ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.678.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 678/2019-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání obviněného P. F. , nar. XY ve XY, okres Děčín, trvale bytem XY, XY, okres Děčín, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 7 To 353/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 20/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. F. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 2 T 20/2018-338, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon mu byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně mu byl za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku okresního soudu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. F. ihned po jeho vyhlášení přímo do protokolu odvolání, které následně písemně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 To 353/2018-365 tak, že toto odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění se obviněný výše uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že:
- nejméně dne 20. 11. 2017, kdy v 10:20 hod. byla na příkaz Okresního soudu v Děčíně příslušným policejním orgánem provedena prohlídka domu obviněného na ul. XY č. p. XY v XY, okr. Děčín, a v 13:05 hod. na příkaz Okresního soudu v Děčíně i prohlídka jiných prostor, jakož i motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, bylo ve vozidle a na různých místech v předmětném domě nalezeno celkem 22 kusů plastových sáčků, které obsahovaly celkem 23,33 g pervitinu s obsahem 17,25 g čistého metamfetaminu, a dále 5,63 g sušeného konopí s nezjištěným obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž na chodbě domu byly rovněž nalezeny 2 digitální váhy s pozůstatky metamfetaminu, efedrinu a tetrahydrokanabinolu, sloužící k přípravě drog,
- v blíže nezjištěné době od května 2015 do května 2017 v místě svého trvalého bydliště v XY, okr. Děčín, v domě na ul. XY, ale také na různých místech v XY, okr. Děčín, obviněný poskytl dalším osobám nejméně v 73 případech směnou za finanční prostředky celkově nezjištěné množství pervitinu, obsahující metamfetamin, v důsledku čehož získal minimálně částku 50.000 Kč nebo blíže nespecifikované hodnotné věci, a takto jednal přesto, že věděl, že metamfetamin a tetrahydrocannabinol jsou psychotropní látky, a obviněný k nakládání s nimi neměl příslušné oprávnění.
V podrobnostech popisu skutkového děje pak Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek soudu prvního stupně.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 To 353/2018-365, podal obviněný P. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém toto usnesení, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 2 T 20/2018-338, napadl v celém jeho rozsahu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Za důvod dovolání označil skutečnost, že napadeným usnesením nebyla z podnětu jeho odvolání napravena zjevná nesprávnost a nezákonnost jeho odsouzení, která pramení jednak z extrémně logicky vadného hodnocení provedených důkazů, kdy skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně nemá v právně významných okolnostech oporu v provedených důkazech, a jednak také z nesprávného hmotněprávního posouzení skutku i objektivně zjištěných skutečností. Konkrétně dovolatel namítá, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §13, §15 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a především se v zákonem předepsaném rozsahu nevypořádaly se všemi významnými okolnostmi, včetně argumentů jeho obhajoby. Z těchto důvodů je přesvědčen, že je napadený rozsudek nalézacího soudu nepřezkoumatelný.
6. Dovolatel dále namítá, že prohlídka domu, dalších prostor, jakož i motorového vozidla musí být zajištěna prostředky objektivní povahy. Nemůže být tedy dovozována na základě pouhých spekulací o poctivosti policejního orgánu. Za spekulaci bez logické konsekvence označil také závěr o tom, že přechovával metamfetamin za účelem jeho další distribuce. Stejně tak zpochybnil závěr, že pouze on přechovává vše, co bylo (snad) nalezeno na místech, která užíval s řadou dalších osob. Dovolatel rovněž poukazuje na to, že existuje řada bílých až nažloutlých prášků hořké chuti s identickými pocitovými účinky, které však nejsou na seznamu omamných nebo psychotropních látek a jedů. Soudy obou nižších stupňů nicméně odmítly provést jím přednesené důkazní návrhy na podporu této obhajoby, a to s odůvodněním, že narkoman je sám schopen identifikovat, co konzumuje.
7. V neposlední řadě obviněný namítá, že i když by byl u něho nalezen nějaký metamfetamin, tak vzhledem k tomu, že nebyl proveden žádný důkaz k jeho dalšímu určení, měly soudy nižších stupňů uvažovat pouze o právní kvalifikaci žalovaného skutku podle §284 tr. zákoníku. Nad rámec uvedeného dovolatel dodává, že bez odborné expertízy vzorku předloženého „kupujícím svědkem“ jej nelze relevantně označit za látku, která je uvedena v seznamu omamných nebo psychotropních látek.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 To 353/2018-365, jakož i rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 2 T 20/2018-338, zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté za podmínek stanovených v §265m odst. 1 tr. řádu podle §226 písm. a) tr. řádu obviněného zprostil podané obžaloby.
9. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) dvě stanoviska, jednak pod sp. zn. 1 NZO 478/2019-18 ze dne 2. 5. 2019, a poté pod sp. zn. 1 NZO 478/2019-23. V prvém stanovisku se státní zástupce vyjádřil pouze k blanketnímu dovolání obviněného ze dne 5. 3. 2019, načež poté, co bylo obviněným doručeno jeho doplnění, tak se i on v následujícím stanovisku k tomuto doplňku dovolání podrobněji vyjádřil.
10. Státní zástupce především konstatuje, že celé dovolání je založeno výlučně na odmítnutí všech skutkových zjištění rozhodných pro závěr o dovolatelově vině. Na tomto základě pak tvrdí, že žádné omamné látky nedistribuoval, a pokud přece u sebe nějaké měl, tak byly určeny výhradně pro jeho vlastní potřebu. Teprve na tomto základě se obviněný dovolává aplikace skutkové podstaty trestného činu podle §284 tr. zákoníku, která postihuje přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů v množství větším než malém jen pro vlastní potřebu pachatele. Takovou argumentaci však státní zástupce odmítá s tím, že z obviněným uplatněných dovolacích námitek nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění nižších soudů.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání obsahuje výlučně námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají, stejně jako neodpovídají ani jakémukoli jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
14. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
16. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
17. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným P. F. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolatel totiž znovu své námitky zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, přičemž váhu svých tvrzení se snažil akcentovat svými výroky o „extrémně logicky vadném hodnocení provedených důkazů“ či o „extrémním interpretačním excesu“, v jehož důsledku považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, kterak se toho obviněný domáhal.
18. Obviněný F. ve svém dovolání zpochybnil jednak to, že by u něho byla nějaká zakázaná látka nalezena, dále skutečnost, že by tato látka byla určena pro distribuci jiným osobám nebo že by zakázanou látku v minulosti distribuoval, a rovněž naznačil, že dalším konzumentům předával jinou látku než metamfetamin. Z právě uvedeného plyne, že obviněný celé své dovolání postavil na paušálním odmítnutí všech skutkových zjištění, které vedly k závěru o jeho vině. Dovolatel tak v rámci daného mimořádného opravného prostředku usiloval o prosazení vlastní skutkové verze, v rámci které fakticky zpochybňuje závěr, že by vůbec nějaké zakázané látky přechovával, a pokud snad přece, tak to bylo výhradně pro jeho vlastní potřebu. Teprve na základě takového bezvýhradného odmítnutí všech skutkových zjištění soudů prvého a druhého stupně se obviněný domáhá změny právní kvalifikace svého jednání podle ustanovení §284 tr. zákoníku, jež postihuje pouhé přechovávání omamných látek a jedů v množství větším než malém pro vlastní potřebu a určuje pachatelům odsouzeným za spáchání takového trestného činu výrazně nižší trest, načež v závěrečném návrhu požaduje zproštění podané obžaloby.
19. Podstatnou tak zůstává skutečnost, že dovolání obviněného neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by dovolatel vytkl soudům nižších stupňů nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, resp. nesoulad mezi skutkovými závěry popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Obviněný tedy ani náznakem nespecifikoval, v čem konkrétně by měla spočívat nesprávná aplikace §15 tr. zákoníku o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k žalovanému skutku.
20. Ačkoli obviněný v podaném dovolání formálně vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu, z jím uplatněných námitek takový zásadní exces, který by odůvodnil výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění provedených nižšími soudy, nebylo možné dovodit. Tak závažný rozpor je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Je sice pravdou, že dovolatel formálně vytkl logicky vadné hodnocení provedených důkazů, nicméně nevznesl žádnou konkrétní námitku, ze které by takovýto exces skutečně vyplynul. Navíc existenci tak zásadního nesouladu provedených důkazů a skutkových zjištění nelze nikdy dovozovat z pouhého paušálního zpochybnění všech učiněných důkazů.
21. V projednávaném případě soud prvního stupně vzal zcela správně za základ skutkových zjištění především svědecké výpovědi Š. R., M. S., J. K., A. T., A. V., D. T., K. P. a J. B., kteří již v přípravném řízení shodně označili obviněného jako osobu, která jim v inkriminovaném období prodávala pervitin. Tito svědci velmi podrobně a přesvědčivě popsali časové období, jakož i místo, kde se s obviněným za tímto účelem setkávali. Uváděli také množství odebraného metamfetaminu, cenu, kterou za něj platili, event. konkretizovali i věci, které s obviněným za distribuovanou drogu směnili. Nalézací soud tato skutková zjištění podepřel i provedenými listinnými důkazy. Z provedené domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků, včetně motorového vozidla, bylo prokázáno, že v místě bydliště obviněného byly nalezeny jednak omamné látky (které byly odborným vyjádřením identifikovány jako metamfetamin), ale též digitální váhy se stopami metamfetaminu a efedrinu. Ve vozidle obviněného byly dále nalezeny sáčky s naváženým pervitinem a sušené konopí.
22. Nejvyšší soud tak závěry soudu prvního, jakož i druhého stupně považuje za jednoznačně správné, neboť vina obviněného byla řádně provedenými důkazy bez jakýchkoli pochybností prokázána. Zcela správně pak oba soudy odmítly jako ryze účelovou obhajobu obviněného, založenou toliko na nepodložených tvrzeních, kterými se dovolatel snažil z projednávané trestné činnosti vyvinit.
23. K námitce obviněného, že soudy obou nižších stupňů odmítly provést jím navrhované důkazy na podporu jeho obhajoby, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. Automatické provedení všech procesními stranami vznesených návrhů na provedení důkazů by naopak bylo proti zásadě rychlosti řízení. Soud má povinnost provést pouze takový procesními stranami, tedy i obhajobou obviněného navrhovaný důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pakliže však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, což se stalo i v tomto případě, tak je jeho povinností provedení takového důkazu zamítnout a toto zamítavé stanovisko v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vysvětlit.
24. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou dovolatelovy námitky pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
25. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat i na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V. Závěr
26. Jak bylo již výše konstatováno, obviněný nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu. Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného P. F. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík