ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.772.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 772/2019-1928
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 o dovoláních obviněných 1. T. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, a 2. D. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 3 To 90/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 3/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. K. a D. Z. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2018, č. j. 49 T 3/2017-1555, byl obviněný T. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a dále přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Caravelle 7DB, RZ:XY.
2. Týmž rozsudkem byl obviněný D. Z. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli odsouzeni rovněž obvinění V. B. a M. Č. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněným T. K., D. Z. (a V. B.) uložen také trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění T. K. a D. Z. (společně s V. B.) odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 To 90/2018-1722 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve výroku o vině v bodě 1) a ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obvinění T. K., D. Z. (a V. B.) spáchali pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a zároveň za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně kterého zůstal napadený rozsudek krajského soudu ve výroku o vině pod bodem 3) nezměněn, byl obviněný T. K. vrchním soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl za podmínek §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu vrchní soud současně uložil trest propadnutí věci, a to motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Caravelle 7DB, RZ: XY. Obviněný D. Z. byl za spáchání téhož trestného činu, tj. pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, vrchním soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to věcí taxativně vyjmenovaných ve výrokové části tohoto rozsudku.
5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění T. K. a D. Z. (společně s V. B.) dopustili skutku označeného pod bodem 1) tím, že:
V. B. nejprve s T. K. v přesně nezjištěné době, nejméně však od měsíce května roku 2016 do jejich zadržení dne 29. 6. 2016, využili prostor restauračního a ubytovacího zařízení XY na ul. XY č. XY v obci XY, okr. Bruntál a dále pak rekreačního střediska M. v obci XY, část XY, okr. Bruntál, které si obviněný B. pronajal od spoluobviněného J. S., kdy v těchto prostorách pěstovali za využití speciálního technického zařízení s pomocí umělého osvětlení, zvýšené teploty, instalované ventilace a dalších uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého s vysokým obsahem účinné látky delta9-tetrahydrocannabinol (THC), přičemž také využívali pro pěstování rostlin konopí setého skleník na pozemku u domu, který obýval obviněný D. Z. v obci XY č. XY, ačkoliv jim bylo známo, o jaké rostliny se jedná, znali jejich zneužívání na úseku nealkoholové toxikomanie, přičemž jednali se záměrem vyprodukovat marihuanu či výrobky z ní a tuto dále za úplatu distribuovat dalším odběratelům k dodání mezi osoby oddávající se zneužívání této návykové látky z Polska, severních Čech, Moravskoslezského a Olomouckého kraje, což učinili v přesně nezjištěném počtu případů, kdy takto vypěstovali nejméně 469 kusů rostlin konopí setého, přičemž v případě jejich sklizení, usušení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě, k čemuž s ohledem na zákrok Policie České republiky ze dne 29. 6. 2016 nedošlo, mohlo být získáno nejméně 16.900,14 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii (marihuany), s obsahem nejméně 1.900,9 gramu účinné látky delta9-tetrahydrocannabinol (THC), či získali sušenou rostlinnou hmotu nebo jiné produkty z konopí využitelné pro toxikomanii, nejméně však 815,87 gramu sušiny či jiného produktu s obsahem minimálně 145,14 gramů účinné látky delta9-tetrahydrocannabinol (THC),
přičemž marihuana je drogou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 4 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách,
když V. B. měl v rámci této společné trestné činnosti vůdčí úlohu, převážně se staral o chod pěstíren a určoval spoluobviněným T. K. a D. Z., jaké činnost mají v souvislosti s pěstováním konopí a distribuce marihuany vykonat, kdy takto T. K. poskytoval V. B. součinnost v souvislosti s provozem pěstíren konopí, nejméně do 25. 4. 2016 zajišťoval pro V. B. dopravu, kdy fungoval jako řidič a poté tuto úlohu převzal D. Z.,
sám T. K. pak nejméně v sedmi případech poskytl J. S., v první polovině roku 2016, v Praze - Černém Mostě zdarma marihuanu v celkovém množství nejméně 35 g, a v době od 28. 5. 2016 do 27. 6. 2016 poskytl nejméně ve třech případech v blíže nezjištěném množství marihuanu dalším blíže neustanoveným osobám,
D. Z. měl za úkol jednak pečovat o nejméně 170 rostlin s morfologickými znaky konopí setého, které se nacházely ve skleníku na pozemku u domu, který obýval, v obci XY č. XY, přičemž 140 kusů bylo V. B., dále nejméně v období od měsíce května 2016 do 30. 6. 2016 zajišťoval dopravu pro V. B. a T. K. a dle jejich požadavků společně s nimi převážel v rámci některých cest, mimo jiné také do Ústí nad Labem, jednak prostředky a potřeby pro pěstování konopí, a rovněž sušenou rostlinnou hmotu s obsahem účinné látky delta9-tetrahydrocannabinol (THC) a jednak se přímo podílel na samotné distribuci marihuany dle pokynů V. B., kdy takto: - M. Č. nejméně v době od počátku května 2016 do 29. 6. 2016 v obci XY v nejméně osmi případech prodal za cenu 120 až 140 Kč za gram marihuanu v celkovém množství nejméně 426 g,
- M. P. v době od počátku roku 2016 do 30. 6. 2016 poskytl zdarma v asi deseti případech marihuanu v přesně nezjištěném množství, kdy se v jednotlivých případech jednalo o jednu spotřební dávku tzv. špeka,
- blíže neustanoveným třem osobám v období od 13. 6. 2016 do 16. 6. 2016 poskytl vždy nejméně v jednom případě nezjištěné množství marihuany
- a dále v přesně nezjištěném období od května 2016 do 29. 6. 2016 za příslib poskytnutí marihuany za výhodnější cenu požádal spoluobviněného M. Č., aby pro něj z částí rostlin konopí setého, které mu za tímto účelem opakovaně poskytl, vyrobil hašiš, přičemž M. Č. následně v bytě na XY č. XY v Šumperku, který v té době užíval, na základě jeho žádosti speciálním postupem, tzv. výtřepem, vyrobil nejméně 18 gramů hašiše, přičemž z vyrobeného množství si M. Č. se svolením D. Z. pro sebe ponechal na vyzkoušení pouze malou část, a to kostku o velikosti přibližně 1 cm 3 , a zbytek mu následně předal, kdy s takto získaným hašišem poté D. Z. naložil nezjištěným způsobem,
přičemž hašiš je drogou z pryskyřice konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 4 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný T. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým toto rozhodnutí napadl v celém rozsahu. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň vyjádřil přesvědčení, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu obviněný dodal, že si je sice vědom toho, že jeho námitky jsou skutkového charakteru, avšak skutkové závěry nalézacího soudu jsou dle jeho názoru v tak extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a v konečném důsledku i s právními závěry obou soudů, že považuje za nutné, aby se jimi Nejvyšší soud zabýval.
7. Obviněný zaměřil své námitky pouze proti skutku popsanému pod bodem 1) rozsudku krajského soudu. V rámci své argumentace zdůraznil, že soudy obou stupňů založily svůj závěr o vině na zjištění, že užíval společně s V. B. prostory restauračního zařízení XY v obci XY a zde společně vypěstovali nejméně 469 rostlin konopí setého. Dovolatel však jakoukoli formu vědomé trestné činnosti popřel, neboť má za to, že nebylo prokázáno, že by V. B. s touto činností jakkoli pomáhal či se do ní jakkoli zapojil, přestože věděl, že jmenovaný spoluobviněný konopí pěstuje. Z tohoto důvodu odmítl, že by jeho jednání bylo možné kvalifikovat jako pokus spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když v úvahu přichází změna kvalifikace toliko na přečin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku.
8. V návaznosti na to dovolatel soudům nižších stupňů vytkl, že nikterak nekonkretizovaly, jakým způsobem se měl na páchání trestné činnosti podílet, přičemž jeho údajná součinnost se spoluobviněným B. nevyplynula ani z provedených svědeckých výpovědí, ani z listinných důkazů, ani z provedených odposlechů. Je sice pravdou, že při domovní prohlídce bylo zajištěno konopí a příslušenství k provozu pěstíren, nicméně tento důkaz prokázal pouze jeho povědomí o tom, že se v těchto objektech nachází konopí. Rozhodně však nebylo postaveno najisto, že by vědomě a aktivně vykonával jakoukoli činnost související s pěstováním konopí.
9. Dovolatel rovněž upřesnil, že pro obviněného B. zajišťoval dopravu, respektive do 25. 4. 2015 pro něho dělal řidiče, když byl u něho v zaměstnaneckém poměru, a to v pozici provozního restauračního zařízení. Součástí jeho práce bylo obstarávat svým vozem zásobování. Rozhodně však nebylo nikterak prokázáno, že by věděl, že se ve voze přepravuje také konopí. Mimo to dovolatel zdůraznil, že k páchání předmětné trestné činnosti neměl žádný finanční motiv. U soudu totiž doložil, že prodal dům, pročež měl dostatek prostředků pro svoji obživu. Jeho jediným proviněním bylo to, že z marihuany, kterou dostával pro vlastní potřebu od spoluobviněného B., daroval v několika málo případech velmi malé množství svědku S. Žádná masivní distribuce z jeho strany dalším odběratelům z Polska, ze severních Čech, Moravskoslezského a Olomouckého kraje však prokázána nebyla.
10. Z těchto důvodů obviněný shrnul, že soudy nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, důkazy hodnotily svévolně, vyvodily z nich nesprávné závěry, a bez bližšího zdůvodnění zamítly i některé z jím navržených důkazů, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 To 90/2018-1722, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2018, č. j. 49 T 3/2017-1555, stejně jako všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky navazující, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Dovolatel D. Z. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl rozsudek Vrchního soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě v celém jeho rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň je přesvědčen, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
12. Dovolatel ve svých námitkách brojí především proti tomu, že projednávaný skutek popsaný pod bodem 1) rozsudku krajského soudu spáchal jako člen organizované skupiny. Zdůraznil, že nikdy nepopíral, že ostatní obviněné zná, nicméně stále tvrdí, že jim dělal pouze řidiče. Z jeho strany šlo jen o výpomoc z vděčnosti, neboť mu tyto osoby pomohly v těžké životní situaci, konkrétně při vedené exekuci, za což jim byl vděčný a snažil si udržet jejich přátelství. O tom, co vozí a že tímto způsobem participuje na produkci a distribuci omamných a psychotropních látek, mu však nebylo nic známo. Tyto služby proto nelze chápat jako úmyslnou přičitatelnou pomoc při páchání trestné činnosti, neboť v jeho jednání absentuje subjektivní stránka přisouzeného trestného činu, jakož i finanční motiv. Soudy nižších stupňů však tyto okolnosti nesprávně interpretovaly, a podřadily je pod činnost organizované skupiny.
13. Dovolatel soudům vytkl i to, že nedostatečně vyhodnotily zjištěnou přítomnost několika rostlin konopí na jeho zahrádce. Toto konopí přitom bylo podstatně horší kvality, než konopí pěstované spoluobviněnými. Tyto rostliny získal od spoluobviněného B. pro vlastní potřebu jako odměnu za služby, které mu poskytoval. Soudy nižších stupňů však z přítomnosti těchto několika rostlin neodborně pěstovaného konopí usoudily, že i těmito aktivitami byl vědomě zapojen do činnosti organizované skupiny, ačkoli se jednalo o nekvalitní konopí s nízkým obsahem THC, resp. o tzv. technické konopí, které nebylo obchodovatelné. Ze skutkových zjištění tedy vyplynulo, že s omamnými látkami manipuloval sám a pochopitelně ve zcela jiném rozsahu, než ostatní spoluobvinění. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
14. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) stanovisko ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 340/2019-22, ve kterém předeslal, že námitky obou dovolatelů subsumované pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pod tento (ale ani žádný jiný dovolací důvod) nelze podřadit. Oba dovolatelé sice formálně prohlásili naplnění tohoto dovolacího důvodu, ve skutečnosti však neuplatnili žádnou námitku ve smyslu, že by učiněná skutková zjištění nalézacího soudu (a precizovaná v odsuzujícím rozsudku), naplnila znaky pokusu zločinu, jímž byli uznáni vinnými. Obvinění pouze zpochybnili hodnocení provedených důkazů soudy, jejichž závěry shledávají vadnými a v návaznosti na to popřeli spáchání projednávaného trestného činu. Státní zástupce však po prostudování spisu konstatoval, že oba soudy učinily správná skutková zjištění a jednání všech obviněných odpovídajícím způsobem kvalifikovaly. Pouhou nespokojenost dovolatelů s učiněnými skutkovými zjištěními, a ve vazbě na to také s odsuzujícím rozsudkem (a postupem odvolacího soudu, který jejich námitkám nepřisvědčil), přitom nelze hodnotit tak, že skutková zjištění jsou s provedenými důkazy nesouladná, a že tak bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. K námitce tzv. opomenutých důkazů ze strany obviněného T. K. státní zástupce dodal, že nikdo z obviněných u závěrečného hlavního líčení nepřednesl žádné doplňující důkazní návrhy, pročež i tuto námitku odmítl jako irelevantní.
15. Obvinění v podaném dovolání uplatnili také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé variantě. K tomu státní zástupce uvedl, že Vrchní soud v Olomouci (ačkoli původní rozsudek zčásti zrušil a rozhodl znovu) jejich námitkám v podstatě nepřisvědčil a převzal beze změn hodnocení důkazů nalézacím soudem. Jelikož námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) nejsou relevantní, nemohou být opodstatněné ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Závěrem tak státní zástupce konstatoval, že obě dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a proto navrhl, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný T. K. výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu.
18. V případě obviněného D. Z. bylo zjištěno, že dne 18. 3. 2019 dovolatel podal blanketní dovolání prostřednictvím svého obhájce, a to do datové schránky (č. l. 1875) s příslibem, že jej následně odůvodní. Dopisem ze dne 15. 4. 2019 vyzval Krajský soud v Ostravě obhájce obviněného k zaslání odůvodnění podaného dovolání (č. l. 1883), když tato žádost byla obhájci Mgr. Bártovi doručena dne 29. 4. 2019 (č. l. 1883 p. v.). Dne 7. 5. 2019 byl jmenovaný obhájce obviněného ze strany soudu prvního stupně rovněž telefonicky upozorněn, že spis bude v týdnu od 13. 5. 2019 zaslán s předkládací zprávou Nejvyššímu soudu. V reakci na to obhájce přislíbil, že doplnění blanketního dovolání zašle do pátku 10. 5. 2019 (č. l. 1897), ve skutečnosti ho zaslal prostřednictvím datové schránky dne 13. 5. 2019 (č. l. 1900).
19. Obecně platí, že trestní řád jasně nestanoví, do jaké doby má dovolatel po podání blanketního dovolání dodat své doplnění (chybějící odůvodnění) tohoto podání. Nejvyšší soud se však ve své judikatuře k této otázce již opakovaně vyjádřil s tím, že pokud jde o tzv. „bianco dovolání“, je povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatele k odstranění nedostatků náležitostí jeho obsahu postupem uvedeným v §265h odst. 1 tr. řádu. Pokud soud prvního stupně nepostupoval v souladu s tímto ustanovením a dovolatel, byť i po lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu, učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti dovolání, pak je nutné pokládat za řádně a včas uplatněné dovolání obě takto učiněná podání (viz usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 553/2008, uveřejněné pod č. 21/2009 Sb. rozh. tr., jakož i nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, uveřejněný ve svazku 40, pod č. 49 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
20. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že krajský soud v dané trestní věci vyzval obhájce obviněného D. Z. k zaslání odůvodnění dovolání, které bylo již dříve podáno blanketní formou, aniž by mu však v souladu s §265h odst. 1 tr. řádu stanovil mu konkrétní lhůtu, v jejímž rámci má být toto odůvodnění soudu zasláno (č. l. 1883). Ačkoli tímto postupem nelze prodlužovat zákonnou dvouměsíční lhůtu k podání dovolání (která je propadná a její navrácení je vyloučeno), vzhledem k tomuto pochybení Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání obviněného Z. jako podané včas, pročež nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily jeho řádnému projednání.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze oběma obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
22. V souvislosti s oběma obviněnými uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
23. Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
24. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je oprávněn relevantně namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
25. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obou dovolatelů splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, či jiného důvodu dovolání.
IV. 1.
Dovolání obviněného T. K.
26. Dovolatel T. K. ve svých námitkách, podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, popřel jakoukoli formu vědomé trestné činnosti a v podstatě zpochybnil veškerá skutková zjištění soudů obou nižších stupňů. Dle jeho náhledu nebyla jeho součinnost v rámci páchané trestné činnosti prokázána ani svědeckými výpověďmi, ani výsledky domovní prohlídky či odposlechy telekomunikačního provozu. Soudy provedené důkazy vyhodnotily v jeho neprospěch, pročež jsou učiněné skutkové závěry v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, jakož i s právními závěry obou stupňů.
27. Po prostudování předmětného spisového materiálu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelem uplatněné dovolací námitky tomuto, ale ani žádnému jinému v §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
28. Obviněný T. K. totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, přičemž váhu svých tvrzení se snažil podepřít vznesenou námitkou tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení v dané věci neshledal žádné pochybení, které by jakýmkoli způsobem zasáhlo do práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Podstatné je především to, že obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo znaky pokusu zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Svými námitkami pouze negoval všechna skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil svoji obhajobu, ve které popřel jakoukoli formu vědomého zapojení do předmětné trestné činnosti. Veškerou odpovědnost za pěstování, sušení a následnou distribuci konopí přitom přesunul na spoluobviněného V. B. Jelikož si je dle obsahu podaného dovolání obviněný vědom skutečnosti, že takováto argumentace je v dovolacím řízení již vyloučena, účelově vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu.
30. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný T. K. nejenom že o pěstírně provozované spoluobviněným B. věděl, ale pomáhal mu na toto místo vozit i potřebné vybavení a zároveň se aktivně podílel i na pěstování konopí a obstarával s tím spojené služby (což vyplynulo ze záznamů uskutečněného telekomunikačního provozu ze dne 8. 6., 15. 6., 27. 6., 2016, o kterých se zmiňuje Krajský soud v Ostravě na straně 46 svého rozsudku). V rámci domovních prohlídek provedených v objektech v XY ve XY a v objektu M. v XY pak byla zajištěna nejen řada rostlin konopí v různém stadiu růstu, ale i velké množství sušiny připravené k distribuci. Skutečnost, že i na ní se dovolatel podílel, vyplynula opět z telefonických odposlechů, přičemž tuto skutečnost potvrdili rovněž slyšení svědci. V tomto ohledu bylo zjištěno, že obviněný K. sám minimálně v sedmi případech poskytl J. S. 35 g marihuany a nejméně ve třech případech i dalším nezjištěným osobám. Ostatně i obviněný Z. v rámci svého odvolání mimo jiné zmínil, že spoluobvinění B. a K. pěstovali konopí profesionálně a vysoce efektivně. Z výpovědí svědků také vyplynulo, že obviněný K. neměl v rozhodné době žádný řádný zdroj příjmů, neboť restaurace na XY byla z větší části mimo provoz a ubytovací provoz v tomto objektu, stejně jako na M. nefungoval. V rozhodné době také nepobíral žádné sociální příspěvky, pročež hlavní zdroj jeho příjmů skutečně pocházel z distribuce marihuany.
31. Stejně pečlivě soudy obou nižších stupňů dovodily, že obviněný K. jednal jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku, a to v rámci organizované skupiny, tvořené obviněnými B., K. a Z. Vůdčí osobností této skupiny byl obviněný B., naopak dovolatel K. se výše popsanými službami podílel na zajišťování prostředků k pěstování konopí, jakož i na následné distribuci hotové marihuany. Dovolatel Z. pak na svém pozemku pěstoval 170 rostlin konopí, přičemž se rovněž zapojoval i do následného prodeje této látky dalším osobám, čímž zajišťoval celé skupině odbyt vyprodukované marihuany. Soudy obou nižších stupňů tedy zcela správně dovodily, že každý z výše jmenovaných obviněných se svým dílem podílel na činnosti a chodu celé organizované skupiny, přičemž všichni dobře věděli mimo jiné i o trestněprávním charakteru svých aktivit.
32. Ačkoli dovolatel svoji obhajobu postavil na tvrzení o absenci subjektivní stránky trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, a na celkovém vyhodnocení důkazů v jeho neprospěch (v důsledku kterého mělo být jeho jednání nesprávně právně kvalifikováno), Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu ověřil, že všechna skutková zjištění nalézacího soudu jsou podepřená provedenými důkazy a trestná činnost obviněného K. tak byla bez důvodných pochybností prokázána. Dovolatelovy námitky představují pouze opakovanou argumentaci, která však byla již v předchozích fázích trestního řízení nižšími soudy spolehlivě vyvrácena. Navíc nespokojenost obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, není relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, zvláště ne za situace, kdy mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je dána nezpochybnitelná logická návaznost.
33. V závěru svého dovolání obviněný K. ještě zmínil, že bez bližšího zdůvodnění byly zamítnuty i „některé z jím navržených důkazů“, aniž by však uvedl, jaký konkrétní důkaz či důkazy navrhoval provést. Nejvyšší soud ověřil, že nejen obviněný K., ale ani nikdo z ostatních obviněných u závěrečného hlavního líčení (protokol ze dne 27. 3. 2018) na přímý dotaz soudu nepřednesl žádný návrh na doplnění dokazování. Za tohoto stavu je tedy zcela logické, že v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí chybí část, ve které by krajský soud objasnil, z jakého důvodu ten který navrhovaný důkaz vyhodnotil jako nadbytečný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem také nebylo možné vzít do úvahy návrh obviněného na posouzení předmětného jednání jako přečinu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, kterak ve svém podání rovněž navrhl.
34. Mimo to obviněný ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež ani nemohl být naplněn obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
IV. 2.
Dovolání obviněného D. Z.
35. Dovolatel D. Z. v rámci svých námitek podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v podstatě zpochybnil veškerá skutková zjištění soudů obou nižších stupňů. Obviněný negoval především naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, když popřel, že by se vědomě zapojil do aktivit organizované skupiny. Nižším soudům rovněž vytkl i to, že přítomnost několika rostlin nekvalitního konopí na jeho zahrádce vyhodnotily jako součást trestněprávních aktivit organizované skupiny, do které byl údajně nedůvodně zařazen.
36. Ačkoli obviněný Z. explicitně nevznesl námitku tzv. extrémního rozporu, ta de facto vyplynula z toho, že i on, stejně jako dovolatel K., odmítl v podstatě všechna skutková zjištění soudů prvního i druhého stupně. Navíc, přiznal-li v závěru svého podání, že neodborně pečoval o několik rostlin nekvalitního konopí, tak tím (opět implicitně) navrhl právní kvalifikaci projednávaného skutku podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Takto postavené námitky však obviněným uplatněnému, jakož ani žádnému jinému v §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel totiž s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevznesl námitku, že by jeho jednání nenaplnilo znaky přisouzeného pokusu spáchání zvlášť závažného zločinu. Ve svých námitkách pouze odmítl své vědomé zapojení do pěstování a následné distribuce konopí, s cílem dosáhnout v této věci nového projednání s pro něho příznivějším výsledkem.
37. Trestná činnost obviněného Z. však byla bez důvodných pochybností prokázána především výpovědí spoluobviněného Č., svědka P. a zaznamenanými telefonickými hovory. Z těchto důkazů vyplynula nejen jeho funkce řidiče, ale především to, jakým způsobem se podílel na distribuci marihuany, resp. kterak dojednával jednotlivé dodávky, přičemž působil jako tzv. spojka mezi obviněným B. (coby svým výhradním dodavatelem) a jednotlivými objednateli marihuany (tj. spoluobviněným Č., svědkem P. a dalšími třemi neustanovenými osobami). Dle slov jednotlivých odběratelů přitom byla obviněným dodaná marihuana v dostatečné kvalitě. V dané věci byla rovněž prokázána skutečnost, že dovolatel požádal spoluobviněného Č., aby pro něho vyrobil hašiš, k čemuž mu dodal konopná semena. Ten pak podle návodu z internetu ve svém bytě vyrobil cca 18 g hašiše, z něhož si část ponechal pro sebe, část poskytl na vyzkoušení svědku P. a zbytek předal dovolateli. Za tohoto stavu lze konstatovat, že námitka obviněného Z., že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku přisouzeného trestného činu, byla na podkladě řádně provedených důkazů jednoznačně vyvrácena.
38. Stejně pečlivě soudy obou nižších stupňů dovodily, že obviněný Z. jednal jako spolupachatel v rámci organizované skupiny a v jejím rámci na svém pozemku pěstoval 170 rostlin konopí, přičemž se zapojoval i do následného prodeje marihuany, jak bylo rozvedeno výše. Stejně jako spoluobvinění B. a K., si přitom i on byl dobře vědom trestněprávního charakteru svého jednání.
39. Lze tedy shrnout, že námitky dovolatele a jeho obhajoby, že jemu přisuzovaná trestná činnost nevyplynula z provedených důkazů, se nezakládá na pravdě. Nejvyšší soud ověřil, že všechna skutková zjištění nalézacího soudu jsou věrohodná a podepřená provedenými důkazy. Naproti tomu dovolatelovy námitky jsou pouze opakovanou obhajobou, která však byla v předchozích fázích trestního řízení spolehlivě vyvrácena. I v případě obviněného Z. platí, že pouhá jeho nespokojenost s vyhodnocením důkazů v jeho neprospěch, není relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, zvláště ne za situace, kdy mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé existuje nezpochybnitelná logická návaznost.
40. V této souvislosti lze odkázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého nelze právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Především však platí, že námitky nesprávnosti hodnocení důkazů nenaplňují žádný dovolací důvod.
41. Mimo to obviněný ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
42. Lze tak uzavřít, že postup soudů obou nižších stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, když učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu i v souladu se zákonnými požadavky. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů pak odráží i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. řádu. Vady vytýkané v rámci dovolání obviněných K. a Z. mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V.
Závěr
43. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněnými uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Dovolání obviněných T. K. a D. Z. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jejich dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání pak bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík