druhá šance, a proto by mělo být vůči ní postupováno daleko citlivěji.
24. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud oba rozsudky v napadeném rozsahu zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí buď soudu druhého či prvního stupně. Dále navrhl postup podle §265o odst. 1 tr. řádu a současně s tím navrhl, aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů Nejvyšší soud věc vrátil státnímu zástupci k došetření. S tím souvisí i jeho podnět k podání návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265h odst. 3 tr. řádu.
25. Dovolatel L. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to v plném rozsahu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a zároveň bylo jeho odvolání zamítnuto, ačkoliv dle jeho mínění v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
26. V prvé řadě dovolatel zpochybnil právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by spáchal trestný čin „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. V této souvislosti zdůraznil, že soudy nižších stupňů se ve svých rozsudcích primárně zaměřily na existenci organizované skupiny a její působení ve více státech, ale už se dostatečně nevěnovaly prokázání spáchání trestného činu ve spojení s touto skupinou a otázce zavinění. Takový právní názor je však zjevně nesprávný. V souvislostech, které dovolatel popsal, pak namítl, že trestná není samotná existence organizované skupiny, ale výlučně kvalifikované napojení každého obviněného na ni, včetně požadavku zavinění. Aby tedy došlo k naplnění této okolnosti (která je podmínkou pro použití vyšší trestní sazby), musí pachatel ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku vědět, že jde o organizovanou skupinu, působící nejméně ve dvou státech. Z toho vyplývá, že tyto klíčové znaky musí být v plném rozsahu „pokryty“ přímou vědomostí obviněného a jeho úmyslem. Na tomto základě pak dovolatel odmítl názor soudu prvního stupně, že obvinění nemuseli mít povědomost o členech skupiny ani znát podrobnosti vzájemné spolupráce.
27. Dovolatel má také za to, že tzv. klasické dealerství, tj. nákup drogy od jedné osoby a její prodej dalším osobám, samo o sobě nelze kvalifikovat jako organizovanou skupinu. Míra spolupráce a její sofistikovanost musí být zjevně vyšší, neboť při každém spolupachatelství (tedy i při prosté formě) dochází k určité koordinaci jednání a rozdělení úkolů. Obviněný proto soudům obou stupňů vytkl, že se nedostatečně zabývaly komplexem zásadních skutkových okolností, které mají klíčový kvalifikační dopad. Z pohledu soudů nižších stupňů pro závěr o zavinění kvalifikačního znaku podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku postačuje vědomost o prodeji drogy za účelem jejího dalšího prodeje. Dovolatel je však přesvědčen, že pro takový paušální závěr neexistuje zákonný podklad, a proto právní závěr o vědomosti o spojení s organizovanou skupinou z provedených důkazů nelze dovodit.
28. V následující části svého dovolání obviněný K. dodal, že soudy z provedených odposlechů odvodily jednotlivé předávky marihuany, ačkoliv se v jednotlivých zachycených rozhovorech o marihuaně vůbec nehovoří, resp. z nich nevyplývá žádné vyjádření, ze kterého by bylo možné dovodit jakoukoli úvahu o množství předávané drogy. Z pohledu dovolatele a jeho obhajoby nelze akceptovat, aby tyto odposlechy byly vykládány jako důkaz o předávce konkrétního množství drog.
29. Obviněný označil namítaná pochybení za natolik intenzivní, že jimi bylo porušeno jeho ústavou garantované právo na spravedlivý proces, které je povinen chránit i Nejvyšší soud. Jelikož tak zásadní pochybení není možné odstranit v dovolacím řízení, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě v napadeném rozsahu zrušil a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
30. Dovolatel M. L. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
31. Dovolatel zpochybnil řádná skutková zjištění k právní kvalifikaci ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal „ve značném rozsahu“ a poukázal na to, že tento skutkový závěr je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Podle jeho názoru oba soudy nižších stupňů nesprávně vycházely z celkového množství prodané sušiny konopí, a nikoli z množství účinné látky THC. V této souvislosti uvedl, že je mu kladeno za vinu, že prodal minimálně 4.000 g marihuany a u sebe doma přechovával dalších 2.860 g marihuany, která obsahovala 74 g THC. K tomu dodal, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 vyplývá, že za znak „značného rozsahu“ je nutno považovat množství sušiny přesahující 1.000 g, v níž musí být obsaženo nejméně 100 g účinné látky. V jeho případě však bylo při domovní prohlídce zadrženo 2.860 g marihuany s obsahem 74 g THC. Z toho plyne, že zadržené rostliny obsahovaly jen 2,52 % THC, takže žádné konopí nedosáhlo předepsaného 10 % průměrného obsahu THC. Lze také předpokládat, že stejné množství THC se nacházelo i v prodaném konopí v množství 4.000 g, neboť je pěstoval stejnou metodou. Soudy nižších stupňů však v rámci svého rozhodování nesprávně vycházely z celkového množství sušiny, a nikoli z množství účinné látky, což odporuje dosavadní judikatuře, jakož i stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu.
32. Právní názor odvolacího soudu proto označil za nesprávný, když tvrdí, že marihuana, která byla obviněným distribuována, mnohonásobně přesáhla množství THC stanovené jako kvalifikační znak, tedy hodnotu 1 g v 10 g sušiny. Tento kvalifikační znak dle obviněného naplněn nebyl, neboť v 10 g sušiny marihuany se nacházelo 0,25 g THC. Pokud tedy byla část sušiny zajištěna a v ní byl zjištěn obsah THC, pak při respektování zásady in dubio pro reo měl vrchní i krajský soud vycházet z nejnižšího množství THC v sušině i ohledně distribuované marihuany v množství 4.000 g.
33. Dovolatel také namítl, že soudy při posuzování tohoto případu dostatečně nezohlednily skutečnost, že marihuana získala platností vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 236/2015 Sb. oficiální statut drogy využitelné pro léčebné využití, čímž došlo k posunu ve vnímání této omamné látky, což má dle obviněného zásadní vliv na právní hodnocení skutku.
34. Následně obviněný zpochybnil svou odpovědnost za to, že měl skutek spáchat „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když i tento právní závěr označil jako zásadně rozporný se skutkovými zjištěními. V této souvislosti zdůraznil, že o cestách A. F. do Rakouska věděl, ale už neměl tušení o tom, jak s předanou látkou v Rakousku nakládal. Nevěděl tedy, komu ji prodává a za jaké částky, přičemž z dokazování nevyplynulo ani to, zda obviněný F. byl členem organizované skupiny působící na území Rakouska či Maďarska nebo zda prodával marihuanu jen svým stálým zákazníkům (bez jakékoli organizovanosti). Ze zákonné dikce však vyplývá, že pachatel musí ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku vědět, že jde o organizovanou skupinu, která působí ve dvou státech, když však v dovolatelově případě tyto podmínky splněny nebyly.
35. Vzhledem k tomu, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci projednávaného skutku, tak obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň dovolatel podle §265o odst. 1 tr. řádu požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby přerušil výkon trestu odnětí svobody, proti němuž bylo jeho dovolání podáno.
36. Dovolatel M. V. ml. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce rozsáhlým dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. k) a g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a navíc že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
37. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel podřadil námitku, ve které zdůraznil, že podal odvolání do všech výroků soudu prvého stupně, tedy i do výroku II., kterým byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud však v této části o jeho dovolání nerozhodl, když sám uvedl, že výrok v bodě II. obviněným nebyl napaden a tudíž ani nebyl předmětem jeho přezkumu. Je tedy zřejmé, že odvolací soud se nezabýval jeho odvoláním v plném rozsahu a výrok o odvolání proti výroku II. rozhodnutí soudu prvého stupně v jeho rozhodnutí zcela chybí.
38. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel podřadil tři hlavní námitky. První označil písmenem A) a namítl v ní nesprávnou právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že jej spáchal „ve značném rozsahu“. V souladu s tím zpochybnil i další související otázky, včetně uloženého trestu.
39. V bodě 1) této části dovolatel rozporoval, podobně jako obvinění F. a L., že soudy nižších stupňů chybně vycházely z celkového množství sušiny, a nikoli z množství účinné látky. Konkrétně dovolatel namítl, že byl uznán vinným za to, že u sebe přechovával 1.187 g marihuany obsahující 92,36 g THC, avšak soudy vycházely jen z celkového množství sušiny, namísto z množství účinné látky. Dle jeho názoru je však nutné množství účinné látky aplikovat na celkové zjištěné množství marihuany, kdy na 10 g sušiny připadá 0,78 g THC. Vzhledem k tomu, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu vydaného pod sp. zn. Tpjn 301/2013 vyplynulo, že za množství větší než malé je považováno u marihuany množství 10 g sušiny s obsahem 1 g THC, tak značnému rozsahu odpovídá 1.000 g marihuany, ve které musí být obsaženo nejméně 100 g THC. Jelikož v bytě dovolatele bylo zadrženo 600 g o obsahu 5 % THC a 600 g marihuany o obsahu 9 % THC, je z toho jasné, že žádné ze zadrženého konopí nedosáhlo ani průměrného obsahu tetrahydrocannabinolu ve výši 10 %.
40. V bodě 2) obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nezohlednily, že marihuana je podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 236/2015 ze dne 17. 10. 2015 chápána jako droga využitelná pro léčebné využití, a tedy že v rámci legislativy došlo k podstatnému posunu vnímání marihuany, což má vliv i na právní hodnocení projednávaného skutku. S touto skutečností však nemohlo být v době rozhodování Nejvyššího soudu (v roce 2013) počítáno.
41. V bodě 3) dovolatel vznesl námitku proti aplikované právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když v ní konkrétně akcentoval, že soud měl mimo jiné pečlivě zvážit i míru jeho tehdejší drogové závislosti a s tím související běžnou dávku drogy, kterou byl nucen užívat. V této souvislosti obviněný namítl, že přestože v průběhu řízení opakovaně poukazoval na to, že v době páchání skutku užíval návykové látky, soud tuto skutečnost nevzal na zřetel, přestože tato skutečnost má podstatný vliv na právní hodnocení projednávané věci, a to nejen s ohledem na ukládání ochranného léčení, ale i při určování množství drogy, neboť bylo nutné přihlédnout k jeho běžné denní dávce, kterou musel užívat. Nicméně přesto, že byl v době spáchání trestného činu závislým, tak soudy nižších stupňů nepřibraly znalce z oboru psychiatrie, specializovaného na tzv. nealkoholickou toxikomanii, za účelem posouzení jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností. Proto také jeho právní závěry o trestní odpovědnosti obviněného nemohou být správné.
42. V bodě 4) svého dovolání obviněný namítl, že uložený trest je zcela nepřiměřený a nerespektující zásadu subsidiarity trestní represe. V této souvislosti znovu odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, ze kterého odcitoval část, ve které trestní kolegium vyšlo z obecných cílů, mezi které patří i závěr nestíhat nástroji trestního práva prosté uživatele nelegálních psychotropních látek a snížit tak veřejná zdravotní rizika a s tím související sociální náklady. Mimo to i podle Národního monitorovacího střediska je nezbytné u drogových závislostí dbát na to, aby nedocházelo k přepínání represe. Dovolatel byl však postižen coby řádný pracující občan mající rodinu, který byl pouze prostým uživatelem marihuany.
43. Pod písmenem B) dovolatel poznamenal, že vrchní soud při svých úvahách neposuzoval další okolnosti, rozhodné pro určení rozsahu trestné činnosti, přestože na ně upozorňoval v rámci své obhajoby. Mezi tyto specifické okolnosti řadí to, že se trestné činnosti dopouštěl po dobu necelého měsíce, marihuanu dodával výlučně A. F. (kterého považuje za svého strýce, se kterým se stýkal od dětství), a to za účelem výroby léčiv, neboť ten mu tvrdil, že ji dodává jediné osobě – lékárníkovi, který z ní vyrábí léky. Tyto okolnosti svědčí pro nenaplnění znaku páchání činu ve značném rozsahu. V této souvislosti pak obviněný odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že kvalifikaci skutku podle rozsahu nelze zužovat pouze na množství omamné látky, ale je nutné posoudit i to, zda z celkového hlediska došlo ke skutečnostem, které odpovídají naplnění již kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Současně upozornil i na část, ve které Nejvyšší soud uvádí, že „s přihlédnutím k dalším závažným okolnostem případu lze dovodit naplnění znaku značného rozsahu právě z těchto dalších okolností, a to i při několikanásobně menší množstevní hranici“. Z toho dovolatel a contrario usoudil, že nenaplnění značného rozsahu lze s přihlédnutím k dalším závažným okolnostem případu dovodit i při několikanásobně vyšší množstevní hranici, a pokud soud tato kritéria nehodnotil, nemůže být právní kvalifikace skutku správná.
44. Pod písmenem C) dovolatel ještě uvedl, že soud jeho jednání nesprávně právně kvalifikoval podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že by skutek spáchal „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, neboť u něj nebyl v tomto ohledu prokázán úmysl přímý ani nepřímý. V této souvislosti znovu zopakoval, že nevěděl o činnosti dalších spoluobviněných. Předpokladem této právní kvalifikace je však existence organizované skupiny, která vyvíjí přeshraniční aktivity, do kterých se obviněný vědomě zapojil. V jeho případě však spolupracoval pouze se spoluobviněným F. a lékárníkem. Navíc mu nebylo nic známo o tom, že by tyto osoby působily ve více státech, když ani nevěděl, zda jeden či druhý vyváží marihuanu do zahraničí.
45. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí soudu zrušil a věc vrátit zpět k novému projednání a rozhodnutí. Mimo to obviněný požádal o odložení výkonu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, resp. aby předseda senátu před vydáním rozhodnutí o dovolání rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti kterému podal tento mimořádný opravný prostředek.
46. Dovolatel M. V. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
47. Také tento obviněný zaměřil své námitky proti právní kvalifikaci jeho skutku podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Konkrétně zdůraznil, že soudy nižších stupňů neprokázaly jeho úmyslné zavinění, byť trestní zákoník vyžaduje, aby obviněný věděl, že existuje organizovaná skupina nejméně 3 osob působící na území minimálně dvou států, a aby byl alespoň rámcově seznámen s tím, jak jsou rozděleny úlohy a jak je skupina koordinována. Trestní zákoník také předpokládá, že obviněný musí projevit svou vůli se do této skupiny včlenit a v jejím rámci páchat trestnou činnost ve spolupráci s ostatními členy. V daném případě však soudy prvního a druhého stupně po skutkové stránce dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný V. věděl o dalších osobách, které by obviněnému F. dodávaly marihuanu. Stejně tak vyšlo najevo, že dovolatel ani neznal žádnou z osob, kterým obviněný F. v cizině marihuanu dodával, stejně jako neznal žádnou osobu, s níž by tento obviněný při vývozu marihuany spolupracoval. O jejich existenci se obviněný V. dozvěděl až v průběhu trestního řízení, pročež nemohla být naplněna intelektuální ani volní složka, spočívající ve vědomém včlenění se do takové skupiny a přispívání svým dílem k její činnosti.
48. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by obviněný znal jakoukoli další osobu, vyjma obviněného A. F., soudy prvního a druhého stupně nesprávně právně posoudily skutek, kterého se měl dopustit. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku v částech týkajících se jeho osoby tento zrušil a věc vrátil zpět Vrchnímu soudu v Olomouci k opětovnému projednání a rozhodnutí.
49. K podaným dovoláním státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) doručil písemné vyjádření (ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 1 NZO 1065/2018-63), v němž se vyjádřil k jednotlivým dovoláním takto.
50. V případě obviněného A. F. se nejprve zabýval rozsahem přípustnosti tohoto dovolání, pokud obviněný namítal vady výroku o vině. Tento dovolatel totiž odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně nepodal. Odvolání podal pouze státní zástupce krajského státního zastupitelství, a to v neprospěch obviněného a výlučně proti výroku o trestu. Za těchto okolností se v dovolacím řízení již nelze zabývat námitkami, které směřují proti výroku o vině, neboť v tomto rozsahu je dovolání obviněného nepřípustné. Pokud jde o námitky obviněného F. proti výroku o trestu, lze je sice považovat za přípustné, zároveň však neodpovídají deklarovanému ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž pouze zpochybnil konkrétní výměru uloženého trestu, nikoli však nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc činnost obviněného byla mimořádně rozsáhlá, neboť do své činnosti zapojil větší počet dalších osob a za poměrně krátkou dobu zobchodoval enormní množství drogy. Vzhledem k těmto skutečnostem nebylo možné vyhodnotit uložený trest jako excesivní či exemplární.
51. Pokud jde o námitky obviněného D. K. , dle názoru státního zástupce uplatněným dovolacím důvodům vůbec neodpovídají. Obviněný totiž pouze zpochybnil hodnocení provedených důkazů soudy, avšak z jeho námitek nelze dovodit existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle §265 2 odst. 1 písm. h) tr. řádu, je z jeho odůvodnění patrné, že ani tento dovolací důvod u něj naplněn nebyl. Obviněnému totiž byl uložen přípustný druh trestu a to zcela v rámci zákonné trestní sazby uvedené v §283 odst. 2 tr. zákoníku.
52. Také pokud jde o dovolací námitky obviněného M. Š. , dle názoru státního zástupce uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají. Obviněný sice tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy, toto své tvrzení však nepodložil žádnou relevantní argumentací, takže se k této námitce ani nemohl podrobněji vyjádřit. Vliv na správnost hmotněprávního posouzení pak nemůže mít ani opět bez bližší argumentace uplatněné tvrzení, že se nemohl účastnit vážení zajištěné marihuany. Namítl-li obviněný nezákonnost domovních prohlídek, s výjimkou tvrzené místní nepříslušnosti nelze dovodit, v čem konkrétně by tato nezákonnost měla spočívat. Státní zástupce však odmítl i názor, že pro nařízení domovních prohlídek nebyla dána místní příslušnost Okresního soudu v Karviné, nebo že by vydané příkazy neobsahovaly zákonné náležitosti. Námitky obviněného proti výroku o trestu státní zástupce rovněž odmítl, neboť uplatněnému dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají. Navíc obviněnému sice byl uložen trest odnětí svobody mimo rámec zákonné trestní sazby, avšak vzhledem k aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku se tak stalo v jeho prospěch. Prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů se pak nelze domáhat ještě příznivějšího zohlednění mimořádných okolností ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení.
53. Za obsahově relevantní lze považovat až námitky obviněného L. K. , jimiž zpochybňoval naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Státní zástupce se však neztotožnil s tím, že by v jeho případě šlo o pouhý (jím tvrzený) dodavatelsko-odběratelský vztah. Jednotliví dodavatelé totiž poskytovali obviněnému A. F. vyprodukovanou marihuanu tzv. „na kredit“, takže se zjevně nejednalo o pouhý nákup za domluvenou cenu, ale dodavatelé byli s obviněným F.em v užším vzájemném vztahu a byli přímo zainteresováni na jeho další odbytové činnosti v zahraničí. Také z hlediska subjektivní stránky má státní zástupce za to, že obviněný závěry soudů dezinterpretuje, neboť ze skutkových zjištění jasně vyplynulo, že L. K. věděl o tom, že dodávaná marihuana slouží k vývozu do Rakouska, pročež je ve vztahu k přisouzenému znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku subjektivní stránka naplněna, a to minimálně ve formě úmyslu nepřímého. V další části dovolatel pouze předložil Nejvyššímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů, avšak takto formulované námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a bez bližší hmotněprávní argumentace z nich nelze ani dovodit existenci tzv. extrémního nesouladu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupce rovněž odmítl vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna existence vytýkané vady z uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
54. Pokud jde o dovolání obviněného M. L. , státní zástupce se neztotožnil se stěžejním závěrem obviněného, dle kterého by značný rozsah naplňovalo až dosažení 1.000 g sušiny, v níž by bylo obsaženo nejméně 100 g účinné látky THC. Obviněný zde totiž ryze mechanicky přenáší vztah množství sušiny a objemu účinné látky THC v případě vymezení základního pojmu „množství větší než malé“ na vyšší kvantitativní hranice rozsahu. To je však postup, který vede k chybným závěrům. Navíc není pravdou, že by pro naplnění značného rozsahu bylo zapotřebí, aby zjištěné množství marihuany, s níž pachatel nedovoleně nakládal, obsahovalo nejméně 10 % účinné látky THC. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil s postupem obviněného, pokud automaticky přenáší zjištěnou koncentraci účinné látky v konopí na celkový objem již dříve předaného a spotřebovaného konopí, neboť takový závěr je pouhou skutkovou spekulací. Nadto nelze přehlédnout, že i takto hypoteticky zjištěný objem THC by zcela zjevně přesáhl judikatorně stanovenou hranici značného rozsahu, která činí 100 gramů THC. Odkaz na vyhlášku č. 236/2015 Sb. státní zástupce odmítl, neboť je evidentní, že se týká pouze legálního nakládání s léčivým konopím. Ve vztahu ke znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ státní zástupce zdůraznil, že jednotliví dodavatelé marihuany věděli o přeshraničním charakteru obchodní činnosti obviněného A. F., čehož projevem byl i způsob úhrady plateb až po realizaci obchodu v Rakousku. Obvinění si tak museli být vědomi zapojení širšího okruhu osob s mezinárodním přesahem.
55. Namítl-li obviněný M. V. ml. , že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, dle názoru státního zástupce obviněný pominul, že jeho odvolání bylo zamítnuto jako celek, přičemž není třeba zvláštním výrokem vyslovovat zamítnutí odvolání jednak ve vztahu k bodu I. a jednak ve vztahu k bodu II. rozsudku soudu prvého stupně. Namítl-li obviněný, že vzhledem k objemu účinné látky THC v zajištěné marihuaně nelze hovořit o tzv. obvyklé kvalitě drogy z hlediska určení značného rozsahu, státní zástupce se s tím neztotožnil a odkázal na své vyjádření k obdobné námitce M. L. s tím, že zjištěné množství marihuany i v tomto případě jednoznačně přesáhlo hranici značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce odmítl i poukaz dovolatele na absenci znaleckého zkoumání stupně jeho závislosti na omamných látkách, neboť je evidentní, že toto kritérium by se v projednávaném případě (jakožto tzv. sekundární kritérium pro určení hranice rozsahu) uplatnilo, jen pokud by se jednalo o hraniční množství. Zpochybnil-li obviněný naplnění znaků „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, je z dovolání patrné, že tato námitka má toliko skutkovou povahu a uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu, obsahově neodpovídá.
56. Obviněný M. V. ve svém dovolání předložil rozbor subjektivní stránky ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž obviněný usiloval o zpochybnění závěru o tom, že by byla prokázána jeho vědomost o existenci organizované skupiny. Jelikož však nezpochybňoval naplnění tohoto znaku z pozic hmotněprávních, nýbrž se dopustil pouhé polemiky se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, nebylo možné tuto námitku akceptovat. Navíc není možné přehlédnout, že obviněný věděl o tom, že jím produkovaná marihuana je zobchodována v zahraničí, stejně jako věděl, že platby za marihuanu jsou poskytovány až po uskutečnění takového obchodu. Rovněž v tomto případě tak má státní zástupce za to, že zákonný znak byl tomuto obviněnému přisouzen správně a v souladu se zákonem.
57. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného A. F. v tom rozsahu, v jakém je přípustné, a dovolání obviněných D. K. a M. Š. nenaplnily žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud tato dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Pokud jde o dovolání ostatních obviněných, tj. obviněných L. K., M. L., M. V. ml. a M. V., státní zástupce shrnul, že jde o dovolání v tom rozsahu, v jakém odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněná, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby je v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
58. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ke stanovisku nejvyššího státního zástupce zaslal dovolatel M. V. ml. prostřednictvím svého obhájce repliku, v níž předeslal, že setrvává na důvodnosti svého dovolání. Obsahově se však již nevyjadřoval k jednotlivým argumentům státního zástupce, nýbrž svoji pozornost obrátil na ústavně právní rovinu případu, když označil jemu uložený nepodmíněný trest za nepřiměřeně přísný a uložený v rozporu s článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti pak zdůraznil, že odvolací soud vyhodnotil nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem I. stupně (ve výměře 4 let) za nepřiměřeně mírný a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody (ve výměře 10 let), který je pro něj nepřijatelný. Dovolatel přitom odkázal na nález Ústavního soudu z 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, ve kterém Ústavní soud s ohledem na porušení tohoto článku Listiny základních práv a svobod zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který (podobně jako v případě dovolatele) podstatně zpřísnil nepodmíněný trest odnětí svobody a označil ho za neproporcionální, a to na základě argumentů, které dle obviněného dopadají i na jeho případ.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
59. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve konstatuje, že dovolání všech obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu], ve všech případech byla podána v zákonné lhůtě, i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu), a oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu]. Dále dovolací soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. řádu. Po jejich prostudování shledal, že všichni dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a proto všechna dovolání vyhodnotil jako přípustná – s částečnou výjimkou dovolání obviněného A. F. (viz níže), pročež tedy nic nebránilo jejich projednání. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty všech sedmi obviněných naplnily uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
60. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněných splňují kritéria uplatněných zákonných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu.
61. Stále je přitom třeba mít na zřeteli, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, tzn. že pro něj je skutkový stav (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný, pročež může do skutkových zjištění zasáhnout jen v odůvodněných případech a zcela výjimečně. Prosté polemizování obviněných a jejich obhájců s provedenými důkazy, včetně způsobu jejich hodnocení, a následnými skutkovými závěry soudů nižších instancí je však již z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní.
IV. 1.
Dovolání obviněného A. F.
62. V případě dovolání obviněného A. F. bylo nejprve nutné vyhodnotit rozsah přípustnosti jeho dovolání. Ze spisového materiálu totiž vyplývá, že obviněný nepodal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko v jeho neprospěch státní zástupce krajského státního zastupitelství, navíc jen do výroku o uložených trestech. Na základě toho pak Vrchní soud v Olomouci vyhodnotil uložený trest odnětí svobody (vzhledem k okolnostem případu i k poměrům obviněného) za nepřiměřeně mírný, pročež jej zpřísnil. Dovolání obviněného A. F. je tedy přípustné pouze v rozsahu, v jakém jej odvolací soud přezkoumal, tzn. výhradně jen ve výroku o trestu. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného proti výroku o vině, ve kterých tvrdil, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
63. Ve druhé části svého dovolání obviněný F. napadl výrok o trestu, když uložený trest odnětí svobody označil za nezákonný a nepřiměřený, a navrhl, aby v jeho případě bylo aplikováno mimořádné snížení trestu odnětí svobody v souladu s §58 tr. zákoníku. Nejvyšší soud však tuto námitku odmítl.
64. Především platí, že výhrada obviněného F. nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel nenamítl nesprávnou aplikaci příslušného hmotněprávního ustanovení. Dovolatel subjektivně hodnotí uložený trest jako nepřiměřený a pro něho nepřijatelný. Takové výhrady však nelze s odkazem na tento dovolací důvod vznést, přičemž je nelze vznést ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci stanovené trestní sazby. To, že obviněný o výši nepodmíněného trestu odnětí svobody dále vede polemiku, je z hlediska dovolacích důvodů již irelevantní, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
65. Nad rámec své zákonné povinnosti Nejvyšší soud ověřil, že Vrchní soud v Olomouci své závěry o uloženém trestu řádně odůvodnil. Vyšel přitom především z poznatků nalézacího soudu, že obviněný F. byl klíčovou osobou, kolem které se organizovaná skupina vytvořila, přičemž bez jeho zahraničních kontaktů by existence celé skupiny ztratila smysl. Vrchní soud v uloženém trestu zcela správně zohlednil řadu přitěžujících okolností. Mimo výše zmíněného organizátorství se obviněný trestného jednání dopouštěl po dobu minimálně 6 měsíců a za účelem dosažení zisku, přičemž byl pro obdobnou trestnou činnost opakovaně odsouzen, mimo jiné i cizozemským soudem. Jako přitěžující okolnost byla zcela správně zohledněna i skutečnost, že ačkoli byl v Rakousku zadržen jím najatý kurýr J. T., dopouštěl se trestné činnosti i nadále v nezměněné frekvenci, načež byla jeho činnost ukončena až policejním zásahem. Nepřehlédnutelné je i množství zobchodované marihuany, která dosáhla enormní výše 84 kg, přičemž soudy obou stupňů poznamenaly, že v tomto ohledu postupovaly výrazně v duchu zásady in dubio pro reo, neboť provedené důkazy naznačovaly, že ve skutečnosti obviněný nakládal s mnohem větším množstvím této látky.
66. S ohledem na výše uvedené rozhodně nelze mít za to, že by u obviněného F. splnil svůj nápravný účel trest mírnější, ukládaný pod dolní hranicí předepsané trestní sazby. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě při ukládání trestu vycházel i z §58 odst. 1 tr. zákoníku, byl jeho postup chybný. Naopak vrchním soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 14 let je vzhledem k popsaným okolnostem případu i poměrům obviněného zcela odpovídající.
IV. 2.
Dovolání obviněného D. K.
67. Dovolatel D. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a navíc mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
68. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však obviněný znovu podřadil své skutkové námitky, známé již z předchozích fází trestního řízení, aby poté namítl, že závěry soudů nižších stupňů, týkající se skutku popsaného pod bodem I. 2., jsou založeny pouze na tendenčním výkladu některých odposlechů mezi ním a obviněným V. st. z února 2015, a to přesto, že se v nich výslovně o marihuaně nehovořilo. Jak bylo Nejvyšším soudem předesláno již výše, s poukazem na tento dovolací důvod nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Obviněný je oprávněn s poukazem na tento dovolací důvod jen namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem.
69. D. K. však ve svých námitkách pouze zpochybnil skutkové závěry soudů nižších stupňů a tuto svou námitku významově „zesílil“ tvrzením o „ extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy“. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě hodnotil provedené důkazy velmi pečlivě, v souladu se všemi zákonnými principy, a to včetně zaznamenaných odposlechů. Ze spisového materiálu také vyplynulo, že řadu záznamů (z listopadu, prosince 2015 a z počátku ledna 2016) vyhodnotil ve prospěch obviněného, když konstatoval, že z jejich rozboru nebylo možné dovodit závěr, že by obviněný M. V. st. objednal u obviněného K. marihuanu.
70. Jiná situace však vzešla z odposlechů pořízených ve dnech 17. 2. až 26. 2. 2016. Z nich bez důvodných pochybností vyplynulo, že obviněný D. K. dodal obviněnému M. V. st. nejméně 2,5 kg marihuany, a ten ji poté prodal obviněnému A. F. (viz bod 18. na straně 62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Podstatné také je, že tento závěr podpořily i další provedené důkazy, zejména objednávky a faktury společností, které v rozhodném období obviněnému K. dodaly semena marihuany, což korespondovalo se zachycenou telefonickou konverzací z listopadu a prosince 2015 a 6. 1. 2016. Tím byla obhajoba obviněného D. K. spolehlivě vyvrácena, což je závěr, se kterým vyslovil svůj souhlas i Vrchní soud v Olomouci v rámci projednání podaného odvolání.
71. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný dále namítl, že mu byl uložen trest, který zákon neumožňuje, a to s ohledem na jeho individuální situaci a osobní poměry. Navíc je odsouzen k nepodmíněnému trestu za jediné předání balení marihuany, což považuje za rozporné s požadavkem na přiměřenost ukládaných trestů.
72. Nejvyšší soud však i tuto argumentaci odmítl. Především platí, že tento dovolací důvod může být relevantně naplněn jen ve dvou alternativách, a sice že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí jen případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu pak znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo k nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 411/2003). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
73. V projednávaném případě Vrchní soud v Olomouci zjevně nepochybil, neboť obviněnému K. uložil jednoznačně přípustný druh trestu, včetně jeho výměry. Na tom nic nemění ani skutečnost, že z podnětu odvolání státního zástupce obviněnému zpřísnil trest odnětí svobody z původních 2 na konečné 3 roky odnětí svobody nepodmíněně. Dovolateli totiž nepolehčovaly žádné okolnosti, a naopak u něj byly shledány okolnosti přitěžující, zejména to, že byl pro obdobnou trestnou činnost v minulosti pravomocně odsouzen a že se předmětného skutku dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z toho odvolací soud zcela správně dovodil, že na obviněného neměl výchovný trest žádný pozitivní vliv, pročež mu uložil trest nepodmíněný. Jelikož byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí od 2 do 8 let, nelze vzhledem k výše popsaným okolnostem v žádném ohledu hodnotit výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody jako trest nepřiměřený či dokonce jako „trest, který zákon neumožňuje“. S tím souvisí i odmítnutí závěrečných dovolatelových návrhů, ve kterých Nejvyšší soud žádal o nařízení veřejného zasedání a během něj provedení dalších důkazů.
IV. 3.
Dovolání obviněného M. Š.
74. Dovolatel M. Š. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to v plném rozsahu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a v jeho rámci se k výroku o vině vyjádřil tak, že mu nebylo prokázáno, že by přechovával 5,4 kg marihuany za účelem prodeje, ani to, že by byl jakkoli zapojen do organizované skupiny působící ve více státech. Dovolatel také zpochybnil, že by byl přítomen vážení konopí či její sušiny a poukázal i na nezákonnost domovních prohlídek a z nich plynoucích důkazů, neboť Okresní soud v Karviné tyto úkony nařídil, ačkoli byl soudem místně nepříslušným.
75. Jak bylo již konstatováno výše, dovolací důvod, na který obviněný Š. odkázal, nepřipouští opětovný přezkum skutkových závěrů soudu nalézacího, které potvrdil soud odvolací. Dovolatel však svými námitkami v podstatě zpochybňuje celé dokazování s cílem dosáhnout přehodnocení důkazů, a to výrazně ve svůj prospěch. Nicméně jeho odmítavý postoj vůči skutkovým závěrům, na jejichž základě byl odsouzen, již nebylo možné akceptovat, neboť pouhá nespokojenost obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, není relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé panuje nezpochybnitelná logická návaznost.
76. Dovolatel sice uvedl, že „nesprávné skutkové závěry nalézacího soudu, které ještě prohloubil odvolací soud, jsou v tak extrémním nesouladu s provedenými důkazy i s právními závěry soudů obou stupňů, že je zcela namístě, aby se s nimi dovolací soud zabýval“, ale již se nezmínil, v čem konkrétně tento extrémní nesoulad spatřuje. Pouhé tvrzení, že „nebyl přítomen vážení rostlin konopí či sušiny a je zcela vydán všanc správnosti zápisu takového vážení ze strany orgánů činných v trestním řízení“ nebylo možné akceptovat už pro jeho nekonkrétnost. To samé se týká jeho tvrzení o nezákonnosti domovních prohlídek. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 13. 8. 2015, č. j. NPC-1144/TČ-2015-2200E6, nicméně jasně vyplývá, že trestní řízení bylo vedeno pro trestnou činnost, ke které mělo docházet na území Moravskoslezského kraje, zejména v Českém Těšíně, případně jinde. Za tohoto stavu je tak místní příslušnost Okresního soudu v Karviné nezpochybnitelná. V žádném případě také nelze souhlasit s dovolatelovým tvrzením, že vydané příkazy jsou odůvodněny formulářově, obecně a zcela nedostatečně. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že tyto příkazy zjevně obsahují vyhodnocení zjištěných skutečností, které vedly k jejich vydání, přičemž byla dostatečně odůvodněna i jejich neodkladnost a neopakovatelnost.
77. Všechny obviněným vznesené námitky tak mají charakter pouhé polemiky se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, jejichž prostřednictvím se dovolatel následně pokusil zpochybnit i uložený trest, který hodnotí jako příliš tvrdý, a to i přes použití §58 tr. zákoníku. Má totiž za to, že vzhledem k jeho dosavadnímu životu, rodinnému zázemí i životnímu poučení, které vzešlo z projednávání této trestné činnosti, je tento trest zcela nepřiměřený. K tomu dodal, že je přesně tou osobou, které má být dána tzv. druhá šance.
78. S tím se však Nejvyšší soud neztotožnil, a to hned z několika důvodů. Pokud dovolatel namítl, že uložený trest je příliš tvrdý, vzhledem k jeho dosavadnímu řádnému životu a osobním poměrům, je nutné zdůraznit, že tyto okolnosti již Vrchní soud v Olomouci při ukládání konečného trestu patřičně zohlednil. Současně však nelze přehlédnout, že v neprospěch dovolatele svědčila i řada přitěžujících okolností, zejména to, že se předmětného skutku dopouštěl po delší dobu, ze ziskuchtivosti, přičemž během domovních prohlídek u něho bylo zajištěno 5,4 kg marihuany, z čehož je zřejmé, že v protiprávním jednání hodlal pokračovat a jeho aktivity byly ukončeny až v důsledku zásahu policie. Především pak celkové množství distribuované drogy, které dosáhlo kritéria velkého rozsahu, jakož i skutečnost, že obviněný spáchal trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ohrožovalo obviněného trestní sazbou v rozmezí od 10 do 18 let odnětí svobody nepodmíněně.
79. To, že vrchní soud i přes výše uvedené okolnosti obviněnému uložil trest pod dolní trestní hranicí trestní sazby, je výrazným dobrodiním, díky kterému ztrácí dovolatelovy námitky jakoukoli relevanci. Nehledě na to, že pod uplatněný hmotněprávní dovolací důvod nelze takovou námitku podřadit, neboť se opět jedná o pouhou polemiku s konkrétní výměrou uloženého trestu, v daném případě navíc zcela neoprávněnou, neboť prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů se nelze domáhat ještě příznivějšího zohlednění mimořádných okolností, byť o to dovolatel usiluje . V tomto smyslu pak ztrácí na významu i závěrečný návrh dovolatele, aby Nejvyšší soud v jeho případě postupoval podle §265o odst. 1 tr. řádu a rozhodl o přerušení výkonu trestu, který mu byl uložen dovoláním napadeným rozsudkem vrchního soudu.
IV. 4.
Dovolání obviněného L. K.
80. Dovolatel L. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovoláním v plném rozsahu a opřel jej o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a zároveň bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
81. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný K. zpochybnil především použitou právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že pouhý běžný nákup drogy od jedné osoby a její prodej dalším osobám ještě nelze kvalifikovat jako organizovanou skupinu působící ve více státech. Zákon předpokládá, že míra spolupráce pachatelů je zjevně vyšší, neboť zde dochází k určité koordinaci jednání a rozdělení úkolů. Proto pouhá informovanost obviněného o prodeji drogy za účelem jejího dalšího prodeje nestačí k učinění závěru o jeho spojení s takovou organizovanou skupinou.
82. Tato námitka je vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově relevantní, Nejvyšší soud se však s ní neztotožnil. Předně nelze přehlédnout, že obviněný se opětovně pokouší zpochybnit naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší sazby, a to přesto, že s těmito námitkami se již velmi podrobně vypořádal jak krajský soud (zejména v bodě 22. svého odůvodnění), tak i vrchní soud (body 19. a násled. odůvodnění jeho rozsudku). Oba soudy velmi pečlivě analyzovaly skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, v důsledku čehož pečlivě zmapovaly aktivity nejen hlavního překupníka a klíčového organizátora celé skupiny, tj. obviněného A. F., ale i jeho jednotlivých dodavatelů, včetně obviněného K.
83. Pokud se obviněný K. přesto brání použité právní kvalifikaci, s ohledem na svou údajnou nevědomost o napojení své osoby na organizovanou skupinu, lze z ní snadno vyčíst pouhou snahu o účelové vyvinění se ze zapojení do skupinových aktivit nelegálního charakteru. Tyto námitky však vyhodnotily oba soudy nižších stupňů jako spolehlivě vyvrácené, a to nejen vzhledem ke skutkovým závěrům, které vyplynuly z provedených důkazů (zejména ze zachycených odposlechů, ze kterých tato skutečnost jednoznačně vyplynula), ale i vzhledem k doznání obviněného K. z přípravného řízení, kde potvrdil svou informovanost o tom, že obviněný A. F. vyváží marihuanu do Rakouska, pročež je závěr o jeho srozumění s dalšími osobami na mezinárodní bázi nasnadě. Skutečnost, že obviněný F. předávanou marihuanu nemá pro svoji vlastní potřebu, vyplynula také z četnosti dodávek, množství obchodované marihuany, jakož i z faktu, že dovolatel marihuanu dodával tzv. na kredit, tzn. že za ni dostával zaplaceno až poté, co se ji obviněnému F. podařilo prodat. Tím vším byl prokázán úzký, dlouhodobý a výdělečný obchodní vztah, jakož i vyšší míra koordinace jednání při páchání trestné činnosti, kterou ukončil až zásah policie. Za tohoto stavu tak námitky obviněného o tom, že mezi oběma byl pouhý dodavatelsko-odběratelský vztah, soudy nižších stupňů zcela správně odmítly, stejně jako námitky dovolatele o údajném nenaplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty podle §265b odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
84. Pokud v další části svého dovolání obviněný K. ještě dodal, že soudy z provedených odposlechů nesprávně odvozovaly údaje o jednotlivých předávkách marihuany, ačkoliv se o ní v jednotlivých zachycených rozhovorech vůbec nehovořilo, Nejvyšší soud tyto námitky již odmítl jako prosté polemizování s prokázanými skutkovými závěry, které v rámci dovolání již nemají žádnou relevanci. Následné tvrzení obviněného, že bylo porušeno jeho ústavou garantované právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud rovněž nemohl akceptovat, neboť mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů, a jejich skutkovými závěry nebyl zjištěn žádný nesoulad.
85. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu, k porušení zákona, pročež nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
IV. 5.
Dovolání obviněného M. L.
86. Také dovolatel M. L. napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu, a to v plném rozsahu, a odůvodnil je odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a také že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
87. V prvé řadě dovolatel zpochybnil právní kvalifikaci podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal čin „ve značném rozsahu“. Podobně jako dovolatel F., i on má za to, že oba soudy nižších stupňů nesprávně vycházely z celkového množství prodané marihuany a nikoli z množství účinné látky THC. Obviněný L. namítl, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 vyplývá, že znak „značného rozsahu“ je možné považovat za naplněný jen tehdy, pokud množství sušiny přesahující 1.000 g obsahuje nejméně 100 g účinné látky. Na tomto základě pak tvrdí, že když v jeho případě bylo při domovní prohlídce zadrženo 2.860 g marihuany s obsahem 74 g THC, tak zadržené rostliny obsahovaly jen 2,52 % THC, tzn. že žádné konopí nedosáhlo předepsaných 10 % průměrného obsahu THC. Soudy tak v jeho neprospěch vycházely z celkového množství sušiny, nikoli z množství účinné látky.
88. Nejvyšší soud však tuto námitku odmítl, neboť obviněný L. ve své argumentaci účelově přenáší vztah množství sušiny (tj. kvantitativní hledisko) a objemu účinné látky (tj. kvalitativní hledisko) v případě vymezení základního pojmu „množství větší než malé“ na vyšší kvantitativní hranice rozsahu. Nejvyšší soud přitom v minulosti jasně stanovil, že tento vztah se v případě jednotlivých hranic vyšších rozsahů, coby kvalifikačních okolností podle §283 tr. zákoníku, neuplatňuje. Není tedy pravdou, že by pro naplnění značného rozsahu bylo zapotřebí, aby zjištěné množství marihuany, s níž pachatel nedovoleně nakládá, obsahovalo nejméně 10 % účinné látky THC. Tento závěr Nejvyšší soud vyslovil např. v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, ve kterém byl obdobný názor, jaký v nyní projednávané věci zastává dovolatel L., výslovně odmítnut jako chybný, zavádějící a ryze účelový (viz bod VI. 4. odůvodnění tohoto usnesení).
89. Pokud tedy obviněnému L. bylo při domovní prohlídce zabaveno 2.860 g marihuany s obsahem 74 g THC, a dále z důkazů vyplynulo, že zobchodoval další 4.000 g marihuany, tak hranici „značného rozsahu“ v kvantitativním ukazateli překročil 6,8krát. Ačkoli kvalitativní ukazatel v případě prodané marihuany nemohl být přesně zjištěn, je zcela zjevné, že zákonná hranice 100 g THC v celkovém množství 6.860 g byla spolehlivě naplněna.
90. Jen pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že pukazuje-li obviněný ve svém dovolání na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a zemědělství č. 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, je z jejího obsahu zjevné, že na trestní odpovědnost M. L. (jakož i dalších obviněných) nemá naprosto žádný vliv, neboť se týká pouze legálního nakládání s konopím pro léčebné použití. V nyní projednávané věci se však o takový případ nikterak nejednalo. O léčivém účinku konopí obvinění hovořili výhradně v rámci své obhajoby, nicméně z důkazů vyplynulo, že jimi dotčená marihuana byla obchodována ryze pro toxikomanské, nikoli léčebné, účely.
91. Ve vztahu k zákonnému znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ lze v podstatě odkázat na výše uvedené vyjádření ve vztahu k odvolání obviněného L. K. Podstatnou je zde skutečnost, že jednotliví dodavatelé marihuany uvedení v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně věděli o přeshraničním charakteru obchodních aktivit obviněného A. F., neboť za odprodanou marihuanu dostávali zaplaceno pravidelně až po realizaci domluvených obchodů v Rakousku. Obvinění, tak prokazatelně věděli o svém zapojení do organizované skupiny s mezinárodním přesahem. Za tohoto stavu je tak dovolatelem napadená právní kvalifikace jeho jednání zcela přiléhavá a v důsledku toho i uložený trest.
IV. 6.
Dovolání obviněného M. V. ml.
92. Dovolatel M. V. ml. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v plném rozsahu, když své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, neboť mimo námitky nesprávného hmotněprávního posouzení skutku je přesvědčen i o tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí, resp. je neúplný.
93. Pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel nejprve podřadil námitku, ve které uvedl, že podal odvolání do všech výroků soudu prvního stupně, tedy i do výroku pod bodem II., kterým byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel má přitom za to, že odvolací soud v této části o jeho odvolání nerozhodl, a pouze uvedl, že výrok v bodě II. nebyl obviněným napaden a tudíž ani nebyl předmětem jeho přezkumu. Z toho dovolatel usoudil, že vrchní soud se jeho odvoláním proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně nezabýval a tento výrok tak v jeho rozhodnutí absentuje.
94. Obecně přitom platí, že za chybějící je považován výrok, který není obsažen v rozhodnutí, přestože ho měl soud podle zákona pojmout do výrokové části. Dovolatel M. V. ml. uvedl, že odvolací soud nerozhodl o celém jeho odvolání, když však Nejvyšší soud tuto námitku odmítl, neboť odvolání tvoří vždy nedělitelný celek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 640/2006). Z toho plyne, že když Vrchní soud v Olomouci o jeho odvolání rozhodoval, rozhodl o něm jako o celku a jako celek jej také podle §256 tr. řádu zamítl. Z toho je zřejmé, že tak rozhodl jak ve vztahu k výroku Krajského soudu v Ostravě pod bodem I., tak i pod bodem II., pročež nebylo nutné ještě zvláštním výrokem tuto skutečnost explicitně rozepisovat.
95. Je sice pravdou, že obviněný V. ml. své námitky ve svém odvolání zaměřil proti oběma výrokům, tedy i proti tomu, že byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, avšak z tohoto bodu jeho odvolání jasně plyne, že se po odvolacím soudu domáhal pouze fakultativního zastavení trestního stíhání postupem podle §223 odst. 2 tr. řádu ve spojení s §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Je tedy zjevné, že se nepokoušel zpochybňovat hmotněprávní kvalifikaci uvedeného přečinu, pročež uvedl-li odvolací soud (v bodě 29 svého odůvodnění) poněkud zjednodušeně, že „tento výrok o vině nebyl odvoláním obžalovaného ani státního zástupce napaden a tudíž ze strany odvolacího soudu nebyl předmětem jeho přezkumu“, nelze mu vytýkat žádné pochybení. V žádném případě však nelze relevantně namítat pochybení ve smyslu chybějícího či neúplného výroku ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265 odst. 1 písm. k) tr. řádu.
96. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný V. ml. (podobně jako obvinění F. a L.) namítl, že soudy nižších stupňů chybně vycházely z celkového množství sušiny konopí, a nikoli z množství účinné látky. V této souvislosti uvedl, že u jeho osoby bylo zadrženo 600 g marihuany s obsahem 5 % THC a dalších 600 g o obsahu 9 % THC. Z toho pak usoudil, že žádné ze zadrženého konopí nedosáhlo průměrného obsahu THC ve výši 10 %. K tomuto názoru se Nejvyšší soud vyjádřil již výše (viz argumentace k dovolání obviněného M. L.), kdy jej odmítl jako zcela chybný. Navíc i v případě obviněného V. ml. je zcela zřejmé, že oba ukazatele, jak kvantitativní, tak kvalitativní, byly jednoznačně naplněny.
97. Stejně tak se Nejvyšší soud již v předchozích částech tohoto rozhodnutí podrobně vyjádřil k vyhlášce Ministerstva zdravotnictví a zemědělství č. 236/2015 Sb., která nemá žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného V. ml. Lze sice připustit, že za posledních cca 20 let česká společnost akceptovala léčebné účinky konopí a v tomto smyslu se rozšířilo vnímání konopí nejen jako snadno dostupné drogy, ale i jako podpůrného prostředku k léčení řady závažných onemocnění, nicméně stále platí, že ve smyslu trestání nakládání, distribuce a zneužívání sušeného konopí pro jeho halucinogenní účinky k žádné změně nedošlo. Ačkoli obviněný V. ml. v rámci své obhajoby stále namítá, že marihuanu předával obviněnému A. F. za účelem výroby léčiv, byla tato jeho obhajoba jako ryze účelová jednoznačně vyvrácena provedeným dokazováním.
98. Stejně tak Nejvyšší soud odmítl námitku dovolatele, že soudy nižších stupňů v jeho případě neuvážily míru jeho drogové závislosti a v tomto smyslu ani nepřibraly znalce z oboru psychiatrie za účelem posouzení stupně jeho závislosti, resp. vlivu užívaných omamných látek na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (zejména z rozhodnutí uveřejněných pod č. 1/2006, č. 12/2011 a č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) je patrné, že závislost obviněného se ve vztahu ke stanovení rozsahu trestné činnosti uplatní jen jako sekundární kritérium v případě hraničního množství. Nicméně v nyní projednávaném případě je obviněnému kladeno za vinu, že marihuanu prodal i přechovával v množství, které v žádném případě nelze považovat za hraniční (neboť obviněnému A. F. předal 3.500 g marihuany a doma přechovával dalších 1.200 g této látky), pročež zjišťování stupně závislosti obviněného postrádalo jakýkoli smysl.
99. I další námitku obviněného, že soudy nižších stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť u něj nebyl prokázán jeho přímý ani nepřímý úmysl zapojit se do aktivit organizované skupiny působící ve více státech, Nejvyšší soud odmítl. Z provedených důkazů (zejména ze záznamů telekomunikačního provozu) totiž jednoznačně vyplynulo, že obviněný V. ml. hlavnímu organizátorovi, obviněnému F., v období pěti a půl měsíce předal nejméně v deseti případech nejméně 3.500 g marihuany. Zároveň bylo prokázáno, že dovolatel dobře věděl, že obviněný A. F. vyváží marihuanu do Rakouska, neboť za své dodávky dostával zaplaceno až poté, co se ji obviněnému F. podařilo prodat. Rovněž z požadovaného množství, jakož i opakované poptávky bylo jasné, že obviněný F. nemá předávanou marihuanu jen pro svoji potřebu. Námitky dovolatele, že nebyl prokázán jeho úmysl, tak zcela správně soudy nižších stupňů odmítly jako důkazně vyvrácené. Rovněž dovolatelovy výhrady, že nikoho z dalších dodavatelů neznal, jsou zcela irelevantní, neboť není nutné, aby členové organizované skupiny o sobě navzájem věděli. Stejně tak ani nemusí znát rozdělení funkcí mezi jednotlivé členy či podrobnosti o organizaci aktivit celé skupiny.
100. S právní kvalifikací jednání obviněného souvisí také uložený trest, který však dovolatel označil za zcela nepřiměřený. Kromě toho, že tato námitka není podřaditelná pod jím uplatněný hmotněprávní dovolací důvod, Nejvyšší soud podotýká, že ani další okolnosti, na které dovolatel poukázal, nemají na výši trestu žádný vliv, a to zčásti proto, že byly provedeným dokazováním vyvráceny, a zčásti proto, že je nebylo možné vyhodnotit jako polehčující.
101. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že obviněný M. V. ml. byl ohrožen trestní sazbou nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozmezí od 10 do 18 let. Vrchní soud v jeho případě neshledal žádnou polehčující okolnost, naopak zcela oprávněně přihlédl k řadě okolností přitěžujících. Mimo toho, že obviněný obchodoval s nezanedbatelným množstvím marihuany po dobu řady měsíců a v páchání této činnosti by pokračoval i nadále, nebýt zásahu policie, tak se jako podstatné jeví i to, že se trestného jednání dopustil v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení, tedy v době, kdy byl na jeho osobu kladen zvýšený požadavek stran vedení řádného života. Obviněný také opakovaně porušil uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a navíc za účinnosti tohoto trestu řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky. Je tedy nesporné, že obviněný V. ml. opakovaně nerespektoval soudem uložené tresty.
102. I přesto, že dovolateli přitížila celá řada výše uvedených okolností a navíc mu byl ukládán úhrnný trest za dva úmyslné trestné činy, Vrchní soud v Olomouci mu uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Takový trest pak v žádném případě nelze hodnotit jako exemplární, přehnaný či zjevně nepřiměřený, pročež v jeho případě nemůže být řeč o jakémkoli přepínání trestní represe.
IV. 7.
Dovolání obviněného M. V.
103. Dovolatel M. V. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, a to v plném rozsahu, přičemž své dovolání zdůvodnil odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Své námitky zaměřil proti právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť dle jeho názoru nebylo prokázáno jeho spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný k tomu uvedl, že nevěděl, že taková skupina vůbec existuje, pročež ani nemohla být naplněna intelektuální ani volní složka přisouzeného trestného činu.
104. Z těchto námitek vyplývá, že dovolatel Nejvyššímu soudu předložil své pochybnosti o skutkových závěrech soudů prvního a druhého stupně, čímž však předmětný dovolací důvod nenaplnil. Pouze v závěrečné námitce relevantně namítl nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 tr. zákoníku v rovině subjektivní stránky.
105. Je pravdou, že aby došlo k naplnění této skutkové podstaty, musí být z provedených důkazů zřejmé, že pachatel ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku věděl, že jde o organizovanou skupinu, která působí nejméně ve dvou státech. Tato skutečnost však byla z provedených důkazů, vyhodnocených jednotlivě i v jejich souhrnu, bez důvodných pochybností prokázána. Nejvyšší soud z provedených důkazů (zejména ze zachycených odposlechů) ověřil, že i obviněný V. (stejně jako ostatní dodavatelé marihuany) byl dostatečně informován o tom, že jím produkovaná marihuana je určena pro nelegální zahraniční trh a stejně tak věděl, že platby za marihuanu obdrží až po uskutečnění obchodu. Nutně tak musel minimálně předpokládat i vyšší míru vzájemné spolupráce obviněného F. a dalších osob, byť pro něho neznámých, při těchto aktivitách. Mezi oběma dovolateli tedy rozhodně nešlo o pouhý soukromý dodavatelstko-odběratelský vztah. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud i v tomto případě uzavřel, že intelektuální, jakož i volní složka zavinění obviněného V. byla naplněna, stejně jako byly bez důvodných pochybností naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
106. Závěrem Nejvyšší soud ve vztahu ke všem dovolatelům ještě dodává, že všichni obvinění drtivou většinu svých námitek již uplatnili v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se jimi soudy nižších stupňů velmi pečlivě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi podrobně vypořádaly. Pouhá nespokojenost s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jejich neprospěch však není a nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne za situace, kdy je mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé dána nezpochybnitelná logická návaznost. Rovněž námitky vznesené proti uloženým trestům nebylo možné akceptovat, neboť soudy všech stupňů jsou při trestání pachatelů trestných činů vázány zákonnými trestními sazbami, jakož i zákonnými zásadami pro ukládání jednotlivých trestů.
107. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje ústavněprávní rovinu projednávaného případu, neboť si je vědom toho, že rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nikdy nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, sp. zn. I. ÚS 55/04, sp. zn. I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě všech dovolatelů ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by byl kterýkoli z nich zkrácen na některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý proces podle čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
V.
Závěrečné shrnutí
108. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo u dovolatelů A. F., D. K., M. Š., L. K., M. L., M. V. ml. a M. V. k porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. řádu. Soudy prvního a druhého stupně svým postupem neporušily základní práva žádného z dovolatelů. Vina všech obviněných byla prokázána zcela zákonným procesním způsobem, přičemž mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nebyl zjištěn žádný podstatný nesoulad, tím méně extrémní.
109. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných A. F., D. K. a M. Š. v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť vyhodnotil, že byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Dovolání obviněných L. K., M. L., M. V. ml. a M. V. pak odmítl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jsou zjevně neopodstatněná.
110. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
111. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaných dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265o odst. 1 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními jednotlivými obviněnými napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík