ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.434.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 434/2020-557
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 5 To 204/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 75/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, č. j. 12 T 75/2018-399, byl obviněný P. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo současně vysloveno ochranné opatření v podobě zabrání věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku okresního soudu, včetně světlé látky o hmotnosti 1,401 g obsahující metamfetamin.
2. Pro úplnost je vhodné dodat, že citovaným rozsudkem okresního soudu byli odsouzeni rovněž obvinění V. K., K. P. a J. T., kteří byli uznáni vinnými jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (v případě obviněného T. též podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku), spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byly obviněné V. K. a K. P. odsouzeny podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř let, v případě obviněné P. za současného vyslovení dohledu nad její osobou. Naopak obviněný J. T. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu Brno-venkov právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný P. K., jakož i spoluobvinění V. K., K. P. a J. T. odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. 5 To 204/2019-471, tak, že odvolání všech obviněných podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. K. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v době výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY instruoval svoji matku V. K., komu má přeposílat jí doručené zásilky a peníze, a to prostřednictvím nelegálně drženého mobilního telefonu zn. Nokia 1600, IMEI XY, tel. č. XY, kdy V. K. z Věznice XY četně telefonoval v období od dubna 2017 do 23. 7. 2017, přičemž v tomto období dále telefonoval J. T., u kterého objednával psychotropní látku metamfetamin - pervitin, a to i přesto, že si byl P. K. vědom, že používáním ilegálního mobilního telefonu maří výkon nebo účel trestu, kdy V. K. podle pokynů svého syna peníze, které jí byly dne 10. 7. 2017, 19. 7. 2017 a 24. 7. 2017 připsány od vězňů z Věznice XY a dalších osob na její bankovní účet vedený u Komerční banky, a.s., a další peněžní prostředky, které inkasovala z prodeje psychotropních látek, přeposílala J. T. za účelem obstarání metamfetaminu - pervitinu, který poté nejméně v jednom případě zaslal R. J. na adresu jeho matky, přičemž R. J. se po přechozí domluvě s P. K. a při vědomí ostatních obviněných pokusil dne 15. 7. 2017 vnést tuto zakázanou látku do prostor Věznice XY a dále minimálně ve třech případech zaslal J. T. minimálně 6 gramů metamfetaminu - pervitinu poštou V. K. do místa jejího bydliště, a to dne 9. 6. 2017, 16. 6. 2017 a 18. 7. 2017, kdy V. K. s vědomím o jako látku se jedná, zásilku rozbalila a přebalila podle pokynů P. K. tak, aby bylo možné metamfetamin - pervitin vnést do prostor Věznice XY a následně V. K. předala tuto látku v místě svého bydliště K. P., která s vědomím, o jakou látku se jedná, vnesla skrytě ve spodním prádle při návštěvách do Věznice XY, přinejmenším v měsíci červnu roku 2017, kde metamfetamin předala P. K., který jej dále distribuoval vězňům ve Věznici KXY, kteří si jej dopředu zaplatili zasláním finančních prostředků na adresu V. K. nebo převodem na její účet,
přičemž tohoto jednání se všichni obvinění dopouštěli jako organizovaná skupina s dělbou úkolů, plánovitostí, koordinovaností a zejména s úmyslem a při vědomí, jakou látku kupují, distribuují a prodávají, kdy si rovněž byli vědomi, že tímto závažně škodlivým jednáním maří výkon nebo účel trestu odnětí svobody, přičemž současně jednali při vědomí, že nedovolená konzumace metamfetaminu odsouzenými ve Věznici XY znesnadňuje dosažení účelu trestu odnětí svobody, kdy metamfetamin patří mezi zakázané psychotropní látky dle zákona č. 167/1998 Sb., zařazenou do seznamu č. 5. přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění,
přičemž J. T. se takového jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 3 T 119/2014, který nabyl právní moci dne 18. 11. 2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne
18. 11. 2014, sp. zn. 8 To 461/2014, odsouzen ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 12 PP 40/2016, a byla mu stanovena zkušební doba trvající do 11. 11. 2021.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný P. K. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 5 To 204/2019-471, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, č. j. 12 T 75/2018-399, a to v celém rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že usnesením odvolacího soudu bylo po meritorním přezkoumání zamítnuto jím podané odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, č. j. 12 T 75/2018-399, přestože v řízení před okresním soudem byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť odsuzující rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Konkrétně dovolatel Okresnímu soudu Brno-venkov vytýká chybnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, s tím, že v daném případě došlo k svévolnému hodnocení provedených důkazů, pročež výrok o vině, stejně jako odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu nerespektují obsah provedeného dokazování. Dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem, na jehož podkladě nelze dospět ke skutkovým zjištěním učiněným okresním soudem, zejména ve vztahu k údajné roli jeho osoby při získávání a distribuci zakázaných látek, stejně jako k jeho postavení v rámci tzv. organizované skupiny. Taková skutková zjištění nelze z provedených důkazů dovodit, pročež se ze strany nalézacího soudu jedná o důkazně nepodložené úvahy a dedukce. Rovněž ostatní skutková zjištění nalézacího soudu o tom, že obviněný nechal zasílat své matce úplaty za prodej omamných a psychotropních látek, jsou dle jeho vyjádření toliko v rovině úvah a domněnek, nikoli v rovině skutkových zjištění plynoucích z provedených důkazů, neboť osoby M. P., P. K., M. B., J. B. a další nezávisle na sobě shodně vypověděly, že platby nechaly zadávat dle pokynů dovolatele pouze jako úhrady za tabák a nákupy ve vězeňské kantýně. Hodnocení věrohodnosti jmenovaných osob nalézacím soudem v kontextu jejich historické drogové minulosti přitom nelze dle obviněného přijmout a považovat za přiléhavá skutková zjištění mající oporu v provedeném dokazování.
7. Obviněný dále namítá, že skutkový děj tak, jak byl popsán ve výrokové části odsuzujícího rozsudku okresního soudu, nelze ustanovit ani na podkladě odposlechů, které byly provedeny jako důkaz, neboť z jejich obsahu není nikterak zřejmé, zda zakázané látky a jejich distribuce byly vůbec předmětem jeho hovorů. I v tomto směru tak dle dovolatele nalézací soud vycházel pouze z domněnek, že je v zajištěných hovorech o nakládání s omamnými a psychotropními látkami jednáno, aniž by však takovéto domněnky byly nezpochybnitelným způsobem prokázány provedenými důkazy. Dle dovolatele tak jsou skutková zjištění učiněná nalézacím soudem v extrémním rozporu s provedenými důkazy, na jejichž podkladě nelze učinit závěr o jeho vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v čemž je třeba spatřovat nesprávné právní posouzení skutku popsaného ve výrokové části odsuzujícího rozsudku okresního soudu, které ve svém důsledku zakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 5 To 204/2019, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 12 T 75/2018, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací námitky považovat za odpovídající některému z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
12. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
13. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
14. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
15. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu však dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky uplatněným, ani žádným jiným dovolacím důvodům uvedeným v taxativním výčtu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. S odkazem na jím uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), resp. písm. l) tr. řádu nicméně nevznesl relevantní námitku, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, či přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Svými námitkami pouze negoval klíčová skutková zjištění nalézacího soudu, a to ve snaze cestou dovolacího řízení dosáhnout zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 5 To 204/2019-471, jakož i jemu přecházejícího rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, č. j. 12 T 75/2018-399, a následného nového projednání věci. Takový postup však nemohl být s ohledem na obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek úspěšný. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, kterak se toho obviněný domáhal.
16. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud Brno-venkov v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tzn. že zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Ke svým skutkovým zjištěním nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu.
17. Ve vztahu k námitce obviněného stran nedostatečného posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s tím, že závěry nižších soudů o jeho roli při organizaci získávání a následné distribuce pervitinu osobám jeho spoluvězňů ve Věznici XY, a to za účasti dalších osob (mimo jiné i jeho matky a družky) nejsou podloženy žádnými důkazy, neboť vycházejí toliko z domněnek a spekulativních úvah nalézacího soudu, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami obviněného řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodě 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde náležitě rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran účasti všech obviněných na organizované skupině, řízené prostřednictvím nelegálně drženého mobilního telefonu osobou dovolatele, jejímž cílem bylo opatřování a následná distribuce zakázané látky (pervitinu) mezi vězni ve Věznici XY v rozhodném období, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že se plně ztotožňuje s hodnocením provedených důkazů tak, jak bylo učiněno soudem prvního stupně. Byť odvolání podaná všemi obviněnými směřovala právě proti hodnocení důkazů, byla dle odvolacího soudu provedenými důkazy trestná činnost obviněných spolehlivě prokázána a jejich obhajoba jako ryze účelová a naivní naopak vyvrácena. Námitky vznesené obviněnými, včetně osoby dovolatele, shledal krajský soud neobjektivními a spekulativními, s nimiž se nalézací soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku řádně vypořádal. V tomto ohledu nelze pominout vyjádření odvolacího soudu, podle kterého „ bylo dokazováním provedeným před nalézacím soudem spolehlivě prokázáno, že se obvinění předmětné trestné činnosti dopustili jako členové organizované skupiny, když se všichni aktivně zapojili do páchání trestné činnosti plněním konkrétních úkolů dle pokynů obviněného P. K., přičemž jejich spolupráce vedla k zajištění dodávek zakázaných psychotropních látek osobám ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY. A byl to právě obviněný P. K., který veškerou činnost koordinoval a spoluobviněné pravidelně úkoloval přímo z Věznice XY pomocí nelegálně drženého mobilního telefonu. Konkrétně tento obviněný objednával zakázané psychotropní látky, zajišťoval a koordinoval finanční stránku obchodu a zajišťoval postupné předávání těchto látek až do samotné věznice“.
18. V souvislosti s dovolatelem namítaným extrémním rozporem mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, s nimiž se jako správnými ztotožnil i soud odvolací. V tomto ohledu je tak třeba jako ryze účelovou odmítnout námitku obviněného, dle které nejsou skutkové závěry prezentované nalézacím soudem nikterak důkazně podloženy, pročež se jedná o pouhé domněnky a spekulativní úvahy. Toto tvrzení dovolatele však jednoznačně vyvrací mimo jiné výpověď svědka R. J., který potvrdil, že jej dovolatel, se kterým se seznámil při výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, požádal o to, zda by mu mohl do věznice vnést blíže neupřesněnou věc, která bude zaslána na adresu jeho matky, kde by ji vyzvedl. Jmenovaný svědek tak přímo potvrdil, že od matky dovolatele převzal v dubnu či květnu 2017 a poté s odstupem cca dvou měsíců celkem dva balíčky, které se snažil v konečníku pronést do věznice při návratu z vycházky, což se mu podařilo pouze napoprvé, kdy zásilku předal obviněnému, zatímco ve druhém případě u něho byl balíček při kontrole nalezen. Ve vztahu ke druhé zásilce svědek výslovně potvrdil, že mu bylo dovolatelem sděleno, že bude pocházet od osoby jménem T., přičemž se sám domníval, že bude obsahovat pervitin. Trestnou činnost obviněného K., jakož i věrohodnost výpovědi svědka J., navíc prokazují i provedené odposlechy telefonních hovorů, na které Okresní soud Brno-venkov odkázal v odůvodnění svého rozsudku (viz strana 10 až 12).
19. Jako ryze účelovou je třeba odmítnout rovněž námitku obviněného spočívající v tvrzení, že průběh skutkového děje popsaný ve výrokové části odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu nebylo možné dovodit ani z odposlechů telefonních hovorů, které byly v rámci hlavního líčení provedeny jako důkaz, neboť z jejich obsahu není údajně nikterak zřejmé, že by jejich předmětem byly zakázané látky a jejich distribuce. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na bod 5. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, kde se s identickou námitkou obviněného řádným a přesvědčivým způsobem vypořádal již krajský soud, dle kterého skutečnost, že „…obžalovaní v telefonických hovorech neoznačují předmět obchodů, tedy konkrétní zakázanou psychotropní látku, je logické, neboť pachatelé pravidelně označují předmět obchodu neurčitě, popř. krycím označením“. Z konspirativního charakteru telefonních hovorů vedených v rozhodném období osobou dovolatele, jež byly blíže rozvedeny v odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, přitom v kontextu dalších provedených důkazů jednoznačně plyne, že skutečným předmětem hovorů obviněného K. s dalšími členy organizované skupiny, tedy jeho matkou, jeho družkou a J. T. zajišťujícím dodávku pervitinu, bylo obstarání a následná distribuce pervitinu ve vězeňském prostředí.
20. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že je obviněný z předmětného jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 12 T 75/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 5 To 204/2019, usvědčován takovým okruhem důkazů, který jednoznačně svědčí pro závěr o jeho vině a zároveň bezpečně vyvrací jeho obhajobu založenou na tvrzení, že se dané trestné činnosti nedopustil. Z výstupů odposlechů mobilních telefonů užívaných jednotlivými obviněnými, ve spojení s výpovědí svědka J. a dalších osob, je zcela zřejmé, že podíl obviněného P. K. na předmětné trestné činnosti, jíž byl pravomocně uznán vinným, nebyl nikterak zanedbatelný, právě naopak. Uznal-li jej tedy okresní soud a následně i krajský soud vinným mimo jiné zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy činem spáchaným coby člen organizované skupiny, jedná se o skutkové závěry a tomu odpovídající právní kvalifikaci, jež plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování, neboť Nejvyšší soud v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně odposlechů a výpovědí jednotlivých svědků, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak již bylo konstatováno shora, lze v tomto ohledu plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, kdy zejména soud nalézací s náležitou pečlivostí hodnotil výpovědi slyšených svědků, jakož i osob jednotlivých obviněných, a to v kontextu dalších provedených důkazů. Závěrem tak lze shrnout, že z provedených důkazů bylo jednoznačně dovozeno, že dovolatel na procesu obstarávání a následné distribuce pervitinu ve Věznici XY participoval samotným řízením celé organizované skupiny, zahrnující jeho matku, jeho družku a jeho známého J. T., pomocí nelegálně drženého mobilního telefonu.
21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný P. K. veškerými svými námitkami, jež uplatnil v podaném dovolání, pouze vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými závěry, jež byly učiněny soudem prvního stupně a s nimiž se následně jednoznačně ztotožnil i soud odvolací. Tím nejenže nenaplnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (z pohledu tohoto ustanovení), a ve spojení s ním ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, relevantními námitkami, nýbrž lze konstatovat, že jeho výhrady mají výhradně charakter účelové polemiky se skutkovými závěry nižších soudů, včetně způsobu, jímž byly hodnoceny řádně provedené důkazy, jíž tak sleduje toliko své vyvinění. Takový postup je sice možný, nicméně se nemůže setkat s úspěchem, a to zvláště za situace, kdy Okresní soud Brno-venkov svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací, neboť učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně zcela korespondují s výsledky provedeného dokazování.
22. Lze tedy konstatovat, že obviněný P. K. svými námitkami v podstatě jen zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před odvolacím soudem, aniž by vznesl jakoukoli relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze mimo jiné odkázat na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
23. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ježto obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž však v napadených rozhodnutích nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
24. Jelikož tak bylo dovolání obviněného P. K. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík