ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.560.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 560/2020-636
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného J. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 15 To 46/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 4/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 46 T 4/2019-540, byl obviněný J. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a v souladu s ustanovením §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku městský soud vyslovil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věci, když podrobný výčet propadnutých, jakož i zabraných věcí nalézací soud specifikoval ve výrokové části dotčeného rozsudku.
2. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, neboť proti němu podal odvolání obviněný J. V., jakož i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 8. 2019, č. j. 15 To 46/2019-578, a to tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek městského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3, 4 tr. řádu obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. řádu zařadil do věznice s ostrahou. Stejně jako soud prvního stupně i soud odvolací podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil i trest propadnutí věci a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věcí, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. V. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 29 T 22/2016, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2016, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roku, tak:
1) v blíže nezjištěné době, nejméně však od měsíce ledna roku 2016 do 11. 10. 2016, v Praze 10, ul. XY, a v Praze 5, ul. XY prodal osobě E. T., nar. 29. 03. 1980, nejméně ve čtyřech případech marihuanu o hmotnosti nejméně 10 g za částku ve výši 1.000 Kč v každém jednotlivém případě, dále obviněný výše jmenované v blíže nezjištěné době v období od měsíce listopadu roku 2016 do měsíce prosinec roku 2016, v Praze 10, ul. XY č. XY prodal nejméně ve dvou případech metamfetamin, který je známý také jako pervitin, a to v přesně nezjištěném množství, za částku ve výši 500 Kč v každém jednotlivém případě, celkem jí tedy prodal marihuanu o hmotnosti nejméně 40 gramů za částku 4.000 Kč a přesně nezjištěné množství pervitinu za 1.000 Kč,
2) v blíže nezjištěné době, nejméně však od měsíce listopadu roku 2016 do měsíce března roku 2017, v Praze 10, ul. XY, prodal osobě M. G., nar. XY, nejméně v deseti případech metamfetamin o hmotnosti nejméně 0,5 gramu, za částku ve výši 500 Kč v každém jednotlivém případě, a dále mu zdarma poskytl nejméně v deseti případech drogu známou jako marihuana o hmotnosti 0,5 gramu v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy prodal pervitin o hmotnosti nejméně 5 gramů za částku 5.000 Kč, a zdarma mu poskytl minimálně 5 gramů marihuany,
3) v přesně nezjištěné době, kdy obviněný již bydlel na adrese Praha 4 – XY, XY, zde zadarmo poskytl osobě E. R., nar. XY, v jednom až ve dvou případech metamfetamin o nezjištěném množství, kterou si společně aplikovali tzv. šňupáním,
4) v přesně nezjištěné době, zřejmě v období měsíce června až měsíce listopadu roku 2017, na přesně nezjištěném místě a v nezjištěném počtu případů, zadarmo poskytl osobě E. K., nar. XY, metamfetamin o nezjištěném množství, kterou si společně aplikovali tzv. šňupáním,
5) od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 12:47 hod. dne 25. 4. 2018 v Praze 4 - XY, ul. XY, v bytové jednotce č. 202, kdy započala domovní prohlídka v místě bydliště obviněného, vědomě měl u sebe a pro jiného přechovával 1 kus transparentního plastového sáčku s přítlačnou lištou, který obsahoval nažloutlou krystalickou látku (stopa č. 16A), 1 kus skleněné dózy s víkem, která obsahovala bílou krystalickou látku (stopa č. 24), 1 kus plastové dózy s víkem, přelepenou stříbrnou páskou, kdy vnitřní část byla znečištěna nepatrným množstvím světlé pevné látky (stopa č. 25), 1 kus transparentní plastové lahvičky hnědé barvy s víčkem, která obsahovala bílou krystalickou látku (stopa č. 27), 1 kus transparentního plastového sáčku s přítlačnou lištou, který obsahoval žlutohnědou krystalickou látku (stopa č. 31), 1 kus plastové dózy černé barvy s víkem, bez bližšího označení, která obsahovala bílou krystalickou látku (stopa č. 36), 1 kus plastové dózy bílé barvy s víkem s označením „R.“, která obsahovala bílou krystalickou látku (stopa č. 37) a 1 kus plastové dózy bílé barvy s víkem černé barvy, která obsahovala bílou krystalickou látku (stopa č. 39), kdy znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie bylo zjištěno, že uvedené stopy obsahovaly celkem 506,44 gramu metamfetaminu ve formě krystalických látek několika barevných odstínů, které obsahovaly minimálně 354,22 gramu metamfetaminu base, a dále vědomě měl u sebe a pro jiného přechovával zelený rostlinný materiál, konkrétně v kovové krabičce s víkem o hmotnosti 1,14 gramu (stopa č. 2), v kovové krabičce s víkem bez bližšího označení o hmotnosti 0,77 gramu (stopa č. 5), v zavařovací sklenici s víkem o hmotnosti 42,25 gramu (stopa č. 6), v igelitovém sáčku o hmotnosti 3,01 gramu (stopa č. 7), v transparentním plastovém sáčku s přítlačnou lištou o hmotnosti 1,23 gramu (stopa č. 8), v plastové dóze bílé barvy s víkem s označením CFM WHEY PROTEIN o hmotnosti 102,08 gramu (stopa č. 12), v dřevěné misce o hmotnosti 7,33 gramu (stopa č. 13), v plastové dózičce s víkem bílé barvy s označením ORTANOL 20mg o hmotnosti 1,87 gramu (stopa č. 14) a v transparentním plastovém sáčku s přítlačnou lištou o hmotnosti 0,54 gramu (stopa č. 19), kdy z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie bylo zjištěno, že tyto stopy obsahovaly celkem 160,22 gramu konopí (marihuany) ve formě ustřižených vrcholíků různé velikosti a hrubé rostlinné drti, s obsahem účinné látky minimálně 9,26 gramu delta9-tetrahydrocannabinolu,
6) od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 12:47 hod. dne 25. 4. 2018 v Praze 4 - XY, ul. XY, v bytové jednotce č. 202, kdy započala domovní prohlídka v místě bydliště obviněného, vědomě měl u sebe a pro jiného přechovával bílé, malé, celistvé, nedrolivé tablety, na jedné straně s kulatým logem, bez dělící rýhy, konkrétně 2.000 ks tablet uložených v plastovém kyblíku s etiketou „Zorba greek style“ o celkové hmotnosti 763,43 gramu (stopa č. 29), 682 ks tablet uložených v plastovém kyblíku s etiketou „Zorba greek style“ o celkové hmotnosti 260,68 gramu (stopa č. 33), a 610 ks originálního obalu (blistru) léku Cirrus duo, cetirizini dihydrochloridum + pseudoephedrini hydrochloridum 5 mg + 120 mg, lot. 234228, exp. 10/2020, které obsahovaly celkem 3.660 ks bílých kulatých tablet, malých, celistvých, nedrolivých, na jedné straně s kulatým logem, bez dělící rýhy, uložených v dřevěné truhle s víkem (stopa č. 40), kdy znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie bylo zjištěno, že v těchto stopách bylo zajištěno 6.342 ks tablet, které obsahovaly 761,04 gramu pseudoefedrinu, kdy výslednou izolací a po nutných ztrátách se pohybuje výtěžnost v rozpětí 80 – 90 %, tedy lze z nich získat až 646,88 gramu pseudoefedrinu, ze kterého lze následnou chemickou reakcí vyrobit maximálně až 517,50 g výsledného metamfetaminu,
když droga pervitin (metamfetamin) je jako látka psychotropní zařazena do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o návykových látkách) stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a droga marihuana (konopí) je jako látka omamná zařazena do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a která obsahuje psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC), která je zařazena do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
přičemž obviněný měl uvedené látky u sebe s vědomím, že se o takové látky jedná a že nemá dle ustanovení §3 odst. 2, §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, povolení s těmito látkami zacházet, a pseudoefedrin je jako prekursor zařazen v příloze I, kategorie 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 02. 2004, o prekursorech drog, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, jako látka ve smyslu článku 2 písm. a) tohoto Nařízení, přičemž obviněný měl uvedený prekursor u sebe s vědomím, že neměl žádnou registraci ani jiné povolení k zacházení s prekursory podle §2 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný J. V. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 15 To 46/2019-578, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 46 T 4/2019-540, dovolání, které zaměřil proti výroku o vině pod body 5) a 6) rozsudku odvolacího soudu a do výroku o trestu, přičemž jej odůvodnil odkazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí v těchto bodech spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak dovolatel namítl, že výše uvedené skutky neměly být kvalifikovány podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku [skutek pod bodem 5)] a výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [skutek pod bodem 6)].
5. Důvod nesouhlasu dovolatele s právní kvalifikací těchto skutků spočívá v jeho tvrzení, že pervitin a prekursor pseudoefedrin, které byly nalezeny při domovní prohlídce v jeho bydlišti, měl pro svoji vlastní spotřebu, byť současně přiznává, že pervitin poskytl osobám M.G., E. T., E. R. a E. K. [viz skutky popsané pod body 1) – 4)]. Vyjma těchto případů však tvrdí, že nebylo prokázáno, že by tuto drogu distribuoval komukoliv jinému či dokonce hromadně. Navíc se hájí tím, že i v těchto případech se vždy jednalo jen o malé množství drog, a nikoli o klasický prodej.
6. V této souvislosti dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil množství námitek namířených proti provedeným důkazům. Předně vyjádřil nesouhlas s tím, že by jeho vinu prokázala SMS komunikace zajištěná v jeho mobilním telefonu. Je pravdou, že za ním často chodili jeho kamarádi za účelem popovídání si a někteří si také od něho kupovali mast vyrobenou z marihuany, a současně měl i řadu milenek. Skutečnost, že se s různými osobami formou SMS zpráv domlouval na tom, že se mohou u něho doma zastavit, však ještě neprokazuje, že by těmto osobám jakékoli drogy skutečně distribuoval. K sešitu s poznámkami s údajnými výpočty, který byl u něho nalezen, dovolatel vysvětlil, že se jedná pouze o zápisky vztahující se k evidenci částek, které mu jiné osoby dluží, tzn. že výpočty uvedené u jednotlivých jmen neměly co do činění s drogami. Taktéž nález značného množství tzv. dealerských sáčků oběma nižším soudům již dříve dostatečně objasnil, když uvedl, že je sběratelem kamenů a jeho kamarád mu dané sáčky sehnal právě pro tento účel. Fakt, že při domovní prohlídce v jeho bytě nebyly žádné kameny nalezeny, vysvětlil tím, že je všechny skladoval v jiném bytě na adrese XY v XY, kde fakticky bydlel.
7. Během procesu dokazování obviněný rovněž navrhl, aby nalézací soud provedl výslech svědka J. Š. z XY, který mohl jeho tvrzení potvrdit, nicméně soud prvního stupně tento výslech neprovedl a následně i odvolací soud jej označil za nadbytečný. S tímto závěrem však dovolatel nesouhlasí, neboť drogy, které u něho byly nalezeny, pocházely právě od J. Š. a byly určeny pro jeho vlastní spotřebu. Obviněný měl dle svého tvrzení navíc od této osoby slíbeno, že jej naučí pervitin vyrábět.
8. S ohledem na výše uvedené považuje obviněný za zcela zjevné, že nižšími soudy učiněná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro to, že pervitin, který byl u něho nalezen, měl v úmyslu hromadně distribuovat dalším osobám. Za tohoto stavu je také přesvědčen, že jeho jednání popsané pod bodem 5) mělo být kvalifikováno jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku a jednání popsané pod bodem 6) jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a z jeho podnětu v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 15 To 46/2019-578, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 46 T 4/2019-540, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 386/2020-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupce“), dle kterého jsou obviněným vznesené námitky podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod pouze zčásti.
10. K jednání popsanému pod bodem 5) odsuzujícího rozsudku státní zástupce uvedl, že oba nižší soudy v návaznosti na komplexní vyhodnocení provedených důkazů důvodně neuvěřily obhajobě obviněného, že omamnou látku přechovával výhradně pro vlastní účely. Naopak dospěly k oprávněnému závěru, že omamnou látku přechovával výhradně za účelem její budoucí distribuce dalším osobám. Za tohoto stavu tak nebylo možné takové jednání právně kvalifikovat tak, jak navrhl dovolatel, tedy jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku.
11. Naproti tomu k jednání popsanému pod bodem 6), ke kterému obviněný vznesl námitku, že bylo právně kvalifikováno nepřiléhavě a navrhl jej posoudit podle §286 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, státní zástupce uvedl, že tuto námitku lze pod vytýkaný dovolací důvod podřadit, nicméně ji vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti pak odmítl akceptovat dovolatelovu domněnku, že osoba, která disponuje výrobkem obsahujícím prekursor a přechovává jej, se automaticky dopouští toliko trestné činnosti definované v ustanovení §286 tr. zákoníku. Podle státního zástupce pouze oprávněná výroba, opatření nebo přechovávání prekursoru či jiného předmětu, které jsou až následně určeny k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, jsou postižitelné podle tohoto ustanovení. Naopak od počátku neoprávněná výroba, dovoz, vývoz, průvoz, nabídka, zprostředkování, prodej nebo jiné opatření nebo přechovávání prekursoru pro jiného podléhá zcela nepochybně režimu ustanovení §283 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že dovolatel prokazatelně od počátku neoprávněně přechovával prekursor pro jiného, vyhodnotil státní zástupce právní kvalifikaci jeho jednání popsaného pod bodem 6) podle §283 tr. zákoníku jako zcela správnou.
12. Jelikož toto zjištění společně s předchozím odsouzením obviněného a celkovým rozsahem trestné činnosti odůvodnilo právní kvalifikaci jednání dovolatele popsaného pod body 1) až 6) podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, když tak žádná skutečnost nebrání jeho projednání .
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
16. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, který byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
18. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. V. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování dovolání a předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají pouze částečně, neboť část jeho výhrad je pod tento dovolací důvod nepodřaditelná a jen část z nich je obsahově relevantní – ty však Nejvyšší soud po svém přezkumu vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
IV. 1.
Námitky proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů
19. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 5) dovolatel nerozporoval, že ve svém bydlišti v Praze 4 přechovával 506,44 g metamfetaminu s obsahem minimálně 354,22 g metamfetaminu base (mimo 160,22g sušené rostlinné hmoty s obsahem minimálně 9,26 g THC a dále neupřesněného množství lysohlávek, které však nejsou předmětem jeho dovolání). Byť v předchozích stadiích trestního řízení doznal, že pervitin (včetně malého množství marihuany) zprostředkoval čtyřem osobám [viz jednání popsané pod body 1) až 4)], tak tvrdil, že všechny doma uskladněné drogy byly určeny výhradně pro jeho osobní spotřebu. V této souvislosti pak vznesl výhrady proti tvrzení soudů nižších stupňů, které jeho vinu prokázaly mimo jiné SMS komunikací zajištěnou v jeho mobilním telefonu, v jeho bydlišti zajištěným sešitem s poznámkami souvisejícími s odběrem drog a nálezem značného množství plastových sáčků s přítlačnou lištou (tzv. dealeráků). Následně dovolatel uzavřel, že z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, že by drogy distribuoval hromadně nebo že by je měl v budoucnu v úmyslu rozšiřovat dalším osobám.
20. K části dovolání, ve které obviněný znovu zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který již není určen k revizi skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen soud druhého stupně v rámci řízení o opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do těchto skutkových zjištění je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Mimo této situace naopak není vzhledem k dvouinstančnímu řízení oprávněn ke skutkovým či procesním výhradám nikterak přihlédnout.
21. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Je však pravdou, že Městský soud v Praze při hodnocení důkazů v jednom ohledu pochybil, když nesprávně sečetl hodnoty účinné látky pervitinu, konkrétně hodnoty měřené ze zajištěné drogy a hodnoty měřené ze zajištěných tablet léku Cirrus. Toto pochybení však beze zbytku napravil Vrchní soud v Praze na základě odvolání státní zástupkyně tím, že doplnil dokazování o objasnění zákonných kritérií rozsahu trestné činnosti obviněného (viz bod 7 odůvodnění jeho rozsudku). Vzhledem k tomu, že toto pochybení nalézacího soudu mělo přímý vliv i na užitou právní kvalifikaci celého žalovaného jednání obviněného, odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu, ve vztahu k prokázané trestné činnosti provedl změnu právní kvalifikace a v souvislosti s ní zpřísnil i výměru ukládaného nepodmíněného trestu. Po této korekci však lze uzavřít, že skutkové závěry soudu prvního stupně, potvrzené i soudem odvolacím, jsou jinak zcela správné.
22. Jak bylo uvedeno výše, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný naznačil, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé existuje zásadní nesoulad, Nejvyšší soud provedené dokazování přezkoumal, neboť takovýto nesoulad by jej totiž opravňoval k zásahu do skutkových zjištění, ježto by jím bylo ohroženo právo obviněného na spravedlivý proces.
23. Obviněný v podaném dovolání především napadl závěr obou nižších soudů o přechovávání pervitinu pro potencionální zákazníky a označil ho za chybný. Ačkoli připustil, že pervitin [viz skutek popsaný pod bodem 5)] i tablety s pseudoefedrinem [viz skutek popsaný pod bodem 6)] ve svém bytě skutečně přechovával, na svoji obhajobu uvedl, že obojí nakoupil od osoby J. Š. výhradně pro svoji potřebu, nikoli pro další distribuci. Městský soud v Praze však na základě provedených důkazů dostatečně logicky odůvodnil, z jakého důvodu tomuto tvrzení obviněného neuvěřil, přičemž s jeho závěry se v tomto ohledu plně ztotožnil i soud odvolací.
24. Především je logické, že 0,5 kg pervitinu, jakož i 6.342 ks tablet léku Cirrus s obsahem 646,88 g pseudoefedrinu, ze kterých bylo možné vyrobit další více než 0,5 kg pervitinu, nemohlo sloužit výhradně k osobní spotřebě obviněného – a to již jen pro množství prostředků nezbytně vložených do jejich opatření. Skutečnost, že obviněný přechovával pervitin s úmyslem jeho další distribuce, však vyplynula nejen z toho, že prokazatelně čtyřem osobám drogu zprostředkoval [viz skutky popsané pod body 1) až 4)], nýbrž tuto skutečnost potvrdily i další v řízení řádně provedené důkazy. Byla to jednak SMS komunikace, jejíž konspirační podoba je typická pro dealery a jejich odběratele (i když z ní explicitně nevyplynul důvod tak častých návštěv, stále stejná podoba těchto zpráv potvrzuje předchozí dohody mezi dealerem a jeho odběrateli). Rovněž poznámkový sešit, do kterého si obviněný psal jména osob a číselné údaje, se zjevně vztahuje k množství odebrané drogy. Podstatné jsou taktéž nalezené poznámky obviněného s propočty výtěžnosti pervitinu z konkrétních množství tablet léku s obsahem pseudoefedrinu.
25. Neméně důležitou je také skutečnost, že při domovní prohlídce provedené v bydlišti obviněného byl na pracovní ploše digitálních vah, na kuželové baňce a na pracovní ploše varného tálu zjištěn metamfetamin a další látky nutné k jeho výrobě, z čehož jasně vyplynulo, že tyto předměty byly minimálně jednou použity k výrobě drogy. Též výdělkové a majetkové poměry obviněného nedosahovaly takové výše, aby bylo věrohodné jeho tvrzení, že hotový pervitin a tablety léku Cirrus zakoupil za částku 170.000 Kč a další částku ve výši 50.000 Kč ještě J. Š. dlužil (nehledě na to, že množství drogy, které bylo při domovní prohlídce nalezeno, má zjevně vyšší hodnotu, než jakou dovolatel uvedl). Taktéž nález velkého množství tzv. dealerských sáčků ve vztahu k tak závažnému množství pervitinu dokreslil jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. V daném případě nebylo možné přehlédnout ani fakt, že obviněný ve snaze zdůvodnit tak vysoké množství drogy postupně ve svých výpovědích účelově navyšoval dávky pervitinu, které údajně denně spotřeboval, a to z 0,2 g až na 5 g této drogy.
26. Dovolatel se prostřednictvím své obhajoby snažil vysvětlit výše uvedená skutková zjištění tím, že měl velké množství kamarádů i milenek, se kterými byl v živém SMS kontaktu, dále že se jeho zápisky týkaly pouze pokeru, který hrál a zaznamenané číselné údaje se tak týkají výher a proher pocházejících z této hry, dále že předměty a chemikálie k výrobě pervitinu doma sice měl, nicméně drogu vyrobit neuměl, že plastové sáčky s přítlačnou lištou byly určeny pouze na kameny, které sbíral apod. Tato obhajoba však byla oběma nižšími soudy zcela správně vyhodnocena jako ryze účelová, a to především z toho důvodu, že obviněný nebyl schopen prostřednictvím svého tvrzení soudům předložit přesvědčivé argumenty o své nevině. Navíc tyto jeho výroky mají charakter prosté polemiky, v rámci které dovolatel zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco závažná skutková zjištění, která jej z trestné činnosti usvědčila, zcela ignoruje. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy za současného ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový postup se nemůže setkat s úspěchem – zvláště, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.
27. Rovněž k návrhu obviněného, aby soud provedl výslech svědka J. Š. z XY, o kterém se domníval, že by mohl potvrdit jeho tvrzení, Nejvyšší soud zaujal odmítavé stanovisko, a to nejen z toho důvodu, že námitky namířené proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale i proto, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu. Je sice pravdou, že každý obviněný má právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. řádu), nicméně soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit, resp. posoudit nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci, a pakliže navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout.
28. S přihlédnutím k výše uvedenému proto soudy nižších instancí nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést obviněným navrhovaný výslech J. Š. v procesním postavení svědka, neboť daný návrh vyhodnotily z hlediska objasnění skutkového stavu jako ryze nadbytečný. Jak oba nižší soudy správně deklarovaly, pro dovození trestní odpovědnosti obviněného ve vztahu k žalovanému jednání není zásadní zjištění, jakým způsobem se pervitin a tablety k jeho osobě dostaly. K této otázce se oba soudy nižších stupňů dostatečně vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí (viz body 10 a 12 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze a bod 9 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze). Dovolací soud k tomu dodává, že nadbytečnost důkazu je relevantním důvodem pro jeho zamítnutí, přičemž jeho neprovedení nezakládá vadu tzv. opomenutého důkazu. Naopak, jeho provedením by se soudy provinily proti zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení. Nezbývá tedy než uzavřít, že tímto procesním postupem nižších soudů nebyl obviněný na svém právu na obhajobu nikterak zkrácen.
29. Po provedeném přezkumu proto Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou nižších stupňů důvodně neuvěřily účelové výpovědi obviněného, když řádně provedené důkazy jednotlivě a především ve svém souhrnu utvořily nezpochybnitelnou jistotu, že dovolatel skutečně přechovával pervitin v přímém úmyslu nejen jej užívat pro svoji spotřebu, ale i dále jej distribuovat dalším uživatelům. Stejně tak zajištěný pseudoefedrin byl určen pro další výrobu drogy za účelem zajistit si zásoby drogy k oběma výše uvedeným způsobům jejího užití.
30. Navíc všechny dovolatelovy námitky jsou ryze procesního a skutkového charakteru, neboť obviněný v nich zpochybňoval hodnocení i rozsah provedeného dokazování, resp. skutkové závěry obou soudů nižších stupňů, a to právě v základní otázce – komu byly zajištěné drogy určeny. Námitky, kterými dovolatel usiloval o přehodnocení provedených důkazů v jeho prospěch, aby tak dosáhl odlišné právní kvalifikace projednávaného skutku a tím i mírnějšího trestu, však pod hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
31. Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž ověřil, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný nesoulad, a tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Ve vztahu k výše uvedeným námitkám dovolatele lze tedy uzavřít, že ze strany soudů nižších instancí nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
IV. 2.
Návrh odlišné právní kvalifikace
32. Dovolatel ve svém dovolání dále proklamoval, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně posoudily jeho jednání, když oba skutky právně kvalifikovaly podle §283 tr. zákoníku. Podle jeho náhledu je naopak přiléhavé posoudit skutek popsaný pod bodem 5) výrokové části napadeného rozsudku podle §284 tr. zákoníku a skutek popsaný pod bodem 6) podle §286 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Rovněž tyto dovolatelovy návrhy byl však Nejvyšší soud povinen jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
33. Obecně platí, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Právní kvalifikace podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pak odráží skutečnost, že rozsah trestné činnosti zahrnující jednání popsané pod body 1) až 6) napadeného rozsudku dosáhla hranice velkého rozsahu.
34. Naproti tomu trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Podle §284 odst. 2 tr. zákoníku se tohoto trestného činu dopustí i ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém.
35. Podle skutkových zjištění konkretizovaných v bodě 5) napadeného rozsudku však obviněný v místě svého bydliště, tedy u sebe, přechovával celkem 506,44 g metamfetaminu ve formě krystalických látek několika barevných odstínů, které obsahovaly minimálně 354,22 g metamfetaminu base. Ačkoli se obviněný brání užití právní kvalifikace zohledňující jeho úmysl tyto drogy dále distribuovat dalším konzumentům, vzhledem k výše uvedeným argumentům byl jeho distribuční úmysl bez důvodných pochybností prokázán. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud jeho návrh na změnu právní kvalifikace dotčeného jednání odmítl jako nepřiléhavý.
36. Rovněž trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pouze pachatel, který vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje takovou látku, nebo jedu.
37. Podle skutkových zjištění konkretizovaných v bodě 6) výrokové části napadeného rozsudku u sebe obviněný v místě svého bydliště přechovával celkem 6.342 tablet léku Cirrus duo, část balených v originálních blistrech a část již vyloupaných a uložených v plastových kbelících, přičemž podle znaleckého posudku tyto tablety obsahovaly celkem 761,04 g pseudoefedrinu. I v tomto ohledu obviněný přiznal, že předmětný léčivý přípravek nezakoupil a neskladoval pro jeho terapeutické účinky, nýbrž od počátku s cílem z něj vyrobit pervitin. Není tak pochyb o tom, že obviněný vědomě přechovával prekursor, pouze opět zdůraznil, že v budoucnu vyrobený pervitin měl být určen pouze pro jeho osobní potřebu. Právě tato skutečnost je přitom klíčovým momentem, jenž se promítl v užité právní kvalifikaci tohoto jednání.
38. Podle §286 tr. zákoníku je právně kvalifikován skutek, v rámci kterého pachatel oprávněně vyrobil, opatřil nebo přechovával prekursor (či jiný předmět), a ten byl až následně zneužit k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky. Nicméně v případě obviněného J. V. je zjevné, že ten si lék Cirrus úmyslně opatřil a dále jej přechovával za účelem extrahování pseudoefedrinu coby základní suroviny pro výrobu pervitinu, a to v množství, které významně přesahovalo jeho osobní spotřebu. Pokud tedy jednání obviněného popsané pod bodem 6) výrokové části napadeného rozsudku oba nižší soudy posoudily jako součást jednání kvalifikovaného podle §283 tr. zákoníku, Nejvyšší soud tuto právní kvalifikaci vyhodnotil jako zcela přiléhavou a odpovídající provedeným skutkovým zjištěním.
39. Lze tedy shrnout, že skutková zjištění prokazující skutky popsané pod body 5) a 6), stejně jako jejich právní kvalifikace, jsou zcela správné. Tato dílčí jednání společně s celkovým rozsahem trestné činnosti odůvodňují kvalifikovat celkové jednání dovolatele popsané pod body 1) až 6) jako jeden trestný čin, a to zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pro úplnost je nutné dodat, že Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádného důvodu k zásahu do rozhodnutí soudů nižších stupňů ani při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
40. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
41. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného J. V. částečně podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a částečně bylo shledáno zjevně neopodstatněným, Nejvyšší soud podané dovolání postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. O tomto odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík