ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.925.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 925/2019-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání obviněného I. Ž. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 215/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 T 215/2018-268, byl obviněný I. Ž. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozhodnutí okresního soudu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný I. Ž., a v jeho neprospěch rovněž státní zástupce, odvolání. O těchto opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 To 101/2019-295, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se obviněný I. Ž. při nedotčeném výroku o vině a nezměněném výroku o trestu propadnutí věci odsuzuje podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 6 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněného krajský soud podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným, dopustil tím, že:
1) nejméně dne 31. 7. 2018 v 10:20 hodin, tj. v době oznámení věci, v Mladé Boleslavi, v ulici XY, v panelovém domě ve 4. nadzemním podlaží, v pronajatém bytě č. 11, bez povolení přechovával předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky, a to varné sklo, elektrický mixér, digitální váhy, chemikálie jako toluen, hydroxid sodný, a prekurzory (Cirrus a Zyrtec D) o celkové hmotnosti 403,98 g, ze kterých bylo možné vyrobit 116,4 g látky metamfetamin, dále kyselinu fosforečnou, červený fosfor, plastové trychtýře, teploměr a další suroviny a předměty, za jejichž užití vyráběl zakázanou látku metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž k dokonání výroby zakázané látky nedošlo, neboť neodbornou manipulací s těmito látkami došlo k výbuchu a následnému požáru v uvedeném bytě,
a dále nejméně v období od měsíce května 2018 do 31. 7. 2018 v Mladé Boleslavi na různých místech přechovával zakázanou látku metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou přenechal M. Š., nar. XY, zdarma v přesně nezjištěném množství, nejméně v 10 případech,
2) dne 31. 7. 2018 v 10:20 hodin v Mladé Boleslavi, v ul. XY, v panelovém domě, ve 4. nadzemním podlaží, v pronajatém bytě č. 11 o velikosti 1+1, při nedovolené výrobě zakázané psychotropní látky metamfetamin za použití předmětů určených k takové nedovolené výrobě a manipulací, zejména s chemikáliemi, jako toluenovým rozpouštědlem, došlo k výbuchu a následnému požáru v uvedeném bytě, který se nestačil rozšířit na okolní byty a prostory jen díky včasnému zpozorování a hasebnímu zásahu Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje Mladá Boleslav, Hasičského záchranného sboru Škoda Auto a. s., kdy tímto požárem v uvedeném bytovém domě bylo ohroženo kromě obviněného nejméně devět dalších obyvatel či nájemníků, a to R. P., nar. XY, F.N., nar. XY, V. N., nar. XY, O. Š., nar. XY, A. Š., nar. XY, V. Z., nar. XY, Š. Z., nar. XY, M. Š., nar. XY, L. H., nar. XY, k usmrcení či zranění osob nedošlo, následkem požáru vznikla přímá škoda ve výši 100.000 Kč ke škodě majitele družstevního podílu na bytě T. M., nar. XY, a včasným zásahem byla uchráněna hodnota ve výši nejméně 500.000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný I. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž v rámci odůvodnění podaného mimořádného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak uvedl, že skutkový stav věci, který ve věci zjistily soudy nižších stupňů, nenaplňuje znaky trestných činů podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §273 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Dovolatel namítl, že v průběhu trestního řízení, zejména během hlavního líčení, podrobně popsal veškeré skutkové okolnosti a na nich stále trvá. Zdůraznil, že k přechovávání předmětů pro výrobu omamné nebo psychotropní látky, což odpovídá právní kvalifikaci §286 odst. 1 tr. zákoníku, se doznal a zároveň i dostatečně objasnil, proč na těchto předmětech byly zajištěny jeho otisky. Stejně tak vyslechnutí svědci potvrdili, že v bytě, kde došlo k explozi, nedocházelo k výrobě drog. Výpověď svědkyně Š., kterou učinila v průběhu hlavního líčení, nebyla bez bližšího vysvětlení vzata v úvahu. Soud se pouze omezil na konstatování, že svědkyně nedokázala logicky vysvětlit odchýlení se od své výpovědi z přípravného řízení, učiněné krátce po propuštění ze zadržení. Podle názoru dovolatele však tato svědkyně přijatelně vysvětlila, že v přípravném řízení vypovídala pod tlakem z předchozího zadržení. Tomu odpovídá i časový úsek mezi jejím propuštěním ze zadržení dne 2. 8. 2018 v 10:10 hod. a započetím tohoto výslechu v 10:25 hod. Její následná výpověď, kterou učinila během hlavního líčení, zcela zapadá do výpovědi ostatních vyslechnutých svědků, kteří potvrdili dovolatelův popis událostí, resp. skutečnost, že obviněný se nevěnoval výrobě žádných drog.
6. V průběhu dosavadního trestního řízení se tak dle obviněného nepodařilo nad veškerou pochybnost prokázat projednávanou trestnou činnost. I přesto však bylo na základě provedených důkazů vydáno odsuzující rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, a aby z jeho podnětu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 To 101/2019-295, zrušil, a v souladu s §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství toliko stručné vyjádření ze dne 8. 7. 2019, č. j. 1 NZO 695/2019-10, ve kterém uvedl, že po seznámení se s obsahem dovolání obviněného nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda předmětné dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
10. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
11. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
12. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému, ani žádnému jinému v §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, přičemž namítl, že v dosavadním trestním řízení se nepodařilo nad veškerou pochybnost prokázat trestnou činnost, jíž byl pravomocně uznán vinným. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení v této trestní věci neshledal žádné zásadní pochybení, pro které by musel přistoupit k postupu podle §265k odst. 1 tr. řádu a §265 l odst. 1 tr. řádu, kterak obviněný v závěru svého dovolání navrhl.
13. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu sice namítl, že v rozsudku soudů prvního a druhého stupně popsaná jednání nenaplnila zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem dokonaného, stejně jako nenaplnila zákonné znaky přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně na podporu tohoto svého tvrzení již nevznesl žádné námitky hmotněprávního charakteru. Svými výhradami pouze negoval všechna klíčová skutková zjištění nalézacího soudu ve snaze prosadit vlastní verzi o pouhém přechovávání předmětů určených k nedovolené výrobě metamfetaminu, s tím, že popřel, že v bytě, kde došlo k explozi, chemickou cestou skutečně vyráběl pervitin.
14. Nejvyšší soud však v rámci své přezkumné činnosti ověřil, že provedené důkazy tuto obhajobu obviněného spolehlivě vyvrátily. Okresní soud v Mladé Boleslavi předně zcela správně vyhodnotil výpověď obviněného jako ryze účelovou, pakliže tvrdil, že taška s věcmi nutnými k výrobě pervitinu (která byla uskladněna v bytě dočasně obývaném obviněným) patřila jistému T. Z provedených důkazů naopak vyplynulo, že taková osoba vůbec neexistuje, neboť ji žádný ze svědků nikdy neviděl (s výjimkou svědka Z., jehož výpověď však soud vyhodnotil jako nevěrohodnou). Mimo to sám obviněný Ž. osobu T. nebyl schopen konkrétně popsat, neznal dokonce ani jeho příjmení, bydliště či telefonní číslo.
15. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie pak vyplynulo, že na věcech zajištěných v bytě obviněného (např. na plastovém trychtýři, varných sklech, plechovce s toluenem, elektrickém mixeru zn. Bosch, neznačkových digitálních váhách, teploměru, stříkačkách apod.) byl zjištěn buď přímo metamfetamin anebo chemické látky nutné pro výrobu pervitinu (především pseudo/efedrin nebo také azaridin). Stejně tak na věcech uložených v maskáčové tašce (která měla patřit údajnému T.) byly zajištěny věci a chemické látky sloužící k výrobě metamfetaminu (zejména tablety léku Cirrus a Zyrtec D s obsahem pseudo/efedrinu, dále hydroxid sodný, kyselina fosforečná, červený fosfor a jód). Podstatnou je rovněž skutečnost, že na těchto předmětech byly zajištěny daktyloskopické stopy obviněného (konkrétně otisk jeho pravé dlaně a část levého prsteníku – stopy č. 8/II a č. 23/I.). Taktéž v poranění na obou rukách, které si obviněný způsobil během požáru, byla prokázána přítomnost metamfetaminu a benzylmetylketonu (viz protokol o prohlídce těla obviněného na č. l. 152 a násl.). Pominout přitom nelze ani to, že pseudo/efedrin byl zjištěn rovněž v červeném tričku, které měl obviněný při zahoření objektu na sobě (viz protokol o vydání hmotné věci na č. l. 87). Z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje pak byla jako příčina požáru označena nedbalost při manipulaci s vysoce hořlavým toluenem v blízkosti zapnutého plynového sporáku (viz č. l. 138 a násl.).
16. Obviněný ve svém dovolání mimo jiné zpochybnil usvědčující výpověď svědkyně M. Š. z přípravného řízení. V této souvislosti lze přisvědčit závěru, že tato její výpověď učiněná dne 2. 8. 2018 (viz č. l. 47) a výpověď, kterou následně učinila během hlavního líčení dne 24. 1. 2019 (viz č. l. 256) nejsou ve vzájemném souladu. Za tohoto stavu Okresní soud v Mladé Boleslavi vyzval svědkyni, aby vzniklé rozpory objasnila. Ta však k tomu pouze uvedla, že v přípravném řízení takto vypovídala pod nátlakem ze svého předchozího zadržení, čemuž však okresní soud zcela správně neuvěřil, neboť během tohoto výslechu byla přítomna obhájkyně obviněného, která by v případě jakékoli nezákonnosti při prováděném výslechu takovýto postup zcela jistě namítala, k čemuž však nedošlo. Především je však třeba konstatovat, že výpověď jmenované svědkyně z přípravného řízení je zcela v souladu s výpověďmi dalších svědků (zejména svědků P. a K.), stejně jako se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a dalšími provedenými důkazy. Není tedy pravdou, že by výslechem svědků Š. a Z. bylo potvrzeno dovolatelovo tvrzení, že v bytě žádné drogy nevyráběl. Všechna tato skutková zjištění navíc upevnily i provedené listinné důkazy, jak bylo uvedeno výše.
17. Za tohoto stavu tak lze uzavřít, že postup obou soudů nižších stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, neboť skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo provedeno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů pak odráží mimo jiné i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. řádu.
18. Mimo námitek adresovaných proti výroku o vině dovolatel napadl i výrok o uloženém trestu, ačkoliv v textu svého dovolání již své výtky nikterak nekonkretizoval. Nejvyšší soud proto jen ve stručnosti připomíná, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady toliko s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však dovolatel v daném případě neodkázal.
19. Byl-li obviněný v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od dvou let do deseti let a Krajský soud v Praze mu za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let, tak mu uložil trest, o kterém za žádných okolností nelze tvrdit, že by byl trestem nepřiměřeným.
20. Byť je pravdou, že trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi Krajský soud v Praze na základě odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného zpřísnil, v odůvodnění svého rozhodnutí správně konstatoval, že tak postupoval s ohledem na skutečnost, že dovolatel je speciálním recidivistou, kterého od páchání dalších drogových deliktů neodradily ani předchozí nepodmíněné tresty odnětí svobody. Projednávané trestné činnosti se přitom obviněný začal dopouštět krátce poté, co byl propuštěn z výkonu předchozího trestu. Zcela správně odvolací soud konstatoval i to, že projednávané jednání obviněného bylo o to nebezpečnější, když kvůli výrobě drog způsobil (byť z nedbalosti) požár, v důsledku kterého ohrozil na životech a zdraví nejméně devět dalších osob, přičemž k závažnějším následkům na jejich zdraví či životech nedošlo pouze díky včasnému zásahu příslušníků dvou hasičských záchranných sborů. Za těchto okolností nelze postupu odvolacího soudu, který reagoval na zvýšenou společenskou škodlivost spáchaných skutků zdůrazněním represivní složky ukládaného trestu, ničeho vytknout.
21. Vzhledem k tomu, že nepodmíněný trest odnětí svobody byl Krajským soudem v Praze uložen v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud dovolatelovu námitku stran výše uloženého trestu odmítl, neboť není podřaditelná pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený §265b odst. 1 tr. řádu.
22. Lze tedy shrnout, že obviněným Ž. vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
23. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit mimo jiné i právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V. Závěr
24. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavřel, že obviněný I. Ž. svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen zopakoval svoji obhajobu použitou již v rámci odvolacího řízení, s níž se však Krajský soud v Praze náležitým způsobem vypořádal. Jelikož dovolatel nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotně právnímu posouzení dotčených skutků, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo.
25. Jelikož dovolání obviněného I. Ž. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce