ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.761.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 761/2020-589
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2020 o dovolání obviněného R. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 13 To 75/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 222/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 12. 2019, č. j. 1 T 222/2019-472, byl obviněný R. L. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1.] a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2.]. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu ve Svitavách právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný R. L. odvolání, a to do výroku o vině ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1. a celého výroku o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 3. 2020, č. j. 13 To 75/2020-552 tak, že podle §256 tr. řádu toto odvolání jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný R. L. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 7 T 13/2016, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 14 To 154/2016, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 roků, s následným podmíněným propuštěním na základě rozhodnutí Okresního soudu Trutnov ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 17 PP 20/2018, s uložením dohledu a se zkušební dobou do 5. 4. 2025, přesto nejméně v době od 19:00 hodin dne 3. 6. 2019 do 00:15 hodin dne 4. 6. 2019 v prostorách samostatně stojícího mobilního sociálního zařízení v obci XY, okres Svitavy, které je příslušenstvím k rekreační chatě ev. č. XY v obci XY, za pomocí zařízení k výrobě metamfetaminu, konkrétně mimo jiné za pomoci laboratorního skla, vařiče, chemikálií a matečního roztoku s obsahem rozpuštěných tablet s pseudoefedrinem, vyráběl drogu metamfetamin (dále jen pervitin), která je zařazena do Seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (tj. Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách),
zároveň v době od února 2019 do 3. 6. 2019 na různých místech okresu Chrudim a Svitavy, případně jinde distribuoval pervitin dalším osobám, konkrétně přinejmenším
- dne 3. 6. 2019 v čase okolo 18:30 hod. v rekreační chatě ev. č. XY v XY u XY, zdarma přenechal V. G., nar. XY, nezjištěné množství drogy pervitin v tzv. psaníčku,
- nejméně v době od měsíce února 2019 do 2. 6. 2019, zejména v místě svého bydliště na adrese ul. XY, ale i jinde prodal a daroval J. P., nar. XY, v desítkách případů drogu pervitin, přičemž celkem mu v uvedené době prodal a daroval nejméně 15 g pervitinu za celkovou částku nejméně 20.000 Kč a dále mu koncem měsíce května 2019 daroval za zapůjčení motorového vozidla tov. zn. Alfa Romeo 1 g pervitinu,
2) ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 2 T 183/2014, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 13 To 147/2015, odsouzen mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mimo jiné k trestům zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře 2 roků a 2 roků, tedy v celkové výměře 4 roků, které plynou od 9. 12. 2018 do 9. 12. 2022, přesto nejméně dne 3. 6. 2019 v době od 16:30 hodin do 22:00 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Alfa Romeo 147 1.9 JTD, rz: XY, nejméně na trase po přesně nezjištěných komunikacích z XY, okres Ústí nad Orlicí, do obce XY, okres Svitavy, k rekreační chatě ev. č. XY, následně od této chaty po přesně nezjištěné trase do XY, XY, XY a dále zpět do obce XY k uvedené chatě, přičemž ujel přesně nezjištěnou vzdálenost a ve vozidle přepravoval další osoby.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný R. L. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2020, č. j. 13 To 75/2020-552, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 12. 2019, č. j. 1 T 222/2019-472, a to v celém rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1.) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Stěžejní námitkou dovolatele je tvrzení, že v rámci provedeného dokazování nebylo nezvratně prokázáno, že by v objektu rekreačního zařízení v obci XY vyráběl drogu, když z výsledků sledování nebylo zřejmé, že by do objektu sociálního zařízení vnášel jakékoli předměty, resp. potřeby, včetně vařiče a nefunkčního elektrického mixéru, používané při výrobě pervitinu. Byť obviněný nepopírá, že se v objektu chaty v obci XY nacházel, tvrdí, že zde byl se svými přáteli, které na toto místo přivezl, přičemž v okamžiku, kdy vstoupil do prostoru sociálního zařízení, kam již dříve odešli svědci P. a P., jej svědek P. přemluvil k užití drogy, kterou mu, stejně jako předtím svědkovi Č., aplikoval za pomoci injekční stříkačky. Tím, že byl zdrogovaný, přestal vnímat své okolí a v objektu sociálního zařízení zůstal zcela paralyzovaný, přičemž v době zásahu policie v noci ze dne 3. 6. na 4. 6. 2019 byl injekcí svědka P. natolik omámen, že nebyl schopen pohybu, natož jakékoli výroby pervitinu.
6. Obviněný v této souvislosti namítá, že zásah provedený na místě samém Policií ČR, byl zcela neadekvátní, příslušníky policie byly od počátku porušovány základní zásady vyšetřování, tzn. že vyšetřování nebylo vůči jeho osobě vedeno objektivně. Policisty byl vyslýchán pod vlivem drog, byl jimi na něho činěn nátlak, aby se k činu doznal, když ve stejném duchu na něho údajně naléhal i jeho obhájce, který mu byl ustanoven. Z důvodu, aby měl klid, se tak k činu pod vlivem drog skutečně doznal, načež z tohoto vynuceného doznání při svém rozhodování následně vycházel soud nalézací, jakož i soud odvolací. Obviněný namítá, že byl usvědčován toliko výpovědí svědka J. P., který spolupracoval s policií a jehož osoba je zcela nevěrohodná, neboť jeho výpověď vůči němu byla vedena snahou odvrátit pozornost od skutečnosti, že jmenovaný svědek sám je hlavním distributorem drog v okolí XY. Pakliže vůči jeho osobě svědčila i svědkyně V. G., pak tuto skutečnost obviněný vysvětluje rovněž policejním nátlakem činěným na její osobu, když jí bylo údajně pohroženo odejmutím dítěte z důvodu špatné výchovy. Za tohoto stavu tak dle dovolatele nelze její výpověď považovat za pravdivou, neboť jmenované svědkyni nikdy žádnou drogu nepřenechal ani jinak neposkytoval.
7. Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v duchu zásady in dubio pro reo podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a odvolacímu soudu přikázal danou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 548/2020-8, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod. K tomuto doplnil, že ačkoli dovolatel formálně prohlásil naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti vůbec nenamítl, že by skutková zjištění nenaplnila znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněným vznesené námitky, jež směřují toliko proti dílčím aspektům hodnocení důkazů nalézacím soudem a od nich se odvíjejících skutkových zjištění, jsou pouze skutkové a procesní povahy, pročež je nelze subsumovat pod uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu totiž dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. 7 Tdo 686/2002) není naplněn námitkami, které představují pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů (v tomto případě stran výroby a předávání psychotropní látky), se způsobem hodnocení důkazů (v tomto případě zejména výpovědí z přípravného řízení a výpovědí některých svědků) nebo s postupem při provádění důkazů. V posuzované věci přitom nelze dle státního zástupce shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
9. Konkrétně státní zástupce konstatoval, že obviněný se ve svém dovolání omezil na vlastní, od nalézacího soudu odlišné hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí svědků P. a G. a svých výpovědí z přípravného řízení, když zejména svá tvrzení (konkrétně námitku, že výroby a distribuce psychotropní látky se naopak dopouštěl svědek P.) povyšuje na objektivní realitu. Je přitom zřejmé, že shodné námitky obviněný opakoval v celém dosavadním průběhu soudního stadia trestního řízení, přičemž byly provedeným dokazováním vyvráceny, což bylo podrobně popsáno a přehledně vyhodnoceno v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a doplněno argumentací odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu. Oba soudy nižších stupňů dle státního zástupce dospěly na základě shodného hodnocení více na sebe navazujících důkazů ve vzájemných souvislostech ke skutkovým závěrům vymezeným ve skutkových větách výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, to v míře jistoty nezbytné pro rozhodnutí o vině, tedy bez důvodných pochybností.
10. Obviněný dle státního zástupce v podaném dovolání uplatňuje námitky, jejichž prostřednictvím napadá jen soudy zjištěný skutkový stav věci, tedy takové, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Navíc skutečnost, že se soud přikloní k verzi hodnocení důkazů odpovídající skutkovým závěrům obžaloby, jsou-li důvodné, neznamená porušení zásad hodnocení důkazů a nezakládá ani vadu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 892/2014). Rovněž námitky směřované proti věrohodnosti výpovědí vybraných svědků, napadající vypovídací hodnotu jejich usvědčujících výpovědí jakožto klíčových důkazů k prokázání viny obviněného, jsou dle státního zástupce námitkami ryze skutkové povahy, jež tak nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1558/2019).
11. V souvislosti s výše uvedeným státní zástupce poukázal na skutečnost, že obviněný byl zadržen dne 4. 6. 2019 v 00:15 hod., usnesení o zahájení trestního stíhání v nyní posuzované věci převzal až po více než 18 hodinách od zadržení, jeho výslech za účasti obhájce pak proběhl po cca 32 hodinách od zadržení, výslech před soudcem ve vazebním zasedání po více než 58 hodinách a pohovor se znalkyní – psychiatrem až dne 16. 9. 2019. Ve všech těchto případech se přitom obviněný zcela v rozporu se svými dosavadními tvrzeními k podstatné části stíhaného jednání doznal, přičemž s ohledem na časový odstup již logicky nemohl být akutně intoxikován dříve požitým metamfetaminem. Výslechy obviněného navíc probíhaly za aktivní účasti jeho obhájce, pročež mohlo dle státního zástupce jen stěží dojít k jakémukoli nepřípustnému nátlaku na jeho osobu ze strany orgánů činných v trestním řízení, tzn. že je to naopak obviněný, kdo pro značnou změnu ve svých stanoviscích v průběhu řízení působí zcela nevěrohodným dojmem.
12. K námitce obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo státní zástupce v duchu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/02 poukázal, na skutečnost, že toto pravidlo jakožto součást zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. řádu neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi obviněného a poškozeného či jiného svědka, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obviněného. Dané pravidlo pouze představuje záruku pro obviněného, že v případě, kdy po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného. Současně dle státního zástupce nelze pominout fakt, že pravidlo in dubio pro reo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových, a jako takové tak není způsobilé naplnit obviněným zvolený, ani žádný jiný, dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1558/2019).
13. Po zvážení všech shora uvedených skutečností proto státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplnilo žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud v rámci neveřejného zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
15. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod je dán pouze tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
18. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
20. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. L. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Dovolatel své námitky s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. Naproti tomu nevznesl relevantní námitku, že by jeho jednání popsané shora pod bodem 1) nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [zatímco ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2), jímž obviněný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nabyl výrok o vině, v důsledku absence podaného odvolání kteroukoli z k tomu oprávněných osob, právní moci již v rámci nalézacího řízení]. Z tohoto přístupu obviněného je tak zřejmé, že svými výhradami pouze negoval klíčová skutková zjištění nalézacího soudu, se kterými se bezvýhradně ztotožnil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl zrušení napadeného rozhodnutí a následného nového projednání věci. Takový postup však nemohl být z hlediska zákonem vymezených dovolacích důvodů úspěšný.
21. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud ve Svitavách v dané věci (ve vztahu k dovoláním napadenému jednání popsanému pod bodem 1.) postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Ke svým skutkovým zjištěním nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu.
22. I přesto však obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu znovu namítl, že byl usvědčen výhradně na základě své přítomnosti na místě činu a i nadále tvrdí, že mu nebyla prokázána účast na výrobě drogy, když usvědčující výpovědi svědků P. a G. bnelze považovat za věrohodné. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že tato dovolatelova argumentace není v posuzované věci ničím nová, neboť ji obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení. Okresní soud ve Svitavách se však s obviněným předloženými námitkami podrobně vypořádal (zejména na straně 10 a 11 odůvodnění svého rozsudku), stejně jako Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (zejména v bodech 9 až 16 dovoláním napadeného rozhodnutí). Nicméně s ohledem na dovolatelovo tvrzení o údajné nesprávné realizaci důkazního řízení, která se podle jeho mínění dostala do zásadní kolize s postuláty spravedlivého procesu, Nejvyšší soud námitky jeho obhajoby znovu přezkoumal.
23. Z přiloženého spisového materiálu je jednoznačně zřejmé, že obviněný nebyl z projednávané trestné činnosti (popsané pod bodem 1.) usvědčen pouze na základě toho, že byl policií dne 4. 6. 2019 zadržen v objektu rekreační chaty v obci B., resp. prostoru samostatně stojícího sociálního zařízení, kde docházelo k výrobě pervitinu, či na základě izolovaně stojících výpovědí svědků J. P. či V. G. Je sice pravdou, že obviněný sám v průběhu trestního stíhání změnil svoji výpověď, když přes své původní (částečné) doznání, které učinil ve fázi přípravného řízení před policejním orgánem v procesním postavení obviněného, jakož i před soudcem v rámci konaného vazebního zasedání, následně v rámci hlavního líčení změnil svá tvrzení s tím, že předmětného dne v prostorách chaty žádný pervitin nevyráběl na rozdíl od svědka P., který mu také poskytl injekční stříkačku s touto látkou, již si obratem aplikoval. Touto změnou své výpovědi, již oba soudy nižších stupňů v kontextu ostatních provedených důkazů vyhodnotily jako nevěrohodnou, přitom obviněný usiloval pouze o to, aby byl z projednávané trestné činnosti vyviněn. Okresní soud nicméně provedl velmi pečlivou analýzu všech učiněných výpovědí, načež na jejím základě konstatoval, že trestná činnost obviněného popsaná pod bodem 1) je spolehlivě prokázána jednak výpovědí (obsahující částečné doznání) samotného obviněného učiněnou před policejním komisařem v přítomnosti svého tehdejšího obhájce, jakož i výpověďmi svědků C., G., P., H. a Č. z přípravného řízení, včetně odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie analyzujícího předměty a látky sloužící k výrobě pervitinu, které byly zajištěny v dotčeném objektu při policejním zásahu dne 4. 6. 2019. Výpověď obviněného učiněnou dne 5. 6. 2019 přitom nalézací soud shledal zcela procesně použitelnou, neboť obviněný se v rámci tohoto úkonu vyjadřoval mimo jiné k předloženým mobilním telefonům, z čehož je zřejmé, že průběh výslechu vnímal, přičemž uváděl takové skutečnosti, které mohly být známy toliko osobě pachatele.
24. S výše uvedenými závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil i soud odvolací, který nad rámec uvedeného doplnil, že tvrzení obviněného o tom, že byl v důsledku policejního zásahu oslepen, výpověď z přípravného řízení nečetl a jen ji podepsal, je v příkrém rozporu s tím, že své doznání (o němž de facto nevěděl) zopakoval při následném vazebním zasedání. Krajský soud přitom doplnil argumentaci soudu nalézacího stran časových souvislostí a dalších okolností realizace obviněným namítané výpovědi učiněné v rámci přípravného řízení v tom směru, že výslechu obviněného byl přítomen jeho obhájce, daný úkon byl realizován s velkým časovým odstupem od jeho zadržení (cca 32 hodin), na jeho počátku obviněný výslovně uvedl, že není pod vlivem návykových látek, a uváděl takové okolnosti, které mohl znát pouze on sám. V hlavním líčení byl navíc v procesním postavení svědka slyšen i vyslýchající policista M. Š., který potvrdil, že výslech obviněného, jenž byl i přes zranění oka schopen číst, k věci souvisle vypovídat i odpovídat na položené otázky, probíhal zcela standardním způsobem. Pominout přitom nelze ani skutečnost, že podle lékařských vyšetření provedených krátce po zadržení, byl obviněný orientován a spolupracoval, přičemž jak správně konstatoval odvolací soud, R. L. byl v procesním postavení obviněného k věci vyslechnut se značným časovým odstupem od svého zadržení, což významně zpochybňuje jeho následné tvrzení o ovlivnění drogami.
25. Výše uvedený závěr obou soudů nižších stupňů o vyloučení akutní intoxikace dovolatele při jeho výslechu realizovaném v rámci přípravného řízení v důsledku požití metamfetaminu krátce před jeho zadržením, je přitom posílen mimo jiné i tím, že obviněný na svém tvrzení (obsahujícím jeho částečné doznání k žalovanému skutku popsanému pod bodem 1.), které uvedl při svém výslechu před policejním orgánem dne 5. 6. 2019, setrval i při svém následném výslechu před soudcem v rámci vazebního zasedání, které bylo konáno s odstupem cca 58 hodin od jeho zadržení (a při kterém výslovně uvedl, že na něho na policii nebyl činěn žádný psychický ani fyzický nátlak), stejně jako při svém pohovoru se znalkyní v rámci psychiatrického vyšetření konaného až dne 16. 9. 2019.
26. Soud prvního stupně tak ve svých úvahách zcela správně konstatoval, že obviněný byl osobou, která v prostorách sociálního zařízení přináležejícího k rekreační chatě v obci XY dne 3. 6. 2019 vyráběla pervitin, když do této úvahy nalézacího soudu plně zapadla i další zjištění plynoucí z ostatních provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků C., G., P., H. a Č. učiněných v přípravném řízení, z nichž lze dovodit skutečný charakter společnosti, která se předmětného dne ve večerních hodinách v rekreační chatě ev. č. XY v obci XY sešla, jakož i okolnosti, za kterých byl proveden policejní zákrok, při kterém byly zajištěny předměty a látky sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu) tzv. českou cestou, což bylo prokázáno mimo jiné i odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie. V této souvislosti lze konstatovat, že se nalézací soud velmi pečlivě zabýval porovnáním jednotlivých výpovědí obviněného, jakož i jejich konfrontací s výpověďmi jednotlivých svědků, zejména J. P., kteří jej z předmětné trestné činnosti usvědčují. Současně se zcela správně zabýval otázkou věrohodnosti výpovědí svědků činěných v jednotlivých fázích trestního stíhání, zejména svědků Z. C. a P. Č., kteří v přípravném řízení potvrdili, že obviněný na sociálním zařízení rekreační chatky v obci XY pracoval s vařičem, sklem a chemikáliemi, zatímco v řízení před soudem své původní výpovědi zpochybnili, aniž by však byli schopni tuto změnu hodnověrným a přesvědčivých způsobem vysvětlit. Pominout nelze ani úřední záznamy a protokoly na místě zasahujících policistů, kteří dotčené místo činu na základě anonymního oznámení dne 3. 6. 2019 ve večerních hodinách delší dobu pozorovali a následně do předmětného objektu za podmínek §83c tr. řádu vstoupili a při výrobě pervitinu zadrželi přímo osobu obviněného.
27. Nejvyšší soud v návaznosti na obviněným vznesené dovolací námitky prověřil, že výše uvedená skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně zcela korespondují s výsledky řádně provedeného dokazování a nelze mezi nimi shledat jakýkoli nesoulad. Z tohoto důvodu tak nelze závěr o nevěrohodnosti obhajoby obviněného hodnotit jako projev argumentační svévole nalézacího soudu, ale naopak jako výsledek pečlivého a logického hodnocení provedených důkazů, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Obviněným vznesené námitky nemají sílu zvrátit důkazní situaci v jeho prospěch rovněž s ohledem na skutečnost, že jimi nikterak nezpochybnil, jakým konkrétním způsobem by měl být zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, neboť svými výhradami vyjádřil toliko svůj nesouhlas se skutkovými závěry učiněnými oběma soudy nižších stupňů. Tím nejenže nenaplnil uplatněný dovolací důvod relevantními námitkami, ale navíc jeho výhrady mají charakter účelové polemiky, jíž pouze sleduje pro něho příznivější hodnocení provedených důkazů. Takový postup je sice možný, nicméně se nemohl setkat s úspěchem, zvláště ne za situace, kdy Okresní soud ve Svitavách svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací.
28. S ohledem na výše uvedené tak lze závěrem shrnout, že obviněný R. L. ve skutečnosti nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku popsaného pod bodem 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu, neboť veškerými svými námitkami pouze usiloval o zpochybnění skutkového stavu věci, který je však pro dovolací soud definitivní. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními žádný nesoulad, nebyl dán ani důvod k zásahu do skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
29. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
30. V souvislosti s obviněným v závěru podaného dovolání uplatněnou námitkou porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud, ve shodě s písemným vyjádřením státního zástupce, připomíná, že dané pravidlo představující součást jedné ze základních zásad trestního řízení, konkrétně zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. řádu, je ryze procesního charakteru, vztahuje se k otázkám skutkové povahy a jako takové tak není s to naplnit nejen obviněným uplatněný, ale ani žádný jiný ze zákonem taxativně uvedených důvodů dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. řádu. Jak přitom správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, uvedené pravidlo neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi obviněného a poškozeného či jiného svědka, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obviněného. Dané pravidlo pouze představuje záruku pro obviněného, že v případě, kdy po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02).
V.
Závěr
31. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož tak bylo dovolání obviněného R. L. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 7. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu